Máme židovské kořeny, ale mé děti šly na židovské gymnázium hlavně kvůli atmosféře tolerance a otevřenosti, říká Ester Janečková.
Oba vaši synové si zvolili studium na židovském gymnáziu. Jak moc to byla otázka příslušnosti k židovské víře?
Krištof, starší syn, se o židovství zajímal, mladší Cyril moc ne. Jejich dědeček byl Žid a babička, moje maminka, je sice z katolické rodiny, ale byla poněkud výjimečným způsobem přijata do židovské obce, tak trochu za zásluhy, protože je autorkou sborníku básní dětí uvězněných v Terezíně Je mojí vlastí hradba ghett. Později konvertovala zpět ke katolictví a já jsem vyrůstala v katolickém prostředí, nicméně židovské kořeny a témata v rodině jsou.
Jak jste se o škole dozvěděli?
Vygoogloval si ji sám Krištof, asi i pod vlivem hezkých prázdninových zážitků na mezinárodním táboře organizovaném židovskou komunitou. Jednoho večera nám oznámil, že chce přejít právě na tohle židovské gymnázium. Mladší syn Cyril ho pak po dvou letech následoval. Když mu bylo čtrnáct, zabil se jeho stejně starý bratranec. V jeho smrti hrála roli jeho homosexualita a s ní spojené odsudky okolí. Pro Cyrila bylo v té době hodně důležité být s tolerantními lidmi, židovství ani moc neřešil, vlastně se o něj nikdy moc nezajímal. Ale od bratra věděl, že židovský gympl je v pohodě. Tam je každý normální, říkají kluci.
Podmínkou přijetí na gymnázium tedy není příslušnost k židovství ani víra?
Není. Součástí kurikula jsou dva roky studia židovské kultury, poté se ale každý může rozhodnout, zda v tom chce pokračovat.
Jak na vás působí jejich učitelé?
Uvolněně a vstřícně. Krištof – teď už je na vysoké – měl za třídního mladého sympatického učitele, Jiřího Ratajíka, který dělal rodičovské konzultace i ve vinárně, abychom se my, rodiče ´průšvihářů´ posilnili na to, co se o dětech dozvíme. Studenti mu říkají křestním jménem a berou ho. Celkově musím říct, že pedagogický sbor včetně vedení je velmi pečující. Je to možné i proto, že ve třídách je poměrně málo dětí. U Krištofa jich bylo jen dvanáct, u Cyrila asi dvacet.
Platí se školné?
Ne, platíme jen poplatek pět set korun za měsíc.
Co je tedy ve škole specificky židovské, kromě již zmíněného předmětu židovské kultury?
Výuka hebrejštiny je dva roky povinná, pak už jako nepovinný předmět. Škola taky slaví židovské svátky, ale pro mnoho studentů to znamená hlavně to, že mají v těch dnech volno. Hlavně na podzim jich je celkem dost, kdy kluci bývali doma. Ve škole je jídelna, kde se podává košer jídlo. A místo školy v přírodě studenti jezdí zvelebovat židovské hřbitovy.
Ester Janečková je televizní moderátorka známá z pořadů Sama doma nebo Pošta pro tebe. S manželem Zdeňkem Janečkem mají dva syny, Krištofa a Cyrila, a dceru Sáru.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Tak to by žáci školy mohli přijet zvelebit židovský hřbitov do Berouna, který je v žalostném stavu.
Není se čemu divit,vždyt Janečková je židovka
škrobánku to je pro tebe ale překvapení vid?
Názor synů Janečkové je mi u …. a Ester také.
chudáčku
Tak to nečti, hlupáku.
Nesudte lidi podle víry,ale podle charakteru!!!!!
Tahle nána mě fascinuje! Hraje si na inženýrku lidských duší, a jednomu z nejbližších, chudáku synovci, jaksi nějak neporozuměla… No hlavně fotečka z pochybného šíleného festivalu, nejlépe z první řady, že. Ať lidi vidí, jak se za ně pere! :-)))
Jsi nechutný člověk.
Máte naprostou pravdu Jarmilo. A taky jsem patrně i mentálně na nižší úrovni. Nechápu totiž, že někdo řeší své intimní problémy před klakou. A tato paní jim to „štěstí“ zprostředkovává. No tak hlavně že to vynáší, že… I knížku vydala, sledovanost taky dobrá… (co už, o kvalitní pořad nezavadíte. Kdeže jsou slovenské televizní pondělky?) Televizi jsem vyhodil asi tak před dvaceti lety, ale vy budete nejspíše pilná divačka. Jsem sice hlupák, ale se zdravým rozumem. 🙂
je divné, když se někdo nepohodne s jedním druhem náboženství (např. katolickou vírou), vlézt do chomoutu náboženství druhému (např. židovskému) a myslet si, že je lepší.