Veronika Müllerová: Co se děti opravdu musí učit? Učitelé balancují na desce se šesti pilíři

Chcete-li rozvířit diskuzi týkající se vzdělávání, doporučuji začít otázkou: „Co je podstatné učit?“ Můžete si být jisti, že vám každý rád přihodí názor, nehledě na to, jestli je učitelem daného předmětu. Zároveň je to otázka, kterou si klade snad každý učitel na začátku své kariéry, ať už se jedná o matikáře, angličtináře, nebo výtvarkáře.

V učivu je příliš balastu a dětem dáváme málo samostatnosti a individuální pozornosti. Co zjistili dobří učitelé v době pandemie a jak s tím naloží dál?

Příliš balastu v učebních plánech, víc důrazu na individuální přístup ke každému žákovi, větší autonomie dětem v tom, kdy se co učí. Taková jsou zjištění některých ředitelů a učitelů, která přinesl koronavirus. A jak to využít dál?

Byla – a je – to zvláštní doba.

Napoprvé se mi zpravidla nepodaří nikdy nic, říká český matikář, který se dostal mezi padesát nejlepších učitelů světa

Tomáš Chrobák loni vyhrál české kolo učitelské soutěže Global Teacher Prize. A před pár dny přišla zpráva, že letos se dostal do celosvětového finále. Finalistů je padesát, z dvanácti tisíc učitelů. „Soutěž mi pomohla obhájit styl, kterým učím, proto jsem se do ní ostatně i přihlásil,“ říká matematikář konstruktivista, který učí podle Hejného metody a s jejím autorem Milanem Hejným si teď několikrát týdně skajpuje – to byl pro něj taky jeden z benefitů soutěže.

Ondřej Šteffl: Učitelé, klid! Nehoří to, nechte děti a rodiče, aby se zkonsolidovali, pak můžete v klidu řešit, jak učit

Mám dojem, že jsme se všichni, kdo se pohybujeme kolem vzdělávání, trochu lekli přijatých opatření  a honem honem řešíme, co dělat. Lekli se rodiče, děti, učitelé, ředitelé, vysoké školy. Vlastně se lekli všichni. Jako by bylo nutné hned od prvního dne děti podchytit a nenechat je vydechnout.

Víc hlav, víc ví, tvrdí Slávek s Petrou. Nejradši učí spolu, i když jsou každý odjinud

Ona žije v Praze, on v jižních Čechách. Ona učí přírodní vědy, on dějepis a češtinu. Přesto pravidelně spolupracují, sdílejí nápady, komunikují. Petru Boháčkovou a Slávka Horu spojuje chuť učit, jak nejlépe dokážou, vášeň pro zapojování informačních technologií do výuky a také blog, který od letošního ledna společně píší.

Učitel se nemá upozaďovat, v učení dítě inspiruje zapálený dospělý, nebo ne? Waldorfská škola jde proti modernímu dogmatu

Dnes se učitel upozaďuje, dokonce se mu ani v některých školách neříká učitel, ale průvodce. Pokud jsou děti schopné udělat něco bez něj, má tahle varianta v moderní pedagogice vždy přednost. Waldorfská škola je v tomto ohledu výjimkou. Zde je učitel dominantní, centrální postava.