Pro svobodnou hru jsou největší překážkou nedostatek inspirace a absence hranic, říká přírodní pedagožka Johana Passerin

Čím více věcí si s sebou do lesa bereme, tím méně se zabýváme přírodou a sami sebou, vždyť k naprosté většině činností s dětmi v přírodě nepotřebuje průvodce ani dítě nic víc než sebe sama. To je východisko metodiky „prahry“, kterou se zabývá v nové publikaci Johanna Passerin, lektorka, pedagožka a zakladatelka lesní školky Hvězdy v lese.

Online výuka nemá jen negativa. Někteří učitelé díky ní prohloubili vztahy s žáky, introverti rozvinuli potenciál

Lavice základních a středních škol se na přelomu listopadu a prosince nakrátko zaplnily, aby na konci adventu začala tradiční vánoční pauza. Kdyby loni touto dobou někdo tvrdil, že během následujícího roku budou několik měsíců zavřené školy a děti i mladí lidé se budou učit prostřednictvím online technologií, byl by pravděpodobně považován, eufemisticky řečeno, za fantastu.

Téma svobody si řeším až teď. Kéž by moje dcery mohly jít za tím, co chtějí, rovnou, říká maminka

Osudy rodičů a dětí jsou propojené, třeba skrz (zatím) nenaplněné touhy. „Je mi čtyřicet šest a svou vnitřní svobodu teprve hledám, svobodu dělat, po čem toužím. Ráda bych, aby mé děti byly svobodnější dřív,“ říká Martina Kaděrová, maminka dvanáctileté Sofie (která si s námi taky povídala) a devítileté Amálky a spoluzakladatelka školy Edisona.

Jak přežít vánoční rodinné návštěvy? Buďte empatičtí a zařiďte si prostor pro sebe

Vánocům se přezdívá „svátky klidu“, což je poměrně paradoxní. I když člověk pomine veškeré to nakupování, uklízení, vaření a pečení, které jim předchází, zbývá tu ještě jeden strašák: rodinné návštěvy. I když svou rodinu upřímně milujeme a těšíme se na ni, stejně se často stane, že společný čas končí roztrpčením a hádkami.