Žádná slovíčka a gramatika, zato hodně divadla a umění. Jak se učí jazyky ve waldorfské škole

Waldorfská pedagogika má svá specifika a týká se to i výuky jazyků. Žáci nememorují slovíčka, gramatiku mají až na druhém stupni, zato od první třídy hrají v cizím jazyce divadlo. Pro období distanční výuky vymyslela angličtinářka Kateřina Kotačková ještě jednu specialitu: on-line setkávání s učiteli a studenty z cizích zemí.

Dala děti na „romskou” školu: Pověst neřeším, jde mi o přístup

„Kamenka? To je TA romská škola.“ Takovou nálepku získala škola Kamenná stezka v Kutné Hoře díky vyššímu počtu romských a jinak znevýhodněných dětí. I když se sem majorita nehrne, rodina Mirky Machové se nenechala odradit. Nedávno se přestěhovali a hledali školu, která by nabízela projektové vyučování a přátelský přístup k dětem.

Chodit i dál než od počítače k ledničce. Učitelé pořádají pohybové výzvy pro své žáky i celé rodiny

Děti jen sedí u počítačů a tloustnou, ale nikdo s tím nic nedělá, zní často na sociálních sítích i v médiích. Není to ale tak docela pravda. Různé venkovní hry pořádají rodinná centra, domy dětí a mládeže nebo jednotlivci v parcích po celé republice, aby dětem a jejich rodinám trochu zpestřili procházky po okolí.

Žákům se toleruje bezduché biflování. Tím je poškozujeme, říká gymnaziální učitel

Mnoho žáků se učí nesmyslným způsobem, který přináší jen málo trvalých znalostí, a školy to nedokážou změnit, říká Martin Krynický. Působí jako učitel matematiky a fyziky na gymnáziu v Třeboni a je členem Národního kabinetu matematiky. Učitelé podle něj snižují laťku výuky proto, aby děti dostávaly dobré známky, jak si to přejí rodiče.

Budit teď v dětech nadšení je jako rozjíždět auto přes ruční brzdu, shodnou se učitelé i rodiče

Od prvního uzavření škol uplynul už více než rok. Zatímco loni touto dobou se učitelé zoufale pídili po informacích, jak rozjet distanční výuku, a rodiče narychlo sháněli tablety a počítače, o rok později jsme už skoro všichni prakticky „profíci“. Není divu – třeba středoškoláci se stihli vrátit do lavic jen na úplný rozjezd školního roku (s výjimkou praktické výuky, ta přece jen trvala o pár týdnů déle) a většina druhostupňových žáků už si možná ani nepamatuje, ve které lavici vlastně sedí.