Diptee Acharya založila před deseti lety v nepálském Káthmándú “jinou” školu. Sanskriti International School překračuje schémata tradičního vzdělávání a je lecčím podobná inovativním školám v Česku i jinde ve světě. Zážitkové učení, rozvoj vnitřní motivace žáků, jejich aktivní zapojení… Vzdělávání pro 21.století,
Jako terapeutka potkávala Silvia Pagani hodně dospívajících s přecitlivělými nervy a nepřekonatelnou averzí ke škole. “Proč tam mám chodit a učit se něco, co mi nedává smysl a druhý den to stejně zapomenu?” byla jejich častá otázka, nebo spíš zoufalá námitka.
Pracuji na střední škole, kde učitel je hlavně expertem na proces plánování a reflexe učení a na potřeby studentů. Učíme (a učíme se) hodně, vyučujeme málo. Studenti se u nás učí hlavně sami. A ačkoliv vyučuji ze srdce rád, myslím, že je to tak správně.
Školu pro své dítě jste vybírali pečlivě. Obešli jste dny otevřených dveřích, hovořili s ředitelem i ostatními rodiči, ze školního vzdělávacího programu dokážete citovat, i když vás o půlnoci vzbudí. Přesně víte, jestli mají Hejného matematiku a čtou metodou sfumato, zda píší vázaným písmem, či používají Comenia Script.
Dnes se učitel upozaďuje, dokonce se mu ani v některých školách neříká učitel, ale průvodce. Pokud jsou děti schopné udělat něco bez něj, má tahle varianta v moderní pedagogice vždy přednost. Waldorfská škola je v tomto ohledu výjimkou. Zde je učitel dominantní, centrální postava.
“Stát nemá mít monopol na vzdělávání,” říká Michaela Řeřichová, která se angažuje v hnutí Svoboda učení. “Svobodné školy jako jsou třeba Sudbury školy jsou pro mě nádherným modelem funkční organizace společnosti. Je to samosprávná komunita na principech přímé demokracie.
„Už dvacet let se snažím navenek komunikovat, co je waldorfská pedagogika, ale příliš se mi to nedaří,“ říká Ivan Smolka, ředitel waldorfského lycea se sídlem v Praze na Jižním městě. Vzděláním strojař, k waldorfskému vzdělávání se přiblížil jako rodič před čtvrt stoletím.
Waldorfská škola trvá optimálně dvanáct let. V Česku existuje pět waldorfských lyceí, která pokrývají závěrečné čtyři roky vzdělávání: v Praze, Semilech, Českých Budějovicích, Ostravě a Příbrami. Ačkoli přežívá představa, že waldorfské vzdělávání je “měkké” a žáci se toho moc nenaučí, bližší pohled ukazuje, že opak je pravdou.
V poslední dekádě začal strmě růst počet soukromých základních škol s alternativní výukou, které často zakládají rodiče. Stát se k tomu trendu nejdříve stavěl vstřícně a velkoryse, před dvěma lety ale prudce otočil. Pavel Kraemer se v rozhovoru zamýšlí nad možnými důvody.