Neznají pastelky ani nůžky, a mají jít do školy. Reportáž z přípravné třídy pro děti, které nežijí jako v bavlnce

Bydlí s rodiči na ubytovně nebo spí třeba na kartonech ve sklepě. Do školy chodí bez svačiny, bez přezůvek, celý rok v jednom tričku. Nemají na obědy, družinu ani na kroužky. Když přijdou do první třídy, neumějí držet tužku nebo pořádně mluvit. Asi nepřekvapí, že premianti se z těchto dětí většinou nestanou.

Dala děti na „romskou” školu: Pověst neřeším, jde mi o přístup

„Kamenka? To je TA romská škola.“ Takovou nálepku získala škola Kamenná stezka v Kutné Hoře díky vyššímu počtu romských a jinak znevýhodněných dětí. I když se sem majorita nehrne, rodina Mirky Machové se nenechala odradit. Nedávno se přestěhovali a hledali školu, která by nabízela projektové vyučování a přátelský přístup k dětem.

Učňovských škol si nevážíme, na rozdíl od Švýcarska. Dokázali jsme to datovou analýzou, říká autor studie

Zedník, instalatér, elektrikář, automechanik: bez těchto profesí by se náš život okamžitě zhroutil. Přesto mají učňovské obory, na které míří ze základních škol třetina žáků, velmi nízký společenský status. Je to vidět zejména v porovnání se zeměmi jako je Švýcarsko, které má k práci rukama úplně jiný vztah.

Za totality by moje děti zřejmě skončily ve zvláštní škole, i když jsou chytré, říká novinářka Saša Uhlová

Vychovává se svým mužem čtyři syny. Cestu ke vzdělávání a seberealizaci jim komplikují různá „dys“. Zvláštní mix nadání a poruch není ojedinělý, týká se mnoha dalších dětí. Otevřený rozhovor nastoluje téma takzvaného wellbeingu, tedy úzkého vztahu mezi psychickou pohodou, zralostí dítěte a rozvojem jeho potenciálu.