Budit teď v dětech nadšení je jako rozjíždět auto přes ruční brzdu, shodnou se učitelé i rodiče

Od prvního uzavření škol uplynul už více než rok. Zatímco loni touto dobou se učitelé zoufale pídili po informacích, jak rozjet distanční výuku, a rodiče narychlo sháněli tablety a počítače, o rok později jsme už skoro všichni prakticky „profíci“. Není divu – třeba středoškoláci se stihli vrátit do lavic jen na úplný rozjezd školního roku (s výjimkou praktické výuky, ta přece jen trvala o pár týdnů déle) a většina druhostupňových žáků už si možná ani nepamatuje, ve které lavici vlastně sedí.

Vrátit se do školky nebo v první třídě propadnout? Dítě si ponese následky celý život

Zápisy na dálku zvyšují riziko, že se do prvních tříd dostane víc dětí, které budou mít potíže zvládnout výuku kvůli své fyzické, psychické nebo sociální nezralosti. Přitom rok navíc by jim nástup do školy výrazně ulehčil. „Minimálně dvěma dětem z mé třídy bychom při zápisu ve škole doporučili odklad,” říká učitelka ze základní školy na Karlovarsku.

Jsem vyznavač řemesla, ani pro své děti bych nechtěl místečko v kanceláři, říká vedoucí odborného výcviku

Na učilišti Třineckých železáren se sám vyučil a už osmnáct let pracuje jako mistr a posléze vedoucí odborného výcviku s vysokoškolským titulem. Svým dětem nepřeje „teplé místečko v kanceláři“, ale dobré řemeslo. Letošní krizovou situaci plánuje s kolegy vyřešit tak, že jakmile se škola otevře, vrhnou se na odborný výcvik v dílnách.