To, že chybí několik tisíc učitelů, se obecně ví. Už asi méně se ale ví, že chybějí hlavně učitelé přírodních věd, informatiky a matematiky. Do základní školy v Úvalech letos nastoupil nový učitel matematiky, Jan Korbelář. Po 20 letech v komerční sféře se rozhodl změnit profesi a věnovat se dětem.
S cizím jazykem se v Česku začíná ve školách nejpozději ve třetí třídě základní školy a v naprosté většině jde o angličtinu. I po deseti letech výuky se ale mnoho Čechů odmítá vůbec zkusit domluvit. „Když se hned v začátku soustředíme na to, abychom mluvili stoprocentně gramaticky správně, tak se k plynulosti propracujeme jen ztěží,“ říká Hana Mádrová, která učí angličtinu na Gymnáziu Olomouc-Hejčín.
Znáte ten pocit, kdy byste samou radostí nejradši někoho objali? Tak přesně ten měli žáci a učitelé základní školy v severočeských Trmicích, když se po děravém školním roce mohli letos v září vrátit do lavic. A tak se rozhodli, že školu prostě obejmou.
Dnešní žáci jsou vychováváni jinak, neznají direktivní přístup a uvědomují si svou osobnost. „Starší generace učitelů na to mnohdy není připravena,” popisuje možný vznik konfliktů mezi žáky a učiteli Antonín Bednář ze střední průmyslové školy textilní v Liberci.
Na základní škole SMART v Roudnici nad Labem vyučují prvňáčky matematiku, čtení nebo angličtinu jen o pár let starší spolužáci. Uspořádat takové setkání není organizačně náročné a ze samotné hodiny je cítit nadšení a chuť do práce. Výsledkem tamního programu Buddies je pak nejen jiný pohled na probíranou látku, ale taky budování komunity a bezpečného přátelského prostředí ve škole.
Žáci ze tříd, kde se více hovoří a diskutuje, mají lepší výsledky. Vyplývá to z více než desetiletého výzkumu komunikace, který vede na Masarykově univerzitě Klára Šeďová. To, že někdo v hodině hodně mluví, hraje dokonce větší roli, než když dává pozor a plní pokyny učitele.
V hlavním vysílacím čase po deset nedělních večerů běží seriál ze školního prostředí. Je to znamení, že na žebříčku společensky atraktivních témat se vzdělávání posouvá nahoru? „Rozhodně. Za posledních deset let se situace radikálně změnila,“ říká Tomáš Feřtek, autor námětu a jeden ze scenáristů seriálu Ochránce.
Fyzikářka Jana Červená se vždy snažila hledat cesty, jak udělat svůj předmět pro děti atraktivní. Jenže když pak na jednom semináři Elixíru do škol zjistila, jak by mohla fyziku předávat, chtělo se jí „skočit z mostu.” Nyní svou vášeň předává nejen dětem, ale i dalším učitelům.
Dříve si lidé vyprávěli, dnes máme YouTube, Netflix a Wikipedii. Někteří učitelé se ale této konkurence nebojí a učí se základy vypravěčského řemesla. Vědí, že příběh má sílu a moc přitáhnout pozornost roztěkaných a informacemi přesycených žáků a udělat jejich hodiny efektivnější i lidštější.