Tereza Puldová Stárková: Naše děti jsou šťastné o víkendech i o prázdninách. Ale zavřenou školu oplakaly…

Letos to máme těžký a smutný, naše škola je zavřená už potřetí. Holky byly doma od března, pak o prázdninách celé léto a v září, těsně před nástupem do školy, přišla o víkendu zpráva, že jedna paní učitelka je pozitivní. Celý učitelský sbor, který s ní byl na přípravném týdnu, šel na čtrnáct dní do karantény a škola se nemohla otevřít.

Jiří Vymětal: Covid kosí naši školu, už jsem zůstal v kanceláři sám. Nabíjí mě vnitřní statečnost dětí a učitelů s nepříjemnou rouškou na puse

Je to zvláštní doba, viďte. U nás ve škole jsem v kanceláři zůstal sám – paní zástupkyně i obě sekretářky jsou nemocné nebo v karanténě. Práce tím neubylo, ale mě paradoxně nabíjí to, jak jsou najednou v náročných chvílích vedle mě lidé, kteří dodávají klid, nabízejí pomoc, povzbudí.

Jaroslav Jirásko: Desinfikuju stoly v jídelně, měřím dětem teplotu a vydávám a zase ruším pokyny. Jsem ještě vůbec ředitel školy?

Můj faktický začátek nového školního roku nastal letos 24. srpna. Těšil jsem se na něj jak malý Jarda, hlavu plnou ideálů, plánů. Před odchodem do školy čtu u ranní kávy jakousi brožuru o řediteli jako pedagogickém lídrovi. Mimo jiné v ní stálo : “Ředitel – pedagogický lídr je především vizionář.