Vykřikují, urážejí a fyzicky napadají spolužáky i učitele, pro sprosté slovo nebo ránu nejdou daleko. Problémových dětí v českých školách není málo a podle učitelů jich spíš přibývá. A jak ukázala další epizoda televizního seriálu Ochránce, nikdo si s nimi příliš neví rady.
V Japonsku jsou muži celý den v práci a děti ve škole, rodiny spolu tak netráví tolik času. „Mně s českou a manželovi s africkou výchovou, kde na prvním místě je rodina a až pak všechno ostatní, to přijde nepochopitelné,” říká Blanka Kobayashi, která žije v Japonsku už 21 let.
Žáci ze tříd, kde se více hovoří a diskutuje, mají lepší výsledky. Vyplývá to z více než desetiletého výzkumu komunikace, který vede na Masarykově univerzitě Klára Šeďová. To, že někdo v hodině hodně mluví, hraje dokonce větší roli, než když dává pozor a plní pokyny učitele.
V hlavním vysílacím čase po deset nedělních večerů běží seriál ze školního prostředí. Je to znamení, že na žebříčku společensky atraktivních témat se vzdělávání posouvá nahoru? „Rozhodně. Za posledních deset let se situace radikálně změnila,“ říká Tomáš Feřtek, autor námětu a jeden ze scenáristů seriálu Ochránce.
Fyzikářka Jana Červená se vždy snažila hledat cesty, jak udělat svůj předmět pro děti atraktivní. Jenže když pak na jednom semináři Elixíru do škol zjistila, jak by mohla fyziku předávat, chtělo se jí „skočit z mostu.” Nyní svou vášeň předává nejen dětem, ale i dalším učitelům.
Dříve si lidé vyprávěli a příběhy byly hlavním zdrojem zábavy, poučení a inspirace. Dnes místo toho máme YouTube, Netflix a Wikipedii. Někteří učitelé se ale této konkurence nebojí a učí se základy vypravěčského řemesla. Vědí, že příběh má sílu a moc přitáhnout pozornost roztěkaných a informacemi přesycených žáků a udělat jejich hodiny efektivnější i lidštější.
Letošní návrat do lavic je v mnoha ohledech bolestivější než v letech předchozích. Děti po roce a půl distanční výuky vyšly ze cviku a některé zjistily, že virtuální kamarádi jsou jim milejší než reální spolužáci. Ostatně vylézt z postele pět minut před začátkem vyučování a sednout si k počítači v pyžamu také může mít své výhody.
Psycholog Václav Mertin zná děti jako málokdo jiný: v pedagogicko-psychologické poradně naslouchá jejich problémům už více než čtyřicet let. Dnešní děti jsou podle něj víc úzkostné a ve stresu. A tak víc než dřív potřebují, aby jim učitelé i rodiče dali pocit jistoty.
Pedagogické legendy Makarenko, Korczak nebo Don Bosco uměly pracovat i s velmi problémovými dětmi. Proč to dnešním školám nejde? „Pravidla bereme jako nutné zlo, nikoli jako nástroj řádu, a chybí nám odvaha vymáhat jejich dodržování. Pokud nechceme, aby ve společnosti převládali agresoři, měli bychom děti této odvaze učit,“ říká František Tichý, ředitel experimentálního gymnázia Přírodní škola.