Historie lidstva je pro vývojáře digitálních her nevyčerpatelnou inspirací. Ve virtuálních světech se hráč stane mocným panovníkem, v roli vojáka prochází bojiště různých válek nebo jako obyčejný kovář prozkoumává středověké Posázaví. Ve škole se tento fenomén však většinou nevyužívá.
Na základní škole SMART v Roudnici nad Labem vyučují prvňáčky matematiku, čtení nebo angličtinu jen o pár let starší spolužáci. Uspořádat takové setkání není organizačně náročné a ze samotné hodiny je cítit nadšení a chuť do práce. Výsledkem tamního programu Buddies je pak nejen jiný pohled na probíranou látku, ale taky budování komunity a bezpečného přátelského prostředí ve škole.
Letošní návrat do lavic je v mnoha ohledech bolestivější než v letech předchozích. Děti po roce a půl distanční výuky vyšly ze cviku a některé zjistily, že virtuální kamarádi jsou jim milejší než reální spolužáci. Ostatně vylézt z postele pět minut před začátkem vyučování a sednout si k počítači v pyžamu také může mít své výhody.
Vědci umějí perfektně komunikovat s těmi, které věda zajímá. „Stranou ale necháváme ty, kteří zatím neví, že by je věda mohla bavit. A těch je, bohužel, většina,” říká planetolog a popularizátor vědy Petr Brož. A svými projekty v online i offline světě pro děti i dospělé se to snaží změnit.
Covid toho proměnil v českém vzdělávacím systému mnoho. Jedním z efektů zřejmě bude skokový nárůst dětí vzdělávaných doma. Pro část rodičů je to únik před hygienickými opatřeními, jako jsou testování nebo nošení roušek, někteří během distanční výuky zjistili, že se doma děti učí líp.
Nadužívání digitálních médií negativně ovlivňuje nejen fyzické i psychické zdraví dětí, ale podle průzkumů má také vliv na školní prospěch. Odborníci proto doporučují, aby předškoláci netrávili u obrazovek déle než hodinu denně, mladší školáci pak maximálně hodiny dvě.
Co dělají teenageři v létě? Každý něco jiného, ale o škole většinou nechtějí ani slyšet, pokud se tedy nemusejí připravovat na opravné zkoušky. Pro některé jsou ale letošní prázdniny časem, kdy mohou dotáhnout to, co v distanční výuce nestihli, nezvládli nebo zanedbali – což se hodí zejména učňům, kteří přišli o celý rok praxe.
Petra Šubrtová učí třídu třiceti neklidných druháčků. Během online výuky jí omylem – nebo schválně? – mazali v počítači připravenou práci nebo se schovávali pod peřinu. Přesto hodnotí končící školní rok pozitivně. „Někdy to bylo legrační, jindy spíš k pláči, ale hodně jsme se sblížili s dětmi i s rodiči a naučili se spoustu nových věcí,“ říká učitelka, která se před třemi lety umístila v prestižní učitelské ceně Global Teacher Prize.
Když jako učitelka začínala, rozdávala známky a počítala průměry. Hned první rok ale měla potřebu ke známkám na vysvědčení připojit osobní dopis, kde lépe popíše, jak si žák stojí. Dnes, po třinácti letech, už svým páťákům píše pouze slovní hodnocení a rok od roku je vylepšuje.