Z kláštera jsem se vrátil domů do hor. Kvůli dětem jako jsem byl já, říká buddhistický mnich

Mnich Sonam Gurung pochází z nepálského Mustangu. Odpradávna tu žijí i tibetsky mluvící komunity vyznávající buddhismus nebo buddhismu podobný bön. Sonam vystudoval v klášteře Menri v Indii, a pak se vrátil do rodného kraje. Stará se tam o děti z chudých rodin, které postupně přicházejí o vlastní kulturu a stabilitu.

Rodiče i politici se začali zajímat o školy, říká Češka, která pracuje v Itálii jako učitelka. Je to jedna z mála dobrých věcí, které přinesl koronavirus

Češka Pavlína Checcacci učí osmým rokem v toskánském Arezzu angličtinu. Měla tedy možnost zblízka pozorovat, jak se v zemi po 5. březnu, kdy se jako blesk z čistého nebe zavřely školy, proměňovalo vzdělávání. “Zpočátku to byl chaos a doteď zůstává spousta otazníků.

Zvažovala jsem, že budu dceru učit doma, ale koronavirové časy ukázaly, že v něčem je škola nezastupitelná, říká česká maminka z Austrálie

Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii. Manžel je Australan, dcery se narodily ještě v České republice, ale starší z nich už je dnes žačkou přípravného ročníku školy ve státě Viktoria. I tam se děti kvůli pandemii koronaviru vzdělávaly šest týdnů doma.

V koronakrizi zabodovali ajťáci. Nerovné šance ve vzdělávání i díky nim už nejsou soukromý problém, ale veřejné téma

Už nejde tak snadno říkat, že problémy ve škole mají děti z rodin, které se dost nesnaží, a hotovo. Uzavření škol vedlo k tomu, že učitelé – a skrz příběhy v médiích i veřejnost – nahlédli  do domácností méně úspěšných žáků a udělali si jasnější obrázek, na čem učení vázne.

Klára Laurenčíková: To, v čem a jak vyrůstáme, nás ovlivňuje víc, než tušíme. Mí kámoši David, Kuba a Jirka mohli mít jiný osud…

Nedávno se mě kdosi zeptal, jaká přátelství mě v dětství formovala. Měla jsem napřed mlhu, ale pak jsem se začala rozpomínat…

Došlo mi, že jsem se vlastně asi až do deseti let neuměla moc kamarádit s holkami. Nechápala jsem hry na “ka” a “neka”, kdy ta, se kterou se zrovna nekamarádí, byla vždy smutná a stejně jako já nechápala klíč té stupidní hry… Zato jsem měla postupně tři kamarády.

Ve vietnamském Saigonu už se děti vrátily do škol: první dny se testovaly znalosti, ale neznámkuje se. Na různá omezení si školáci zvykli rychle

Miroslav Kůta žije s rodinou už dva roky ve Vietnamu. Přivedla ho tam pracovní nabídka, ale lákala ho i možnost, že si jeho jedenáctiletá dcera a pětiletý syn vyzkouší vzdělávací systém jiné země. I koronavirová doba ukázala, že to pro ně budou cenné zkušenosti.