Ve svých dvaceti sedmi letech je ztělesněním „amerického snu“ v českých podmínkách. Jako patnáctiletý si vyběhal – tedy vykorespondoval – studium na střední škole v USA a po návratu se stal úspěšným podnikatelem ve vzdělávání. Založil čtyři prosperující školy, ale na rozdíl od jiných self-made-manů si nemyslí, že když to zvládl on, může to zvládnout každý.
Na asistenty pedagoga, metodiky prevence nebo speciální pedagogy si ve školách už pomalu zvykáme. Pozice sociálního pedagoga je ale zatím stále poměrně neobvyklá. „Pro nás je sociální pedagog prostředníkem mezi školou a rodinou,“ říká ředitelka ZŠ Grafická v Praze 5 Radmila Jedličková.
Když jsme chodili do školy, učilo se z jedné sady učebnic a stejnou látku probíraly školy napříč republikou ve stejnou chvíli. Dnes už to ale neplatí, distanční výuka v posledních měsících s učením pořádně zamávala. Co se odehrává na počítačích za dveřmi dětských pokojíků?
Češka Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii. Manžel je Australan, doma se mluví anglicky, ale Zuzaně velmi záleží na tom, aby šestiletá Stela a čtyřletá Izabela ovládaly i češtinu. Základem úspěchu je dodržovat pravidlo: jeden rodič, jeden jazyk.
Agáta Hodková je studentkou druhého ročníku alternativní třídy pražského gymnázia Na Zatlance. Volbu střední školy dobře promyslela: už se jí nechtělo jen „sedět a zapisovat si data a jména“. V programu ALT se pracuje ve skupinách, hodně učení se odehrává mimo školu a testování probíhá jen ve vymezeném zkouškovém období.
Gymnázium, to většinou znamená dost šprtání a memorování. Jde to ale i jinak. Dokazuje to už čtvrtým rokem „alternativní“ větev pražského gymnázia Na Zatlance. Předměty tam neexistují, vše se učí v souvislostech, tři hodiny týdně se studenti věnují osobnostně-sociálnímu rozvoji.
Silvia Sauvé se přestěhovala do Spojených států před dvaceti lety. Žije ve státě Washington ve městě Tacoma, které bylo na jaře epicentrem nákazy koronavirem v USA. V březnu se zavřely školy a přes pár pokusů je znovu otevřít se tak zatím nestalo. A tak se Silviiny děti – čtvrťačka Naomi, středoškolák Filip i vysokoškolačka Anastasia – stále učí na dálku.
David s Petrou a jejich děti, Saša (4 roky) a Zara (15 měsíců) jsou rodina, která už několik let žije různě po světě, z toho většinu času v jihovýchodní Asii. David má pestrý profesní životopis, mimo jiné pracoval i v uprchlických táborech na Blízkém východě.
Když mi bylo šestnáct, vedl jsem pionýrský oddíl a hledal, jak se v práci s dětmi zdokonalit. Do ruky se mi dostala kniha Jana Čápa Psychologie pro učitele. Autor zmiňoval Makarenka, tak jsem si opatřil jeho nejslavnější knihu Pedagogická poema.