Co je, a co není šikana? A jaké děti bývají obětí šikany častěji? Mrkněte se na krátké video

Šikana se vyskytuje ve všech kolektivech a ve všech věkových skupinách. A samozřejmě i v českých školách. Dobrou zprávou je, že před pěti lety jí bylo více. Špatnou zprávou je, že ji v různé míře zažívá až třetina dětí.

Podle čerstvé zprávy České školní inspekce až třetina desetiletých dětí ve třídách s horším klimatem – neboli ve školách, kde se tolik nedbá o dobré vztahy –  alespoň jednou týdně zažívá výsměch či nadávky spolužáků nebo jejich šikanující nezájem.

U školy zaměřené na taneční a dramatickou výchovu má vzniknout fotbalové hřiště. Rodiče sepsali petici

U základní školy Sdružení na Praze 4 zaměřené na taneční a dramatickou výchovu by mělo vzniknout sportovní hřiště s umělým povrchem, vhodné pro fotbal a vybavené atestací Fotbalové asociace ČR. Rodiče ale mají o využití prostoru jinou představu. “Sepsali jsme petici, kterou podepsalo 300 rodičů, ve které jsme žádali veřejnou debatu o budoucí podobě hřiště.

Poznámka: když učitel vysílá SOS

Poznámkou učitel volá k rodičům o pomoc, ale taky je zahrnuje do situace, které se nezúčastnili. A děti ji vnímají jako trest. Až zpětně se některé poznámky mají šanci stát celoživotním zdrojem dobré nálady.

Poznámka v žákovské knížce. Některé z nich se časem stanou součástí orální historie třídy a rozesmívají účastníky třídních srazů.

Jak poznáte školu, která vaše dítě respektuje

Poznámky, černé puntíky, za trest na chodbu, na záchod jen o přestávce. Jestli tohle není to, co byste si pro své dítě představovali, budete asi hledat spíš školu, která své žáky respektuje. Jak ji poznáte? 

1. Školní řád, který staví práva žáků nad jejich povinnosti
Vztah školy k žákům poodhalí už letmý pohled do školního řádu: vyjmenovává jen povinnosti, nebo žákům přiznává i nějaká práva?

Hlavně mít děti na celý den z krku

Sešity, tužky, plastelína, lepidlo, pastelky, tempery, barevný papír… Obstarávat školní pomůcky není moc zábavné, proto nabízíme pár pozitivních myšlenek, kterými si to můžete zpříjemnit.

Za prvé, nejste v tom sami – je to celosvětový fenomén: „Gríšovi jsem ještě polovinu věcí ze seznamu nekoupila, plastelínu jsem mu dala starou, barevný papír zatím žádný,“ říká moskevská maminka Juliana Zigangorova.