Každá minuta života. Týrání, nebo příkladná výchova? Ať každý posoudí sám

Jen málokterý film vyvolává vášně mezi lidmi, kteří ho ještě neviděli. Novému dokumentu Každá minuta života Eriky Hníkové se to daří. Vidět upoutávku a přečíst si diskuse na internetu ale v tomto případě vážně nestačí.

Napřed krátké shrnutí: snímek je sondou do mikrokosmu jedné malé slovenské rodiny, kterou tvoří otec Michal, máma Lenka a jejich (v době natáčení) čtyřletý Miško.

Zahájení školní docházky je jako malá svatba, popisuje česká matka z Berlína

Zatímco české děti usedají tento týden po prázdninách do lavic, děti v Berlíně mají za sebou už téměř měsíc výuky. Za tu dobu stihly třeba jako samostatný projekt v prvouce vyrobit s pomocí fotografií osu vlastního života od narození do současnosti. „Ačkoliv jsou na žáky v Německu kladeny vysoké nároky, chodí do školy rády,” říká Helena Singerová, která v Německu žije s manželem a dvěma školními dětmi už pátým rokem. 

S dospělými rolujete příběh pozadu, s dětmi ho tvoříte dopředu, říká v anketě učitelka, která jde poprvé učit prvňáčky

Dříve nebo později se první září zapíše do života každého z nás – nejen školákům, ale později i jako rodičům, a některým dokonce jako začátek profesního života. Jaké pocity mají ti, kteří právě teď prožívají své „poprvé”?

Poprvé za katedru

Miroslava Trávníčková: Dvacet let jsem učila ve firmách individuálně angličtinu a teď poprvé nastupuji jako učitelka do první třídy.

Podle kamevédy se snaží vychovat ze syna dokonalého člověka. Dokument Každá minuta života provokuje k zamyšlení

Nejnovější dokument Eriky Hníkové Každá minuta života vypráví příběh rodiny, která se rozhodla celý svůj život podřídit podpoře a rozvoji svého jediného syna. „Nemyslím si, že by byl nějak extra nadaný, ale je vidět, že když dítě chce a vy se mu opravdu věnujete, můžete ho neuvěřitelným způsobem nastartovat a posunout.

Václav Mertin: Z dítěte bude školák? Zapomeňme na výčitky a tresty, pomozme mu uspět

Nástup do základní školy je výrazný předěl, který přináší změny do vztahu rodičů a dětí. Dítě se přesunulo do vyšší kategorie dětství – už je školák! Mnohé se najednou musí a vztahuje se to právě ke škole. Musí se jít brzy spát, protože se ráno vstává do školy, je třeba přinést úkoly a všechny pomůcky, ve škole dávat pozor, odpovídat na dotazy, sníst svačinu… 

Rovněž rodiče přesunuli dítě do vyšší kategorie a spojují s tím přesvědčení, že po nástupu do školy by si dítě nemělo tolik hrát, mělo by být samostatnější, zodpovědnější, pořádné.