V jedné školní knihovně v Barceloně loni proběhla čistka, při níž bylo vyřazeno kolem 200 knih pro mládež, ve kterých se vyskytují submisivní hrdinky a mužská síla převažuje nad ženskou. Zmizela například Šípková Růženka, Karkulka, Popelka či některé staré báje.
Jak přilákat ke čtení děti, které by jinak nevzaly knížku do ruky? Třeba tím, že se hlavní hrdina bude jmenovat jako ony. To se dá zařídit. Zeptejte se Modrého slona. Do osobní knihy si dítko může přizvat i svého nejlepšího kamaráda a děj umístit do svého bydliště.
Sofie Kaděrová bydlí s mámou, tátou a mladší sestrou Amálií v Krhanicích ve středních Čechách. V rozhovoru s její maminkou Martinou, který u nás vyšel před pár dny, zmínila, že chce chovat slepice. Tak jsme to rozebrali podrobněji. Ale také dvě knihy, které ji ovlivnily.
Spolu s rozšiřováním digitálních technologií se v posledních třiceti letech proměnil i způsob, jakým konzumujeme média včetně toho nejstaršího: textu. Dnes se čtení odehrává především na obrazovkách a stimuluje mozek úplně jiným způsobem než soustředěná četba papírových knih nebo novin.
Co pořád dělat v karanténě? Číst! A pomáhat. Obojí najednou lze dělat v projektu Čtení pomáhá. Každý školák získá 50 korun za každou knihu, kterou přečte, a může si vybrat, kterému dobročinnému projektu ji věnuje. Pomáhat nikdy nebylo snazší.
Hana Košťálová je jméno, které ve vzdělávacích kruzích zná každý. Její parketou je rozvoj čtenářství a čtenářské gramotnosti. Sama logicky hodně čte. O čtení bude taky tento rozhovor. Taky o čtení v době pandemie. „Dětem radíme, aby teď doma hodně četly, ale knihkupectví a knihovny jsou zavřené a knihy už jim docházejí,“ říká.
“Róza dostala k Vánocům od prarodičů knihu o lese a já se do ní úplně zamilovala!” napsala na Facebook maminka šestileté holčičky Mariana. “Napsal to jeden lesník, který vodil léta do lesa dětské skupiny a nebavilo ho furt jen říkat ´tohle je buk´ a ´tohle je dub´.
„Dobrého čtenáře poznáme i v matematice. Dítě, které hodně čte, obvykle lépe rozumí i slovním úlohám a odborným textům v našich předmětech,“ říká zástupce ředitele třinecké školy Kopernikova a učitel matematiky Tomáš Otisk. Jeho škola byla vybrána do projektu Pomáháme školám k úspěchu, který podporuje rozvoj čtenářství ve veřejných školách.
Dřív se ve škole knížky četly tajně. Únik z nudy do fiktivního světa přinášel slast s příchutí zakázaného ovoce. Čtenářské dílny, kde si každý čte na očích všem, mají se čtením pod lavicí společnou klíčovou myšlenku: to důležité je potěšení. Jen přes něj se dá v dětech vypěstovat čtenářský návyk.