V Barceloně se šlo po půl roce do školy: Roušky, teploměry, místo objímání vzdušné polibky a úpěnlivá víra, že zase brzy neskončí všichni doma

Milena Dubšíková žije s dvěma syny už pět let ve španělské Barceloně. Než přišel koronavirus, všichni tři „chodili“ do stejné školy, vzdálené jen tři minuty od domu – Max do druhé třídy, Ignác do šesté a jejich maminka, profesí scénografka, vedla ve škole výtvarné kroužky pro děti i rodiče.

Tabule se maže koštětem, děti jsou velmi živé a na vzdělání nikomu moc nezáleží, říká Češka, která učila angličtinu na indonéském ostrově Lombok

Adéla Klečková si vždycky přála učit děti v rozvojové zemi. Pomýšlela na Afriku, ale nakonec ji osud zavál na indonéský ostrov Lombok. „Měla jsem tříletou zkušenost z české základní školy, ale na tu jsem mohla rovnou zapomenout. Lombocké děti jsou velmi temperamentní a hlučné.

Na začátku jsou vyplašení, ale za pár měsíců už hrdě přestupují do běžné třídy, říká Češka, která v Austrálii doučuje děti uprchlíků

Češka Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii. Během koronavirového uzavření škol si vyzkoušela roli domácí učitelky své starší dcery, jinak jsou jejími žáky děti uprchlíků, kteří přicházejí do státu Viktoria. Pomáhá jim s angličtinou, aby mohly co nejdříve chodit do běžné školní třídy.

Francouzský učitel má víc volna a nesupluje ani nedohlíží. Jsou tam ale jiné háčky, říká Češka, která učila třicet let v Paříži

Češka Jarka Fournier působila více než třicet let jako učitelka matematiky v Paříži, nyní učí čtvrtým rokem matematiku a francouzštinu na dvou školách v Praze. „Francouzský učitel má během roku víc volna a opravdu jen učí, žádné suply a dohlížení na děti.

Z kláštera jsem se vrátil domů do hor. Kvůli dětem jako jsem byl já, říká buddhistický mnich

Mnich Sonam Gurung pochází z nepálského Mustangu. Odpradávna tu žijí i tibetsky mluvící komunity vyznávající buddhismus nebo buddhismu podobný bön. Sonam vystudoval v klášteře Menri v Indii, a pak se vrátil do rodného kraje. Stará se tam o děti z chudých rodin, které postupně přicházejí o vlastní kulturu a stabilitu.

Rodiče i politici se začali zajímat o školy, říká Češka, která pracuje v Itálii jako učitelka. Je to jedna z mála dobrých věcí, které přinesl koronavirus

Češka Pavlína Checcacci učí osmým rokem v toskánském Arezzu angličtinu. Měla tedy možnost zblízka pozorovat, jak se v zemi po 5. březnu, kdy se jako blesk z čistého nebe zavřely školy, proměňovalo vzdělávání. “Zpočátku to byl chaos a doteď zůstává spousta otazníků.

Zvažovala jsem, že budu dceru učit doma, ale koronavirové časy ukázaly, že v něčem je škola nezastupitelná, říká česká maminka z Austrálie

Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii. Manžel je Australan, dcery se narodily ještě v České republice, ale starší z nich už je dnes žačkou přípravného ročníku školy ve státě Viktoria. I tam se děti kvůli pandemii koronaviru vzdělávaly šest týdnů doma.