To, kolik, a jakých hraček děti mají, ovlivňuje jejich kreativitu, fantazii, ale taky chování. FOTO: Archiv Marcely Sobotové

Děti jsou na prázdninách, vytřiďte jim hračky. Dřív mi to přišlo nefér, ale pak jsem zjistila, jak přeplněný pokojík škodí, říká příznivkyně minimalismu

Dětské hračky – tak by se mohl jmenovat jeden z hororů Alfreda Hitchcocka. Byl by o tom, jak v dětském pokoji neustále přibývají, válí se na nejméně myslitelných místech po celém bytě a dovádějí rodiče k šílenství. Není to ale jen o slabých nervech mámy a táty. Tím, že dokážeme udržovat přiměřené množství dobře vybraných hraček, dáváme svým dětem do života víc, než bychom možná čekali. „To, kolik, a jakých hraček děti mají, ovlivňuje jejich kreativitu, fantazii, ale taky chování,“ říká propagátorka minimalismu Marcela Sobotová. A přináší pár tipů, jak nenechat hračky, aby se staly zlými pány nás i našich dětí.  

Dětský pokoj, police a skříně plné hraček, postel přetéká plyšáky. Uprostřed všeho sedí na koberci malý chlapec a zoufale volá: Mami, já se nudím. Dalo by se říct: nudí se, přestože má pokoj plný hraček. Ale přesnější by bylo: nudí se právě proto. „Zajímavé je, že zatímco na většinu témat existují naprosto protichůdné výsledky průzkumů, ve věci hraček se všichni shodují – mít jich příliš mnoho má na dítě jednoznačně negativní vliv. Čím více hraček, tím méně prostoru pro hru, objevování, zapojování fantazie,“ říká Marcela Sobotová, která od roku 2013 píše blog Žijeme minimalismem. Asi před dvěma lety se pod vlivem vlastní zkušenosti s pokojíkem své dcery a syna začala věnovat také tématu hraček. 

Profesorka psychologie vzdělávání Kathy Sylva na britské Oxford University zkoumala více než 3000 dětí od 3 do 5 let. Zjistila, že když mají velké množství hraček, vede to k jejich rozptylování a rozrušování. Rozptylované děti se dobře neučí ani si nehrají.

Studie americké psychoterapeutky Claire Lerner z institutu Zero to Three ukázala, že děti obklopené nadměrným množstvím hraček jsou přehlcené a přestimulované. Nemohou se soustředit na nic dostatečně dlouho tak, aby se z toho něco naučily, a tak to vzdají. Příliš mnoho hraček způsobuje podle ní také to, že se děti neučí vynalézavosti.

Předloňská studie odborníků z americké University of Toledo zkoumala hru dětí ve věku 18 až 30 měsíců a porovnávala prostředí se 4 hračkami versus prostředí s 16 hračkami. Rozdíl mezi kvalitou hry byl významný (délka hry, různorodost, těkání) bez ohledu na věk dětí.

 

Po přečtení několika výzkumů týkajících se hraček jsem získala dojem, že by na hračkách měly být varovné cedulky, jako jsou na cigaretách, říká Marcela Sobotová.

Přečetla dostupnou literaturu a zahraniční výzkumy a zjistila, že nezáleží jen na množství hraček, které dítě má, ale také na tom, jaké hračky to jsou. Odborníci dělí hračky na takzvané uzavřené a otevřené. „Uzavřené, to jsou ty, které mají jednu předem definovanou funkci: dítě zmáčkne čudlík a koník zařehtá. Otevřené – zjednodušeně řečeno – většinou samy nic nedělají, dítě musí samo přijít na to, co s nimi může dělat,“ popisuje Marcela Sobotová. Hádejte, které z nich dítě víc rozvíjejí. A které z nich se lépe prodávají. (Zajímavost na okraj: boom „uzavřených“ nebo také „definovaných“ hraček se časově shoduje s dobou, kdy začala do domácností pronikat televize a reklama díky tomu začala cílit přímo na děti. Jednoduché dřevěné kostky se v ní tak dobře nevyjímají. A zhruba od té doby se také klade rovnítko mezi hru a hračku a zapomínáme na hry, ke kterým není potřeba vůbec nic.) 

Škodí jako cigarety
Jedna věc je kreativita, fantazie, chuť přijít věcem na kloub, dětem tak přirozená. Špatné hračky, nebo příliš mnoho hraček, to v nich zabíjejí. Hračky mají ale vliv i na chování. „Výzkumy dokazují, že příliš mnoho hraček negativně ovlivňuje pozornost a soustředění. Hračky jako by všechny na dítě volaly, vyvolává to jakési těkání, dítě třeba jen vyndá všechny z polic, ale nemá dost klidu na to se do nějaké hry ponořit. Čím víc o tom zjišťuju, tím víc si říkám, že by na hračkách měly být stejné varovné nápisy jako na cigaretách,“ říká Marcela Sobotová.  

Co s tím, když tohle víte, ale reklamy, výlohy obchodů i dětské pokoje kamarádů jsou plné barevných blikavých hraček? „Zkuste i tak s dětmi vyjednávat,“ radí Marcela Sobotová. „Když chce domeček pro panenky, nekoupíme ten růžový přeplácaný, ale co nejjednodušší, pokud možno dřevěný, který ještě ponechává místo fantazii. Může se to zdát jako kosmetický rozdíl nebo pouhá otázka vkusu, ale výzkumy ukazují, že každý z nich dělá s dětmi něco úplně jiného,“ popisuje příznivkyně minimalismu. Uzavřené hračky, tak dokonalé a lákavé, asi nelze vyeliminovat úplně. Určitě ale stojí za to hlídat jejich poměr v pokojíku a troubit na poplach v případě, že začnou dominovat. 

Deset hraček stačí
A kolik že je to vlastně „příliš mnoho hraček“? Americký propagátor „jednoduchého rodičovství“ (simplicity parenting) Kim John Payne říká, že ideální množství hraček je takové, které si dítě dokáže samo uklidit za pět minut. „To může být nějakých deset, dvacet hraček,“ odhaduje Marcela Sobotová.

To abychom se tedy vydali do dětského pokojíku a vyhodili těch zbývajících sto, dvě stě, tři sta…? „Kdybyste se mě zeptala ještě před dvěma lety, kladla bych vám na srdce, abyste třídění hraček prováděla s dětmi. Přišlo mi vyloženě nefér dělat to za jejich zády. Teď, když vím, že jim přemíra hraček vyloženě ubližuje, změnila jsem názor: pokud nechtějí vyhazovat sami, vyhazujte za jejich zády,“ říká propagátorka minimalismu. Třeba ne rovnou z domu, ale do nějaké krabice, kde hračky počkají, jestli si navrátivší se majitel všimne, že v pokoji chybí. 

Občas se stane, že něco vytřídíte a dítě to opláče, protože si na rozdíl od rodičů pamatuje, kdy a od koho hračku dostalo a co všechno s ní prožilo. „Ale taky jsou popsané případy, kdy se dětem viditelně uleví, když jim to v pokojíku prořídne,“ říká Marcela Sobotová. Pokud nelze jinak a musíme nějakou hračku „vyčarovat“ zpátky, můžeme ji s potomkem vyměnit za nějakou jinou, kterou postrádat může.

Naučit děti hračky pravidelně třídit, přemýšlet o nich, rozhodovat se, která mi ještě slouží a která už nadělá víc radosti jinde, je velmi užitečný návyk, který stojí za to, aby se děti naučily. Marcela Sobotová tedy radí první velký úklid udělat klidně bez dětí, ty další už s dětmi. 

Jak na to? Zde pár rad v sedmi krocích:

  • Jít příkladem

Děti nás sledují a jsme pro ně příkladem. Proto se sami sebe zeptejte: jak to vlastně mám já se svými věcmi – dokážu se zbavit toho, co už nepotřebuji? Když se mi něco rozbije, snažím se to opravit, nebo to rovnou vyhodím? Vracím věci na své místo, ukládám večer všechno, co jsem přes den použil? Těžko po dítěti chtít, aby si uklízelo své hračky, když já si svoje věci neuklízím. Můžeme se také sami sebe zeptat: jak si organizuju věci na svém stole nebo v dílně, abych se z nich nezbláznila? Jaké používám techniky a taktiky? A zkusit je přenést do dětského pokoje. Je prostě dobré se ze všeho nejdřív zamyslet a chvíli se pozorovat.

  • Nemusí mít všechno 

Váš synek si na návštěvě u kamarádů zamiluje policejní auto a vyhraje si s ním celé dopoledne. To je hřejivý pocit, ale opravdu to neznamená, že musíme hned běžet do hračkářství a pořídit stejné auto domů. Je to přece úžasná příležitost těšit se na příští návštěvu. Nebo si hračku můžete od kamarádů půjčit. Dítě si s ní pohraje a za měsíc ji vrátí. I v tomhle lze jít příkladem a mluvit s dětmi o tom, co jsem chtěl já, ale nekoupil jsem si to, a proč. Děti potěší, když zjistí, že se rodiče potýkají se stejnými dilematy. 

  • Prověřit časem 

Děti mají spoustu přání – jeden den je fascinují indiáni, druhý den fotbalisti. Asi není jiný způsob, jak odhalit, která záliba vydrží, než prostě počkat. I u dospělých je to základní nástroj, jak dělat vědomější volby při nakupování. Prostě počkejte pár týdnů, nebo si nápad schovejte na narozeniny či Vánoce. A ještě jedna věc: To, že dítě baví lego, neznamená, že musíme kupovat další a další krabice. „Syn má oblíbenou dřevěnou vláčkodráhu, hrál si s ní každý den, takže Ježíšek přinesl rozšíření – padací most, víc výhybek – ale syn o ni ztratil zájem. Až zpětně jsem si uvědomila, že byl přehlcený, už to nedokázal sám všechno zapojit a bylo to pro něj frustrující,“ vzpomíná Marcela Sobotová. 

  • Třídit pravidelně

Je dobré třídit hračky alespoň dvakrát ročně, u menších dětí klidně čtyřikrát. Dobrý moment je třeba před narozeninami nebo před Vánoci, protože to jsou obvykle chvíle, kdy do domácnosti přicházejí hračky nové, tak je fajn, když jim ty staré udělají místo. Pravidelně se zbavovat toho, co je nefunkční, z čeho už děti mentálně nebo motoricky vyrostly, ale zkoušet jít i dál a v rámci nácviku dovednosti probírat s dětmi i to, co už je prostě nebaví. Pokud třídíte s dítětem, je důležité zůstat v klidu. Hlasité hrozby „prostě něco vyhodíš“ ničemu neprospějou. „Být v klidu a nic neočekávat. Je to návyk, který si děti musí vybudovat. Možná napoprvé nevytřídíte nic, jen hračky lépe zorganizujete,“ říká Marcela Sobotová. Dobrý tip: pokojíku uleví i to, když v něm hračky rotujeme: pár jich vždycky schováme do skříně, a když je po čase vytáhneme, jsou pro děti jako nové. 

  • Dávat pryč a říkat jak a proč

Máme krabici vytříděných hraček, co teď s ní? Děti obvykle uklidní, když jim řeknete, že neskončí v popelnici, ale že se pro ně společně budete snažit najít nové majitele. Pokud se vám nechce hračky jednotlivě fotit a snažit se je prodat v internetových bazarech, jsou i jednodušší možnosti. Nejdřív můžete zkusit blízké kruhy, příbuzné nebo maminky, které potkáváte na kroužcích. Populární jsou dnes různé výměnné akce SWAP, jen je pak třeba dát pozor na to, abyste tam deset hraček nepřinesli a dvacet si jich neodnesli. Někdy stačí položit krabici s vytříděnými hračkami před dům s nápisem „K rozebrání“. „Většinou všechno okamžitě zmizí,“ přibližuje svou zkušenost Marcela Sobotová. 

Zkuste také dát dítěti příležitost, aby své hračky prodalo samo na nějakém bazárku. Za utržené peníze si pak může koupit něco, co ho teď víc zajímá. „Naše děti se po tom, co podobné akce zažily, už na třídění vyloženě těší, hrozně se jim líbí, jak si jejich hračky rozebírají jiné děti.“ Plyšové hračky se dají hodit do charitativního kontejneru, ale využijí je i hasiči, kteří je rozdávají u dopravních nehod, nebo je můžete spolu s dětmi odnést do psího útulku. Dobře také funguje, když se domluví skupina kamarádů a vyměňují si hračky mezi sebou. „Naše děti díky tomu vůbec nemají problém někomu půjčit hračku, jsou odmala tak naučené,“ říká Marcela Sobotová. 

  • Ukočírovat vstupy 

Zbavování se hraček se zdá jako nekonečné, pokud si neohlídáme vstupy. O tom, jak si to můžeme v hlavě přenastavit my, už byla řeč. Ale co babičky a další lidé, kteří těžko bojují se svou touhou zahrnovat děti hračkami? Na některé příbuzné může zabrat, když jim dáte přečíst článek o vlivu hraček na děti, u jiných pomůže, když je instruujete, co mají dětem pořídit. „Lepší než říkat ‚my nic nechceme’ je poradit, co by mohli pořídit,“ radí Marcela Sobotová. Můžete také příbuzné poprosit, aby neobdarovávali dítě více než jednou hračkou, nebo aby se zaměřili na nehmotné dárky – vstupenky do kina, permanentky do zoo, nebo aby prostě věnovali společný čas a vzali děti na výlet. Někdy ale nepomůže vůbec nic. V takové chvíli je nejlepší se smířit s tím, že některé věci nejsou v naší moci anebo zavést pravidlo, že každá nová hračka znamená, že jedna starší musí z domu. 

  • Věci se mění

Hračky v pokojíčku “tečou” a proměňují se. Kojencům stačí deka a pár chrastítek, pak se objevují vláčkodráhy, lega, panenky, kočárky… Potřeby se mění a je to normální. To, že jednou pokojík vytřídíme a uklidíme, neznamená, že to tak zůstane navždy. Marcela Sobotová nabízí představu trychtýře, který se snažím nahoře zužovat, aby toho do něj nevcházelo tolik, a občas ho prošťouchnu, aby také něco odcházelo. Je dobré nemít velká očekávání a brát věci s nadhledem. „Měli jsme třeba takový dětský foťák, který fotil zvířátka a hrál jemnou melodii, vypadalo to jako blbost, ale obě děti si s tím hrozně vyhrály. Na druhou stranu moje představa, že když dětem vlastnoručně ušiju panenku, tak že si s ní budou hrát až do dospělosti a bude je to hrozně rozvíjet, vzala za své,“ popisuje své zkušenosti.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments