Chodit i dál než od počítače k ledničce. Učitelé pořádají pohybové výzvy pro své žáky i celé rodiny

Děti jen sedí u počítačů a tloustnou, ale nikdo s tím nic nedělá, zní často na sociálních sítích i v médiích. Není to ale tak docela pravda. Různé venkovní hry pořádají rodinná centra, domy dětí a mládeže nebo jednotlivci v parcích po celé republice, aby dětem a jejich rodinám trochu zpestřili procházky po okolí.

Dostat dětem do hlavy zlomky nebo vyjmenovaná slova? Jak je to naučit na hřišti nebo v parku

„Děti si to, co se naučí venku, lépe vybavují a umí to lépe zapojit do souvislostí,“ myslí si Justina Danišová. Na jaře i díky ní vznikl „katalog“ nápadů a inspirací jak děti naučit, co je potřeba, aniž by musely být přilepené k monitoru počítače. Nejlepší nápady z projektu Škola doma jen na facebooku viděly desítky tisíc lidí, i proto se dostal do finále letošní ceny Eduína.

Učit se v parku matematiku? Klidně, říká tato škola, která je celé září venku. Stačí tužka, papír, sluneční brýle…

Kolik Čechů jste slyšeli říkat, že rádi pracují s notebookem na zahradě, na čerstvém vzduchu? Já hodně. Potřeba být v přírodě je u obyvatel české kotliny velká, tak jak to, že školy se k tomu odhodlávají spíš těžce a zatím okrajově? Jaké jsou organizační či psychické zádrhele bránící tomu, aby se víc učilo venku?

Není družina jako družina: někde mají nabitý program, jinde jen čekají na rodiče. Jak to funguje tam, kde se nikdo nenudí?

Zoja Zlonická už dlouhá léta vede své oddělení družiny v jedné základní škole na okraji Prahy. Jak říká, její specialitou je pobyt venku, mimo školu. Se „svými“ dětmi chodí každé úterý na dvě hodiny do blízkého lesa, zbylá odpoledne pak tráví na divoké zahradě v sousedství školy, kterou má zapůjčenou k užívání od majitelů.