Na asistenty pedagoga, metodiky prevence nebo speciální pedagogy si ve školách už pomalu zvykáme. Pozice sociálního pedagoga je ale zatím stále poměrně neobvyklá. „Pro nás je sociální pedagog prostředníkem mezi školou a rodinou,“ říká ředitelka ZŠ Grafická v Praze 5 Radmila Jedličková.
Dny otevřených dveří, veletrhy středních škol, osobnostní testy, besedy, možná i návštěva a pohovor na úřadu práce. To všechno by za běžných okolností na podzim prožívali deváťáci, kteří teď místo toho sedí u počítačů. Jak si dobře vybrat střední školu, když se tam nemůžu jít podívat?
Josef Čančík – architekt, odborný asistent na Fakultě architektury ČVUT a otec čtyř dětí – v závěru loňského školního roku dal na facebook žertovný „dopis“ paní učitelce neboli rozbor dějepisné prověrky, kterou dostal ve škole jeho devítiletý syn.
Letošní školní rok by pro mě jako pro učitelku a zároveň matku byl náročný, i kdyby vše běželo normálně. Jsem od září v nové škole, doma máme třeťáka, prvňáka a čerstvého školkáčka. Loni byl s nejmladším synem ještě muž na rodičovské dovolené, letos už ale pracujeme oba; jako učitelé.
Jsem třídní maturitní třídy dvaceti sedmi chlapců a učitel matematiky a IT. Za posledních šest školních měsíců, od uzavření školy v březnu po současnost, je moje bilance, kdy jsem je fyzicky viděl či učil, tato: 30. červen (předání vysvědčení) – třicet minut, 1.
Když jim zavřeli tělocvičny, malé i větší gymnastky z TJ Bohemians v Praze na Vinohradech se přestěhovaly na přilehlé hřiště a kondici si udržovaly běháním po Nuselských schodech. Ale teď zase jedou převážně v režimu, který si sportovní komunita natrénovala už na jaře: instruktážní videa od trenérů, kladina v kuchyni a žíněnka v obýváku.
Českým vysokoškolákům hrozí, že srostou se židlí. V letním semestru se na fakulty spíše nepodívali a i akademický rok 2020/2021 pro ně mnohdy skončil dřív, než vůbec začal. Nejtěžší to mají prváci, kteří se musejí zorientovat v úplně novém světě.
Čím dál víc rodin řeší akutní problém: potřebují nutně do práce, ale nemohou poslat svoje děti do školky. Proč? Nemají totiž peníze na obědy. Stravné v mateřských i základních školách je v ČR dotované státem, navíc jsou k dispozici i některé programy pro sociálně slabé, přesto se ale pomoc zdaleka nedostává ke všem, kteří by ji potřebovali.
Aleš Roleček je nedostudovaný teolog s impozantně širokou vědomostní výbavou a láskou k tomu, co učí. Už dvacet pět let vyučuje dějiny umění, filozofii a religionistiku na Prvním pražském obnoveném gymnáziu (PORG) a každý rok vozí tamní studenty na obhlídky Říma, kde zná každý kostel.