Odpověď je ovšem jednoduchá: zatímco matky ve Spojených státech se svými dcerami vaří, uklízejí a nakupují, otcové se syny relaxují. Chlapce navíc rodiče odměňují i za činnosti, které u dívek tak nějak automaticky předpokládají, tvrdí článek s názvem Why Teen Boys Have More Leisure Time Than Teen Girls, který pro časopis The Atlantic napsal redaktor Joe Pinsker.
V průměru mají američtí muži víc volného času než americké ženy – zhruba jde za jeden den asi o půlhodinový rozdíl. A podle výzkumného střediska Pew Research Center tato nerovnost vzniká opravdu brzy. Mezi dospívajícími ve věku 15-17 let mají podle analýz chlapci volného času denně víc až o hodinu.
Jak je to možné? Chlapci a dívky v tomto věku nakládají se svým časem už velmi podobně jako dospělí: zatímco kluci tráví asi o hodinu denně více času u počítače, dospělí muži se dívají na televizi o půl hodiny déle než ženy. Naproti tomu dívky tráví dvojnásobek času uklízením a vařením, což se pak také přenáší do dospělosti. Zdá se tedy, že dospívání je v podstatě nácvikem dospělého života v genderové nerovnosti.
Matka vezme dceru na nákup, otec se synem fandí u televize
A podstatnou roli v udržování tohoto trendu hrají podle Joea Pinskera rodiče. Podle výzkumů totiž potomky nevedou k domácím pracím stejně, ale řídí se podle jejich pohlaví. Matky tráví po nákupech, uklízením a vařením podstatně víc času s dcerami než se syny. Otcové zase častěji zasvěcují syny do vylepšování domova a volnočasových aktivit, jako je sledování sportovních přenosů v televizi. „Stejně, jako mívají práci rozdělenou rodiče, mají ji rozdělenou i děti,“ říká socioložka Jill Yavorsky z University of North Carolina.
A děti pochopitelně leccos odpozorují. Podle jedné ze sociologických studií vydaných v loňském roce tráví mladí muži, kteří své matky v dětství viděli pracovat, více času péčí o své vlastní děti. Dcery pracujících matek samy v dospělosti častěji pracují a vydělávají víc peněz než mladé ženy, jejichž matky zůstaly i v jejich dospívání doma. „Tyto matky totiž dětem předávají více rovnostářský přístup k genderovým rolím, a také u nich častěji lze pozorovat schopnost zvládnout zároveň pracovní i domácí povinnosti,“ tvrdí autoři studie.
Rodiče chlapce častěji odměňují za osobní hygienu a pomoc v domácnosti
Ve Spojených státech je běžnou praxí, že si děti mohou ke kapesnému přivydělat prací kolem domu a v domácnosti. Ani v tomto ohledu se ale o nějaké rovnosti pohlaví nedá mluvit. Oblíbená mobilní aplikace BusyKid, v níž rodiče dětem nastavují a následně odškrtávají splněné povinnosti a shromažďují „výplatu“, loni provedla velký průzkum u 10.000 rodin. Dívky si týdně za domácí práce vydělávaly průměrně necelých sedm dolarů, zatímco chlapci čtrnáct. Rozdíl v příjmech, stejně jako už zmíněné rozdíly v trávení volného času, se tak podle Joe Pinskera vytvářejí daleko dřív, než mladí vůbec vstupují na trh práce.
Podle dat z průzkumu BusyKid bylo navíc zřejmé, že rodiče byli častěji ochotní platit chlapcům za činnosti osobního rázu, jako je čištění zubů nebo sprchování, zatímco u dívek byly podobné odměny naprostou výjimkou. I těmito činnostmi tráví děvčata víc času než kluci: podle statistik dívkám denně sprchování, oblékání, česání a podobná „údržba“ zabírá téměř hodinu, stejně staří kluci to zvládnou zhruba za 27 minut.
Mnozí rodiče si tyto nerovnosti uvědomují a snaží se potomkům obou pohlaví nabízet stejné příležitosti. Dcerám například kupují knihy o astronautech, dinosaurech a podobných tématech, která společnost obvykle považuje za „typicky chlapecká“. Těmito snahami dětem rozhodně rozšiřují obzory, ale jak připomíná Joe Pinsker, nakonec stejně nejvíc záleží na tom, co děti vidí doma. „Pokud chceme, aby pro děti bylo přirozené, že se domácí práce dělí rovným dílem, je třeba, aby to tak měli doma rodiče zařízené,“ tvrdí socioložka Jill Yavorsky. Zdá se totiž, že když děti vyrostou, do značné míry o domácích pracích přemýšlejí stejně jako jejich rodiče.
A jak to máte vy? Snažíte se k úklidu, vaření a dalším činnostem stejně „přitáhnout“ syny i dcery?
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Americkym feministkam to ovsem nebrani v tom, aby ostatnim prednasely o rovnopravnosti 🙂 Ze tohle muzou jine narody mit davno vyresene je pri tom ani nenapadne 🙂
No, pokud američtí rodiče platí pubošům za provedení osobní hygieny …..tak chuděry jejich budoucí ženy.😁
A to, že mámy vaří s dcerami se mi jeví jako naprosto přirozené.
U nás doma je hlavním živitelem muž a je v práci déle než já, chtít po něm umývat záchod, mýt nádobí, žehlit a pod. je nesmysl. Dělá technické práce kolem domu.
Takže naše děti vidí naprosto zastaralé rozdělení rolí ….máma v kuchyni, táta v dílně, máma žehlí, táta seká dřevo……ovšem vidí také jak máma čučí na tv, táta spí, máma si čte, táta venčí psa…..a také máma je na pivku, táta v práci😁máma spí, táta spí, děti čučí do tabletů.
Doufám, že z nich budou samostatní, práceschopní jedinci…zatím to vypadá dobře.
Práceschopní asi budou, ale pokud máte syna, tak si nese do života stereotyp, že on tu na domácí práce není (pokud ho tedy k tomu sama nevedete).
Nebojte, on zametá, vysává, věší prádlo, umí udělat palačinky, vaječinu. Ovšem více pomáhá manželovi kolem domu, což je prostě fakt.
Jen ať maká kolem domu 🙂 Když vidím v práci kolegyně cca 27 – 30 let, jak s otevřenou pusou poslouchají, že můj muž mi přivrtal tuhle poličku, tady připevnil závěsné květináče do stropu a smontoval skříň, zatímco jejich velice fitness přítel „na tohle není“ a shánějí hodinového manžela… tak mám pocit, že se o vašeho syna jednou holky poperou. Podotýkám, že je mi 37 a mužovi 42, takže nejsme žádné staré mravokárné herky 🙂
Aleno, můj muž dnes na samosběru natrhal 3,5 kg jahod(víc nedal) a to taky každý neudělá😍…..volal mi do práce “ Jahody jsou v kuchyni, koupil jsem balík toaleťáku a valím na odpolední.“
Kluk je na 11let velmi samostatný a šikovný, palačinky včetně tvarohu a rozpuštěné čokolády umí líp než já.😁
Není to je v Americe. To je v celém „euroamerickém světě“. Rodiče (ale i škola) přistupují ke klukům i holkám odlišně. Výsledek je, že kluky neučí některé činnosti – a ti to pak neumějí. Uměle tak vytvářejí stav, který produkuje napětí mezi muži a ženami. A to není žádná novinka, to je tak už desítky let.
U nás to funguje odporně tradičně – já jsem kancelářská krysa a muž fyzicky pracuje na směny, takže na mně je, aby bylo doma navaříno a tak nějak poklizeno, aby měl do té práce čisté ponožky a montérky. Snažím se, aby měl k dispozici kvalitní, pravidelnou stravu a zázemí a je to podle mě tak v pořádku. Na druhou stranu očekávám, že bude funkční auto s pravidelně měněným olejem/brzdami/cojávímčímještě a když potřebuju někde něco přivrtat, opravit, dotáhnout na balkon pytel hlíny ke kytkám, tak mě ani nenapadne tahat se s tím. Upřímně říkám, že kdyby se mě nějaká feministka pokusila v rámci genderové rovnosti narvat do fabriky, tak jí rozbiju hlavu. Synovi jsem nabednila do hlavy, že se v životě přihodí, že bude sám, takže si umí uvařit, poklidit a obsloužit pračku.
U nás to funguje naprosto netradičně a taky pohoda 🙂
Já se teda musím přiznat, že u nás doma to fungovalo úplně jinak, než jak to popisují ostatní diskutující. Můj táta vždycky říkal: „jak se chceš jednou postarat o rodinu, když se nezvládneš postarat ani sám o sebe?“. Od svého táty jsem se naučil, že chlap se o sebe má umět postarat i bez ženy, protože jinak si z manželky akorát dělá druhou maminku, a na tom nic chlapského není. Nedával mi seznamy úkolů a neplatil mi za to, že jsem si vyčistil zuby. Ani mi nevykládal nějaké kecy o emancipaci žen. Prostě jednoho dne prohlásil, že se na svou maminku spoléhám ve věcech, které už můžu v pohodě zvládat sám, a že bych se měl stydět, že si z ní dělám otroka. Já se zastyděl – tenkrát mi bylo něco kolem sedmi – a než jsem dokončil základku, měl jsem všechny domácí práce v malíčku.
Je důležité si uvědomit jednu věc. Domácí práce si můžete mezi sebou rozdělit jak uznáte za vhodné, do toho vám nějací aranžéři davů a genderové aktivistky nemají co kecat. Ale je fajn a také občas užitečné, když se s partnerkou/partnerem dokážete kdykoliv zaskočit. Když třeba manželka ví, že si může dovolit na pár dní ulehnout s horečkou, protože domácnost se bez její péče nezhroutí a neskončí v plamenech, nejen že to prospěje jejímu zdraví, ale také to upevní vztah.
Kdysi jsem na tohle téma měla diskuzi s kamarádkou, jejíž manžel snad připálí i vodu na čaj. Ale zase ho chce vařit často 🙂 Nicméně její základní potřeba je „cítit se nenahraditelná“. Toto vědomí jí dodává pocit výjimečnosti a důležitosti. Neshodly jsme se 🙂 Já naopak vítám, když jsem absolutně nepotřebná a zbytečná a rodina se mnou chce být a trávit čas i bez mých „nenahraditelných“ dovedností.
Takovouto potřebu je velmi náročné uspokojit, a to i když je člověk v plné síle. Takže jestli to takto sama zvládá, pak všechna čest. Jakmile ale začne sil ubývat, kvůli stáří, nemoci, zraněním…, bude to čím dál náročnější. Nedovedu si představit ani to, jak se Vaše kamarádka cítí v situacích, kdy se třeba dočasně nemá o koho starat – děti na táboře, manžel na pracovní cestě atd., doma prázdno a ticho – a jak se bude cítit, až děti vylétnou z hnízda, a jak se hlavně bude cítit její manžel, až na něj zacílí svou plnou pozornost. Něco podobného zažil můj děda – babička byla skvělá kuchařka a pekařka a děda v její laskavé péči přibral snad padesát kilo. 🙂
Já to ale vidím tak, že přece nezakládáme rodiny a nebudujeme společný život, abychom byli ve výsledku na všechno sami. Když si úkoly rozdělíme, máme je rychleji hotové a můžeme se věnovat životu. 🙂
Myslím, že to tak má v sobě nastavené spousta žen/dívek. Být tou nejlepší, která dělá nejlepší buchty, která je nejlepší matka, manželka, milenka, pradlenka, atp. Jenže dostat se na vrchol a zůstat nejlepší vyžaduje nemalé úsilí a nepřipouští se žádné pochybení. To neustálé srovnávání se a touha po uznání je ubíjející, viz soc. sítě zaplavené prostě perfektním světem. Paradoxem je, že těm, které touží po takovém uznání nejvíce, se mnoho nedostává a nemůžou tak najít vnitřní klid. Je to kletba, kterou předává (většinou) matka na dceru. Dívka musí být krásná, pracovitá, skromná a především poslušná, jinak štěstí nenajde. Málokdo už ale dodá, že když je dívka milovaná, stává se automaticky krásnou, pracovitou, skromnou a především šťastnou.
Souhlasím s Vámi. U nás děláme všichni téměř všechno spolu. Výhoda je, že nemusíme hledat místo, kam upíchnout děti, abychom si „oddychli“ a vše plyne tak nějak v přirozeném pokojném rytmu, bez stresu a nutnosti „být nepostradatelní“. Sečteno a podtrženo, některé ženy „neschopné“ muže potřebují. Naštěstí je život a nabídka mužů natolik pestrá, že by si každá mohla vybrat podle toho, co je jejímu srdci a hlavě nejbližší 🙂
Kateřino, já jsem tak ráda, že necítím potřebu být dokonalá. Vážně, takové to srovnávání a vychloubání, to jde mimo mě.
Tedy chlubím se samostatností dětí a schopností manžela nakupovat cokoli a dle svého uvážení, to přiznávám.:)
My to máme rozdělené na spíše ženské a spíše mužské práce, ale když onemocním, tak se domácnost nerozpadne. A když onemocní můj muž, tak udělám co je třeba kolem domu. Děláme to každý jinak, ale to vůbec nevadí. Navzájem se potřebuje a tolerujeme, občas se pohádáme, pak se omluvíme, že jsme nechtěli křičet…..a co je to důležité, jsme na sebe slušní. Nikdy jsme si nenadávali, nebyli sprostí.
Protože k čemu je dokonalost, když o sobě partneři mluví jako o debilní krávě a idiotském debilovi.(omluvám se adminovi, jinak to neumím vyjádřit a ty výrazy bývají mnohem horší).
Ať Vám tahle pohoda nikdy nezevšední 🙂
Myslím, že této kletbě se dnes snaží některé mladé dívky uniknout právě opačným extrémem. Synovec mi kdysi vykládal, poněkud frustrovaně, že musel odmítnout jako pro život nepoužitelné několik dívek za sebou hned na prvním rande, když se mu pochlubily tím, že se neučily vařit, protože nechtějí nikdy skončit za sporákem. U těch dívek se, myslím, objevuje klasická reakce „moji rodiče jsou šáhlí, já to budu dělat úplně jinak“. 🙂
Nevím, jak si tyhle dívky představují svou budoucnost, ale jsem rád, že synovec zaplatil a odešel.
A synovec vařit umí? 🙂
Samozřejmě. Nikdo z naší rodiny nemá na druhé vyšší nároky, než sám na sebe. Nicméně mám pocit, že jste nepochopila pointu. Ta netkví v tom, že by synovec chtěl domácí puťku, ale v tom, že si vybírá holku, která s ním bude nejen v dobrém, ale i ve zlém, pokud to nedejbože přijde. To se u holek se zmíněným přístupem k životu nedá očekávat.
Já to pochopila dobře. Jen jsem se chtěla ujistit, že nabízí totéž co požaduje.
Co on požaduje, je schopnost postavit se k práci čelem. Proč se tedy ptáte konkrétně na to, zda umí vařit, když to tak dobře chápete? 😀
P.S.: Omlouvám se Vám, paní Kateřino a paní Markéto, za tuto vsuvku. Chtěl jsem jen odpovědět paní Lence, aby zase neměla pocit, že mě odtud musí vyhazovat, protože jsem prý všude. 🙂
Sorry, že jsem zeptala.. příště už to neudělám, já opomenula, že přispívat můžete jen vy a vaše fanynky … jen vy určujete, kdo a jak má psát, jak se ptát, jak chápat… 🙂
Lenko, jakožto Václavova fanynka, bych si dovolila Vás vzít za slovo. Jsem zvědavá jestli vydržíte nereagovat. :))))
Paní Lenko, buď se mnou diskutujte, nebo mě dál vyhazujte, ale měla byste si vybrat, obojí asi dlouhodobě nepůjde. 😉
Paní Markéto, děkuji. 🙂