Vzali nás na gymnázium, hurá! Tolik sobot strávených na přípravných kurzech, tolik nervů, peněz – sláva, že to klaplo. Jenže co vlastně budoucí primány čeká na tom vysněném gymnáziu? Někdy se může nadšení změnit v rozpaky. Jako třeba u primánky Johany a její mámy Ivy z Brna…
“S naší Johankou to není vždycky úplně jednoduché. Je nadaná, přemýšlivá – to nám potvrdili v pedagogicko-psychologické poradně už před nástupem do školy. Jenže je taky pěkně tvrdohlavá a po zlém s ní nikdo nehne. Navíc byla jako malá velmi živá, neposedná, ze školky si na ni dost stěžovali,” vypráví máma z Brna – říkejme jí třeba Iva.
Třicet dětí na prvním stupni? To musí být pro neposedné děti peklo
Na alternativní soukromou školu, kam Johanka od první třídy chodila, narazila rodina Ivy vlastně náhodou. Sdílí totiž budovu se státní základní školou, kam se šli s Johankou podívat na den otevřených dveří. Nakonec Johanka prošla úspěšně přijímacím řízením do školy soukromé a rodiče se rozhodli právě pro ni.
Rozhodující byl počet dětí, říká Iva: “ V soukromé škole bylo žáků kolem patnácti, což bylo super. Často se učili na koberci, nemuseli sedět pořád v lavici. To bylo přesně to, co dcera potřebovala. Já si ani neumím představit, jak by to sezení v lavici celý den zvládla, už ve školce se na ni stále zlobili, že chvíli neposedí. Tím, že jich bylo ve třídě málo, se s dětmi dalo pracovat hodně individuálně. To třeba při 30 dětech podle mě nejde.”
Na gymnázium kvůli spolužákům
Na základní škole se Johance dařilo, nastalo dilema: nechat ji na škole, kde je spokojená, nebo ji vzhledem k nadání posunout dál, na víceleté gymnázium? Iva se navíc obávala, jak její živá dcera zvládne přechod k tradičněji podané výuce. Přijímačky na jedno z nejprestižnějších gymnázií v Jihomoravském kraji ale Johanka bez problémů udělala, i díky přípravce, kterou měla základní škola zahrnutou ve školném. “Chtěli jsme, aby se Johanka dostala mezi stejně přemýšlivé děti, jako je ona. Aby si snáz hledala kamarády než na základní škole. A to se asi podařilo, s ostatními se sžila velmi dobře,” říká Iva po Johančině prvním roce na gymnáziu.
Se spolužáky je v pohodě, oproti alternativní základní škole se ale zhoršily její kázeňské problémy. Těžko si třeba zvyká na to, že musí pravidelně dělat domácí úkoly. “To je hodně dané i jejím osobním nastavením, navíc u ní natvrdo nastupuje puberta. Kolikrát třeba dostanou úkol, a neudělá ho, protože jí to přijde zbytečné, když to přece už umí. Že dostane pětku, je jí fuk,” vyvsvětluje Iva.
Na druhou stranu ale vidí, že Johanka umí zabrat, když potřebuje. Třeba nedávno strávila celý víkend přepisováním sešitu na fyziku. “Ta jí ze začátku moc nešla, navíc byla nemocná a měla přeházené výpisky. Tak si prostě celý sešit přepsala, že prý se to tím i naučí,” popisuje Iva.
Žádný zázrak
Johanka se dostala na vyhlášenou školu. V jejím ročníku se přihlásilo 450 dětí, přijato bylo 60. O to víc je teď Iva zaražená tím, že výuka se od dob jejích vlastních studií příliš nemodernizovala. “Já si třeba pamatuju, že dějepis byl vyučovaný stylem letopočet, jméno vladaře, bitva a konec, absolutně bez souvislostí. Myslím, že jsem z toho měla ve čtvrťáku na gymplu dokonce čtyřku. Paradoxně je dnes jedním z mých největších koníčků genealogie, a tu historii se posledních deset let učím sama.“ Zdá se jí, že dcera naráží na podobné komplikace, a ještě jí chybí souvislosti. „Nedávno chtěla vyzkoušet z Alexandra Makedonského, jenže vůbec netušila, kde je Makedonie. Uměla mi vzorně vyjmenovat státy, které Alexandr opanoval, ale ukázat mi je na mapě nedokázala,” vrtí hlavou Iva.
Stejně tak Ivu překvapuje množství učiva, které by primáni měli vstřebat. Oproti základní škole se na gymnáziu také neklade důraz na to, aby škola děti zajímala a bavila. Jako by se počítalo s tím, že přemýšlivé talentované děti to prostě “usedí” samy od sebe. “Podle mě toho berou hrozně moc, já si nepamatuju ani z vyššího gymplu, že bychom tohle všechno brali. Dcera to tak i vnímá a ani se to všechno neučí, naštěstí se nehroutí a je jí celkem jedno, že nemá ze všeho jedničku. Mně je to ale trochu líto. Čekala jsem, že to bude lepší,” dodává Iva.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Jaroška?
Jaroška už dávno není prestižní gymnázium a ani se tam nehlásí tolik děti, toto vypadá na Křenovou nebo Matyáše Lercha
… koukam na vysledky prijimaciho rizeni Jarosky, a hlasilo se 441 deti, 60 vzali. Porad trvate na svem prispevku? 🙂
Prestižní gymnázium v Brně je dneska Matyáše Lercha a také Terezy Novákové.
Na Křenku může prakticky každý, tam je ta úroveň více méně nulová.
Syn se před 5 lety hlásil na Lercha i na Křenku – dostal se na Lercha. Který je to gympl je, podle mě, celkem jedno. Osobně si mysllím, že strkat dítě po páté třídě na víceletý gympl je zbytečné, ale budiž. Nicméně učivo v primě a sekundě šestiletého gymplu je ze stejných učebnic jako na základce. (povinná školní docházka) . Spíš teda vidím, že na „překážku“ byl „alternaqtivní“ způsob výuky na prvním stupni. Když dítě není zvyklé na pravidla běžné základní školy , osmiletý gympl je „propadák.
„Strkat“ dítě na gympl po páté třídě je velmi účelné, pokud se dítě výborně učí a má dojem, že je tempo výuky poněkud pomalé. Přesně proto byly víceleté gymply vymyšleny.
Že by? 😉
Jaroška bývá moc dobrá na matematiku pro VŠ, odtud na VŠ chodí dobře připravení pro první ročníky.Jenže asi záleží, který matematik zrovna kterou třídu učí. Nám se kdysi osvědčila gympl Terezy Novákové. Všechni co se hlásili na VŠ, se tam taky dostali. Ale co když se personál obměnil? Upřímně, jen technika, PLC a automatizace má budoucnost. IT jsou sice fajn, ale ta praxe s průmyslem hodně chybí.
Jaroška…. Na Lercha berou jen 30 (ale hlásí se taky 450, už tři roky po sobě) a na Křence už je jen šestiletý. Dítě v 11 letech ještě neví co chce, většinou. Dcera se na osmiletý nedostala, protože odmítám platit za kurzy a pomáhat jí s učením, dítě které potřebuje pomoc s učením, nemá co dělat na gymnáziu. Teď na šestiletý se s přehledem dostala a hlavně tam chtěla a byla motivovaná. Sama jsem na gymnázium chodila a je to o tom naučit se učit. To ze základky chytřejší děti neumí… To, že se díky panu Juránkovi zrušily gymply a na 400 tis. Brno je na nich míst nejmíň v republice, to je zas další věc… Platí to i o jiných školách. Už by to měl někdo řešit, dětí je čímdál víc!!!
to budou Řečkovice, 8leté gymnázium, 2 třídy po 30 studentech
Je-li dcera už tak velká, mohla by se matka konečně odnaučit mluvit stylem „vzali nás na gymnázium“, rostou nám zoubky, pokakali jsme se….
no, mozna to bude ten spravnej koren vseho zla 😀
To mi mluvíte z duše.
asi není víceletý gympl jako jiný já maximální spokojenost a širák dolů Ostrava Poruba víceleté gymnasium, nároky ano, férovost především, pohoda a chutná kuchyně, profesoři a žáci – porozumění, přiměřené mantinely, úsměv, na vysokou bez přijímaček a zvládá to tam
Pokud umí Vaše dítě větnou stavbu jako Vy, tak potěž koště.
Hele, když už chci vyrypovat kvůli jazykovému projevu, tak si to po sobě před odesláním raději několikrát přečtu. 😉
Berte to jako dobrou radu do budoucna. 🙂
Co má potěžit? 🙂
koště 😀
Říká se “ potěš koště “ nikoliv potež koště. Stejný šálek kávy : pokud chcete být vtipný, tak si nejdřív “ potěžkejte “ google, když si nevíte rady.
Havlovka nebo Wigym?
Havlovka není ani prestižní, ani není v Ostravě-Porubě
Zkopírováno ze stránek:
Gymnázium Olgy Havlové, Ostrava-Poruba je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem.
To ohledně té Poruby. A o prestižnosti není třeba se přít, to je koneckonců na názoru každého.
Myslím, že oba jsou vynikající. Ale z vlastní dvojnásobné zkušenosti dcer je Wigym skvělá škola se skvělým pedagogickým sborem 👍
GymnaSium. Ano. Zavřete oči, odcházím.
Bo Ostrava je region razovity :-))
Tak ty oči zavřete a odejděte, protože zesměšňujete akorát tak sebe. Příště použijte „strejdu Gůgla“, když vaše vědomosti nestačí – obě varianty jsou správně, i když „gymnasium“ je forma zastaralá, není to chyba.
Doufám, že nejste z Ostravy – bo takych chytrolinuv nam tu netřeba 😀
To samozřejmě záleží na škole, není to primárně systémový problém gymnázií. V mém případě se třeba přechodem na gymnázium v páté třídě kázeňské problémy značně zlepšily. Proč? Najednou jsme měli dvojnásobek učiva a nebyl čas se nudit, vymýšlet kraviny a snít s otevřenýma očima.
Asi možná matka měla místo omlouvání dcery a jejich nedostatků ba nich pracovat a neuhybat hledáním mist, kde se přizpůsobí dítěti. Co čekala na výběrové škole!!!! A to že dítě neumí ukázat Makedinii neznamená, že si jí e škole neukázali.
Přesně tak, moje slova, lépe bych to nenapsala. Dneska každý rodič uhýbá, umetá cestičku, vše pro hýčkaného potomka.Hledá chybu v učitelích a systému.Když se něco nevede, hned za vše může škola a učitel…..
My jsme z osmiletého gymnázia také rozčarováni, hlavně z angličtiny. Syn byl v angličtině na základní škole jeden z nejlepších. Teď po přechodu na osmileté gymnázium začali podle nové učebnice a opět úplně od začátku, jak v první třídě. Navíc učitelka stále chybí a mají pořád suplování. Kdyby zůstal na ZŠ, tak by pokročil, takhle by se dalo říci, že ztratil rok.
To ale není systémový problém, to je problém na konkrétní škole.
Přesně. Podle toho, co matka píše, se vše vždy přizpůsobovalo dceři a nejednou se diví, že to tak nefunguje pořád. Dívka je asi dost rozmazlená a neschopná se nějak vyrovnat s nějakou překážkou. Matce se zdá, že je učení příliš mnoho, dceři také, takže se ani všechno neučí. Úlohou SŠ je podle ní udělat školu zábavnou. Dceři nevadí, že nemá dobré známky a na vině je nepochybně škola. Co bude dcera dělat na nějaké obtížnější VŠ?
Je to tady pořád dokola – české školy jsou zastaralé, nicmnéně funkční. Ale předpokládá to jistou spolupráci studenta se školou. Úplně nerozumím tomu, že „v mateřské škole si stěžovali na její neposednost“. To snad není možné, že by si stěžovaly učitelky ve školce na to, že dítě neposedí – tam snad nikdo děti sedět nenutí. Ve škole už to nutné je. Je celkem jedno, jestli sedí děti v lavicích nebo na koberci. Dítě v běhu se matiku, nebo dějepis nenaučí. No a u studenta, byť v primě, už je to snad samořejmostí, že vydrží sedět a vnímat co se mu říká. Myslím, že je čas se oprostit od různého „chápání dis…“ našich dětí, a prostě je vést k tomu, že pro život je nutné naučit se soustředit, vnímat a – ano, pro řadu lidí je to nepřijatelné – poslouchat autority. To, že žák respektuje učitele a dělá to, co po něm učitel chce není chování ovce, byť si to dnes hodně lidí myslí. Deseti leté dítě už přeci musí chápat své povinosti a nelze ho jen omlouvat tím, že je přemýšlivé.
Ovšem výuka typu popisovaného dějepisu samozřejmě k ochotě ke vzdělávání nepřispěje. Bohužel mám pocit, že čím vyšší ročník, tím je to horší. Nezbývá než vyvinout vlastní aktivitu – jedinec, studující dobrovolně probíranou látku z jiných pramenů bude mít před ostatními zřetelný životní náskok:-).
Myslím, že je na čase opustit myšlenku toho, že frontální výuka („dítě vydrží sedět a vnímat, co se mu říká“) je ideální forma učení – není. Představa, že 8 hodin denně v práci sedím a poslouchám, co mi někdo říká, je dost děsivá. A ani si nemyslím, že současný systém vzdělávání je funkční – školy neučí kritické myšlení, práci s informacemi a další dovednosti, které jsou dnes o dost více potřebné, než vědět, kdy byla bitva u Thermopyl (obecně výuka dějepisu mi přijde stále dost děsivá – bez kontextu, přemýšlení, drcení se dat …) – čest výjimkám.
Respekt k učiteli je určitě do jisté míry potřeba, je ale také potřeba, aby ho učitel sám vytvářel a byl oboustranný. Nechtěla bych, aby moje dítě respektovalo někoho jen proto, že je v pozici autority (což ale neznamená, že by se vůči učiteli nemělo chovat slušně)
Kritické myšlení, kreativita a práce s informacemi je sice záslužná činnost – dovednost, ale asi bych ji učila v jiných předmětech, než je matematika a mluvnice. Nevím, jestli jste na internetu zaznamenala oslavu kreativity jednoho žáka, který absolutně vytrolil učitelku a spousta rodičů mu spokojeně tleská, jak je šikovný a zároveň učitelce spílá, že v mluvnici neocenila jeho kreativitu a proaktivní přístup a za jeho tupost mu dala čtyřku. Člověk může být kreativní, ale také musí především vědět kdy a kde lze tuto kreativitu použít. V tomto směru, bohužel, většina rodičů naprosto postrádá kritické myšlení.
A proč by to nešlo v mluvnici? Stačí jen nejet cvičení podle učebnice a vytvářet si vlastní – ostatně mluvnice se dle mého nejlépe učí psaním vlastních myšlenek.
Respektovat autoriu je jedna věc, ale respektovat žáka je věc druhá – a naslouchat jeho potřebám.
Dle mě v onom příspěvku jen žák prostě nepochopil zadání, ale splnil – což je o vzájemné komunikaci. Také tu čtyřku nechápu.
1) žák nepochopil, 2) nesplnil, měl tam i dvě slova. Takže nejen gramatika, ale ani matematika mu nic neříká. Na rozvíjení vlastních myšlenek je sloh, ale i ten sloh by měl respektovat určitá pravidla, jako např. shoda předmětu s přísudkem. Anarchie může být v myšlenkách, ale neměla by být v respektování pravidel. Nechme je bít/být, kdo by to řešil, že?
Máte pravdu nepochopil zadání, to se stává častěji spíše v matematice, ale obvykle za to bývají špatné známky. Pravda je, že to bylo celkem vtipné, ale žák prostě řešil něco jiného, než měl. Bylo by dobré vědět, jak to řešili jeho spolužáci, jestli dobře, je to vina jeho nepozornosti.
Tak vezměme kupříkladu matematiku – vynechme to že se na středních školách učí minimálně, tam se učí především počty – je třeba si uvědomit čím matematika je. Matematika je především formalismus.
Univerzální jazyk popisu který má jasně definované termíny, definice, logiku… a do určité úrovně (řekněme 4ťák vysoké školy) nemá žádná kreativita, a práce s informacemi smysl.
Doslova taková činnost by byla jenom zbytečné objevování dávno objeveného.
a nedělejte si naděje že vaše dcera je další Isaac Newton… pravděpodobně není – kalkulus (mat. analýzu) samo od sebe žádné dítě znovu nevyprodukuje není li vyvoleným 0,001 procentem populace.
Takže je zbytečné se o to snažit a je vhodné se to prostě naučit. To samé platí pro fyziku, Chemii (dělat si nějaký pokus je sice fajn a může to bavit ale to z nikoho chemika neudělá), biologii…
jsou předměty které prostě k tomu aby jste v nich k něčemu byla prostě vyžadují se věci nabiflovat. Lékař který se nezvládne našprtat anatomii je trochu k ničemu.
Myslím, žeto není úplně pravda. I v matematice musíte nejprve umět úlohu formulovat, aby jí bylo možné uchopit pomocí známých metod. A formulace slovní úlohy, pochopení problematiky, to už vyžaduje určitou kreativitu.
Slovní úlohy obvykle moc kreativity nepotřebují, chce to logiku a trochu zkušeností a znalostí. Stejně nemáte moc možností, jak dojít ke správnému řešení.
Ale učitele respektovat musí, i když jsem kdysi poznal učitele, u kterých to bylo opravdu obtížné. Tedy myšleno ve smyslu, nemůžu ho poslat kamsi, na nejrůznější šéfy narazí možná v budoucnu víckrát a také se bude muset přizpůsobit.
To, že si dítě často i právem myslí, že je chytřejší něž učitel, neznamená, že ho nebude brát vážně.
Ale nikdo tu snad netvrdí, že klasická forma výuky je ideální forma učení. Už odnepaměti ideální formu učení využívali ti nejbohatší – totiž osobního učitele (proto jsou taky domácí školy daleko efektivnější, ale může si to dovolit každý, učit své dítě doma??) . Ale je třeba se na věc dívat taky trochu realisticky: Jak jinak naučit desítky žáků za 45 minut předepsané penzum informací. A samozřejmě můžeme debatovat o tom, co se má ve škole učit – osobně mi to přijde daleko smysluplnější, než teoretizovat nad tím, že sedět v lavici je terorizování. V naší civilizaci takto „sedají“ žáci v lavicích, dá se říci, stovky let. A přiznejme si, že to asi, vzhledem k úrovni naší euroamerické civilizace nebude zas tak špatný model. Ale rozhodně souhlasím s tím, že je potřeba výuku modernizovat. Postrádám např. výuku o tom, jak přesně funguje státní správa, kde se vyřizuje stavební povolení a proč, nebo prostě i to, jak se píše žádost na úřad (v sedmdesátých letech jsme se např. toto učili). Nemluvě o tom, že by maturanti měli mít přehled o tom, např. kde vzniká elektřina, jak se dostane k nám domů a na jakém úřadě a jak se vyřizují věci kolem ní, totéž můžeme říci o bankách, o hledání zaměstnání, o právech a povinostech všeobecně…Ale to jen jedna z věcí, které mne napadly. Učit datum bitvy u Thermopyl je, podle mne nesmysl. Za to si myslím, že by děti měly přesně vědět, jak se to stalo, že v Německu se dostali k moci nacisté a v Rusku zase bolševici. Také bych čekal, že se maturanti domluví dvěma cizími jazyky. Jinými slovy – měla by vzniknout urychleně nějaká síla, která změní naše školství, ale reálně, tedy ne kompletně celý systém, nýbrž znalosti, které tam člověk získá. A ještě jedna věc k zamyšlení – uvažujme vysokoškoláka – je normální, aby člověk chodil do školy téměř třetinu svého produktivního života?
To bude asi tím, že tyhle články jsou fikce, aby bylo o čem psát.
Jojo, toť výsledek výuky a výchovy soukromých škol typu Montessori… Děti to hroooozně baví, v posledních ročnících je zapotřebí navštěvovat přípravné kursy, čímž ale dětem učební návyky i potřebu umět se soustředit a zaměřit na učivo nevštípíte, nehledě na naprosto samozřejmou součást domácí přípravy na výuku – domácí úkoly. Není pak divu, že hodnocení je takové, o jakém se píše… Neučíme se ale přece pro známky, že? A říše Alexandra Makedonského a dnešní Makedonie je přece jenom něco jiného – stačí si jen vzpomenout na nedávné spory mezi Řeckem a současnou Makedonií nad „právoplatností“ označení názvem Makedonie, kvůli kterým bránilo Řecko vstupu současné Makedonii mezi kandidátské země EU. Vím, že to měl být jen příklad, ale ono je to někdy lepší podívat se věc trošku do hloubky, pročpak jsou některé věci právě tak, jak jsou… Ani náhodou nehájím nějaké to gymnázium kdesi v Brně, ale vadí mi tyto soudy „od boku“… Také se se svými dětmi někdy připravuji na výuku, zajímám se o to, čemu se ve škole věnují… a ač už to vesměs nepotřebují, aby jim někdo pomáhal (a domácí úkoly chápou jako naprostou samozřejmost, o které není zapotřebí se vůbec bavit), leckdy si o tom, co se zrovna probírá, docela dobře poklábosíme a zjistíme, co všechno by ještě bylo dobré se dozvědět… Problém v neschopnosti se soustředit (a vydržet 45 minut sedět a poslouchat výklad učitele) bych viděl někde jinde a s tou „zapomnětlivostí“ (či přezíravostí) domácích úkolů je nejvyšší čas něco dělat! Nebo si snad radši chcete si namísto výuky pohladit králíčka, kterého tu s dětmi v učebně chováme (spíše trápíme)?
Dítě chodí do školy aby se TAM učilo. Vy si taky nosíte práci domů?
Asi se budete divit, pane Petře, ale vzhledem k tomu, že jsem pro případ potřeby ze strany mého zaměstnavatele na telefonu 24 hodin denně, bych řekl, že si nosím práci i domů – a zcela evidentně je spoléháno na to, že si zásahy do technologií vybavím z domova natolik přesně, abych byl s to problém vyřešit.
Mimochodem, jako dlouholetý student bojových umění nemám pocit, že bych měl nějakou naději dosáhnout nějaké solidní úrovně, kdybych trénoval dvakrát dvě hodiny v týdnu v tělocvičně podle jakéhosi rozvrhu, protože „tam přece chodím, abych trénoval“. Je za tím také dost a dost práce „doma“, abych tak řekl.
To, že si pane Pavle nosíte práci domů a Váš zaměstnavatel po Vás vyžaduje, aby jste byl na telefonu 24 hodin denně NENÍ NORMÁLNÍ. Můžete to akceptovat je to Vaše věc. Nevím jestli to víte je čas práce a je čas odpočinku. Už jsem pár takových lidí jako jste Vy měla v ordinaci…. Jednou to musí pochopit všichni. Někteří, až je jim diagnostikována vážná nemoc.
Paní Anno, neřekl bych, že jsem přetížený, neodpočatý a podobně, respektive, že nemám čas na své záliby nebo dokonce rodinu. To cvičení jste, jak s radostí vidím, nechala bez povšimnutí – musím ocenit Váš manévr 🙂
Pokud dítě dostane domácí cvičení, je to podle mě zcela v pořádku – kantora, který kupříkladu v chemii bude věnovat hodiny na to, aby žáky učil chemické značky prvků, bych okamžitě vyhodil, protože zrovna to je učivo, které se může nadrnčet žák doma v rámci domácí přípravy 🙂
Ano, někdy nosím a někdy to mám v hlavě celý večer. Na gymnaziu už jenom dávat pozor nestačí, příprava je nutností, pokud chcete něčeho dosáhnout.
Víte Petře, že pokud je člověk fanatik, Bohem nadaný, nebo nějak jinak šíbnutý, tak pracuje stále. Nemusí být „závislák“ na práci, ale pro něj je nějaká činnost koníčkem. Kolikrát se ten koníček liší- třeba od toho čím se někdo živí- ale je to také práce. Třeba staví modely, nebo chodí na houby, to je také práce! Představte si umělce, nebo lékaře, který přijde domů a nic nedělá. Lékař se učí, houslista trénuje a cvičí třeba deset hodin a pak ještě jde večer do práce. Já jako umělec jsem v noci vyskočil z postele šel jsem zpracovat svůj nápad! Samozřejmně takovou posedlou nenormálnost nemají všichni, ale kdo ji má. hýbe světem! Ve škodovce pracuje jeden automechanik, který svoji pracovitostí a nenormálností zkonstruoval tříválcový motor, který se podle jeho principu dnes vyrábí všude na světě a také na něm nepracoval jen v práci! Samozřejmně, že děti jsou děti a ty by se měly ve škole „dřít“ nenásilnou formou a domácí úkoly by měly dostávat jen zcela ojediněle a pro zábavu a vůbec ne do druhého dne!
Každý, kdo dneska podniká, si automaticky nosí práci domů – a čím menší firma, tím více práce si domů nosíte – protože nezaplatíte někoho, kdo by to udělal za vás – tak to prostě je.
Domácí úkoly sloužily odjakživa k procvičení probrané látky – to, že jsme je psávali v šatně před vyučováním, na věci nic nemění. Ten, kdo domácí úkoly nepotřebuje – tomu neublíží – horší je to s těmi, kteří je potřebují.
Já jsem se na základce učit nepotřebovala – stačilo mi poslouchat. Jenže takových nás ve třídě moc nebylo – ne, že by na to ti ostatní neměli, ale nechtělo se jim soustředit se těch 45 minut a zábavu si nechat na odpoledne. Živě si pamatuju na debaty se synem, který chtěl, abych se s ním doma učila – že se to tak dělá. Ani omylem! Po řevu, při kterém skákala střecha, se uvolil, že to tedy zkusí – to bylo ve třetí třídě. A světe div se, fungovalo to.
Ovšem toto platí jen na základce – na střední škole už to funguje jen výjimečně – tam už se učit doma trochu musíte…minimálně to, k čemu nemáte nadání – a to je pro každého něco jiného.
Nemáte pravdu. Na základce to tak i může být, ale pokud byste chtěl takto postupovat při studiu medicíny, asi by to byl problém, ale to se týká každé obtížnější VŠ. Dítě chodí do školy proto, aby získalo určité vědomosti a dovednosti, pokud to zvládne bez domácí přípravy dobře, ale pokud ne, má prostě smůlu.
První, co mě u čtení napadlo… Jste si jistá, že vaše dítě na gymnázium opravdu patří? Začněme už u přijímacích zkoušek. Jsem si vědoma, že doba se změnila, přípravné kurzy se staly normou, ale ztrátí se tím význam celé zkoušky. Každá škola známkuje jinak, má jiné nároky a osnovy a přijímací zkoušky by měly porovnat skutečné znalosti jednotlivých uchazečů. Pokud se děti uměle „nahoní“, ani první místo nemusí znamenat, že bude dítě ostatním stačit.
Druhá věc je, že se v té škole neumí chovat. To dnešní neustále vycházení dětem vstříc… Chováme se, že takové už dnes neexistují, ale není to prostě jenom spratek? Na gymnázium nepatří jen malí géniové, ale čeká se tam od žáků už i jistá zralost. Pokud to dcera nedokáže, opravdu tam patří? Koneckonců, pokud se to nenaučí tam, možná byste měli spolu celé její studium přehodnotit. Na univerzitě bude muset poslouchat, nerušit a dělat i mnohem nesmyslnější věci než úkoly. Když se nezkrotí teď, v 19 to teprve neudělá. Něco jiného je její nezájem o známky a úkoly. Gymnazistům se za nás říkalo malí dospělí. Já bych ji netlačila. Sama si musí uvědomit, že jde o její život. Bude-li ji do toho někdo nutit, akorát to bude plnit naoko, snažit se to obejít… Je na vás, abyste jí vysvětlili, že už je na gymnáziu, a tak není malé dítě. Jestli nepochopí, že následky si ponese sama, možná by jí skutečně bylo lépe na méně náročné škole.
Poslední vaše „chyba“, není to nejlepší slovo, ale nejbližší mé myšlence, je dle mého názoru výběr škol. Že je škola prestižní, neznamená, že je kvalitní. Já měla v okolí dvě gymnázia. První bylo taky prestižní, na školu v menším městě známé dost daleko, ale moji kamarádi tam se učili i na hodinu tělocviku, protože byli zkoušeni i z míčových her podle přísných tabulek. V 21. století! Školu jsem náhodou navštívila jako dítě a zanevřela jsem na celý systém gymnázií. Jenže vybírat si v 15 celou kariéru bylo pro mě brzo, tak se šlo na den otevřených dveří do toho druhého. Tam měli úplně jiný přístup. Mně v matematice učitelé dávali i příklady navíc a i tak jsem měla po 15 minutách hotovo, tak mi dovolili si číst. Po půlce studia jsme si rozvrh začali dělat do velké míry sami, a i když jsem si musela odchodit biologii, kterou jsem věděla, že nikdy nebudu potřebovat, naučili nás základy a zbytek času se soustředili na ty, co o předmět měli zájem. Mnohem více nás zjednodušeně nechali profilovat se podle našich zájmů. Výsledek? Dodnes v práci udivuji znalostmi i z předmětů, které jsem protrpěla, jak se říká. A pokud vaše dcera neví, kde je Makedonie, tak problém není ani tak na gymnáziu, kde už dítě musí s nějakými vědomostmi přijít. Alexandra Makedonského jsem já poprvé probírala ve 4. řídě, takže ani ta soukromá základní škola možná nebyla taková trefa do černého.
Je velmi hezke, ze devce z Primi ( 6. trida ) nebo Tercie ( 8.trida ), dokaze tridit domaci ukoly ze skoly na ty dulezite a velmi zbytecne.
já to měl taky tak. Poslali mne k psychologovi, tam nepřišli na nic lepšího než že mi mají učitelky zadávat extra těžké úkoly. Já celkem nadšeně souhlasil, nicméně učitelkám to nadšení vydrželo asi 14 dní. Pak už jsem úkoly nosit nemusel. Přinesl jsem jej jen v případě, že jsem v něm spatřoval nějaké nové poznání, případně jsem vyučované látce neporozuměl v průběhu vyučovací hodiny.
Takže ano, některá dítka jsou schopna zodpovědně rozpoznat, zda se domácím úkolem něčemu přiučí, nebo je to jen ztráta času.
Máte naprostou pravdu, také jsem rozpoznala, že mytím oken, žehlením a leštěním koupelny už se ničemu novému nenaučím, proto jsem se rozhodla, že už to dělat nebudu. Sranda u toho taky není, tak k čemu.. I v práci mě spousta věci nenaplňuje a nebaví, tak je nedělám. Ať si šéf říká co chce. Když neumí naplnit a uspokojit moji kapacitu, jeho problém.
Vy to, paní Kateřino, dovedete znamenitě vystihnout – s dovolením bych v úctě smekl virtuální klobouk -:)
Děkuji, mě snad ta „genialita“ neopustila ani v dospělosti 😀
Nemáte zač, rádo se stalo 🙂
jak trefné 🙂
Deset palců nahoru za popis přístupu dnešních dětí a mileniálů, Kateřino 😀
Činnosti neděláme nutně pro zábavu. Domácí práce děláte, protože v nich vidíte smysl. V práci tu nudnou práci děláte, protože dostáváte mzdu. Vždycky je tam nějaká ta motivace. A v tom je ten rozdíl.
Nevím, na co narážíte. Jestliže se opíráte o vnější motivaci, u dětí jsou to pak tedy známky, ne? Osobně dávám přednost vnitřnímu nastavení jedince, říkám tomu svědomí – určitý pocit zodpovědnosti a povinnosti. Výše mzdy na můj výkon opravdu nemá vliv a doufám, že takhle funguje většina společnosti. Protože jinak si neumím představit, že by si třeba doktor, řidič, učitel.. řekl, že mu nepřiznali prémie a tak si pár hodin v práci odflinkne. Proč by se přece snažil.
Myslíte, že získávání nových znalostí ve škole nemotivuje? Do školy přece nechodíme pro zábavu.
Fantastická analýza, Kateřino. Vím, že je to sarkasmus, ale chtěla bych znát Vašeho šéfa, je to jistě vzácný člověk.
Děkuji Bobule za toho šéfa, je to opravdu úžasný člověk! A takových vskutku není mnoho 🙂
jste jizliva, ale ja jsem se treba skutecne rozhodla, ze toto delat nebudu, a platim si uklizecku. Na kterou si vydelam v praci, kterou jsem proste hledala a menila tak dlouho, az jsme nasla takovou, kde mam dost penez i volnosti a muzu si skutecne rozhodovat do velke miry co, jak a kdy budu delat. Uz z toho titulu bych dite do zbytecnych ukolu nenutila – ja to taky nedelala, a v zivote se mi to jen vyplatilo.
Proč hned jízlivá? Přijde mi, že s těmi domácími pracemi jsem docela vystihla i Vaši situaci 🙂 Závidím Vám (v dobrém slova smyslu), kdybych snesla cizí lidí ve svém domě, také si sjednám paní na úklid. Ale o tom ten příspěvek přece nebyl. Škola je povinností (zaměstnáním) pro žáka a tudíž by se v ní měl podle toho chovat. Já jen převedla do dospělého prostředí, co tu někteří tak vychvalují a podporují. Ve finále i Vy máte hotové úkoly, akorát jste si na jejich splnění najala někoho jiného. Správná anarchistka je hotové nemá a ani je za ní nikdo jiný nedělá 🙂
Takže si dcera může nejmout člověka, který bude úkoly dělat za ni, matka si na to nepochybně vydělá. Tedy tak to vyplývá z vašeho příspěvku.
Já mám vystudovanou elektrotechniku v brně na VUT. Mohu vám říct že jsem hrdý na to že české školství na mě nezanechalo ani ťuk. ABSOLUTNĚ jediná věc která má váhu při žádosti o zaměstnání je ten poslední papír a i známky na něm nikoho nezajímají. ZBYTEK je praxe. Být pár let přes prázdniny na trainee programu je k nezaplacení.
Jediné věci které váhu mají jsou ty které se přím vážou na budoucí povolání. V mém případě matematika a fyzika. Pro geologa to bude zase matematika a geologie.
Bude bohatě stačit když vaše dítko proleze s odřenýma ušima protože ty jedničky zajímají jen učitele a nikoho jiného.
Pane Michale, s radostí jsem si přečetl Váš příspěvek; jsem nucen s Vámi souhlasit, neboť přinejmenším v oblasti pravopisu na Vás české školství opravdu nezanechalo, jak sám píšete, ani ťuk :-))
Ono je normální že většina lidí nepíše na netu jako hnidopich. Víš.
Ano, ano… máte svatou pravdu, kupříkladu „pij“ nebo „pyj“, co na tom sejde 🙂 Pobavil jste mě, děkuji a přeji Vám hezký den 😀
I vy šťourale! v příspěvku pana Michala chybí jen čárky, jinak tam chyby nejsou. Poznala jsem pár akademicky vzdělaných lidí,po kterých když jsem četla mail,myslela jsem,že to psalo dítě ze druhé třídy.To co napsal p. Michal,je naprosto vpoho. 🙂
Ale kdeže, paní Evo, jen čárky? Opravdu? Nu, nemám v úmyslu Vám Váš názor vyvracet, prezentovala jste jej zcela bez nátlaku 🙂
Nebudete tomu věřit pane Pavel ale pan Michal, dle mého soudu, k životu a praxi potřebuje především matematiku a fyziku. Na rozdíl od výslovnost nebo gramatiky, kde si dovolit chybu může a nic moc se nestane (krom pohoršení učitele). U matematiky nebo fyziky si to dovolit nemůže a v určitých případech může jít až o chybu fatální (jaderná fyziky, umělá inteligence …) .
Jinak řečeno, paní Romčo, jako chemik si tedy mohu dovolit, s prominutím, prznit mateřský jazyk dle libosti, protože jej k životu nezbytně nutně nepotřebuji… no, také je to druh náhledu na věc, proč ne.
Máte pravdu v tom, že nejde o žádnou tragédii. Na druhou stranu, pokud někde začnu argumentovat svým dosaženým vzděláním (jak to učinil pan Michal), měl by tomu jistým způsobem odpovídat i písemný projev. Mimo jiné i z toho důvodu, že zaslaný životopis při hledání zaměstnání je moje vizitka hodnocená ještě před pozváním na pohovor…
Inu, je zábavné, že se níže na diskuzi dokonce titulem i podepsal – pokud to není míněno jako recese, řekla bych, že si na tom titulu hodně zakládá – což může být i proto, že k jeho dosažení musel vyvinout mimořádné úsilí…jinak s vámi naprosto souhlasím.
Tak nějak to bude.
Také jsem fyzik a kupodivu si nemyslím, že znalost mateřského jazyka je nějaký zbytečný nadstandard. Mimochodem, špatně umístěné čárky v souvětí můžou zcela změnit smysl – dokonce i ve fyzice – ale to přece není podstatné, že 🙂
Dovolil bych si vyslovit souhlas 🙂
To je velmi nebezpečný názor. K práci možná, ale k životu rozhodně ne. S podobnými názory nám tu vyrůstají technokrati, kteří nejsou schopni se dostat z ulity své specializace
Pavle di si radši trénovat to svoje bojový umění a nerejpej 😉
Pane Jane, buďte trochu demokrat a dopřejte ubohému starci trochu té nevinné zábavy :-))
Pokud patříte do skupiny lidí, pro které je vzdělání pouze příprava na zaměstnání, je to s vámi těžké.
Je to veliké štěstí pro toho, kdo s Vámi a Vaší dcerou nechodil/nechodí do školy. A je móóóc dobře se Vám vyhýbat. Patřím mezi ty šťastné.
Ing. Michal Novák
Svatá matko milosrdná, vy se fakt potřebujete podepisovat v diskuzi na Rodičevítáni.cz jako inženýr? 😀 to je snad diagnóza, ne?
Z článku je zjevné, že holčina měla hodně volnou výchovu. Nikdo s ní nehne? Myslíte sebe paní Ivo? Těžko si zvyká, že musí dělat domácí úkoly? To jako opravdu? To je na základce dělat nemusela ? Neví kde je Makedonie? Pak je ovšem slabá v jiném předmětu – zeměpisu.
Přes víkend přepsala jeden sešit s fyzikou .Opravdu? Tak to je na medaili!
Můj názor – matka si myslí ( jako spousta jiných) , že její dítě výjimečné a to že se vlastně chová jako drtivá většina jejich vrstevníků si nepřipouští. Musela by si přiznat , že má doma zcela běžného ,, puboše ,, a tak raději hledá chyby v okolí , hlavně tedy ve škole.
Já si myslím, že i puboši si zasouží respektující přístup bez buzerace, volný čas, velký prostor pro kreativitu. Na jejich postoje to má pak zásadní vliv.
Zejména mobil a FB, tam rozvíjejí kreativitu na plné pecky. Ten vliv už dost vidět.
A co když v zeměpisu Makedonii ještě nebrali? K čemu pak je memorování bez souvislostí? Když jim nejspíš ani učitelka neukáže, kde ty státy leží… a o tom to je, že se stále učí podle předmětů, a ne v souvislostech… podle mě to není v pořádku.
Tak opravdu nevím, když mě učili dějepis před mnoha a mnoha lety na obyčejné základní škole, vždy k tomu používali mapu. Nevím proč na této prestižní škole ji k výuce nepoužívají.
Ale asi používají, ale dcerku to nezajímá, tak proč by se to učila.
Kdyby byla geniální, tak si tu Makedonii najde sama, protože ji budou zajímat právě ty souvislosti. V dnešní době není přece problém podívat se na internet, takže proč by jim to měla učitelka ukazovat – možná jim to i ukázala, jenže slečna dcera to nepovažovala za podstatné…
Přesně, ale matka nepíše, že je dcera geniální nýbrž přemýšlivá. Dala bych to slovo rozhodně do uvozovek, protože je přemýšlivá nevhodným způsobem. On ji totiž ten Alexandr Makedonský vůbec nezajímá jakož asi celý dějepis. My jsme tedy v dějepise mívali i mapy starověkých říší, které si ti přemýšliví mohli porovnat s těmi současnými v zeměpise.
Nevím, jaké mají dnes učebnice, ale já si po hodně dlouhé době vybavuji, že jsme v učebnici měli mapu celého Středomoří a pak i jednotlivých států. Řekl bych, že to dceři bylo celkem fuk.
Když tak čtu některé příspěvky, uvědomuji si, že mé ignorantské děti byly vlastně velmi pilné.
Váš problém v tomto případě je ten, že berete vše, co ta matka napsala, jako pravdu.
Moje dcera se taky dostala na osmileté gymnázium. A v tu chvíli ji skončilo dětství, protože musela denně dřít aby všechno zvládla. Ale zase to měla lehčí na VŠ. Zvládla dokonce dvě současně.
Já bych řekla, že mým dětem na gymplu dětství teprve začalo. Konečně byly uprostřed kolektivu a ne ty divné osoby na okraji, ano, sice musely pracovat a učit se, ale nijak přehnaně. A tím, že začaly dojíždět do města, mohly začít se sporty a kroužky.
Takže za mě díkybohu za osmileté gymnázium. 🙂
S Vaším názorem naprosto souhlasím. Syn je ještě na základní škole, ale příští rok se chystá k přijímacím zkouškám na osmileté gymnázium. Zpočátku jsem byla proti, ale za poslední rok jsem změnila názor. Učení ho baví a často mě překvapí večer když už by měl jít spát dotazem: Maminko můžu se jít ještě učit? Jednání většiny svých spolužáků ve třídě nechápe. (představte si, že oni o přestávce běhají, místo aby si mohli číst. Prázdniny jsou pro něj většinou na obtíž. Za vysvědčení si přál sbírku příkladů…..) Je trochu divný. Protože své názory rád sděluje, často se mu smějí. Doufám, že po přechodu na gymnázium tam potká podobného šílence jako je on, se kterým si bude konečně rozumět. 🙂
Tak já bych si asi sbírku příkladů na základce nepřála (to bych dala přednost nějaké jiné knize – třeba od Asimova nebo Clarka) ale pamatuju se, že první, co jsem udělala, když jsme na konci roku dostali knihy pro další školní rok, ihned jsem je všechny přečetla. Ale číst si může doma – je tam větší klid – o přestávce by měl radši běhat s ostatními – a prázdniny by si měl taky užívat, protože to už se nikdy nevrátí…
No ve škole by to raději neměl před spolužáky moc rozmazávat, ale doma klidně.
Moje dcera asi ani přechod na osmileté gymnázium nezaznamenala. Já tedy nevím, jak se připravovala, ani jsem se jí moc neptal.
Synek to zaznamenal někdy v septimě, ale hlavně že to zaznamenal.
Někteří rodiče dělají ze svých dětí super hvězdy.Zbytečně je zatěžují a pak to dopadne jak to dopadne.Některé děti jdou na takovou školu jen z donucení rodičů a rodiče vůbec nezajímá, co je baví a včem by byly výborné.Mám dvě děti starší dceři jsem nechala volnou ruku,ať si vybere v životě, co chce dělat.A podařilo se.Je spokojená. Ještě mám další dceru,ta je teprve na základní škole a ani mě ve snu nenapadne, že ji budu mermomoci cpát na školu, kde nechce.Už ví čím chce být.A tak ať tím je.
Lall já si myslela, že škola má naučit vědomosti a ne si hrát.
Souhlasím s paní Ivanou, pokud dítě studuje na gymnáziu, je logické, že se bude muset připravovat i doma a být překvapen z množství učiva mi přijde přinejmenším zvláštní. Nicméně pokud na to to dítě má, tak to musí zvládat v pohodě a ne jak tu někdo píše, že mu skončilo dětství.
Souhlasím – obě děti mám na osmiletém gymnáziu a nezaznamenala jsem, že by jim „skočilo dětství“. Naopak, souběžně se školou zvládají i spoustu jiných aktivit – oba např. aktivně sportují, což reprezentuje cca 5 tréniků týdně a závody/zápasy o víkendech.
Výsledky mají oba velmi dobré (a když říkám dobré, nemylslím za 3 :-))
O mala jim vštěpujeme, že v životě nic není zadarmo a veškerý úspěch je postavený na pečlivé přípravě a práci.
Takže výuka nemá být zábavná?
Záleží na tom, co si představujete pod pojmem „zábavná“ – pokud to znamená pestrá, zajímavá nebo zajímavě podaná pak jednoznačeně ANO. To však nevylučuje to, že může být zároveň také náročná. V článku mi ale chybí jednoznačná difinice toho, na co si paní vlasntě stěžuje – na to že se zhoršilo chování dcery? Na to, že musí dělat domácí úkoly? Na objem látky, kterou se dcera musí učit? Myslím si, že článek popisuje „srovnání“ s tím, na co byli zvyklí na ZŠ (soukromé, malotřídka) a co je potkalo jako realita na Gymnáziu…
Prostě dcera má kázeňské problémy, učení ji nebaví a je jí to jedno a navíc se jí nechce dělat domácí úkoly. Koho by to nenaštvalo.
Může být, ale nemusí.
Moje dcera se kdysi dostala na osmileté gymnázium v okresním městě. Na vesnické základce měla samé jedničky, tak proč ne. Jenže – přišla do třídy naprostých flákačů, kteří jí její studijní snahu (a to, že jí učení prostě baví) nedokázali odpustit. Když se ukázalo, že jediná ze třídy má i na konci primy samé, tak v septimě propukla docela ošklivá šikana. Byla jsem to řešit ve škole, bohužel vedení školy žádné řešení nenabídlo. Pouze mne přemlouvali, ať tam dceru nechám, protože gymnázium úspěšně reprezentovala v olympiádách a tanečních soutěžích. Nakonec jsme to neustály a vzala jsem dceru zpět na její původní „vesnickou ZŠ“. A ejhle – ukázalo se, že její bývalí spolužáci na ZŠ mají lepší a širší vědomosti, než si dcera přinesla z „gymnázia“. Z gymplu odešla v septimě se samými jedničkami, na ZŠ se okamžitě propadla na 5 dvojek. Musela dost učit, aby se „dotáhla“ na své spolužáky ze ZŠ. Docela absurdní divadlo. Po deváté třídě pak odešla pochopitelně na jiné gymnázium. Takže ne každý osmiletý gympl je nějaká výhra – je dobré si to opravdu prověřit.
Jste si jistá, že šlo o septimu? Je docela úsměvné představit si mladého dospělého ve třeťáku na střední, kterak se vrací na základní školu. 🙂
Šlo pochopitelně o sekundu 😀 je vedro 😀
Bohužel víceletá gymnázia (v mém okolí) jsou značně konzervativní instituce. Často učí téměř stejně jako před desítkami let. Objem učiva a memorování omlouvají tím, že jsou prestižní instituce sloužící k přípravě na vysokou a kdo je nezvládne, ten tam nemá co dělat… Otázka je – je to nezbytné a vůbec vhodné pro to, aby studentům zůstala zachována zvídavost a kreativita, empatie, schopnost uvažovat v širších souvislostech?
Aby někdo mohl uvažovat v širších souvislostech, milá Eržiko, musí nejdřív chtě-nechtě vstřebat penzum znalostí, aby měl vůbec o čem relevantně diskutovat. Já vím, ono je to dnes moderní, diskuze, kreativita atd, ale nejvíce je to pouze mlácení prázdné slámy. Takže ano-je to nezbytné.
Takže diskutovat mohou studenti až po získání znalostí (a vybírat si projekty, kreativně je zpracovávat a prezentovat)? A kdy to nastane? A budou to pak vlastně umět? A Ti, co jsou takzvaně „nestudijní typy“ nemají nárok na kreativitu?
Dám vám malý příklad- budete diskutovat a kreativně se projevovat kupříkladu k tématu husitství-i všeobecně-pokud si o něm nezjistíte fakta, obecná, uznávaná i protichůdná? Asi těžko a pokud i ano, bude to jenom blábolení o ničem. Původní dotaz zněl na konzervativnost gymnázií a já znovu odpovídám ano, měly by to být prestižní instituce a skutečně, kdo je nezvládne, ten tam opravdu nemá co dělat- možná pro vás tvrdá, ale jediná možná odpověď. Na vysoké škole budete muset- alespoň za mě to tak bylo- zvládat veliké objemy učiva a k tomu tato, podle vás staromodní výuka, skvěle poslouží.
Kreativní blbec, to je fenomén, na který se nedá jen tak zapomenout! Nechápu, kde vznikl takový odpor ke vzdělání – z matematiky udělali veřejnou hrozbu, vymysleli řadu „kreativních“ oborů typu „manager of“ – použití absolventů v praxi je pro mně tajemstvím, protože jim na vš očividně přednášeli hlavně o sebevědomí – a učit se cokoliv je považováno za nepřiměřenou zátěž…
Husictví mi připomnělo spolužáka z gymnázia, který byl na toto téma tasen a jelikož si kromě pár faktů nic nepamatoval, začal kreativně líčit bitvu mezi husitským vojskem a křižáky – celá třída se dusila smíchy, profesor – jinak skvělý dějepisář a češtinář – ho pochválil, jak se o to husitství zajímá… 😀
Tak to je dost přesné.
On ale není ani tak velký odpor vzdělání, v určitých skupinách určitě ne. Při současné úrovni obecného poznání a obrovského přísunu dat by se opravdu měla nějak metodika změnit.
Když se tu zmiňuje dějepis, mě začal bavit právě díky učitelce, ale bohužel jsem byl asi ve třídě dost osamocený. Drtivá většina nejen spolužáků nemá o historii ani páru.
No nevím, nakonec kreativita se dá uplatnit i na VŠ a to kreativita při učení. Každý si musí najít tu svou metodu a nemusí být vždy jen samostudium s velkým objemem učiva.
Co já kritizuji na školství obecně je to, že vás vlastně nenaučí metodice samostudia. Možná se to zmiňuje někde na peďáku, ale v praxi jsem se s tím nikdy nesetkal.
Nejlepší jsou školy Waldofské. V naší rodině na nich absolvovalo 9 dětí a všechny bez problémů šly studovat dál, Když si vzpomenu jak jsem já školu nenáviděl. Vnoučata do školy chodila ráda to jsem ze začátku nemohl pochopit. Když jsem se jako dědeček do toho trochu zapojil, tak jsem pochopil!
Pane Václave, pokud jde o toho Václava, se kterým jsem na těchto stránkách komunikovala před rokem, musím říct díky a smekám. Přeji krásné léto.
živé dítě? buď rákoska nebo sport … současní rodiče omlouvají nevychovanost dětí jejich živostí, ale pletou se a vychovávají generaci, které jsou naprosto volné nějaké zaběhnuté normy chování. Jen se podívejte jak se tyto děti chovají u stolu u jídla na dovolené v hotelu … nesedí, sem tam si zobnou hranolek a jinak jsou roztěkané po jídelně … přitom tohle jsme uměli už ve školce. Sednout, najíst se a pak odejít od stolu. A není to žádná přehnaná výchova, je to běžný standart, který je třeba od dětí vyžadovat, dokud ho nepřijmou za svůj. I za cenu nepohodlí ve formě vychovávání … to není žádná tyranie, stejně jako vyžadování standartu chování ve škole.
Mám zkušenosti se dvěma syny na osmiletém gymnáziu. Mohu říct, že určitě látky nebylo tak, aby se to v pohodě nedalo zvládnout. Zkrátka ne všichni, co se nadřou na zkoušky na to mají i dále. Rodiče by měli víc přemýšlet a nemyslet si, že mají dma génia.
Jo…učit se prd v soukromé škole, pak dělat horko těžko rok přípravu přesně dělanou na jeden test a potom problémy, protože škola je náročnější. To je absolutně klasické, neříkám, že nějaká příprava před testem by neměla být, ale čím větší přípravu podstoupí do boje s „přirozeným talentem“, tím větší peklo pak ve škole bude mít, protože se dostane do okruhu lidí, kteří excelují na soutěžích a další takovej test, při kterém porazí ostatních 460 lidí je jenom denní chleba. To samé je ale na VŠ, ti, co se rok připravují na přijímačky většinou stejně končí max druhý semestr, protože na první zkouškové by potřebovali tak pětiletou přípravu na druhé sedmiletou.
Zase jedna šílená matka s šílenou dcerou. Z takových aby se učitelé a učitelky zbláznili. Nechci dělat domácí úkol protože nechci. Ale nechci za to neudělání dostat pětku, protože nechci.
Je překvapivé, že víceleté gymnázium neprosedí děvenka na tepichu, ale v lavici a bude se muset učit i doma. Při současném systému jednoho až dvou dětí je každý génius a pokud ne, jsou na vině učitelé. Jedno pololetí jsem měla trojku z matematiky a otec suše konstatoval – jestli tam bude na konci ročníku, hned v červenci jdeš do Interiéru, protože to na studia nebude. Ale to bylo v dobách dávných, kdy pracovat nebyla hanba…….
Z toho, co paní popisuje, mi vyplývá , že dcera asi nebude tak vyjímečná, jak se paní domnívala. Může na to mít i vliv to, že dcera chodila do soukromé školy a to, co stačilo v pohodě tam, nemusí stačit na gymnáziu. Navíc přechod na střední školu většinou přináší ze začátku problémy. A ještě něco- osobně se mi zdá, že dnes je těch „živých“, hyperaktivních dětí nějak mnoho, a v mnoha případech jde pouze o následek ne-výchovy. Děti je nutno občas drilovat, měly by plnit i z jejich pohledu „zbytečné a prudící“ úkony, protože tohle všechno je příprava na jejich budoucí život.
Neukáznění jedinci mají většinou v dospělosti problémy s pracovními kolektivy , takže jejich jedinou šancí je dělat sami na sebe. Ale to se dnes popírá a volná výchova má zelenou.
Každé dítě po narození dostane do vínku určitou genetickou výbavu. Jde o to, zda rodiče znají samy sebe a umí si představit, jak to chodilo v jejich dětství. Pak srovnají to co prožily ony a co chtějí, aby prožily jejich děti. Samozřejmě, že každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Poznala jsem rodiče, kteří toužili, aby jejich děti absolvovaly běžnou devítiletou školní docházku v ZŠ. Nedokázali si připustit, že jejich děti by nemusely všechno zvládnou. Spíš to byla obava ze změny, co tomu řeknou lidé a nebo jejich představa, že budou opravdu lepší než oni. Každý z nás jsme jinačí. Protože i nemoc v dětství může způsobit, že dítě třeba nebude zvládat tak rychle, to co ostatní. Ale někdy se zadaří a to dítě má snahu dotáhnout to a nebo rychle vstřebává vědomosti, bohužel na úkor toho, že jeho rozsah v pohybových činnostech vzhledem ke zdravotním potížím je omezen. Ale vzdělávání se daří, i na vyšším stupni i dál. Dítě, se jak se říká, se z toho nejhoršího dostane a začne svůj život a pokračuje dál. Při tom všem dokáže odhadovat na co má, na co ještě stačí a co už nebude moct. Byla v tom spousta překážek, ale dala se dítěti šance, ukázat, že přes všechny útrapy v dětství se dá v životě něco dokázat. Tohle dítě je už dospělý člověk, má svou práci, která ho baví, organizuje si svůj život a vy si řeknete, asi tak všechno mělo být. Je to život každého z nás. Je na nás na rodičích, jak dobře známe své dítě, dokážeme je motivovat pro činnosti, podpořit, když prožívá své těžké chvíle , jak mu dokážeme pomoct, když hledá svou cestu. Musí ji ale hledat sám, jen s naší podporou. Musí vědět na co stačí, jestli může dokázat víc. My si můžeme myslet, že naše dítě je génius, který všechno dokáže, jenže život ukazuje, jak to všechno je. I naše děti mají své představy o životě, respektujme je, ale při tom všem jim buďme dobrým průvodcem, ne kouzelníkem, nebo vílou, která umí zamést cestičku, nebo splnit každé přání. Dítě potřebuje poznat především naši lásku, podporu, ale také tak trochu život s překážkami, které se naučí samo postupně překonávat a tím získávat životní jistotu. pak se mu začne v životě dařit.
Promiňte, ale celý článek mi připadá jen óda na něčí dceru. Stylem ona je nadaná, kdo je víc. A když jí nedokáží vysvětlit, že ačkoliv to umí, tak domácí úkol je jakási povinnost a měla by se splnit, tak to holčička bude mít v práci těžké. Veškeré články, co takto na nadaná děti jsou mi připadají všechny stejné, jsou nadané, tak se těm našim rozmazlencům klaňte.
Dobrý den, já vám svým způsobem rozumím – když se rodiče rozhodnou dítě poslat na víceleté gymnázium, měli by si uvědomit, že ho poslali na výběrovou školu, která má svoje pravidla. Má je z toho důvodu, že tam studuje mnoho dětí a učí se mnoho informací. Tam není čas na nějaké individuální nastavení, protože by se další látka také nemusela stihnout probrat. Logicky, později v životě, se dítě může specializovat a vybrat si obor, který bude jeho vlohám nejlépe pasovat. Já osobně jsem víceleté gymnázium absolvovala do kvarty – pocity jsem z něj měla značně podobné, jako píše paní v článku. Stres, nuda, zahlcení mnoha informacemi, z kterých pravděpodobně velkou část v životě neupotřebím (a nemám šanci je všechny vstřebat). Absolutně jsem nedokázala najít zalíbení v matematice, fyzice, vše jsem se prostě jen „nadrtila“, aby na mne nebyl nikdo nepříjemný kvůli špatným známkám. Poté jsem se dostala na konzervatoř, kterou jsem s výborným prospěchem vystudovala, ale nadšená jsem z toho také nijak nebyla, a nejvíce mne bavila vysoká škola, také uměleckého zaměření, na které jsem k vlastnímu překvapení získala dokonce doktorát. A víte co? Vzdělání je samozřejmě důležité, ale důležité je hlavně být osobně v pohodě a dělat to, co vás baví. Když někomu nevyhovuje dril, ať si vybere méně exponovanou školu, nebo specializovanou. Dnes musí být všichni manažeři, ale proč? Existuje mnoho zajímavých uměleckých oborů, nebo učebních oborů, po jejichž absolvování se absolventi dobře uživí…Víte, kolik bere automechanik za vyměnění převodovky? Majlant, a ještě se u toho nemusí trápit derivacemi, integrály, ani bitvou na Bílé hoře :-).
Pokud jste od začátku inklinovala k umění, byla velká chyba, že jste na gymnázium vůbec šla. Byla to ztráta času. V době, kdy jsem studovala já, šli na gymnázium především ti, kteří chtěli dále studovat a byla to škola, která poskytovala všeobecné vzdělání, takže byla základem jak pro humanitní obory, tak pro přírodovědné. Gymnázia tehdy byla čtyřletá, takže ve 14 nebo v 15 letech už člověk mohl mít jasno, co by chtěl v životě dělat. Také nebrali každého – jako dneska.
Jsem fyzik, jak už výše píšu, ale vadilo by mi, kdybych se aspoň částečně neorientovala i v jiných oborech. Je na každém z nás, jestli stojí o to, mít všeobecný přehled – nikdo nikoho nenutí. Naproti tomu mě nezajímá, kolik vydělává automechanik, mě zajímá, kolik mu zaplatím za jeho práci na mém autě (jeho skutečný výdělek je někde jinde) – kupodivu i on se to musel naučit – jinak by to auto neopravil.
Víte, ve všech oborech existují věci, které vás zajímají a baví a pak ty, které vám lezou krkem, ale naučit se je musíte, pokud tu školu chcete dodělat – mnohokrát už jsem použila znalosti, o kterých jsem si v době studia myslela, že je v životě nebudu potřebovat – dost věcí spolu souvisí, i když to tak na první pohled nevypadá.
no já nevím… můj syn díky lehké mozkové obrně a poruchám učení to měl na obyčejné základce příšerné, byl považován za ne moc chytrého. říkala jsem mu ať je v klidu. ale že vzdělání je pro něj to nejdůležitější. na obyčejné střední a maturoval s vyznamenáním. za rok bude končit studium práva. myslím si: netlačit na pilu. co v dítěti je, to se projeví. zavalit je učením a povinnostmi na základce není dobré. střední ať si (s pomocí rodičů) vybere sám. stejně VŠ. a to mi syn říká, že kdyby nebyl nemocný, šel by na řemeslníka a měl klidnější život než právník.
Eva : Ale syn není nemocný, on žije jen s handikepem 🙂 Vím to, sama mám DMO.
Věšína diskutujících vyjadřuje názor: když jsme to rakousko-uherské školství zvládli my, musí je zvládnout i naše děti. Taky jsem je zvládla, experimentální gympl od 7 třídy a nelituji toho. Chuť získávat nové vědomosti mě neopouští ani teď, když už sleduji školní výuku svých vnoučat. Ale když si čtu třeba o finském školství, je mi líto, že jsem nemohla chodit do takové školy. Spolupráce a diskuse se spolužáky i kantory, výběr úrovní v jednotlivých předmětech podle zájmů studenta, více volitelných předmětů atd. Paní Ivo, chápu vás, ale vám i vaší dceři nezbývá, než to nějak zvládnout. Naštěstí dnes při přijímačkách na vysokou nezáleží na všech známkách z celé doby studia a ani při maturitě se nepřihlíží k předchozím výsledkům.
Na základce by se ta metodika mohla nějak upravit, ale udělat gympl nějak zábavnější může být problém.
Zkousky by meli skladat i rodice a maminka z clanku ma vice naivnich ambici nez rozumu.
Školský komplex na Mendlaku?
Nás čeká prima od září. Přijímačky bez přípravy, neřešili jsme to, buď na to má, nebo nemá. Teď v pětce průměr místo dosavadního nudného 1.0 čekáme 1.5, ale to přikládáme tomu, že se nudí a nemá potřebu se učit. Ze třídy se nikdo jiný nedostal, z kamarádů jen jedna známá. Na mejdáči na závěr 1. stupně ZŠ jsme si to od ostatních rodičů docela „slízli“. Učitelé na ZŠ nám spíš vymlouvali abychom šli na gympl, podporu jsme našli jen u třídní, která je skvělá. Kdyby s třídou pokračovala dál, tak na gympl nejdeme. Ale chápu že by si na škole bystřejší děti radši ponechali, když šlo o nějakou soutěž nebo presentaci školy, vždy jsme jeli my…
Dát nadané dítě na náročnější školu beru jako šanci pro dítě i pro celou společnost, protože kdo jiný to tady jednou potáhne. Na druhou stranu se tím ale zvyšuje šance, že dítě jednou půjde za lepším pryč do velkého města nebo do zahraničí, což se mi čistě sobecky nelíbí už teď.
Každopádně si nemyslím, že lepší vzdělání je vstupenkou do lepšího života, znám spoustu zoufalejch vysokoškoláků co se zahrabalo někde na úřadě a v osobním životě zkrachovali, na druhou znám spoustu těch, co s odřenejma ušima prolezli základku, učňák nebo střední, a dnes „vládnou“ svému světu a spokojenost z nich stříká na všechny strany …
No, tak to budete asi docela zklamaní. Z vlastní zkušenosti vím, žee vaše dítě bude umět všechno a nic, bude frustrované, že se mu dramaticky zhorší průměr (pokud to gymnázium za něco stojí, pak jedničkáři se stávají trojkaři, jinak to ani nemá smysl) a bude ve společnosti samých namyšlených bl.bečků, kterým už odmalička tvrdí, že jsou lepší, než ostatní. Víceleté gymnáium je každopádně krok špatným směrem, věřte mi.
Chodil jsem tam taky, sice ne 8 let, ale byly to jedny z nejlepších roků mého tehdy bezstarostného života. Nic z toho co píšete, se u mě nekonalo. Že budu umět všechno a nic jsem tehdy taky slyšel, ale když nic jiného, získal jsem tam všeobecný přehled z kterého v podstatě čerpám doteď, a zaměření a odbornost jsem získal až dál a to nejen ve škole.
První seznamovací rodičák máme za sebou, a nemyslím si, že bychom byli mezi namyšlenými blbečky, naopak, sedí mi víc než ti, co jsem potkával na rodičáku na základce.
Já neříkám nic…ale na má slova vždy v konečném důsledku dojde 😉
Gymnázium není pro každého, Vy jste toho zřejmě dokladem.
Z naší třídy dejme tomu 1/2 gympl jednoznačně přínos, 1/4 neutrál, 1/4 mínus – ti by udělali líp, kdyby šli na normální střední školu.
Když vezmu, jak jsme „bojovali“ s matematikou, fyzikou nebo jazykem dál na VŠ my z gymplu a ti nejlepší z odborných středních škol, tak oni dost často nevěděli, která bije a měli velký problémy složit zkoušku aspoň napotřetí…
To, že se na gymplu člověk naučí „všechno a nic“ já považuju za přínos – jednak pracovní trh se rychle mění a s vystudovanou úzkou odborností nemusíte najít uplatnění, a gympl je přeci jen přípravka na VŠ.
Souhlasím s vámi – mám stejnou zkušenost – spolužáci z průmyslovek měli s matikou a fyzikou velké problémy. A i když jsme na gymnáziu měli spoustu předmětů, které nijak nesouvisely s oborem, který jsme nakonec vystudovali, ten všeobecný přehled rozhodně není k zahození.
Gymnázium předpokládá, že absolventi půjdou na VŠ, pokud na to nemají, asi tam neměli chodit.
Kromě toho tu v řadě příspěvků cítím názor, že škola je pří pravou na práci, ale škola je přípravou na život.
S přijímačkami stejný přístup 🙂 Syn na gymplu, výsledky tedy stále nudné 😀 Na základce si to jen odchodil, teď je víc spokojený. Nekoná se ani dramatické zhoršení, ani namyšlení spolužáci.
Moje neteř chodí na gympl (sekunda), závodně sportuje je plně vytížená od 7:30 do 19:00 denně a rozhodně takové problémy doma nemají. Postavení matky vůči její dceři mi přijde trochu více „miminkovské“. Na jednu stranu, chtěla dceru na prestižní školu a pak si stěžuje, že si tam nehrají??? To mi mozek nebere.
Taky jsem vychodil víceleté gymnázium a je to zlo,což asi každý tak nějak obecně ví, ale musím se pousmát, že někdo ještě platí dítěti přípravné kurzy, aby se na to víceleté gymnázium dostalo. To je jako opisovat u písemky, sice to zvládnete v tu chvíli, ale stejně se nakonec přijde na to, že jste tumpachoví.
zkuste si napsat test z matiky na 6 G v danem casovem limitu na min. 40 bodu bez pripravy a pak prosim piste komentar o pripravnych kurzech. dekuji
Vždyť jsou to obyčejné počty – matematika je o něčem jiném…
Také si myslím, že přípravné kurzy na střední školu jsou nesmysl – buď na to uchazeč má, nebo ne – co bude dělat, až půjde na vysokou? A co si počne na vysoké – to bude potřebovat přípravný kurz před každou zkouškou?
Přesně tak. Pokud se dítě na víceleté gymnázium dostane samo, tak hurá. Pokud se nedostane, svět se nezboří. U VŠ toho sice taky nejsem zastáncem, ale přípravné kurzy by se daly pochopit. Ale uprostřed základky vážně jde o hov… …Někteří rodiče ale ve své zaslepenosti by nejraději dávali děti i do přípravných kurzů před MŠ 😀
Tak ono je to těžké. Chytré dítě bez speciální přípravy může u přijímaček dopadnout hůře, než méně nadané ale nabušené z přípravy, takže asi ani to by se nemělo podcenit. Co mu pak platné, že je nadané, když se na ten gympl nedostane.
Paní vychovala spratka který neposlouchá. Paní je sama spratek co chce aby bylo pouze po jeho.
Rozmazlený fracíček? Je už něco divného, když se hledá pro dítě první třída kvůli jeho nedostatkům. Pokud je nesoustředěné a hravé, stačí zůstat ve školce o rok déle, ono časem dozraje. A domácí úkoly? Ty by měly naučit dítě plnit si povinnosti a zopakovat učivo, vše podstatné má vědět ze školy. Matička je asi hodně ambiciózní, a tak je pro ni dítě na gymplu otázkou (i odpovědí) její vlastní mimořádnosti. Dcerka dostuduje, třeba i odmaturuje, byť s odřenýma ušima, a potom má kariéru na nějakém „potřebném“ oboru FFMU zaručenou.
Přesně tak – až na to, že tahle móda, dávat děti do školy později, se mi nelíbí. Zajímavé je, že kdysi si učitel poradil se všemi prvňáky bez problému a dneska je tolik syndromů a dys-projevů, že člověka nutně napadá, jestli jako lidstvo nezačínáme degenerovat a blbnout…
Rodiče, kteří se ze svých ratolestí snaží vyrobit malé génie, by se měli možná zamyslet nad vlastními zastydlými ambicemi a sami zasednout k učení – to by jim velmi pomohlo.
Proč chodila dcera do přípravky? To byla tak zaostalá? Přece buď po základce něco umím nebo neumím a podle toho jdu na další školu. A pokud se nesrovnala s režimem na gymnáziu, tak je to jenom Vaše chyba a nikoho jiného. Chudák holka, jestli jste ji nedovedla naučit základní pravidla chování a odpovědnosti, tak to bude mít v životě sakra těžké. Nikdo se s ní mazlit nebude. Buď se naučí pravidlům nebo skončí u nás na psychiatrii. Bohužel.
Diskuze „vo ničom“ . Základní školství nemá jiný úkol než to, dát základ a přesvědčení ke startu k celoživotnímu vzdělávání, jehož cyklus se díky rozvoji vědy a ekonomiky neustále zrychluje. Navíc – každý školák ( až po VŠ) při vstupu do normálního života se bude podřizovat pravidlům, která jsou vytvářena jinými, tj. i pravidly nerozumnými. Úplně „samostatným“ nebude nikdy, bude podléhat spoustě předpisů, zákonů, i vžitých kompromisů.
Tu přípravku bych asi úplně nezatracoval, dítě, které je z přípravy vycepované na určité typy úloh, může dopadnout hůře, než dítě, které je sice nadané, ale vidí podobný typ úloh poprvé, tedy asi není nutná nějaká intenzivní příprava, ale je dobré vědět, do čeho jde.
Výchova zmíněné dcery je ale jiná kapitola, tam s vámi plně souhlasím.
České školství jedním slovem Hrůza
Ta výuka dějepisu, to je peklo které se pořád opakuje už od doby co jsem sám chodil do školy. Stále ještě by některé učitelky nejraději celý dějepis shrnuly do seznamu událost – datum, který by se žáci naučili nazpaměť a ony by jen zkoušely kolik si toho zapamatovali. Žádný kontext, žádné souvislosti, žádné připodobnění k současnosti, nic, nic, nic. Takový dějepis je úplně k ničemu, je to jen učení pro učení. Dceru radši dejte na jiný gympl, tenhle zjevně stojí za starou bačkoru.
Osmiletá gymnázia jsou pitomost už z principu. Jejich absolventi nejsou chytřejší nebo víc vzdělané, než ty ze čtyřletých. Je to jen hromada biflování a celkem nic z toho. Rodiče prakticky rozhodují za dítě v době, kdy ještě neví, co by chtělo nebo nechtělo. A tvrdím, že i v patnácti letech ještě mnoho z nás nevědělo (a dnes také neví), co vlastně chce.
Obecně je naše školství od plyšáka devastováno a zdevastováno, každá ZŠ učí jinak a když pak dítě přejde do jiné školy, diví se ušima nejen dítě, ale i rodiče. Pořád se vymýšlí nějaké novoty, které se dají nazvat slovem pitomost – porovnejte úroveň učiva z roku 1990 a dnes. Za střední školy bych se dnes styděl, studují tam i ti, kteří za mých mladých let měli s bídou na učiliště. A kupodivu se jim pak tu maturitu se čtyřkami podaří udělat… A VŠ? Vzniklo mnoho dalších VŠ, které nemají úroveň ani těch středních z minula. Zkuste studentům dnešních VŠ dát k vyřešení maturitu z roku 1989, jestli to dá pětina, tak je to moc…
Jestli někdo chce vymyslet nějaké lepší školství, ať nic nevymýšlí a podívá se po Evropě, doporučuji Finsko. Jenže to není jen o žácích, to je také o učitelích a najít lidi, kterým skutečně na tom, že někoho něco naučí, záleží je problém.
K článku – to dítě je Býk jak vyšitý a ještě k tomu s poruchami nebo aspoň jednou poruchou. takové dítě bych na osmiletý gympl nedal, nechal bych ho dokončit ZŠ a pak si vyber, co chceš dál dělat.
Pokud dítě ani v patnácti letech neví, co by chtělo v budoucnu dělat, a to ani v tak obecné rovině, aby vědělo, kterou školu si pro to potřebuje vybrat, tak je něco špatně. Nebo aspoň za nás bylo, dneska už se to dětem toleruje. Vědět, jestli vás baví třeba hudba, práce se dřevem, elektronika, nebo fotbal, abyste věděl, jestli máte jít na konzervatoř, na truhláře či elektrikáře (a dále na inženýra), nebo do místního fotbalového manšaftu, na to je podle mě každý z nás v patnácti letech už starý dost. Musíte ale něco zkoušet, mít nějaké koníčky, protože jinak se nedozvíte, co vás baví a co vám jde. A tam je podle mě největší kámen úrazu.
Každá škola má jinou úroveň, a tak jako existují školy, kde se budoucí elektrikáři z maturitních oborů s bídou naučí trojčlenku, tak existují i víceleté gymply, které nedosahují kvalit, která se od těchto škol očekává. To ale neznamená, že opravdu kvalitní víceleté gymply neexistují, nebo že je tento koncept vadný z principu. Tady s Vámi trochu nesouhlasím.
Na druhou stranu je potřeba vnímat nejen změnu kvality škol, ale také změnu kritérií, podle kterých se kvalita škol hodnotí. Můžeme si stěžovat na úroveň dnešních vysokoškoláků, ale neměli bychom zapomínat, že i když jsou i dnes základní a střední školy hodnocené podle výstupních kvalit žáka (mimojiné), požadovanými kvalitami už nadále nejsou věci jako úspěšnost u maturity nebo připravenost na vysokoškolské vzdělávání.
Koneckonců to, co se dnes považuje za důležité, lze mezi řádky vyčíst i v tomto článku. Jaképak hodnocení asi dají škole rodiče tohoto dítěte, pokud jsou tak strašlivě překvapení, že na elitní škole se dítě musí učit? Nebo že na klasické škole se musejí dodržovat pravidla a jejich nedodržení se, na rozdíl od alternativní školy, považuje za kázeňský prohřešek? Od škol se dnes čím dál více požaduje, aby děti učily to, co je baví (jako kdyby se to, co je baví, nedokázaly naučit samy), byly barevné, bez lavic a aby si v nich každý mohl vyřešit své rodinné problémy, jako kdyby snad byly pobočkou Bílého kruhu bezpečí. Historický účel školy jakožto vzdělávací instituce se považuje za přežitek z doby Marie Terezie…
Ano – patnáctiletý člověk by už měl vědět, co chce v životě dělat – jenže to nezávisí jen na něm. Záleží taky na tom, z jakého prostředí pochází – co mu to prostředí může nabídnout – tím myslím hlavně rodiče a základní školu. Dneska je sice velká výhoda internetu, kde se dá získat spousta informací, ale který patnáctiletý bude schopen se sám rozhodnout mezi několika lákavými možnostmi? A taky finance nejsou zanedbatelné – studovat 100km a více od bydliště vyžaduje ubytování a koleje už taky cenově nejsou, co bývaly. Bohužel je dneska dost rodičů, kteří vidí hlavně to, aby jejich potomek měl vš – a je jednou jakou – bez ohledu na skutečné schopnosti. Pak vš zákonitě chrlí vysokoškoláky, kteří sice mají titul, ale znalosti minimální a v praxi jsou zcela nepoužitelní.
Je pravda, že vzdělání jde pomalu do kopru – mám dvě kamarádky učitelky, které se po škole rozhodly učit na základní škole (aprobaci mají pro střední), protože si myslely, že něco změní. Dneska jsou zklamané a shodně tvrdí, že současný trend je likvidací školství jako vzdělávací instituce a směřuje přímou čarou na západ a za moře, kde už tato likvidace dávno proběhla.
Ano, proto také říkám, že v tom leží kámen úrazu. Pokud jde ale o finance, velká většina koníčků se dá alespoň v počátečních fázích, kdy se rozhoduje, jestli Vás to chytne, nebo ne, provozovat za daleko menší peníze, než je v téhle republice průměrná útrata za alkohol a cigarety. Když má dítě jako koníček třeba hokej, není potřeba ho okamžitě přihlašovat do národní ligy dorostenců a kupovat mu nejdražší vybavení na trhu. Zezačátku stačí hokejka, veřejné hřiště a pár kamarádů. Na finanční stránku věci se podle mě s čistým svědomím může odvolávat jen opravdu málokdo. U ostatních jde jen o jejich priority. Stejně, jako u jiných aspektů tvorby vhodného prostředí pro rozvoj našich dětí.
V tom s vámi nesouhlasím – znám hodně případů, kdy finance hrály velkou roli a nejednalo se o lidi, kteří by utráceli za alkohol, cigarety, auta nebo dovolené – stačí žít v kraji, kde je o dobře placenou práci nouze a drží vás tam třeba starost o rodiče, nebo jen nemožnost získat půjčku na nový začátek někde jinde – třeba.
Já s tím naprosto souhlasím. Jenom říkám, že z celorepublikového pohledu takových lidí moc není. Mimochodem, alkohol a tabák se v těchto regionech nepije a nekouří o nic méně, než jinde, takže u spousty lidí rezervy pořád jsou.
Proč by mělo dítě v 15 letech vědět, co chce dělat? Ví co dělají učitelé, lékaři prodavačky a podobně, ale o většině zaměstnání nemá ani šajn. Koho třeba může lákat účetnictví? A je spousta zaměstnání, kde to netuší naprostá většina lidí, tedy dokud se s ním nějak blíže neseznámí.
Zatracovat jakékoli vzdělání je poněkud krátkozraké, často se i v úplně jiném oboru může zdánlivě zbytečná škola docela hodit.
Jak už jsem tu zmiňoval, vzdělání není jen přípravou na zaměstnání, ale hodit se může v jakékoli situaci.
Nemusí mít povědomí o obsahu všech zaměstnání. Přesnou představu na tohle téma koneckonců nemají ani dospělí. Já teda za sebe klidně přiznám, že o spoustě profesí mám jen velmi hrubé představy, a rozhodně se za to nestydím.
V patnácti letech by ale každý měl mít jasno v tom, co mu jde a co ho baví, a může tedy shánět – ať už sám, s podporou rodičů, učitelů či poradců pro výběr povolání – informace o tom, v jaké profesi to využije způsobem, který se mu nejvíc zamlouvá.
Krom toho, v patnácti letech už nejde o žádné dítě. Jde o mladého člověka na prahu samostatného života, který už by se měl aktivně zajímat o svou budoucnost.
Jinak s Vámi v podstatě souhlasím, i když – divil byste se, kolik lidí najde v účetnictví zálibu. 🙂
Ono to tak z pohledu dospělého vypadá, ale v těch 15 letech má člověk o životě a možné pracovní budoucnosti málo znalostí.
Ono i s tím „co mi jde a co mě baví“ je to sporné. Mě by kdysi jednoznačně bavil nějaké humanitní obor, ale na ty zajímavější obory jsem neměl původ a dělat někde knihovníka by mě asi moc neuživilo. Tedy jsem šel na průmyslovku a pak na ČVUT s úplně jiným zaměřením, protože matika mi naštěstí také šla, i když mě moc nebavila. Nicméně ani v začátcích studia VŠ jsem pořád nevěděl, co konkrétního budu vlastně dělat. Dnes jsem vcelku spokojený, ale v 15 by mě nenapadlo, co budu před důchodem dělat. Tedy pravda je, že podobná práce v té době ani neexistovala.
Když se vrátíme k osmiletému gymnáziu. Všeobecné vzdělání trochu posunuje dobu rozhodnutí, kterému oboru se v budoucnosti věnovat, ale je otázka, zda je možné v 5. třídě posoudit, jestli bude dítě mít na VŠ. U některých dětí je to celkem jasné, u jiných, kam může patřit zmíněná dcera, to může být sporné.
Souhlasím s Vámi. Proto také říkám, že je dobré, když může své budoucí kroky konzultovat s někým, kdo mu může poskytnout ty znalosti, které jemu nebo jí chybí.
Pokud jde o to vzdělání – dneska už stejně neplatí to, co platilo dřív, že se v páté nebo deváté třídě rozhodujete, co budete dělat po zbytek života. Je běžné, že nastoupíte na nějakou dráhu, a jakmile se dostanete do bodu, kdy vás tato dráha už neobohacuje nebo neoslovuje, hledáte jiné uplatnění. Tuhle možnost má v podstatě každý na alespoň trochu kvalifikované pozici. Znám třeba bývalé karosáře, které už nebavilo svářet popraskané plechy náklaďáků a autobusů, a své zkušenosti vrhli do kovářství, kde dnes dělají skvělé historické repliky, což si v patnácti letech také určitě nepředstavovali. Člověk zdatný na jazyky také nemusí dělat jenom překladatele či tlumočníka atd. Je to jenom o tom, mít kuráž a sílu na sobě pracovat tak, jako ti karosáři, kteří ve svých čtyřiapadesáti letech nezaváhali, doškolili se na kováře a nasákli nějaké znalosti o historických chladných zbraních. Pokud někdo čeká, že ho škola vybaví na celý život, pak skončí někde za pokladnou a už se odtud nehne.
Účelem osmiletých gymplů je především
1) ochránit děti studijního typu a civilizovanějšího/ dospělejšího chování před šikanou valné většiny spolužáků na ZŠ;
2) zajištění prostředí, v němž mohou v klidu studovat, protože ve třídě chybí spolužáci, schopní odbourat každou vyučovací hodinu excesy v chování, agresivitou etc.
I v případě, že učebnice a schopnosti vyučujících jsou v ZŠ a na 8letém gymplu stejné, samotné prostředí gymplu zajistí dětem kvalitnější vzdělání, větší rozhled i přijetí a vykonávání povinností ve škole i v životě.
PS: Na stejném principu jako nižší stupeň 8letých gymplů fungovaly před 1989 výběrové matematické a jazykové základky.
tohle mne vždy dostane… pokud si dítě neumí poradit s běžným prostředím (valná většina spolužáků na ZŠ)… nebude si umět poradit ani s dospělým životem…. na základce se neučí nic tak těžkého, aby to drtivá většina dětí nezvládla… přestaňte už ze svých děcek dělat skleníkové kytičky… před rokem 89 jsme to taky zvládli a nikdo neřešil spolužáky… prostě do školy musíš, učit se musíš a dobré výsledky jsou povinnost… samotné prostředí gymplu nezajistí dětem kvalitnější vzdělání, ale působením řady rodičů z nich udělá sociálně nepoužitelné snoby….
Ale ona má minimálně z části pravdu, to že jsme něco museli přežít neznamená, že se to musí dít i nadále. Navíc osmileté gymnázium je prostě škola, z lidí snoby určitě nedělá.
to jste patrně ještě nezažil hysterii „my lepší musíme na gympl“, která každoročně probíhá při přijmačkách… nevím, co jste musel přežívat vy, já prošla 3 zš díky stěhování, a nikde jsem šikanována nebyla, ani mne pomalejší spolužáci nebrzdili… všude totiž učitelé dodržovali osnovy a navíc už jsem od první třídy uměla číst :-), takže jsem po libosti sála informace z knih… někteří dnešní rodiče prohlašují, že mají nadané potomky a přitom požadují, aby do nich škola vědomosti šiškovala nejlépe za zvuků líbezné hudby :-)… pokud tam je talent i vůle, tak se výsledek dostaví v jakékoliv škole – znám případ, kdy se kluk z průmyslovky dostal po absolvování nuláku na medicímu (a že v tom nuláku bylo také plno absolventů gymplu není třeba zdůrazňovat), pokud tam nic není, ani ten gympl nepomůže
Mé dnes už dospělé děti, šly obě na osmileté gymnázium, ale nějakou hysterii si nepamatuji, tedy je to už přes 15 let, takže se doba mohla změnit. Pravda je, že si s tím ani ony moc hlavu nelámaly a možnost nepřijetí si ani nepřipouštěly.
Obecně si ale myslím, že to není ideální cesta a asi by jim nijak neublížilo, kdyby šly na gympl až v 15. Problém je ale v tom, že osmiletá gymnázia vykradou základky a pak už je zase asi lepší, když vaše (moje) děti na ten osmiletý odejdou.
Toho průmyslováka na medicíně dost obdivuji, i když je možné, že schopný student po nuláku může mít jakékoli střední vzdělání, nicméně pohled na hory učebnic pro mediky vzbuzuje mou úctu ke každému lékaři.
Ale vždyť to je v pořádku že každá škola učí jinak. Aspoň si rodiče mohou vybrat 🙂 A co se týká úrovně výuky, i zde se mýlíte. Stejně jako se dá sehnat škola, kterou děcko propluje téměř netknuté vzděláním, dá se sehnat i škola, kde se matematika učí na této úrovni: https://репетиторвкиеве.рф/wp-content/uploads/2016/01/ib-maths-hl-core.pdf (ano, v angličtině) a tipuji, že byste o půlce kapitol ani netušil, čeho se vůbec týkají, natož abyste z nich vyřešil jediný příklad 🙂 A podobně je tomu s ostatními předměty.
Měli jsme s mladší dcerou obrovské štěstí na střední školu Kostka ve Vsetíně. Studovala tam gymnázium. Ve třídě bylo patnáct dětí, učitelé se ke studentům od prvního ročníku chovali jako k partnerům a hlavně jim záleželo na tom, aby studenti probíranému učivu rozuměli. Učili je myslet a mít vlastní názor. Dcera to ocenila na vysoké škole. Uměla se ptát a nebála se diskutovat s vyučujícími. Kéž by takových škol a ředitelů takových škol bylo co nejvíce. Pane Kostko, děkuji!
To je právě to smutné, že i 30 let po „revoluci“ záleží na štěstí, jak bude s dítětem ve škole zacházeno. Je fajn, že takové výjimky existují. Dobré pro Vás a hlavně pro Vaši dceru. 🙂
V britských školách je to norma a je opravdu na schopnostech každého, jak se zařadí. Je jasné, že nemůže být každý Einstein, ale pro každého je důležité objevit a poznat, v čem je dobrý a tím se pak živit. I pokladní nebo uklízečka může být spokojená, když dělá svou práci ráda a dobře. A je dostatečně ohodnocená.
Na druhou stranu, pokud má středoškolská profesorka češtiny po 35 letech praxe 23 čistého, tak se zase nemáme co divit. (Příklad ze státní školy.)
1. dítě od školky do 3. třídy v Montessori škole (v klasické školce mi ho ve 3 letech nechali v zimě přes dvě a půl hodiny v mokrém oblečení, stačilo).
2. dítě školka Montessori, od 1. tř. klasická ZŠ. (Bohužel nebyla jiná možnost.)
1. dítě – adaptace na klasickou ZŠ naprosto bez problémů, na osmileté gymnázium odcházelo s vyznamenáním.
2. dítě – „Soudružka“ mu jakoukoli touhu po vzdělání zasekla tak, že se s tím pral až do konce SŠ.
1. dítě znalo už v předškolním věku vlajky všech států, planety, četl, psal. Předměty na 1. st. se skládaly z češtiny, matematiky a „kosmické výchovy“. Kdo se zajímá ví, že Maria Montessori se inspirovala Janem Amosem. Visí sice asi v každé ZŠ, ale musí se v hrobě obracet, když vidí, jak se s malými dětmi pracuje. (Ne všude, samozřejmě.) Oba věděli, jak důležité je učit věci v souvislostech.
Nezapomenu, jak 1. dítě až ve 3. třídě přišlo domů s rozzářenýma očima, že se mu – poprvé „dneska povedlo udělat všechny tři činnosti“ (tzn. z matematiky, češtiny i kosmické výchovy). Nikdo nikoho s nikým nesrovnával. Každé dítě bylo podporováno. Mezi spolužáky byl i chlapec s IQ 87 a zvládal vše v pohodě s podporou učitelů i dětí. Hodnocení bylo slovní. Když se nějací rodiče obávali, že jejich dítě nezvládá to, co ostatní, byli uklidněni, že do 5. třídy se všechny děti víceméně srovnají. A bylo to tak. Každé šlo svým tempem, s učiteli i ředitelem, mmch skvělým člověkem, si všichni tykali a nikomu to na vážnosti neubralo. (Rodiče ne.) Ano, oproti klasické „srovnané“ třídě plné lavic to byl pro nezasvěceného a nevnímavého chaos, proto to spousta rodičů vzdala, ale pro děti to bylo neobyčejně přínosné.
1. dítě absolvovalo VŠ ve Velké Británii. Studentskou půjčku si vyřizovali úplně sami a hodila se, rodinný rozpočet by to neutáhl. Při pohovoru se ho ptali, jestli je rodilý mluvčí (už od malinka jsem s nimi mluvila anglicky, když jsem jim už nestačila, chodili na doučování a v Montessori školce i škole se s angličtinou potkávali naprosto přirozeně také. Takže neměli žádný ostych mluvit jiným než rodným jazykem). Studium ukončil s oceněním za mimořádný přínos škole. Studentská půjčka se má začít splácet cca do pěti let od ukončení školy. Pokud ale do určité doby nedosáhne absolvent určité výše výdělku, nemusí ji platit vůbec. Celkem inspirativní přístup, jak přijmout zodpovědnost za vzdělání… (Začal ji splácet necelý rok po ukončení.)
2. dítě se protrpělo ZŠ i SŠ (přestože byla podle jeho výběru) a konečně na vysoké (Praha) jsem se dočkala jeho šťasného výrazu z toho, že do té školy může chodit, nadšení, jací lidé ho učí a s jakými je v ročníku. Jsem společně s ním šťastná, že se toho dočkal.
Takže bych mamince Johanky doporučovala jedno: držet se své intuice a mateřského instinktu a podporovat své dítě v tom, co ho zajímá a samozřejmě pomáhat mu vyrovnávat se i s věcmi, které se „prostě musí“. Já jsem to tak udělala a dneska po 20ti letech vím, že to bylo dobře. I to „utrpení“ u druhého dítěte nás hodně naučilo, přistupuje k životu jinak, než to první, ale vím, že se neztratí.
Vím, je to hodně dlouhé, ale věřím, že informace, které se snažím předat, budou prospěšné.
Držím oběma holkám pěsti, ať se jim vše podaří vyladit k jejich spokojenosti. Ti učitelé a ostatní „soudci“ jejich život žít nebudou, tak nemají právo o nich rozhodovat a soudit je.
Pamatuji si VŠ léta kdy jsem se dostal na typický gym. obor ze strojní průmyslovky. Z 700 lidí brali 65 a Já byl jediný kdo nebyl s gymplu.
Opravdu byli trochu jinde než Já. Ne tak v inteligenci, ale v systému učení.
Tak nějak věděli jak se naučit stohy papíru. Jaké informace jsou důležité a co třeba vůbec neřešit. Prezentace, přednes všechno už znali a Já se učil za pochodu. Na druhou stranu mi někteří přišli že vlastně neví co chtějí a co vlastně dělají.
Při debatách „proč“ jsme se shodli, že většina se učí protože rodiče nechtějí aby makali rukama, protože rodiče říkali že budou mít lepší uplatnění, protože mě rodiče na gympl donutili a mě to přišlo normální…protože tatka a mamka mají VŠ a nechtějí abych…atd.
Když jsme řešili čím chceme být, tak 10% odpovědělo tím oborem který studujeme.
Všichni stále přemýšleli nějak že vystudují a pak se rozhodnou čím se budou živit.
Gympl určitě lépe připraví a ulehčí start na VŠ, naučí Vás myslet ale co z Vás v životě bude to neurčuje papír na hlavu ale trochu štěstí a vůle čeho chcete dosáhnout.
Nevím, co je to ten „typický gymnazijní obor“ – každopádně absolventy různých průmyslovek jsem na vš taky zažila – potíž je v tom, že gympl připravoval (nevím, jak je to dneska) opravdu na další studium, kdežto průmyslovky pro praxi. Takže měli značný skluz v matice i fyzice a dost se s tím prali – strojaři na tom byli ještě dobře, ale seděla jsem vedle „zemědělské průmyslovky“ a ta si psala nad vzorec „derivace“ apod. – byl to pro mně šok, než jsem pochopila důvod.
Ale nepamatuju se, že by někdo studoval jen proto, aby nemusel makat rukama – takoví skončili brzy, protože šrotit se zpaměti matiku, fyziku a na to navazující odborné předměty – to fakt dlouho nejde – natož 5let. Bohužel jen pár nás pracuje v oboru (končilo nás 10) ne proto, že bychom nechtěli, ale nebylo pro nás místo.
Já jsem studoval prumku a pak VŠ s úplně jiným zaměřením a ten rozdíl jsem viděl, takže první rok to bylo docela těžké, pak se to postupně srovnalo.
Nicméně se domnívám, že lidé šli na VŠ opravdu proto, aby získali vyšší kvalifikaci a tím i zaměstnání. Dokonce si myslím, že to byla celkem logicky hlavní motivace.
Věřte mi, že 45 let praxe na všech stupních škol, stovky studentů, kterým jsem organizovala každoroční zájezdy po Evropě, a tudíž s nimi trávila i spoustu času mimo „lavice“, 2 snad úspěšně vychované děti vč. těžce postiženého i 5 vnuků, mě dokonale přesvědčily o tom, že čím méně „extrabuřtů“, tím lépe. I to postižené dítě se ve škole rvalo, kamarádilo se s kde kým a úplně normálním vedením je z něj léta pracující ženatý otec rodiny s dvěma dětmi, absolvent 2 ctihodných univerzit a to vše bez speciálních škol, do kterých jsme byli tlačeni. Dříve byly děti s Dg. dis (v kdejaké oblasti nornou snad v každé třídě), dnes to je porucha autistického spektra, různé syndromy atd. Nepodceňuji diagnostiku, ale je třeba si uvědomit, kde chceme, aby dítě žilo. Společnost je nelítostná a nikdo nebude brát v zaměstnání na citlivou dušičku ohled.
Jde o povahu těch extrabuřtů. Jestli to někdo bere tak, že vyžaduje úlevy z výuky, jeho věc (a smůla jeho dětí). Nakonec vždycky nějakou školu, která vzdělávání jen předstírá najde 🙂 Ale „diagnostika“ zaměřená na poznání toho, jakým způsobem se má dítě nejlépe vzdělávat je úplně jiná věc. Jednomu nejlépe sedne škola z rozšířenou výukou jazyků, jiné je rádo že zvládne angličtinu, ale zase rádo hloubá nad detaily různých přírodovědných a technických oborů. Proto je optimální každé dítě umístit na takovou školu, která mu poskytne vzdělání v tom směru, který mu dobře jde. Protože jak píšete, svět je nelítostný a člověk který se drtil matiku a fyziku, kterým moc nerozuměl, jen jako výuku pro výuku, a nestihl kvůli tomu obory které by mu šly skoro samy, bude mít ztížený přístup k nejlépe placeným zaměstnáním. A při tom o to hlavně jde, proto se do školy chodí.
I když s vámi vcelku souhlasím, nevidím rád, když někdo kritizuje matematiku nebo fyziku. Na SŠ se až na výjimky učí takové ty lepší počty, takže tam stačí opravdu jen trochu snahy a dá se to naučit. Na VŠ technických nebo přímo přírodovědných je matematika na jiné úrovni, tam už to chce trochu talent, ale obecně vás výuka matematiky naučí logicky uvažovat a hlavně dávat si věci do souvislostí, tedy uvědomit si, že nic ani v běžném životě neexistuje samo od sebe a vždy je na sobě celá řada věcí závislá.
Škoda, že to vyznělo jako kritika matematiky. Sám mám matematiku rád a v její aplikované podobě jsem se jí i celkem zabýval 🙂 Jde mi o to, že pro někoho je byť i jen gymnaziální matematika (zálady lineární algebry nebo třeba odvození Bernoulliho rovnice) nepochopitelná. Sice se ji může nadrtit, naučí se modelové příklady ze sbírky, ba i to odvozování rovnic ve fyzice si zapamatuje a u zkoušky předvede, ale vždycky to pro něj bude cizí svět. Dobře si vybavuju, jak mi posílali příbuzní své děti, abych jim něco vysvětlil z matiky. Někdo přes veškerou snahu nepochopil ani vzorec pro složené úrokování (a teď dělá dobře placeného tlumočníka v Bruselu), někomu jen zazářily oči pochopením ještě dřív než jsem stačil dovysvětlit geometrickou podstatu derivace. A pořád si říkám, že v těchto konkrétních případech bylo dobře, že rodiče ty děti nedrtili aby se naučily „všechno“, ale daly přednost tomu, co jim přinášelo radost z poznání. Však já bych se taky v životě nenaučil třeba na zkoušku z anatomie, přestože mě technická vysoká škola vyloženě bavila.
Rozumím tomu, co píšete. Řada lidí se opravdu matematiku naučit nemusí, i když tu středoškolskou by asi měli. Víte sám, že to opravdu jsou jen lepší počty. Problém, ale je v tom, že škola není jen pro zaměstnání, ale obecně pro život. Pokud někdo zvládne základy matematických postupů, naučí se, že obvykle jedna věc vyplývá z jiných a pokud chci tvrdit, že něco je tak a tak, měl bych to také nějak logicky zdůvodnit nebo obhájit. Tedy pokud slyším nebo čtu jakýkoli výrok na jakékoli téma, měl bych posoudit, zda ten výrok je nebo aspoň může být pravdivý. Mám pocit, že tohle moc lidí nedělá, tedy o výrocích nejsou schopni uvažovat. Prostě ten výrok berou jako hotovou věc.
Posuzování pravdivosti výroků funguje jinak. Oni to lidi často i chápou, ale … https://www.osel.cz/9193-zadratovane-mozky-politicky-postoj-prebije-jednoznacne-dukazy-jako-nic.html . Opět věc ležící mimo matematiku. Lidi se z velké části nechtějí řídit logikou 🙂
Krásně napsané! Rodiče a školní systém by především měl děti připravit na společnost, ve které budou žít. Já osobně bych ve školství plošně ocenila, kdyby se zmodernizovalo úměrně této době. Dnes máme mnohem dostupnější informace a všechno se zrychluje. V životě si tak vedou nejlépe ti, kteří dokážou informace vyhledat, ověřit a rychle s nimi začít pracovat. Ne každá škola na to děti dokáže připravit, ale sleduji postupné zlepšování. Vést děti k samostatnému přemýšlení a vyhodnocování situace je bezesporu velmi dobré. Bohužel mnoho rodičů to dnes chápe tak, že je potřeba dítěti připravit co možná nejpříjemnější podmínky. Například v podobě výběrových škol, volné výchovy, nebo omlouvání jejich neúspěchů z důvodu přílišné individuality a vysokého intelektu. Jenomže tímhle dětem budoucí život naopak velice komplikují. Takový člověk na běžný život, kde se s ním nikdo mazlit nebude absolutně není připravený. Smutným důkazem je i moje známá, která ve třiceti letech má za sebou u bezpočet zaměstnání a z každého nejpozději po půl roce zhroucená odchází. Nese těžce jakoukoliv kritiku a šéf na ní nesmí ani zvýšit hlas aby neběžela brečet na záchod.
Tak asi není moc chytrá, když pipka netuší, kde je Makedonie. To jsou ty prestižní gymply, hovno naučí.