Noční můra: na třídních schůzkách nám oznámili, že se třída našeho dítěte, ten skvělý a sehraný kolektiv, musí rozdělit. Proč to školy dělají a co si v takové situaci mohou rodiče počít?
„Bylo nám oznámeno, že třetí třídu, do které chodí naše dcera, pro další školní rok rozpustí,“ stěžuje si Anna Lomecká z Ostravy. „Ve třídě je 20 dětí, které se mají po skupinkách tří až osmi dětí rozpustit do dalších pěti tříd. Protože tato třída je výborný sehraný kolektiv, kde jsou i bezproblémově zaintegrovány děti jiných národností, nikdo dělení této třídy nečekal.“
Co s takovou situací mohou rodiče dělat?
Jednoduchá odpověď: skoro nic. Rozdělení dětí do tříd je plně v pravomoci ředitele školy, jedině on má poslední slovo. Stojí to tak ve školském zákoně. Byť to zákon přímo neříká, považuje se zároveň za samozřejmé, že takové případné přeřazení vedení školy předem probere s rodiči, případně žákem, a vysvětlí důvody svého rozhodnutí. A snaží se o to, aby rodiče vyjádřili s takovým přeřazením souhlas. Pokud by k takovému projednání nedošlo, je na místě o něj vedení školy požádat.
Pokud dítě skončí v jiné třídě, než jste si představovali, je možné požádat o přestup, ale opět je na řediteli či ředitelce, jestli tomu dá zelenou. Vždycky je lepší klidná dohoda, ale v případě, že by vám zdůvodnění vedení školy nepřišlo dostatečné, je možné se v této věci obrátit na školskou radu, případně i na Českou školní inspekci.
Univerzální recept není
„Je potřeba vyjednávat s vedením, ale škola z principu nemůže nikdy vyjít vstříc úplně všem a často je i při nejlepších úmyslech skřípnuta organizačními důvody a kapacitou jednotlivých tříd a přerozdělení udělat musí,“ říká Miroslav Hřebecký z informační společnosti EDUin. Podstatné je slovo MUSÍ. Jakkoli škodolibě se akce může jevit zklamaným rodičům, škola to nikdy nedělá bez důvodu. A často se v takové situaci natrápí i ředitel, který by měl vše vyřešit tak, aby to všechny zúčastněné co nejméně bolelo.
To potvrzuje ředitel ZŠ Kunratice Vít Beran. Jelikož mají na prvním stupni v každém ročníku tři třídy a na druhém stupni už jen dvě, řeší se to v Kunraticích každý rok. Přesto Vít Beran univerzální recept nenašel. Žádné obecně platné poučky, jak takovou situaci vyřešit, neexistují.
Vít Beran se rozhoduje na základě „guláše“ vzniklého z přání dětí a jejich rodičů, názorů učitelů, ale také „tvrdých dat“. „Vždy, když musíme třídy dělit nebo přeskupovat, uděláme si sociometrii, to znamená důkladný průzkum vztahů ve třídě. Z něj vyplyne, které děti jsou vůdčí typy, kdo je problémový nebo takový ten ‚tahač za nitky‘, který rozdmýchává konflikty. Odhalí se pozitivní a negativní vazby. Na základě těchto dat je pak možné složit vyrovnaný a dobře pracující kolektiv.“
Změna může být i k dobrému
Ani to však nemusí přinést spokojenost rodičů, upozorňuje ředitel, který měl v této věci na stole už několik petic. „Mám zkušenost, že z hlediska spravedlnosti rodiče potřebují, aby se buď nedělila žádná třída, nebo všechny. Když zvolíte jednu, která to má odnést za všechny, ať už k tomu máte seberacionálnější důvod, nefunguje to,“ vysvětluje Vít Beran. Sám je přitom přesvědčen, že leckdy třídě obměna prospěje, i když to tak nejdřív nevypadá.
Koneckonců, v modernějších vzdělávacích systémech se někdy žáci přesouvají mezi třídami záměrně. „Dělá se to kromě jiného ze sociálně-psychologických důvodů,“ vysvětluje Tomáš Feřtek. V českých školách musí mít třídy v průměru alespoň 17 žáků, maximum je třicet. „Vliv počtu dětí na kvalitu výuky není prokázán a existují dokonce názory, že více dětí ve třídě přináší lepší výsledky,“ doplňuje Tomáš Feřtek.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Dobrý den,závěr článku snad autor nemyslel vážně. Pokaždé, když se sníží počet dětí ve třídě je zkvalitněna i výuka. Učitel má více času a i naopak jít rychleji ku předu. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že snaz se dělí fungující třída, než ta kde nic nejde a my rodiče máme opravdu smůlu
to proto to slovo „dokonce“.
Dobrý den.
No to je právě zajímavé, že to je velmi časté tvrzení, které ale pedagogický výzkum tak úplně nepotvrzuje. Určitě je snazší práce s patnácti než třiceti dětmi, ale to, že je to snazší práce, ještě neznamená, že má nutně lepší vzdělávací výsledky. Ostatně není náhoda, že třeba třídy ve waldorfských školách jsou obvykle velmi početné, někdy i přes třicet dětí. Práci ve velkých třídách považuje tato pedagogika za efektivnější.
A kopíruji sem kousek z rozhovoru s profesorem Hanushekem, který to říká docela jasně, kdy odpovídá na tuto otázku:
Častým faktorem spojovaným s kvalitou vzdělávání je počet dětí ve třídách. Vy na to máte relativně jednoznačný názor: čím více budou mít dobří učitelé žáků ve třídě, tím lépe…
Eric A Hanushek: Závěry mých výzkumu ukazují, že vliv velikosti třídy na výsledky vzdělávání je obecně malý či nulový. Rozdíly v kvalitě učitelů jsou prostě mnohem výraznější. Očividným doporučením proto je, že dobří učitelé by měli vzdělávat větší třídy. Paradoxní je, že v praxi se v USA děje spíše opak. Dobré učitele odměňujeme tím, že jim dáváme do třídy málo dětí. Diskuse o tom, zda je dopad velikosti třídy na vzdělávání malý či žádný, je trochu kontroverzní. O čem však není pochyb, je fakt, že redukce počtu žáků ve třídách je vysoce nákladné opatření. A dle mého názoru nemá smysl investovat do něčeho, co nemá velký vliv. Namísto toho je prozíravější investovat do kvality učitelů.
Celý rozhovor, je tam zajímavých věcí více, si můžete přečíst zde: https://www.eduin.cz/clanky/pet-procent-nejhorsich-ucitelu-dela-rozdil-mezi-cr-a-finskem/
Zřejmě o tom nic netuší ani na ministerstvu školství.Zrovna v sobotu jsem slyšela,jak ministr slibuje“ nabrat“ do školství 16000 nových učitelů(kde je chce vzít nevím),právě z důvodu,že bude možno dělit třídy nejen na jazyky,ale i matematiku atd.
Což o to tuší, bylo zastoupené na mnoha setkáních v uplynulých letech, kdy se o tom mluvilo a v mezi odbornou veřejností to není žádná novinka. Ale podívejme se na to z pohledu běžné školy, kde se učí čistě frontálně a učitelé by rádi „optimální“ třídu, což je pro ně tak do osmnácti žáků. A pak, je to opravdu rozšířený mýtus, že méně dětí znamená lepší výuky. Jak mezi učiteli, tak rodiči. Takže je to opatření, na které veřejnost slyší. Ale dělené třídy opravdu nejsou samospásné. Mohou fungovat na jazyky, už u matematiky je spíš otázka, co učíte. Jak říká kolega matematik, pokud učíte v matice blbosti, nenapravíte to tím, že je ucite dvakrát méně žáků.
Zřejmě bychom si tedy měli nejdříve odpovědět na otázku,co chceme hlavně v našem základním školství preferovat.Jestli individualizaci vzdělávání,nebo ekonomickou výhodnost
Mně z toho vyplyva ta zajímavost (průzkum jsem neznala), že se zřejmě vyplatí víc investovat do učitelů než do zmenšování tříd, neboť benefit „dobrý učitel“ je daleko větší než benefit „méně žáků na učitele“.
To je určitě pravda.Ale kolik máme „dobrých učitelů“?A získat je není vůbec snadné a trvá to dlouho. I pan Feřtek použil formulaci……“z pohledu běžné školy,kde se učí čistě frontálně“.Prostě mě připadá,že nevíme co chceme.Chceme individuální přístup,inkluzi,asistenty,skupinové vyučování,nové předměty,nové přístupy-při vyšším počtu dětí ve třídě?A ministr školství vyhlašuje svá opatření „protože je tento mýtus rozšířený a veřejnost na to slyší“?To snad ne.
Myslím si, že Tomáš Feřtek pouze prostě ukazuje věc z různých stran. Řekněme, že v našich – a skoro každých podmínkách – je lepší, když je ve třídách méně dětí. A že potřebujete shodu na to, aby se něco prosadilo a udrželo, a shoda se buduje celkem pracně, to mi přijde taky jasné. „Nevíme, co chceme“ prostě proto, že nepanuje shoda na tom, co chceme, ale ta se dá postupně budovat, tím, že si to ujasníme, a vyargumentujeme.
Pan Feřtek Vám slovy pana Hanusheka odpověděl.Je to vysoce nákladná záležitost.