Milena Dubšíková žije s dvěma syny už pět let ve španělské Barceloně. Než přišel koronavirus, všichni tři „chodili“ do stejné školy, vzdálené jen tři minuty od domu – Max do druhé třídy, Ignác do šesté a jejich maminka, profesí scénografka, vedla ve škole výtvarné kroužky pro děti i rodiče.
Adéla Klečková si vždycky přála učit děti v rozvojové zemi. Pomýšlela na Afriku, ale nakonec ji osud zavál na indonéský ostrov Lombok. „Měla jsem tříletou zkušenost z české základní školy, ale na tu jsem mohla rovnou zapomenout. Lombocké děti jsou velmi temperamentní a hlučné.
Příměstské tábory, pobytové tábory, soustředění, rodinné výlety a dovolené – tak vypadají prázdniny velké části českých dětí. Ať si jen hezky užijí své volno, myslí si rodiče, zatímco jim za letní radovánky odplouvají z účtu tisíce i desetitisíce korun.
Češka Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii. Během koronavirového uzavření škol si vyzkoušela roli domácí učitelky své starší dcery, jinak jsou jejími žáky děti uprchlíků, kteří přicházejí do státu Viktoria. Pomáhá jim s angličtinou, aby mohly co nejdříve chodit do běžné školní třídy.
Češka Jarka Fournier působila více než třicet let jako učitelka matematiky v Paříži, nyní učí čtvrtým rokem matematiku a francouzštinu na dvou školách v Praze. „Francouzský učitel má během roku víc volna a opravdu jen učí, žádné suply a dohlížení na děti.
Mnich Sonam Gurung pochází z nepálského Mustangu. Odpradávna tu žijí i tibetsky mluvící komunity vyznávající buddhismus nebo buddhismu podobný bön. Sonam vystudoval v klášteře Menri v Indii, a pak se vrátil do rodného kraje. Stará se tam o děti z chudých rodin, které postupně přicházejí o vlastní kulturu a stabilitu.
Češka Pavlína Checcacci učí osmým rokem v toskánském Arezzu angličtinu. Měla tedy možnost zblízka pozorovat, jak se v zemi po 5. březnu, kdy se jako blesk z čistého nebe zavřely školy, proměňovalo vzdělávání. “Zpočátku to byl chaos a doteď zůstává spousta otazníků.
Koronavirová krize ukázala, že mezi českými školami jsou obrovské rozdíly, úroveň výuky se lišila jako den a noc. Zároveň se prokázalo, že nutnost používat digitální technologie zvětšuje už tak obrovský vzdělávací handicap dětí z chudších rodin.