Na asistenty pedagoga, metodiky prevence nebo speciální pedagogy si ve školách už pomalu zvykáme. Pozice sociálního pedagoga je ale zatím stále poměrně neobvyklá. „Pro nás je sociální pedagog prostředníkem mezi školou a rodinou,“ říká ředitelka ZŠ Grafická v Praze 5 Radmila Jedličková.
Nedávno se mě kdosi zeptal, jaká přátelství mě v dětství formovala. Měla jsem napřed mlhu, ale pak jsem se začala rozpomínat…
Došlo mi, že jsem se vlastně asi až do deseti let neuměla moc kamarádit s holkami. Nechápala jsem hry na “ka” a “neka”, kdy ta, se kterou se zrovna nekamarádí, byla vždy smutná a stejně jako já nechápala klíč té stupidní hry… Zato jsem měla postupně tři kamarády.
Jonášovi je osm, ale nemluví a chodí do speciální školy. Je mnoho důvodů pro to, aby se děti jako on mohly do svých tříd vrátit co nejdříve. Ministerstvo školství ale rozhodlo opačně: zůstanou doma jako poslední. Na příběhu jedné rodiny porozumíte tomu, proč to je problém.
Kdo by to řekl, že pro tyhle kluky a holky, kteří již vyrostli s chytrým telefonem v ruce a v jednom kuse komunikují na dálku, bude tak těžké se s nikým nescházet, když se to stane nařízením? Jedním z důvodů, proč Itálie ve snaze izolovat koronavirus přešla k radikálnímu opatření “lockdown” a vyhlásila celé své teritorium za “červenou zónu”, je neopatrná mládež, která nechce nic měnit na svých zvycích.
Kancelář Aleny Tomáškové zdobí fotky jejích dětí a vnoučat společně s panoramatickými fotografiemi Himálají. Sportovně vyhlížející usměvavá paní ředitelka ZŠ Máchovo náměstí v Děčíně u stejného stolu úřaduje už osmnáct let. Pod jejím vedením se z „Máchovky“ stala vyhlášená škola, kam se jezdí inspirovat učitelé nejen z Ústeckého kraje.
„I když se dítě chce změnit, nechce dělat problémy, často to prostě nedokáže. Aby uspělo, někdo mu musí pomoci,“ říká terapeut a lektor Julius Bittmann, který se věnuje dětem s problémovým chováním a využívá k tomu vlastní zkušenost z dětství.
Pokračování rozhovoru, jehož první část najdete ZDE
Kdy u vás začal obrat k lepšímu?
“Po čtvrt hodině, co jsem byl ve škole, už byl první konflikt,” říká Julius Bittmann. V tomto rozhovoru se rozpomíná, jaké to bylo být problémovým dítětem. Dětem, jako byl on sám, teď pomáhá: “Je to těžké pro ně i pro okolí. My tomu říkáme cesta kříže.
Před školou na teplickém sídlišti stojí malý snědý kluk. Přišel na kroužek logiky. O jeho škole se před dvěma lety mluvilo široko daleko. Po zveřejnění fotky prvňáků této sídlištní základky v místním Deníku se pod obrázkem usměvavých dětí šířícím se najednou sociálními sítěmi roztrhl pytel s komentáři uživatelů, které dráždilo, že velká část tvářiček byla nápadně tmavší.
“Stát nemá mít monopol na vzdělávání,” říká Michaela Řeřichová, která se angažuje v hnutí Svoboda učení. “Svobodné školy jako jsou třeba Sudbury školy jsou pro mě nádherným modelem funkční organizace společnosti. Je to samosprávná komunita na principech přímé demokracie.