Chválit, chválit, chválit! Tak zní častý recept na to, jak vychovat sebevědomého člověka. Nesprávně formulovaná pochvala se přitom snadno může stát otráveným cukříkem. A nejde zdaleka jen o to, že by dítě mohlo zpychnout…

1. Buďte konkrétní

Obecné výkřiky „Super! Jsi šikulka!“ nepřinášejí žádnou informaci. Aby ocenění mělo smysl, mělo by být šité na míru: „Byl jsi při psaní úkolů trpělivý! Dodělal jsi je do konce, i když už ses těšil ven.“

2. Chvalte proces nebo úsilí, ne výsledek nebo osobnost

Věta „To sis musel skoro lehnout, abys to vyfotil z tohoto úhlu.“ řekne víc než přehnané „Ty jsi hotový profesionální fotograf.“ Z takových pochval se stává břemeno, které vede k úzkosti, abychom nezklamali.

3. Nehodnoťte, ale popisujte

Místo „To je krásný obrázek, ty jsi ale šikovný!“ řekněte třeba: „Dal sis práci a použil všechny barvy, teď je obrázek krásně barevný.“ Když dítě naléhá: „A je to hezké?“, je dobré reagovat otázkou: „Co myslíš ty? Tobě se to líbí?“

4. Zajímejte se

Když vám dítě přečte příběh, který právě napsalo, podělte se s ním o svoje pocity a pak se zeptejte na ty jeho: Jak se ti příběh psal? Co tě inspirovalo? Co bylo nejtěžší? Máloco podpoří sebeúctu dítěte jako váš opravdový zájem.

5. Buďte upřímní a uvěřitelní

Nechvalte automaticky a rutinně. Když se obrázek nepovede, nemusíte tvrdit „Ty jsi náš malíř“. Vždycky se ale dá ocenit výběr barev, nebo vynaložené úsilí. Někdy ani není třeba slov – stačí zdvižený palec nebo úsměv.

https://www.stream.cz/vsi-ve-skole/10004912-z-cestiny-bic-co-to-znamena

Podívejte se na video z cyklu Vši ve škole o úskalí hodnocení dětí.

6. Místo chvály děkujte

Informujte dítě o tom, že jeho čin někomu pomohl. „Díky, že jsi šla s bráškou na hřiště, i když ses vrátila z tréninku unavená. Pomohlo mi to a Honzík si to taky užil.“

7. Místo chvály povzbuzujte

Ve snaze dítě povzbudit není dobré tvrdit, že to, co mu dává zabrat, je vlastně lehké. Raději řekněte: „Naučit se násobilku dá docela práci, ale dá se to zvládnout. Zkusíš to sám, nebo ti mám dávat příklady?“

8. Mluvte o sobě

Vaše uznání se dítěte dotkne hlouběji, když ho vyjádříte pomocí svých pocitů: „Moc se mi líbilo, jak jsi tu písničku zazpíval.“ – namísto: „Ty jsi ale dobrý zpěvák!“

9. Nemluvte o své spokojenosti

Skryté poselství špatně formulovaných pochval je, že dítě by mělo dělat věci k naší spokojenosti: „Tos mi udělala radost, žes to tak rychle vypočítala.“ Rozvoj samostatné a zodpovědné osobnosti lépe podpoříme, když řekneme: „Musíš mít radost, že ti jde počítání tak rychle.“

10. Veďte děti k tomu, aby se uměly ocenit samy

To nejdůležitější na konec: učte děti být na pochvale nezávislé. Potom se škole nebo koníčkům budou věnovat pro činnost samu a ne kvůli bažení po pochvale. Umět se obejít bez ocenění druhých je i dobrý vklad do dospělého života – jen ten, kdo není závislý na mínění ostatních, může být vnitřně svobodný.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let