Kolik Čechů jste slyšeli říkat, že rádi pracují s notebookem na zahradě, na čerstvém vzduchu? Já hodně. Potřeba být v přírodě je u obyvatel české kotliny velká, tak jak to, že školy se k tomu odhodlávají spíš těžce a zatím okrajově? Jaké jsou organizační či psychické zádrhele bránící tomu, aby se víc učilo venku?
Když na jaře zavřely školy, pražský učitel druhého stupně Daniel Pražák byl ve výhodě. Napsal diplomovou práci o využití digitálních technologií ve výuce a spoustu nástrojů k tomu vhodných doporučoval učitelské komunitě již před tím. Miluje Facebook, Twitter i Instagram, ale během měsíců nuceného distancování měl čas zkoumat na sobě i negativní dopady komunikace na dálku a života v online světě.
Asi všichni ještě máme v živé paměti uzavření škol letos v březnu, následný chaos a přesun vzdělávání na distanční formu. Byla to složitá doba a velké díky patří všem, kteří pomáhali školám i školákům ten nápor zvládnout. Jak si s jarní karanténou poradily projekty, které byly v posledních letech mezi finalisty nebo vítězi ceny za pedagogické inovace Eduína?
Dan Pražák je v bublině lidí prosazujících moderně pojaté vzdělávání známá postava. Na jaře se po hlavě vrhnul do distanční výuky vybaven všemi možnými nástroji i velkým technooptimismem. Když ale prvotní nadšení a zápal opadly, zůstala sedlina únavy, frustrace a pocit, že velký počáteční rozmach nemá přesvědčivý závěr.
EDUína je cena pro inovace ve vzdělávání. Inovativní projekty se oceňují, aby se o nich vědělo, a mohly se tak šířit k dalším uživatelům. Například loni zvítězila velkoformátová kniha pro malé děti nazvaná Největší přání (a postupy, jak s ní pracovat), druhé skončily čtecí babičky (a dědečkové) ve školkách sdružení pod hlavičkou Přečti… A pak přišel COVID-19.
Elišce Víravové je patnáct a její sestře Anně teprve třináct. Už před necelými dvěma lety začaly dávat na YouTube krátká videa, v nichž názorně ukazují, jak šetřit vodou a udržet ji na zahradě, radí nakupovat bez obalu a v second handu a vyhýbat se PET lahvím velkým obloukem.
Anežka Hřebecká má ráda nože a jeden si letos vlastnoručně vyrobila. Byla to součást školní práce. Waldorfské lyceum, kam chodí, je sice všeobecně vzdělávací a poměrně náročná škola, ale potrpí si na to, aby studenti rozvíjeli i svou manuální zručnost a schopnost ovládat tělo.
Když jede do práce, nosí černého bombera s červeným písmenem B na hrudi. “Stává se mi, že mě na ulici zastaví parta teenagerů a říkají – ty jsi z Beztíže, tu my známe, tam je to super,” usmívá se pyšně Tomáš Klumpar. Jako kluk byl trochu sígr, poslouchal rap a rád se poflakoval po ulicích.
V jedné školní knihovně v Barceloně loni proběhla čistka, při níž bylo vyřazeno kolem 200 knih pro mládež, ve kterých se vyskytují submisivní hrdinky a mužská síla převažuje nad ženskou. Zmizela například Šípková Růženka, Karkulka, Popelka či některé staré báje.