Při vyučování většinou pracují děti, nejlepší česká učitelka je hlavně pozoruje

Neznámkuje, nepíše diktáty, nedělí den na předměty po 45 minutách – a místo ní vlastně pracují děti. Tak učí nejlepší česká učitelka roku Barbora Heřmanová ze ZŠ Mozaika v Rychnově nad Kněžnou, která vzdělává děti v programu Začít spolu. A jak tedy v praxi vypadá jeden den ve třídě, kde mají děti možnost si samy zvolit, kdy, s kým a čemu se budou věnovat? 

Nedává známky. Co se dítě naučilo, se z jednoho čísla nedozví, říká nejlepší česká učitelka

Tak co, budou samé jedničky? Ptávají se dětí často tetičky, babičky i cizí lidé. Nezanedbatelná – a čím dál větší – část školáků na to ale nemá co odpovědět, protože v jejich škole se využívá hodnocení slovní. Jednou z takových škol je i Mozaika v Rychnově nad Kněžnou, kde v těchto dnech s psaním vysvědčení pro sedmnáct druháků finišuje letošní vítězka učitelské soutěže Global Teacher Prize Barbora Heřmanová.

Zatlačit na dítě se zdá být nutností, ale ono je to nakonec dost neefektivní, říká učitel a pětinásobný otec

Mnoho rodičů si stěžuje na malou chuť dětí plnit školní i domácí povinnosti. „Za problémem dítěte může být problém dospělého v jeho blízkosti,” domnívá se Pavel Kraemer, učitel a zakladatel Institutu pro inovativní vzdělávání. „Děti mohou rodiče bojkotovat, když cítí tlak nebo nejistotu.

Učit venku je trend, ale na běžné základce se na to musí jinak než v lesní škole, říká učitelka

Před čtyřmi lety se Markéta Vokurková pustila na nejistou půdu. Dala si závazek, že se postupně naučí chodit se třídou ven nejen na výlety, ale i na matematiku nebo češtinu. „Jsme běžná základka, nejde to dělat jako někde v lesní škole. Postupně jsem přicházela na to jak,“ říká finalistka loňského českého ročníku učitelské ceny Global Teacher Prize.

Vysvědčení píší učitelé. Někde však i sami žáci a jejich rodiče, říkají finalisté učitelské soutěže

Známkování je citlivé téma a letos to platí dvojnásob. Klasický průměr známek už není jedinou možností hodnocení a učitelé daleko víc dbají na motivaci dětí, povzbuzení a pravidelnou zpětnou vazbu. Na konci školního roku si tedy spousta žáků vedle známek odnese i slovní hodnocení, které reflektuje jejich individuální pokrok.

Paní fyzikářko, odpouštím vám aneb Proč jsou vlastně kosmonauti ve stavu beztíže?

Ve škole jsem neměla ráda dva předměty: fyziku a matiku. Vadilo mi memorování pouček, nechápala jsem souvislosti. A následné poznámky pohoršené paní učitelky, která byla utrápená z nevděčných dětí, mi taky nepřidaly. Ale teď mi stačily pouhé dvě hodiny na to, abych zjistila, že: fyzika může být neskutečně zábavná a fyzikář není nepřítel.