Udržovat u dětí češtinu, když žijete v cizině, není jen tak, říká Češka žijící v Austrálii. Problém nedělá zdaleka jen „ř“

Češka Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii. Manžel je Australan, doma se mluví anglicky, ale Zuzaně velmi záleží na tom, aby šestiletá Stela a čtyřletá Izabela ovládaly i češtinu. Základem úspěchu je dodržovat pravidlo: jeden rodič, jeden jazyk.

Snažím se v sobě i dětech pěstovat odolnost, říká Češka žijící v původním americkém epicentru covidu. Školy tam od března ještě neotevřely

Silvia Sauvé se přestěhovala do Spojených států před dvaceti lety. Žije ve státě Washington ve městě Tacoma, které bylo na jaře epicentrem nákazy koronavirem v USA. V březnu se zavřely školy a přes pár pokusů je znovu otevřít se tak zatím nestalo. A tak se Silviiny děti – čtvrťačka Naomi, středoškolák Filip i vysokoškolačka Anastasia – stále učí na dálku.

V Barceloně se šlo po půl roce do školy: Roušky, teploměry, místo objímání vzdušné polibky a úpěnlivá víra, že zase brzy neskončí všichni doma

Milena Dubšíková žije s dvěma syny už pět let ve španělské Barceloně. Než přišel koronavirus, všichni tři „chodili“ do stejné školy, vzdálené jen tři minuty od domu – Max do druhé třídy, Ignác do šesté a jejich maminka, profesí scénografka, vedla ve škole výtvarné kroužky pro děti i rodiče.

Tabule se maže koštětem, děti jsou velmi živé a na vzdělání nikomu moc nezáleží, říká Češka, která učila angličtinu na indonéském ostrově Lombok

Adéla Klečková si vždycky přála učit děti v rozvojové zemi. Pomýšlela na Afriku, ale nakonec ji osud zavál na indonéský ostrov Lombok. „Měla jsem tříletou zkušenost z české základní školy, ale na tu jsem mohla rovnou zapomenout. Lombocké děti jsou velmi temperamentní a hlučné.

Na začátku jsou vyplašení, ale za pár měsíců už hrdě přestupují do běžné třídy, říká Češka, která v Austrálii doučuje děti uprchlíků

Češka Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii. Během koronavirového uzavření škol si vyzkoušela roli domácí učitelky své starší dcery, jinak jsou jejími žáky děti uprchlíků, kteří přicházejí do státu Viktoria. Pomáhá jim s angličtinou, aby mohly co nejdříve chodit do běžné školní třídy.

Francouzský učitel má víc volna a nesupluje ani nedohlíží. Jsou tam ale jiné háčky, říká Češka, která učila třicet let v Paříži

Češka Jarka Fournier působila více než třicet let jako učitelka matematiky v Paříži, nyní učí čtvrtým rokem matematiku a francouzštinu na dvou školách v Praze. „Francouzský učitel má během roku víc volna a opravdu jen učí, žádné suply a dohlížení na děti.

Z kláštera jsem se vrátil domů do hor. Kvůli dětem jako jsem byl já, říká buddhistický mnich

Mnich Sonam Gurung pochází z nepálského Mustangu. Odpradávna tu žijí i tibetsky mluvící komunity vyznávající buddhismus nebo buddhismu podobný bön. Sonam vystudoval v klášteře Menri v Indii, a pak se vrátil do rodného kraje. Stará se tam o děti z chudých rodin, které postupně přicházejí o vlastní kulturu a stabilitu.

Rodiče i politici se začali zajímat o školy, říká Češka, která pracuje v Itálii jako učitelka. Je to jedna z mála dobrých věcí, které přinesl koronavirus

Češka Pavlína Checcacci učí osmým rokem v toskánském Arezzu angličtinu. Měla tedy možnost zblízka pozorovat, jak se v zemi po 5. březnu, kdy se jako blesk z čistého nebe zavřely školy, proměňovalo vzdělávání. “Zpočátku to byl chaos a doteď zůstává spousta otazníků.