"U maturity z dějepisu nám s nadsázkou říkali: když dostanete otázku na druhou světovou válku, nechceme číst o druhé světové válce. Neboli: nechceme, abyste vyjmenovali bitvy s letopočty, ale popsali, co k válce vedlo a jak změnila světové uspořádání," popisuje Ondřej Karpíšek, jak vypadala jeho maturita ve Finsku. FOTO: Shutterstock

Česká maturita připraví studenty do AZ-kvízu, méně už do života. Za hranicemi je to jinak

V Česku zrovna probíhá maturitní týden. Když se rozhlédneme po Evropě, zjistíme, že kolik států, tolik typů maturit. Někde „zkoušku dospělosti“ vůbec nemají, jinde jde o jeden z nejslavnostnějších okamžiků v lidském životě. Zatímco český úspěšný maturant má naději vyhrát vědomostní soutěž typu AZ-kvíz, na západ od nás se testuje spíš schopnost přemýšlet a vidět problém v souvislostech.  

Maturita existuje ve 22 evropských státech. V Belgii, Dánsku, Švédsku, Portugalsku a Španělsku se „zkouška z dospělosti“, jak ji známe u nás, neskládá. Studenti obdrží na konci studia certifikát, který jim umožňuje pokračovat ve studiu na vysoké škole. 

„Ve Finsku se vám může klidně stát, že dobře odmaturujete, ale vyhoříte ve vědomostní soutěži,“ říká s nadsázkou Ondřej Karpíšek, který maturoval na gymnáziu v Helsinkách v roce 1997. Chce tím říct, že finská maturita se nijak nepodobá té české. Ta svými testy se zaškrtáváním A, B, C i otázkami k ústní části, které se student našprtá a za týden zapomene, opravdu někdy připomíná přípravu na televizní AZ-kvíz. Finské maturity jsou pouze písemné, skládají se minimálně ze čtyř předmětů – příští rok je v plánu navýšení na pět – ale snad kromě matematiky se ze všech předmětů odpovídá na otevřené otázky nebo se píší eseje. 

Jak se u nás maturovalo v 60. letech? 

Vzpomíná Oldřich Botlík, maturant roku 1969: „Maturitní otázky ráno vyhlásil rozhlas a učitelka je přepsala na tabuli. To víte, tehdy ještě nebyly xeroxy… Často se otázky vázaly k výročím, takže jsme se na to snažili připravit. Když zrovna bylo výročí Jana Amose Komenského, tak si to jeden spolužák připravil, ale mezi tématy se Amos neobjevil. Tak si vybral popis oblíbené knihy a aby uplatnil Komenského, psal o knize Labyrint světa a ráj srdce, kterou samozřejmě nečetl.“

Student musí prokázat, že umí formulovat problém, přemýšlet o něm a najít řešení. V testu z finštiny není nic z gramatiky, testuje se především porozumění textu a vyjadřovací schopnosti. „Otázky z ostatních předmětů jsou stavěné tak, aby se ověřilo, že tomu student opravdu rozumí a ne že se jen něco našprtal. Co se týče třeba dějepisu, tak nám s nadsázkou říkali: když dostanete otázku na druhou světovou válku, nechceme číst o druhé světové válce. Neboli: nechceme, abyste vyjmenovali bitvy s letopočty, ale popsali, co k válce vedlo a jak změnila světové uspořádání.“

Jediným povinným předmětem je finština, dále student volí mezi cizím jazykem a matematikou, dalšími úředními jazyky, což je švédština a laponština, nebo vybírá z takzvaného „reálu“, kam patří dějepis, biologie, chemie, fyzika, psychologie, filozofie, náboženství (nebo pro ateisty cosi jako „pohled na svět“), zeměpis, geologie a zdravověda. 

Ambiciózní studenti mohou maturovat až ze třinácti předmětů, reálně bývá strop tak jedenáct. „Letos byli v pět a půl milionovém Finsku tři studenti, kteří získali jedenáct L (L jako laudatur),“ popisuje někdejší finský maturant. Nějací další přeborníci můžou přibýt ještě na podzim. Finská maturita totiž běží ve dvou „turnusech“ – první je na jaře v březnu a dubnu, druhý v září. Dá se to i rozložit a část maturity složit na jaře a část na podzim. 

Maturita přátelská ke studentům

Finská maturita skrývá spoustu pro studenta velmi přátelských detailů. Tak například si maturitní předmět vybírá až po tom, co si prohlédne otázky. „Já jsem chtěl maturovat z dějepisu, ale kdybych ten den ráno zjistil, že mi víc sedí otázky z biologie, mohl bych to změnit,“ popisuje Ondřej Karpíšek, který dnes žije v Praze a pracuje v cestovním ruchu. Každý předmět nabízí šest otázek, student si z nich vybere čtyři. Specifická je maturita z matematiky, která má dvě úrovně. „Chtěli tím docílit toho, aby si maturitu z matematiky udělali i ti, kdo jí zas tolik neholdují a nebudou se jí dále věnovat. Je kratší, méně náročná a obsahuje víc praktických věcí, které se budou v životě hodit každému.“

 

Česká maturita

  • Česká maturitní zkouška se skládá z profilové (školní) části a z části společné (státní – zavedené v roce 2011). Státní maturita obsahuje zkoušku z českého jazyka a z cizího jazyka nebo matematiky. Státní maturita z českého jazyka má tři části: slohovou práci na zadané téma, didaktický test o 32 uzavřených (výběr ABCD nebo ANO-NE) úlohách a ústní část, při které si student losuje jedno z dvaceti zadání podle svého seznamu literatury. Zkouška z cizího jazyka má podobnou formu, alternativou je zkouška z matematiky, ta obsahuje jen didaktický test. 
  • O podobě české maturity se každoročně diskutuje. To, že jsou didaktické testy stejné pro studenty všech typů středních škol, podle kritiků znevýhodňuje studenty odborných škol. „Zaškrtávací” otázky podporují biflování a umožňují podvádění. Jak by vypadala ideální maturita podle dlouholetého kritika státní maturity Oldřicha Botlíka? „Studenti by měli něco tvořit, ne jen tipovat správné odpovědi. Třeba v češtině by se měly testovat jejich komunikační schopnosti a ne, jestli poznají přívlastek volný a vázaný,“ říká. „Nejlepší by bylo, kdyby se maturita skládala z více forem a student by si mohl vybrat, která mu nejvíc vyhovuje – jestli chce napsat esej nebo ukázat portofolio prací za celou střední školu.“ Co je podle něj víceméně v pořádku, je zkouška z anglického jazyka. „Jen nerozumím tomu, proč, když vychází z cambridgeských zkoušek, nezaplatíme studentům rovnou ty cambridgeské zkoušky, které v dalším životě nějak využijí.“

 

U maturity je možné si vybrat „žolíkovou“ otázku, která je za dvojnásobek bodů. Český rodák Ondřej měl štěstí, že v jeho maturitním roce byly žolíkovou otázkou „osmičkové roky“ v české historii. „To jsem to tehdy vyhmátnul. Člověk se ale musel zvládnout ukočírovat a moc se nerozepsat, aby mu zbyl čas na další otázky.“

Studenti píší maturitní zkoušky na počítači a testy obsahují třeba i videa, která je potřeba z analyzovat. „Možnost psát na počítači maturanti velmi kvitují, už je to pro ně přirozenější. A vzhledem k velkému množství psaní je to mnohem efektivnější. Za mých časů jsme psali ještě na papír, byla to spousta gumování a přepisování,“ popisuje Ondřej Karpíšek. Maturitní testy všech finských studentů opravuje jedna centrální komise. Na každý předmět je jeden celý den, zkouška trvá třeba šest hodin.  

Další výhodou je velká svoboda každého studenta, která se projevuje už během studia a vrcholí u maturity. Studenti si zapisují jednotlivé šestitýdenní kurzy a více než polovina z nich je volitelná. „Abyste mohli k maturitě, musíte mít 72 bodů, přičemž 30 bodů je z povinných kurzů a zbytek si můžete namixovat podle toho, co vás zajímá. Tím je zajištěno, že každý student má základ všeho, ale může se i specializovat,“ popisuje Ondřej Karpíšek. A odhaluje, jak se dá z takového systému benefitovat: „My jsme si vždycky v těch temných měsících na podzim a v zimě, kdy se stejně nedá být venku, zapisovali víc předmětů, takže jsme byli ve škole třeba do dvou, kdežto na teplejší měsíce jsme si toho dali míň a končili jsme už v jedenáct.“ Teoreticky je také možné, že student zvládne střední školu za dva a půl roku. 

Na prvního máje s čepičkou

Motivace studentů je velmi hmatatelná: Asi 60 procent finských univerzit přijímá na základě maturitních výsledků. Každá vysoká škola si určí, které předměty jsou pro ni důležité a sleduje, kolik bodů z nich student získal. K přijímacímu řízení pak musí jen ti, kdo maturitou nenasbírali dost těch správných bodů. Některé vysoké školy doplňují výběrová řízení ještě talentovými zkouškami, krom uměleckých škol mezi ně patří také pedagogická fakulta.

Maturita je ve Finsku velmi prestižní záležitostí. Každý maturant dostane bílou sametovou čepici s akademickým znakem ve tvaru lyry (na snímku Ondřej Karpíšek).
Ondřej Karpíšek maturoval ve Finsku v roce 1997. I když má i titul z vysoké školy, maturitní čepice stále zaujímá čestné místo v bytě rodičů. FOTO: Ondřej Karpíšek

„Velmi pečlivě se testuje, jestli má uchazeč dobré předpoklady pro pedagogickou práci. Dostat se na finský ‚peďák‘ není nic snadného a být učitelem je ve Finsku víc než být právníkem nebo lékařem,“ popisuje Ondřej Karpíšek. 

Maturita je ve Finsku velmi prestižní záležitostí. Každý maturant dostane bílou sametovou čepici s akademickým znakem ve tvaru lyry. Maturanti v ní vypadají spíš jako námořníci a v každé finské domácnosti najdete na viditelném místě fotografii člena rodiny, který již tuto zkoušku absolvoval. Na veřejnosti se může blýsknout tímto životním úspěchem hned dvakrát do roka: na prvního máje, kdy se slaví svátek studentů, a na Den nezávislosti Finska šestého prosince. V tyto dny si každý, kdo někdy maturitu složil, nasadí čepici a hrdě oslavuje tuto událost i po dlouhých letech. Kořeny této tradice jsou v minulosti, kdy se do školy jezdilo dlouhé kilometry na lyžích nebo na kole a střední škola byla výsadou vyšších vrstev. 

Rakousko – diplomová práce už na střední

Státní maturity, kdy stejné testy skládají studenti od gymnazistů až po učně, mají v Evropě krom Česka už jen na Slovensku, v Polsku, ve Slovinsku, Itálii a ve většině německých spolkových zemích. A od školního roku 2014/15 částečně také v sousedním Rakousku. Tato takzvaná Zentralmatura se sestává ze tří částí: písemné práce, písemných testů a ústního zkoušení. „Písemná práce může mít rozsah až jako diplomová práce na vysoké škole. Podobná je i její obhajoba před maturitní komisí. Odhaduje se, že až třetinu těchto prací žákům napíšou rodiče či se na práci velkou měrou podílejí,“ směje se Jaroslav Ostrčilík, který sám v Rakousku maturoval v roce 2004. Tamní maturitní zkouška je oproti české výrazně obtížnější a ve společnosti má větší váhu – nemají ji ani některé učitelky nebo zdravotní sestry.

Obsahem připomíná rakouská maturita spíš tu finskou. „Určitě je to milionkrát větší měrou o přemýšlení než v případě české maturity. Otázky, které jsem dostal při ústním zkoušení, nebyly o vyjmenování Přemyslovců a letopočtech, ale o porozumění látce. Stejně tak písemná část byla o řešení nějakého problému spíš než o vyjmenování jakýchsi údajů. Psali jsme eseje na zajímavá témata, v biologii jsme třeba popisovali nějaké souvislosti z genetiky,“ vysvětluje Jaroslav Ostrčilík, který dnes pracuje jako marketingový konzultant.  

 

Věděli jste, že…

  • Povinnou zkoušku z rodného jazyka mají ve dvou třetinách evropských zemí, třetina zemí má povinnou matematiku nebo cizí jazyk.
  • Jedinou evropskou zemí s povinnou zkouškou z dějepisu je Maďarsko. 
  • V Rakousku nebo v Německu se dá maturovat i z výtvarné výchovy – pro představu student například zpracuje písemnou práci o probíhající výstavě a k tomu musí namalovat sedm obrazů, které z vycházejí z díla vystavovaného umělce. A ve Francii nebo v Německu se maturita dá složit z tělocviku. 
  • V Německu se dá maturita z jednoho vybraného předmětu složit formou debaty
  • Dánští studenti mají už od roku 2011 možnost při zkouškách vedoucích k získání závěrečného certifikátu používat internet. „Naše maturita musí reflektovat vývoj výukových postupů a výuka zase vývoj společnosti. Jsem si jist, že během několika málo let nás bude následovat většina evropských zemí,“ řekl k tomu tehdy dánský ministr školství Bertel Haarder.

 

Maturity v Německu jsou mnohem vážnější záležitost než ty české. Jak vlastně vypadají?

Zveřejnil(a) EDUzín dne Úterý 18. května 2021

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments