Předloni na podzim si řekla, že nutně potřebuje změnu. Dala výpověď ve své škole a odjela jako učitelka-dobrovolnice do Indie. V daleké zemi její plány zkřížil koronavirus, zpět domů se dostala repatriačním letem. Den poté již měla online pohovor v nové škole, kam nakonec nastoupila.
Přestože se žáci a studenti aspoň na několik týdnů na podzim vrátili do škol, situace ani zdaleka nepřipomíná normální výuku a nikdo neví, jak dlouho střídavý prezenční režim vydrží. Jenže distanční výuka dělá mnoha dětem ze sociálně slabších rodin problémy.
Buď úplně doma, nebo úplně ve škole. Z událostí posledních měsíců se zdá, že české školství je nastaveno v podstatě jen na tyto dva módy. Stejně to ještě nedávno vypadalo i v mnoha firmách a nyní se mluví o tom, že částečný home office bude novou normou i po covidu.
Lavice základních a středních škol se na přelomu listopadu a prosince nakrátko zaplnily, aby na konci adventu začala tradiční vánoční pauza. Kdyby loni touto dobou někdo tvrdil, že během následujícího roku budou několik měsíců zavřené školy a děti i mladí lidé se budou učit prostřednictvím online technologií, byl by pravděpodobně považován, eufemisticky řečeno, za fantastu.
Štěpánka Baierlová učí matematiku a informatiku na základní škole v Sušici. Letos získala druhé místo v soutěži o nejlepší učitele Global Teacher Prize. Porota mimo jiné ocenila, že vede pro své kolegy webináře o tom, jak dobře učit na dálku.
„S částí týmu, který na vývoji platformy pracoval, jsem se naživo nikdy neviděl,“ směje se vývojář aplikací Marek Mensa. Se svými přáteli dal na jaře dohromady tým dobrovolníků z celého Česka, který během pár týdnů naprogramoval aplikaci Učíme.se
Velká část rodičů vnímá přechod do školy jako další fázi samostatnosti a zodpovědnosti dítěte. Chceme, aby se naučilo hlídat si pomůcky a myslet na to, že má na zítra domácí úkol. Jenže při online výuce mnozí rodiče náhle cítí potřebu mít všechno pod kontrolou, a to zejména u těch nejmenších.