Už v podstatě jen hodiny dělí letošní uchazeče o studium na středních školách od chvíle, kdy se dozvědí, zda byli přijati. A mnohým to bezpochyby nevyjde. Tuto středu předá Cermat výsledky přijímaček ředitelům škol, ti pak musejí informaci zveřejnit do pátku.
Víme to všichni: odučeno ještě neznamená naučeno. Zároveň však máme tendenci tiše akceptovat systém, v němž si učitel odvykládá svou, o pár dnů či týdnů později vyzkouší, oznámkuje – a jede se dál. Nehledě na to, zda si látku osvojila celá třída, nebo jen pár šťastlivců.
Žáci malotřídky ve středočeských Křeseticích v těchto dnech zažívají, jaké je to být novinářem a učit se v praxi. V rámci přípravy na tiskovou konferenci se středočeskou hejtmankou vyzpovídali třeťáci, čtvrťáci a páťáci bývalou tamní starostku. A dozvěděli se o dost více, než když by rozhovor vedli profesionální novináři.
Využití interaktivních výukových materiálů ve školách je vedlejším produktem pandemie a nucené on-line výuky. Učitelé jsou rádi, že mohou pomocí dostupných zdrojů snadno stahovat nebo tvořit vlastní materiály, průběžně je editovat, vylepšovat a sdílet mezi sebou.
Kde podle mezinárodních výzkumů žijí nejšťastnější děti na světě? V upršeném a chladném Nizozemsku. Svou dceru a syna tam vychovává i Češka Marie Postma, která se na univerzitě v Tilburgu věnuje výzkumu umělé inteligence a kognitivní vědy. „Myslím, že za spokojeností místních dětí stojí dva faktory: nic se tu neprožívá nějak fatálně a každý dostává druhé šance,“ říká.
Páťáci, sedmáci i deváťáci mají za sebou přijímačkové testy. Především ty z matematiky vzbudily nevoli. Podle oceněné učitelky matematiky Štěpánky Baierlové ze základní školy v Sušici měly testy různou obtížnost, a ten pondělní pro deváťáky dokonce patřil mezi nejtěžší za poslední roky.
V dětském věku většinu lidí nějak potrápí, ale ve vzpomínkách dospělých se objevují zřídka, i přesto, že nebyly příjemné. Platí to pro příušnice a taky pro přijímačky na střední. Člověk pozapomene a téma se znova objeví, až když do přijímačkového věku dojdou děti.
Waldorfská pedagogika má svá specifika a týká se to i výuky jazyků. Žáci nememorují slovíčka, gramatiku mají až na druhém stupni, zato od první třídy hrají v cizím jazyce divadlo. Pro období distanční výuky vymyslela angličtinářka Kateřina Kotačková ještě jednu specialitu: on-line setkávání s učiteli a studenty z cizích zemí.
„Kamenka? To je TA romská škola.“ Takovou nálepku získala škola Kamenná stezka v Kutné Hoře díky vyššímu počtu romských a jinak znevýhodněných dětí. I když se sem majorita nehrne, rodina Mirky Machové se nenechala odradit. Nedávno se přestěhovali a hledali školu, která by nabízela projektové vyučování a přátelský přístup k dětem.