Ačkoliv je to už „za pár”, nikdo zatím přesně neví, jak bude začátek školního roku probíhat. Nejvíc to pochopitelně trápí rodiče prvňáků, kteří nevědí, jestli budou moct své děti doprovázet do tříd nebo zda je mají připravovat na nošení roušek. Jak zařídit, aby generace ‚covidových‘ dětí z tohoto prožitku vyšla posílena?
Je to k nevíře, ale naše Miňonka jde v září do školy. Aktovku u nás nenosí Ježíšek, což se vzhledem k povaze naší juniorky ukázalo jako rozumné. Tato malá žena ví, co chce, a navzdory svému mini vzrůstu si za tímto názorem dost vehementně umí stát. Kdo ji zná, tak ví.
Zatímco časopisy pro předškoláky většinou podporují celkový rozvoj různých dovedností, pro školáky zůstává takových časopisů pouze hrstka. Velká část z více než tří desítek titulů je určena fanouškům konkrétní oblasti zájmu – historie, sportu, domácím mazlíčkům, stavebnici lego nebo například skautingu.
Celé září si připadám jako zásobovač. Míjím se na ulici s ostatními matkami, soucitně se na sebe díváme a v rozšířených zorničkách nám problikají nápisy “SOS”. Na transparenty s údernými hesly typu “Nechci vařit, chci zas pařit!”
Sešity, tužky, plastelína, lepidlo, pastelky, tempery, barevný papír… Obstarávat školní pomůcky není moc zábavné, proto nabízíme pár pozitivních myšlenek, kterými si to můžete zpříjemnit.
Za prvé, nejste v tom sami – je to celosvětový fenomén: „Gríšovi jsem ještě polovinu věcí ze seznamu nekoupila, plastelínu jsem mu dala starou, barevný papír zatím žádný,“ říká moskevská maminka Juliana Zigangorova.
Uštvaný výraz, pohled jako z jiného světa, zpocené skráně a v ruce papírek. Potkali jste je? Na konci srpna tak vypadá většina rodičů bloumajících papírnictvím či mezi regály supermarketů.
Jak poznat tužku č. 2? Ve které skleničce je černá tuš?