Kolektivní tresty jako nutné zlo?

Nemají moc obhájců a je snadné najít důvody, proč by se měly zakázat. Přesto se ve školách stále drží. A nejen v českých. Řeč je o kolektivních trestech.

Příklady: někdo rozbije okno a třída se musí složit na opravu; ve třídě je hluk, a za trest nikdo nesmí o přestávce ven; někdo vyrušuje a všichni dostanou domácí úkol navíc.

Poznámka: když učitel vysílá SOS

Poznámkou učitel volá k rodičům o pomoc, ale taky je zahrnuje do situace, které se nezúčastnili. A děti ji vnímají jako trest. Až zpětně se některé poznámky mají šanci stát celoživotním zdrojem dobré nálady.

Poznámka v žákovské knížce. Některé z nich se časem stanou součástí orální historie třídy a rozesmívají účastníky třídních srazů.

Jak poznáte školu, která vaše dítě respektuje

Poznámky, černé puntíky, za trest na chodbu, na záchod jen o přestávce. Jestli tohle není to, co byste si pro své dítě představovali, budete asi hledat spíš školu, která své žáky respektuje. Jak ji poznáte? 

1. Školní řád, který staví práva žáků nad jejich povinnosti
Vztah školy k žákům poodhalí už letmý pohled do školního řádu: vyjmenovává jen povinnosti, nebo žákům přiznává i nějaká práva?

Tomáš Feřtek: Černé a červené puntíky jako výchova k poslušnosti

Aktuální debata o jedné pražské škole, která dává dětem mínus body za zapomenuté pomůcky a plus body za sběr, vypadá legračně, ale je v ní schované podstatné téma. Otázka totiž nestojí, jestli mínus bod je možné udělit za zapomenutý kelímek, nebo by to mělo být jen za sešit a učebnici, a jestli je rozumné mít možnost takové hříchy odčinit sběrem papíru a víček.