FOTO: dav
Přechod ze školky na základní školu, to je v životě dítěte i celé rodiny zásadní věc a velká změna. Pojí se s ní velké očekávání, ale někdy také značná nervozita. V některých školách dělají všechno pro to, aby těšení bylo co nejvíc a stresu co nejméně. Jako například v ZŠ Mohylová v Praze na Lužinách.
“Děti, vítejte, ráda vás zase vidím! To nám ten měsíc zase utekl, co?” usmívá se Zdeňka Davidová na skupinku osmnácti předškoláčků, kteří se rozsazují ke třem stolům v místní školní jídelně. Ve škole pracuje jako družinářka, a kromě toho má na starosti pravidelná setkání právě s dětmi z MŠ Zahrádka, která sídlí v sousedství.
“Dnes mám pro vás připravený pracovní list, který vám za chvíli rozdám. Budeme hodně kreslit a vybarvovat. A budeme se bavit o tom, kde je pravá a levá strana. Schválně, která ruka je pravá?” Vzduchem létají dětské paže a Zdeňka Davidová rozdává pracovní listy. “Pozor, ještě sedíme, záda narovnáme, a posloucháme, co budeme dělat. Zatím ještě pastelky necháme být,” uklidňuje děti, které se už už vrhají na kelímky plné pastelek, stojící na stolech.
Vsadili jsme na vlídné přijetí a bezpečí, třídy máme plné
Malá prvostupňová základní škola obklopená masou paneláků pořádá pro předškoláky hned dva druhy programů. Jeden je odpolední a je určen rodičům s dětmi. Zatímco jedna učitelka se věnuje dětem, rodiče absolvují lekce, v nichž jim další pedagožky ze školy předvádějí a vysvětlují například principy Hejného matematiky nebo kritického myšlení. Kromě toho ale základní škola pořádá i pravidelné programy pro mateřské školky z okolí, jako je ten, kterým právě procházejí i děti shromážděné v jídelně.
“Když jsem školu před devatenácti lety přebrala, byly tu poloprázdné třídy. Tehdy byla i populační křivka na minimu a já přemýšlela, jak k nám děti přilákat. Zatímco ostatní školy v okolí sázely na jazyky nebo počítače, já jsem se rozhodla, že u nás se děti setkají s respektem, přijetím, bezpečím a vřelostí. A tak jsem oslovila školky v okolí, ať se k nám přijdou podívat, že jim tu něco připravíme. Postupem času se z toho stala pravidelná a velmi milá spolupráce,” vysvětluje ředitelka Martina Štychová. Každá z družinářek na ZŠ Mohylová má teď na starost jednu školku z okolí a každý měsíc pro ni na jedno dopoledne připravuje program.
Aby se tu děti co nejvíc rozkoukaly
V jídelně mezitím děti sedí nad pracovními listy. Je na nich domeček s holými okny a dveřmi. “Napravo vedle domečku nakreslete vysoký strom,” zadává dětem úkol Zdeňka Davidová. Děti se ohánějí tužkami a pastelkami. “Bezva, teď do horního levého okna nakreslete záclonky,” udílí družinářka další instrukce.
Některé děti se snaží o co největší přesnost a detaily, další chtějí mít hlavně rychle hotovo. “Už to mám, už to mám,” volají a vrtí se na židličkách. “Počkejte na ostatní, ano? Už brzy budeme pokračovat dál,” uklidňuje je Zdeňka Davidová. Po chvíli zadává další práci – namalovat anténu na střeše. Rozbíhá se krátká debata o tom, jak taková anténa vypadá a k čemu vlastně slouží. Děti pracují se zápalem, občas pokukují pod ruce sousedům, domlouvají se na sdílení pastelek. Zdeňka Davidová děti obchází a některým opravuje držení tužky nebo držení těla.
Zbývá ještě chvilka času, pracovní listy jsou zaplněné. “Tak co ti vaši králíci ve školce, jak se mají?” ptá se Zdeňka Davidová a chlapeček s brýlemi se hlásí: “Dobrý, už jsou vycvičený!” “Fakt, a co umí?” “No, to se ještě neví,” krčí chlapeček rameny a družinářka s paní učitelkou se smějí, zatímco děti uklízejí pastelky a loučí se. Za dveřmi už čeká další oddělení předškoláků MŠ Zahrádka.
“Metodiku si vytváříme samy, stejně jako pracovní listy,” vysvětluje Zdeňka Davidová. “Každou návštěvu vztahujeme k ročnímu období. Lepíme, stříháme, cvičíme grafomotoriku, výdrž. Ale někdy máme pro děti i speciální akce, kdy si třeba procházejí školu a zjišťují, kde co máme, hrají si na našem školním hřišti nebo se jdou podívat na vánoční výstavu prací našich žáků. Chceme zkrátka, aby si to tady co nejvíc okoukaly a zbavily se ostychu.”
Je důležité vědět i to, kde jsou záchody
“Pro naše děti je to výborná zkušenost,” říká učitelka z MŠ Zahrádka Eva Jarošová. “S pracovními listy se samozřejmě předškoláci setkávají i ve školce, ale tady se naučí pracovat s cizí autoritou, poznají odlišný přístup, seznámí se se školou a jejím prostředím. Bohužel nejsou všechny naše děti sem do školy spádové, ale několik z nich tady nakonec určitě do první třídy půjde.”
Zatímco před 19 lety bylo dětí málo a školy přemýšlely, jak je přilákat, v posledních letech je situace opačná. Ani do ZŠ Mohylová se už jiné než spádové děti v podstatě nedostanou. Ačkoliv už tu dávno nouzi o žáky nemají, na rodinnou atmosféru a bezpečí tu sázejí dál. “Nedávno jsem se tu bavila s jedním prvňákem, který k nám také chodil na tato přípravná setkání. Ptala jsem se ho, jak zvládá přechod do školy, jak se mu u nás líbí. A víte, co mi řekl? Že se bál, že nebude vědět, kam se má jít vyčůrat, ale pak mu došlo, že už přece dávno ví, kde jsou záchody, takže je v pohodě. Děti se někdy stresují kvůli věcem, které by nás dospělé ani nenapadly. Když jim tu školu ukážeme pořádně předem, velká část obav jim ubyde,” dodává ředitelka Martina Štychová.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Po přečtení úvodu, kdy paní vychovatelka pracuje s dětmi, jsem si vybavila svou práci, kterou jsem s předškoláky dělávala v mateřské škole. Pracovní listy pro orientaci na ploše, spojování co k sobě patří, určování a porovnávání počtu a jiné. Jenže bylo období, kdy se nám vlastně jakoby vytýkalo, že není naše povinnost připravovat děti na školu. Až se přišlo na to, že to dětem v první třídě chybí, tak se to pomalu dostávalo zpátky do kolejí. Zjistilo se, že dovednosti, které získá dítě průběžně během celého školního roku jsou rozhodně více upevněné a dítě se může víc soustředit na to nové, co se bude v první třídě učit. myslím, že se v metodách dělají někdy kotrmelce a že se přijde na to, že vývoj člověka od narození do dospělosti probíhá pořád stejně, samozřejmě s malými odchylkami u každého z nás. protože, kdybychom byli všichni stejní jako roboti, už by nás ta práce přestala bavit, protože by se z ní stal stereotyp. Ale že má každé vývojové období svoje možnosti, jak dosáhnout patřičných dovedností a znalostí je ta práce zajímavá. faktem je, že všechno to nejzákladnější život by mělo dítě zvládnout do šesti let. Mělo by mít základy soběstačnosti, schopnosti orientovat se v životě v rámci svého okolí, umět reagovat na změny, umět zvládat situace, které jsou v životě běžné a umět se vypořádat i s obtížnějšími situacemi, kdy potřebuje pomoc, zeptat se, získat informaci, odhadovat rizikovější situaci s neznámými lidmi. je toho hodně, co dítě od narození do šesti let zvládne, pokud se mu podaří zvládnout všechny dané dovednosti pro věkovou kategorii i to snadněji nastupuje do dalšího období, kdy začíná s rozvojem myšlení chápání, představivosti a dalších dovedností spojených s rozvojem inteligenčním, emočním a dalším potenciálem člověka. ,K tomu všemu patří také schopnost, vzájemné tolerance, pochopení, empatie po které se dneska tolik volá. Všemu tomu je dáván základ v mateřské škole. Mám ověřeno, že vnímavé děti v tomto věku dokážou velmi dobře rozpoznávat , že se něco v tom druhém děje. nedokážou to vysvětlit, ale cítí to. To že se děti seznámí s prostorem školy je pro ně velmi důležité, pokud se orientují, je to pro ně pocit bezpečí a také důležitá věc k získávání pocitu samostatnosti. proto se učí již v mateřské škole vyřizovat jednoduché vzkazy zaměstnancům v budově školy. Pocit nezávislosti a samostatnosti v rozhodování u těchto dětí je hodně důležitý. Jsem ráda, že školy pro děti pořádají takovéto ukázkové hodiny, kdy se děti naučí, co je čeká a mají možnost se na tu práci těšit.