Máte v okolí školu, která je vám sympatická. Nebo si říkáte, že by bylo fajn mít dítě poblíž svého zaměstnání. Tak se začnete zajímat, zajdete na den otevřených dveří – a pak zjistíte, že se do vysněné školy nedostanete. Není totiž vaší spádovou.
Jsem rodičem budoucího prvňáčka. Spádová škola nemá dobrou pověst a ani nás při dnu otevřených dveří nepřesvědčila. Vzhledem ke spádovosti všech škol v okolí je takřka nemožné dostat dítě legální cestou na jinou ZŠ, kde by byla zajištěna kvalitnější výuka. Nevím, co mám dělat, napsal nám do redakce rodič z Jižní Moravy. Stejnou otázku ale řeší i další rodiny. Proto vznikla takzvaná zápisová turistika.
„Když jsme hledali školu pro naši budoucí prvňačku, padla nám do oka montessori třída jedné státní školy v našem okolí,“ vypráví Markéta. „Je na ní ale obrovský převis poptávky, jiné než spádové děti se tam poslední roky nedostaly,“ říká dál. „Nevzdávali jsme to, brali jsme dceru na tamní akce pro předškoláky a já sama jsem na škole absolvovala základní montessori kurz pro rodiče. Když končil a my jsme s učitelkami probírali své šance, řekly nám: ´Zajistěte si spádovost, jinak nemáte šanci´. Věděla jsem, že rodiče kvůli škole přehlašují svým dětem bydliště, ale dlouho se mi tahle švejkovina příčila. Nyní jsem pochopila, že to je běžné, běžnější, než jsem si myslela.“
Malá zápisová turistka
Markéta se tedy rozhodla kvůli škole změnit dceři bydliště. „Naštěstí jsme měli ve spádové oblasti školy kamarády, kteří naši Toničku k sobě byli ochotni přihlásit,“ říká. Měla ale obavy: jak se na ni budou dívat na úřadě, když jim přijde říct, že by chtěla s dcerou změnit trvalé bydliště, zatímco zbytek rodiny zůstane na staré adrese? Bude si muset měnit občanku? Co na to finanční úřad, zdravotní pojišťovna a další instituce, kterým je změnu adresy třeba nahlašovat?
„Paní na úřadě, kde jsme změnu dělali, bylo hned jasné, o co jde, “ líčí Markéta. „Jestli to je kvůli škole, tak přehlaste jen dítě, sebe nemusíte,“ radila mi. „Nic dalšího jsme měnit nemuseli a hned po zápisu jsme svoje dítě přihlásili zase zpátky domů, škola to dál nijak neřeší,“ dodává maminka Toničky.
Spádovost jako právo na místo ve škole
Mohlo by se zdát, že řešení je nasnadě: nač zachovávat spádovost škol, když si čím dál tím víc rodičů chce školu vybírat? Jenže spádovost má své dobré důvody. „Smysl spádovosti spočívá v tom, že dítě s místem trvalého pobytu ve školském obvodu této základní školy má právo na přednostní přijetí k základnímu vzdělávání v této škole,“ vysvětluje mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová. Jinak řečeno, pro každé dítě s trvalým pobytem v České republice se musí najít místo ve škole poblíž jeho bydliště. Každý rodič má zároveň právo zvolit školu jinou. „V jiné než spádové škole už ale nemusí být dítě vždy přijato. Ředitel je především povinen vždy přijímat přednostně žáky ze spádové oblasti,“ objasňuje mluvčí.
Jak to vypadá v praxi? Škola přijme spádové děti. Pokud se i přihlášené nespádové děti do tříd vejdou, je všechno v pořádku. Pokud ne, je třeba z nespádových dětí losovat. Když má škola kapacitu, je fajn, když dokáže vyjít vstříc poptávce a otevřít třídu navíc. Jakmile škola takové možnosti nemá a je velmi populární, může se stát, že se losuje i ze spádových dětí. Někdy školy přednostně přijímají děti, které už na škole mají starší sourozence. Kdo se nedostane, tomu pak městská část nebo městský úřad hledá místo jinde.
Princip spádovosti platí i v jiných zemích. Například ve Francii jsou nemovitosti v okolí vyhlášených základních škol až o dvacet procent dražší než jinde. V USA je běžné se do spádové oblasti kvalitní školy přestěhovat. Naopak třeba ve Finsku jsou rodiče v klidu, úroveň škol zde nekolísá a přesunem jinam – reálným ani fiktivním – tedy rodič nic zásadního nezíská.
Bydliště v kostele
Mnohaleté zkušenosti s takzvanou zápisovou turistikou má i Martin Ševčík, ředitel ZŠ Londýnská. Vyhlášená alternativní státní škola na pražských Vinohradech má spádovou oblast čítající jen několik ulic v okolí. Počet dětí, které přijdou k zápisu, by se měly dát velmi přesně odhadnout podle registru obyvatel. Jenže každý rok se zčistajasna k zápisu dostaví i velmi čerství občánci Prahy 2.
„Odhaduji, že se u nás jedná asi o 10 případů ročně. Ale jsou v tom zahrnuty i rodiny, které se obávají, že nebude z kapacitních důvodů přijat mladší sourozenec, když starší školu již navštěvuje. Takže je trochu chápu, že nechtějí mít každé dítě v jiné škole,“ říká ředitel ZŠ Londýnská Martin Ševčík. „Dokonce nám byla podána přihláška, kde trvalé bydliště bylo v objektu občanské vybavenosti v kostele,“ usmívá se.
Není to pro školy vlastně lepší, že se do nich dostanou děti rodičů, kteří si je vybrali, patrně proto, že souzní s jejich metodami?„Částečně by se na tuto problematiku mohlo takto pohlížet, ale to mi nesedí,“ říká Martin Ševčík. „Protože je spousta rodičů, kteří mají stejně opravdový zájem a buď to nemohou udělat nebo jim tento způsob nepřijde důstojný.“
O nespádových dětech by měl rozhodovat ředitel
Podle ředitele Masarykovy základní školy v pražských Klánovicích Michala Černého by pomohlo, kdyby si ředitelé po přijetí spádových dětí mohli z nespádových dětí vybrat ty, jejichž rodiny projevují o školu dlouhodobě zájem. „Chápu, že ve chvíli, kdy jim hrozí, že by jako nespádové děti musely podstoupit losování, tak si svou školu raději pojistí. Kdyby ředitelé měli víc pravomocí k nastavování přijímacích kritérií, zápisové turistiky by ubylo.“
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Jako rodič jsem momentálně přesně v takové situaci a vím, že moje dítě se zkrátka do školy podle našich představ nedostane. Považoval bych ale ne za „nedůstojné“, ale za zcela nehorázné, abych školní výchovu svého díděte, byť opřenou o sebebohulibější motivace, založil na podvodu. A tohle slovo mi v tom textu zásadně chybí. Protože o podvod se zde totiž v první řadě jedná, ač si to mnozí rodiče odmítají připustit. V případě, že je převis tak velký, že se losuje i ze spádových (a to se třeba v případě naší „ideální“ školy už stalo), může navíc dojít k zásadní nespravedlnosti, totiž že se někdo, kdo ve spádové oblasti skutečně (tedy skutečně) bydlí, nedostane, zatímco někdo narychlo přihlášený „do kostela“ výhradně za tímto účelem místo získá. Smutně vtipnou okolností na tom při tom je, že ti rodiče, kteří podobné anabáze absolvují, si o sobě zpravidla myslí, že jsou osvícenější (svého druhu elita) než ti, kteří děti prostě dají do běžné spádové školy, protože nad tím nepřemýšlí, anebo proto, že si myslí, že by měl být zachován princip rovnosti na začátku a princip diverzity v průběhu školní docházky. Do konce života se už dítě s takovou růzností nebude mít šanci setkat, a tudíž ani zakusit odlišné (hlavně sociální, ale někdy i kulturní) životní zkušenosti a rozumět jim. Pak ovšem oněm, nyní již šťastně reprodukovaným, elitám nezbyde nic jiného, než se zase divit, proč že se například někdo zadlužuje, nebo volí kohosi zjevně oportunistického či dokonce nebezpečného. A tak pořád dokola. Takhle se totiž sociální koherence prostě nevytváří a nikdy nevytvoří; a lepší školství také ne. Takže chápu, že každý chceme pro své Pepíčky a Fanynky to nejlepší, je ale otázka, zda tím nejlepším do života nakonec není něco, co tak třeba na první pohled nevypadá. Výše řečené nijak nerozporzuje potřebnost angažovat se co nejvíce ve vzdělávání svých dětí, ale argumentuji za to, aby se tak dělo nejlépe ve škole spádové, spíše než nějaké „ideální“. Svět totiž není ideální a právě na takový chceme naše děti připravit, nebo ne?
„Takhle se totiž sociální koherence prostě nevytváří a nikdy nevytvoří; a lepší školství také ne.“
Ovšem, že se takhle sociální koherence nevytváří 🙂 Však jsem svým dětem vybíral kvalitní školu právě proto, aby se nestaly členy nějaké koherentní masy, ale aby dostaly nejlepší možné vzdělání jaké jsou schopné vzhledem ke svým schopnostem absorbovat. Samozřejmě šlo o vzdělání odlišné, nekoherentní, lepší než má většina ostatních.
A když jsme u té lepší školy – přesně takhle se lepší školství vytváří. Že bude dost lidí ochotných zaplatit značnou sumu (nebo se dopustit Vámi pranýřovaného „podvodu“) která podporuje existenci a vznik lepších škol. Samozřejmě, školy tím budou ještě více diferencované, „otevřou se tím nůžky mezi dobrými a špatnými“, ale to už je úděl každého pokroku. Vždycky totiž zůstanou školy, které se nepohnou kupředu ani o píď, takže diference mezi nejlepší a nejhorší bude logicky narůstat 🙂
Kdyby se nezavírala jedna základní škola za druhou, jistě by se problém nedostatku míst snížil, současně by nebyly přeplněné sloučené školy a výuka ve třídách s nižším počtem dětí je už vzhledem k času, který mohou učitelé věnovat jednotlivým žákům, vždy kvalitnější. Za mých školních let neexistovalo, že by dítě, které spádově do školy patří, bylo potupně losováno a posláno jinam. První třídu jsem absolvovala ve třídě v gymnáziu, další dvě v přilehlých pavilonech školy, kam jsme chodili na dvě směny.
Také se mi ta „zápisová turistika “ moc nelíbí.Ale co s tím? Zrušit spádovost by asi nebyl dobrý nápad.Pak by skutečně mohlo dojít k tomu,že děti,které tam skutečně bydlí,by se nemusely do školy dostat.Na druhou stranu,hned by bylo viditelnější,o které školy je skutečně mezi rodiči zájem.A řekla bych,že rodiče jsou hlavně v poslední době mnohem informovanější,než si mnozí zastupitelé připouštějí.A místo,aby se školy,o které takový zájem není,se snažily s tím něco udělat,zastupitelé často dost „krkolomě“ změní spádovost ,třeba pro okolní vesnice.To je ovšem také úplně špatně. Teď,co je horší?
Nejhorší je předstírat, že neexistují dobré a mizerné školy 🙂
A kdyby náhodou někdo nevěděl, tak vy jim k tomu ještě dáte manuál….
Obojí je špatně.Vysi to nemyslíte?
Omlouvám se, ale nechápu. Co oboje?
To nic,myslela jsem, že ragujete na můj příspěvek,omlouvám se já.
Každý rodič který chce splnit jedno ze svých nejdůležitějších poslání, totiž zajistit svým dětem nejlepší možnou budoucnost, si cestičku najde. Manuál netřeba, tohle je tradiční způsob sebeobrany před levicovými sociálními inženýry 🙂 Sám jsem se takhle před víc než půlstoletím dostal do jedné z nejlepších škol ve městě a možná i díky tomu jsem teď mohl svým dětem zaplatit špičkovou soukromou školu.