ArmA, Mafia, Original War, Machinarium a další a další. Pokud hrajete hry na počítači, asi už tušíte, o čem bude řeč. Počítačové hry už dávno nejsou jen tupé střílečky, kde stříká krev – a nejen v klasických střílečkách, ale i v produkci „chytrých“ her drží Česko ve světovém srovnání velmi slušné pozice.
Daniel je chytrý a velmi pracovitý kluk, má rád excelovské tabulky a všechny dopravní prostředky, nejvíc letadla. Je v deváté třídě a letos ho čekají přijímačky na střední školu. Chtěl by studovat dopravu nebo logistiku. Jenže má taky pár poruch učení, a tak je velká neznámá, jak se popasuje s přijímačkami.
Dny otevřených dveří, veletrhy středních škol, osobnostní testy, besedy, možná i návštěva a pohovor na úřadu práce. To všechno by za běžných okolností na podzim prožívali deváťáci, kteří teď místo toho sedí u počítačů. Jak si dobře vybrat střední školu, když se tam nemůžu jít podívat?
Výběr školy pro prvňáka není žádná legrace. Většina rodičů odvede své dítě k zápisu na spádovou základní školu a dítě se tak vzdělává v místě bydliště, se svými vrstevníky, které zná ze sousedství nebo z mateřské školy, takže vzniká přirozená vazba na místo bydliště i okolní komunitu.
Školu pro své dítě jste vybírali pečlivě. Obešli jste dny otevřených dveřích, hovořili s ředitelem i ostatními rodiči, ze školního vzdělávacího programu dokážete citovat, i když vás o půlnoci vzbudí. Přesně víte, jestli mají Hejného matematiku a čtou metodou sfumato, zda píší vázaným písmem, či používají Comenia Script.
Vzpomínám na první školní den mých dvojčat v Základní škole sv. Voršily nedaleko Národní třídy. Snažila jsem se jim vybrat školu a učitelku, které se nebudou bát, ale budou ji mít rádi a budou si jí vážit. Která je nebude trestat, ale bude je vychovávat a bude u nich požívat autoritu, která vyvěrá z úcty, nikoli ze strachu.
Přechod ze školky na základní školu, to je v životě dítěte i celé rodiny zásadní věc a velká změna. Pojí se s ní velké očekávání, ale někdy také značná nervozita. V některých školách dělají všechno pro to, aby těšení bylo co nejvíc a stresu co nejméně. Jako například v ZŠ Mohylová v Praze na Lužinách.
Slovo waldorf a montessori zná už dnes zřejmě každý rodič. Ale na čem jsou tyto hlavní vzdělávací alternativy postavené a čím se od sebe liší, to laik často neví. Není divu. Kdo tyto školy neprozkoumal osobně a na vlastní oči, nemůže mít jinou než velmi vágní představu.
Máte v okolí školu, která je vám sympatická. Nebo si říkáte, že by bylo fajn mít dítě poblíž svého zaměstnání. Tak se začnete zajímat, zajdete na den otevřených dveří – a pak zjistíte, že se do vysněné školy nedostanete. Není totiž vaší spádovou.
Jsem rodičem budoucího prvňáčka.