Vzbudit empatii v netečných divácích. Úspěšný finský recept proti šikaně vyzkoušejí i české školy

Šikany máme na českých školách moc – a její důsledky škodí dětem, dospělým i ekonomice. Ve Finsku to vědí dávno, a tak už více než deset let používají ve školách program KiVa, který pomohl snížit šikanu o více než šedesát procent. Jeho účinnost se od září začne ověřovat na desítkách českých škol. 

Covid boří tradice. Letos budou Vánoce bez babiček, říkají české maminky v zahraničí

Zatímco v Česku ještě stále pořádně nevíme, jak budou vypadat letošní Vánoce a Silvestr, na mnoha místech ve světě mají jasno. Oslavy narození Ježíše Krista se letos ponesou v covidovém duchu – s rouškami, dezinfekcí a omezením pohybu. Pro české rodiny žijící v zahraničí to znamená, že se letos z velké části budou muset obejít bez babiček a dědečků. 

Udržovat u dětí češtinu, když žijete v cizině, není jen tak, říká Češka žijící v Austrálii. Problém nedělá zdaleka jen „ř“

Češka Zuzana Tascas žije s rodinou už čtvrtým rokem v Austrálii. Manžel je Australan, doma se mluví anglicky, ale Zuzaně velmi záleží na tom, aby šestiletá Stela a čtyřletá Izabela ovládaly i češtinu. Základem úspěchu je dodržovat pravidlo: jeden rodič, jeden jazyk.

Snažím se v sobě i dětech pěstovat odolnost, říká Češka žijící v původním americkém epicentru covidu. Školy tam od března ještě neotevřely

Silvia Sauvé se přestěhovala do Spojených států před dvaceti lety. Žije ve státě Washington ve městě Tacoma, které bylo na jaře epicentrem nákazy koronavirem v USA. V březnu se zavřely školy a přes pár pokusů je znovu otevřít se tak zatím nestalo. A tak se Silviiny děti – čtvrťačka Naomi, středoškolák Filip i vysokoškolačka Anastasia – stále učí na dálku.

V Barceloně se šlo po půl roce do školy: Roušky, teploměry, místo objímání vzdušné polibky a úpěnlivá víra, že zase brzy neskončí všichni doma

Milena Dubšíková žije s dvěma syny už pět let ve španělské Barceloně. Než přišel koronavirus, všichni tři „chodili“ do stejné školy, vzdálené jen tři minuty od domu – Max do druhé třídy, Ignác do šesté a jejich maminka, profesí scénografka, vedla ve škole výtvarné kroužky pro děti i rodiče.

Tabule se maže koštětem, děti jsou velmi živé a na vzdělání nikomu moc nezáleží, říká Češka, která učila angličtinu na indonéském ostrově Lombok

Adéla Klečková si vždycky přála učit děti v rozvojové zemi. Pomýšlela na Afriku, ale nakonec ji osud zavál na indonéský ostrov Lombok. „Měla jsem tříletou zkušenost z české základní školy, ale na tu jsem mohla rovnou zapomenout. Lombocké děti jsou velmi temperamentní a hlučné.