Komiks zažívá aktuálně v Česku šťastnou éru. Po nutné emancipaci devátého umění, tak se komiksy také označují, se poprvé zdá, že už tu může vyjít cokoliv. V překladech vycházejí úplné novinky, ale stále se také lepí resty z minulosti a vydávají se kultovní tituly.
To si takhle ráno v pražském bytě, kde konečně po roce nikdo jiný není (nepočítaje v to spícího kocoura), uděláte kafe a chystáte se začít sednout si k počítači. Slunce svítí tak akorát, rezervace na covid testování vyřešeny na půlku prázdnin dopředu, před vámi je vyhlídka na několik dalších dnů klidu, tedy než se děti vrátí od babičky.
Léto a prázdniny. Doba, kdy pobízíme děti, aby namísto hrbení se nad sešity vyrazily ven, chytaly vitamin D, učily se plavat a odíraly si kolena. Ale na straně druhé nesmíme zapomínat na rovnováhu – stejně jako patří k létu pohorky, kolo a šnorchl, patří k němu i letní čtení.
Neseď tolik u televize, nekoukej jen do mobilu, při jídle se nepíší zprávy, vypni tu hru a jdi konečně spát… Tyto věty padají denně snad ve většině domácností. Dnešní tip na prázdniny v seriálu Letní EDUzín s osobností přináší Radka Kůřilová z projektu Replug me, která zároveň radí, jak zmenšit počet a intenzitu rodinných diskuzí kolem technologií a času stráveného online.
Počasí, hmyz nebo třeba dinosauři. Asi každý rodič to zná: období, kdy se dítě „zažere“ do nějakého tématu a nelze ho od něj odtrhnout. Zoufalý rodič potom shání informace, knihy, hry a různé tvoření, aby malého zvědavce uspokojil. Nebylo by příjemné, kdyby tuto práci udělal někdo jiný?
Slovo tyátr se k nám dostalo z němčiny a lze je nalézt dokonce i ve starých slovnících češtiny. Známe ho z vět typu „Příště nám tu nedělej takový tyjátr“. Slovem tyjátr se lidově označuje zbytečný rozruch či situace, která přitahuje obecnou pozornost.
Výlety jsou skvělou příležitostí se s dětmi zcela přirozeně naučit něco nového, a to nejen o přírodě, o sobě samém, ale třeba i o historii. Takové učení může zanechat mnohem hlubší stopu, než když dítě pasivně přijímá informace z učebnice ve školní lavici.
Na první pohled by se mohlo zdát, že cílovou skupinou letních táborů jsou děti. Já mám ale pocit – letos ještě o trochu silnější než v minulých letech – že primární cílovkou jsme my rodiče.
Naše tři děti ve věku mezi jedenácti a šestnácti lety odjíždí už několikátý rok hned zkraje prázdnin na tři týdny na tábor se svým pionýrským oddílem Vlčat.
Všichni milují dovolené, ale minimálně rodiče s malými dětmi bývají obvykle ve stresu z cesty na ně. V autě nám vadí zácpy na silnicích, v letadle se zase musíme přizpůsobit přísným pravidlům a ostatním cestujícím. Jak přežít – a podle možností si užít – cestu letadlem s dětmi?