Mladý učitel Daniel Pražák si během pracovní neschopnosti pustil všechny filmy o Harrym Potterovi. „Léta strávená na Pedagogické fakultě mě nenávratně deformovala, což se v tomto případě projevilo tak, že jsem si nemohl pomoct, abych se na výkony bradavických učitelů nedíval pohledem moderní pedagogiky,“ říká. Tady jsou jeho pozorování.
Δ Ředitel Brumbál je (pravděpodobně) zavalen provozní administrativou a komunikací s ministerstvem, jelikož vůbec nemá vlastní výuku a neexistuje jediný doklad, že hospituje v hodinách svých kolegů.
Δ V Tajemné komnatě a poté opakovaně se ukazuje, že škola naprosto nezvládá krizový management.
Δ Na příkladu učitele obrany proti černé magii vidíme, že Bradavice neposkytují začínajícím učitelům pražádnou podporu – což vede k jejich rychlé úmrtnosti (v českém prostředí obrazně, v Bradavicích často doslovně).
Δ Nenáviděný Severus Snape by byl skvělým příkladem dobré didaktiky chemie. Lektvary učí prakticky, pracuje s chybou a zároveň dává studentům možnost látku doslova okusit. Selhává ovšem (a všichni ostatní též) ve spravedlivém hodnocení a přístupu obecně.
Δ I když by se mohlo zdát, že v Bradavicích převládá frontální metoda výuky, naštěstí tomu tak není. Velmi dobře jí ale ilustruje profesor Binns, profesor Kratiknot a samozřejmě Dolores Umbridgeová.
Δ Remus Lupin, vyučující, který propojuje teorii a praxi, pracuje s literaturou, je didakticky schopný, tráví se studenty (pedagogicky) svůj volný čas, přizpůsobuje tempo výuky oběma skupinám (slabším i silnějším) a dává studentům zažít úspěch, odchází z Bradavic po necelém roce. Příčinou je zřejmě nátlak ze strany rodičů!!!
ΔPravděpodobně jediným vyučujícím, který v Bradavicích působí dlouhodobě a který by prošel přes dnešní moderní standardy učitelů, je profesorka Trelawneyová. Je ale vykreslena jako nedostatečná odbornice, což je důvodem pro její zesměšňování. Přitom má nezpochybnitelnou erudici v oboru, orientuje se v soudobých trendech svého předmětu, dokáže studenty pro své téma nadchnout a zároveň si udržet zbytky zdravého rozumu.
Δ I profesorky Prýtová a Hoochová by nejspíš sklidily potlesk za svou pedagogickou práci, kdyby ovšem (jako se to děje v Bradavicích zcela běžně) pravidelně nepodceňovaly bezpečnost studentů a kladly větší důraz na používání správných ochranných pomůcek a práci v bezpečném prostředí.
Δ Celý výukový systém Bradavic je ovšem didakticky nemoderní, protože je založen prakticky pouze na vnější motivací a počítá s rivalitou studentů.
Δ Co v Bradavicích zcela chybí, je systém podpory pro studenty, kromě vedoucích kolejí – i zde je to ale limitováno vytížeností jednotlivých vyučujících a také jejich charakterem a z toho plynoucím přístupem.
V zásadě by se ta škola měla přejmenovat na Škola špatné a černé pedagogiky v Bradavicích…
Ale abych nebyl jenom negativní. Bradavice mají jednu velkou přednost: je tu spousta praktického učení. Lektvary se snad ani jednou neučí mimo laboratoř, bylinkářství mimo skleníky a takto bychom mohli pokračovat…
A co se na Bradavicích líbí vám?
Dan Pražák vystudoval gymnázium Přírodní škola, pak Biologii-Dějepis na PedF UK, a je doktorandem v Ústavu výzkumu a rozvoje ve vzdělávání. Učí na ZŠ Letohradská v Praze a působí v iniciativě Otevřeno, která spojuje studenty pedagogických fakult usilujících o změnu ve vzdělávání pedagogů.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
A kde je McGonagallová :(((
Výborně napsáno, skvěle jsem se pobavila. Ještě bych ovšem vyzdvihla práci jednoho člena nepedagogického personálu, a to ošetřovatelky, madam Pomfreyové. Fakt, že ve škole, která trvale a kolosálně podceňuje bezpečnost svých studentů, nezemřel ani jeden student (Cedrika nepočítám, tomu by nepomohla ani madam Pomfreyová) ukazuje na její vynikající odbornost a zkušenosti.
Učitelé v Bradavicích bezpečnost svých studentů ani trochu nepodceňují. Nasazení a dovednosti paní Pomfreyové, jejího personálu i profesorského sboru, spolu s obrovským množstvím obranných zaklínadel, kterými jsou chráněny prostory a pozemky školy, z té školy dělají to nejbezpečnější místo, kde se dítě může v kouzelnickém světě nacházet.
Pokud byste dokázala doslova během pár dní vyléčit bez trvalých následků téměř jakýkoliv úraz, včetně několika druhů téměř fatálních, a po ruce měla zásobu kouzel, které by Vám pomohly dostat se bez větších problémů ze situací, kde by jiní umírali, jistě byste v občasné zlomenině či pádu ze sta metrů nedělala takovou vědu… 🙂
Dodala bych snad ještě, že školní jídelna má očividně skvělou úroveň a vaří se v ní ze zdravých, čerstvých surovin několik jídel vysoké kvality denně, zato podmínky, v nichž musí pracovat školník, jsou trestuhodné. A to je přitom prakticky manažerem celého týmu domácích skřítků. Spravuje kouzelnickou školu, ale jeho zaměstnavatelé mu nejsou schopni pořídit třeba samozametací koště (ani nemluvím o nějakém tom lepším oblečení ve smyslu ochranných pracovních pomůcek).
Kouzelný článek 😀 též mne to velmi pobavilo, opravdu milé 🙂
No, pan pisálek jenom trochu opoměl, je to pohádka a jako k takové se k ní má přistupovat. To už může rovnou napadnout pedagogický propadák pohádku ,, Smolíček Pacholíček „
Ale no tak 🙂
Trochu jste zapomněl, že existuje něco jako nadsázka. Nesmíte brát všechno co píšou na internetu smrtelně vážně
Pán to sice popsal moc krásně, ale je znát, že zdroje jsou pouze z filmů. 🙂
Žádný člověk, který četl knihy, by neřekl, že profesorka Trelawneyová si „zároveň udržela zbytky zdravého rozumu“. Naopak později poněkud propadla alkoholu. 🙂
Krásný den!
Přesně tak. Hlavně opomněl profesorku McGonagallovou .
Já bych se ráda dozvěděla něco o kouzelnické základní škole. Do Bradavic děti nastupují v jednácti letech. Kde se naučily např. číst a psát? Nebo se tyto věci učily doma?
Ano nastupují v 11 a předtím chodí do normální mudlovské školy v případě děti mudlů či smíšených manželství, děti kde je matka i otec kouzelník tak tam
je učí rodičeče nebo domácí učitelé aspoň takto by to bylo logické, něco jako přechod ze prvního stupně na druhý
Žádná kouzelnická základka nebyla. Děti z čistě kouzelnických rodin byly vyučovány doma – např. děti Weasleyových učila jejich matka, která byla ženou v domácnosti. U bohatších rodin typu Malfoyových předpokládám, že rodiče svým dětem zaplatili domácí učitele, pokud se jim nechtěli či nemohli věnovat sami. Děti, jejichž rodiče byli oba mudlové (viz Hermiona, ale např. i Harry, který byl vychováván mudlovskou rodinou) chodily na normální mudlovskou základku. Co se týče dětí ze smíšených manželství, tipuju, že jejich rodiče si zvolili některý ze dvou prve zmíněných postupů. Z čistě statistického hlediska bych rozhodně netvrdila, že všechny děti, které měly jednoho z rodičů mudlu, musely nutně chodit na mudlovskou základku.
Do Bradavic děti nastupovaly v 11 letech, protože v tom věku děti v Británii opouštějí základku a nastupují na jiný typ školy (něco jako u nás přechod na druhý stupeň od 6. třídy).
Ještě bych dodala, že profesor Lupin je navíc sám produktem úspěšné bradavické inkluze, kdy – !!!SPOILER ALLERT!!! jako žák – vlkodlak byl nucen část studia v době úplňku trávit v Chroptící chýši. Nebezpečný experiment, který si vzal na svá bedra Brumbál, se však evidentně podařil. Kéž by byla takhle úspěšná i naše inkluze :D.
Jeho „inkluze“ spočívala ve včlenění žáka, jehož indispozice spočívala pouze a výhradně v neschopnosti účastnit se v některých dnech společné výuky. Po všech ostatních stránkách byl v pořádku a mohl tedy snadno těch pár vynechaných dní za pomoci učitelského sboru dohnat.
Naše inkluze spočívá ve včleňování žáků s indispozicemi, které jim soustavně a systematicky brání podávat takové studijní výkony, jaké se očekávají od zdravé populace.
Je to jenom ve mně, nebo v tom i někdo jiný vidí zcela zásadní rozdíl?
Svět Harryho Pottera miluji, ale vždy mě hrozně štval fakt, že na školu nastupují v 11 letech a v tu chvíli přestává jakákoliv výuka základních znalostí :-D. Vím, že Voldemorta dějepisnými fakty nebo aritmetikou asi nepřemůžete, ale co třeba rozvoj dovedností, které přicházejí v pubertě a adolescenci :-D. Vždycky jsem si říkala, jaký bordel na Ministerstvu kouzel musí být…
V knihách se často objevuje, že žáci Bradavic mají hodně domácích úkolů, pravděpodobně i projektů. Jo, rovnice o dvou neznámých asi počítat nemusejí, ale upřímně si neumím vybavit, k čemu by jim to taky bylo. Zato hodně pracují se zdroji z knihovny a s odbornou literaturou. Předmětů mají podle knih dost a dost, v posledních ročnících i volitelné, které se týkají třeba mudlovských technologií nebo historie… Rowlingová asi matematiku neměla ráda. Ale vzhledem k tomu, že na počty mají ve světě HP Skřety, to asi kouzelníci neřeší 😀
Tak ono by se dalo říct, že například takové lektvary jsou vlastně chemie a těchto podobnosti by se našlo více. Do 11 let chodí buď do mudlovské školy, nebo se vzdělávájí doma. Číst, psát a počítat se naučí do té doby. Vzhledem k tomu, že banku vedou skřeti asi kouzelníci nepotřebují žádné složité počty. Na to co potřebují, bude pravděpodobně vždy existovat nějaké kouzlo. Učí se zkrátka to, co potřebují pro svůj budoucí život 🙂 .
Článek jsem dočetla až do samotného konce se vzrůstajícím podivem nad… Takže k článku… Chybí mi zde taková maličkost, nač pan autor stonal? Snad by se pak dalo omluvit toto „plodné“ dílo. Jsem zklamaná. Špatná a černá pedagogika – učí-li na základních školách vzdělaní lidé bez fantazie.
Tak pod toto se podepisuji. Fantazie toho.pána ho zřejmě s řevem opustila v pěti letech…a jako učitelka bych ráda dodala,že bych moc chtěla jeho starosti
Co vám na tom tak vadí? A taky by mě zajímalo, proč je tento článek důkazem nedostatku fantazie a proč zahlížíte na někoho, protože nemá dost velké starosti. To je pro mě k zamyšlení. Že si někdo sedne, aby napsal nesouhlasný komentář na něco tak nevinného, a snaží se autora zesměšnit. Takto ten lepší svět nevybudujeme, přátelé.
Souhlasím, je to k zamýšlení. Že si někdo sedne a napíše nesouhlasný komentář, viďte 🙂
Ja to mam v popisu prace, aby debata nedegenerovala.
Krásný den, autor stonal se zlomeninou lícní kosti, kvůli které měsíc mohl pozřít jenom tekutou stravu a každý pohyb čelisti mu způsoboval silnou bolest. Snad to omluví to, že se při této léčbě díval na filmy, četl knížky a dovolil si propojit svět pohádek a didaktických pouček. Za konstruktivní kritiku každopádně díky. Starosti se zlomenou “půlkou obličeje” bych opravdu nikomu nepřál a předpokládám, že autorka tohoto komentáře psala v nadsázce, stejně jako já psal v nadsázce původní facebookový status. Mějte hezké dny.
Rivalita je dobrý hnací motor. Nesmí se ovšem zvrhnout v nenávist. Jinak to ale bez ní nejde. Tedy, školu dokončit lze, ale být po ní použitelnější a odolnější než předtím, to bez rivality nelze.
Je vidět, že mladý kantor pracuje i v době, kdy by měl odpočívat a nabírat síly do další práce. Udělal si určitě dobrou SWOT analýzu pro svou práci a všechny nové nápady ve své práci efektivně využije. To pak budou odměny. Zlehčuji toto téma proto, protože, já když jsem opravdu onemocněla, tak jsem byla ráda, že dva dny nikoho nevidím a že se z toho všeho můžu vyspat. Jinak rýmy, nachlazení a podobně nebyly nemoci, muselo se pracovat. Jinak fantazijní svět školy zvládl perfektně můj syn i v Angličtině, já jsem jejich čáry máry nějak nebrala. Ale asi to dětem něco říkalo.
To ale není dobré chodit pracovat třeba s nakažlivou virózou, je určitě lepší poležet si a koukat při tom na filmy. Kéž by všichni zpomalili. 🙂
To máte pravdu, to jsem říkala manželovi taky, já ty děti nemůžu zavřít do šuplíku jako ty papíry. Asi jsem neměla tolik odvahy, abych chodila marodit třeba v měsíci dvakrát, jako moje kolegyně, která už by se dalo říct, že to má nacvičené. Ale to je taky v člověku. A v situacích. Ale nestěžuju si, já jsem tu práci dělala ráda. A bohudík jsem zase tak často nemarodila. Pamatuju si na jednu chřipku se 40 stupňovou horečkou a to mi ještě kolegyně nevěřila, až po neschopence. Takže jsem pak ležela a spala a spala.
J.K.Rowlingová by na to řekla, že ještě lepší je ležet a číst knížky.
Článek vznikl na základě sledování filmů, odkazem paní Rowlingové přitom měl být návrat ke knížkám.
Rozebírání systému výuky na fiktivní škole, která je od základního kamene po poslední učebnici vybájená, mohl být vítaný námět na odlehčený až rozverný aprílový článek.
Autor třeba mohl čtenáři ukázat, jak si představuje podporu, poskytovanou učitelům obrany proti černé magii, kteří na rozdíl od nás, mudlů, nečelí profesnímu vyhoření, ale mají své vlastní problémy – jeden propůjčil své tělo černokněžníkovi, druhý je neschopný fintil, třetí zase vlkodlak, za čtvrtého se vydával obávaný smrtijed, pátou byla růžovoučká kočičková lady z ministerstva atd… Jak pěkně to mohlo fungovat, je vidět v opravdu vtipné pasáži, kde autor se vší vážností popisuje, že dnešními učitelskými standardy by z celého bradavického sboru prošla pouze těžká alkoholička, která byla do Bradavic přijata pro své vlastní bezpečí a ne pro odbornou způsobilost, ve které ji předčí kdejaký kentaur. Jen si představte, jak by se změnilo vyznění této pasáže, kdyby byl celý článek pojatý jako aprílový žert. A pokud by autor vyčerpal Bradavice, mohl se obdobně pustit třeba do Lovecraftovy Miskatonické univerzity…
Škoda, že toto aprílový článek není.
Místo odlehčené satiry se autor rozhodl pro podobenství s nároky na reálné školy, pro jehož sestavení mu však pouhé filmy neposkytly dost znalostí. Článek tak nakonec není ani fungujícím podobenstvím, ani satirou či nadsázkou, ale neuspořádanou slátaninou negativních soudů, často bez jakéhokoliv náznaku hlubšího vysvětlení autorových myšlenkových pochodů, a otravných domněnek například o tom, jak Brumbál neučil, protože byl zahlcený administrativou, přestože každý kdo četl knížky ví, že aktivně vyučoval, dokud nezačal pro dobro světa pronásledovat Voldemorta.
Pane Václave, velkou pravdu máte v tom, že knížky mají svoji hodnotu, protože člověku může při nich pracovat fantazie, představivost a taky emoce. Zrovna teď jsem se dostala ke kronikám našeho města a věřte, hltám stránku po stránce, a ještě k těmto kronikám je přiřazena i fotografická dokumentace. Mám velikou možnost seznámit se s lidmi, které jsem v životě nemohla potkat, protože jsem ještě nespatřila světlo světa, ale také z lidmi, které jsem v životě potkala. Vděčím za to kronikáři, který vlastnoručně krasopisem zaznamenal spoustu událostí, které se odehrály také v mém životě. Mimo jiné také o školství, statistiky o žácích, jak školy působily a také o mimoškolních aktivitách učitelů. Protože jsem je prožila, tak mám možnost si všechno vybavit novu. V tu dobu žádné filmování nebylo. Ale každé zaznamenání historie je zajímavé. Že je všechno teď převálcované technikou, za to nemůžeme. Já jsem taky byla velmi nadšená, když moji rodiče koupili první televizi a ještě k tomu černobílou. Techniku a vývoj nezastavíme. Možná proto, že všechno to jde tak strašně rychle, nemají mladí tolik času o všem přemýšlet víc do hloubky, jako jsme to dělali nad knížkami, že jsme se vraceli k románu i třikrát, když se nám líbil. Saturnina jsme měli doma v knihovně, název mi nic neříkal. Až když byl nafilmován s bezvadným zastoupením herců, přišla jsem mu na chuť, koupila knížku a několikrát přečetla. Knížka je napsaná tak, že kdyby člověk nemusel spát zhltnul by to na jeden zátah. Má pořád co říci. Člověk v ní nachází pořád novou inspiraci.
Filmy nejsou jen nevítanou a nevyhnutelnou součástí moderního života. Autor tohoto článku je ale živoucím důkazem toho, jak moc jsou filmy, založené na knižních předlohách, především vizuálními představeními pro ty diváky, kteří znají předlohu. A zrovna filmová verze Harryho Pottera je nejen po té vizuální stránce velmi povedená.
Říkáte, že všechno je převálcované technikou a že děti na knížky nemají čas. Podle STEM/MARK strávily loni zcela dobrovolně 4 miliony Čechů průměrně dvě a půl hodiny denně zcela neproduktivním sezením u facebooku. Kolik knih by všichni ti lidé stihli za rok přečíst, kdyby jen polovinu tohoto času věnovali čtení knih? V jedné věci s Vámi tedy nemohu souhlasit. Svět nenutí nikoho vést uspěchaný osobní život. Kdo chce, ten si na knihu čas najde. Minimálně ony 4 miliony lidí mají ve využívání svého času dost velké rezervy. Stačí jen chtít. A především proto obdivuji snahu paní Rowlingové o stvoření poutavých vícegeneračních knih, které přilákají lidi, především děti, zpět ke čtení. Chápu totiž, že příběhy, které jsem v dětství hltal já, jako třeba Vinnetou nebo Ocelové město, už dnes moc dětí neupoutají. Málokterá kniha je podobně nesmrtelná, jako Saturnin.
To se autorce podařilo v plné míře, už jenom v tom když se objevila informace, že její knihy budou v prodeji přeložené do češtiny. Můj syn je musel mít a přelouskal je všechny a navíc dostal ještě jednu v angličtině a přelouskal se stejným zájmem. Já jsem k těm knížkám vztah nenalezla. Tak jako Nekonečný příběh jsem nedočetla. Já takový čtenář nejsem, ale vedla jsem k tomu svého syna, který ještě na střední škole dost četl. Po maturitě nastoupil na Informatiku a ta už mu sebrala jaksi vítr z plachet. Končil knížkami sci – fi, kterým já už vůbec nerozumím. Pracně jsem hledala v knihkupectví, abych se trefila, protože to byl vždycky dárek. Pak už se čtením nějak skončil. Zajímá se co je nového ve světě počítačové techniky, informací, protože s tím pracuje, takže literatura šla stranou. Možná se k tomu někdy vrátí. Možná mám ten subjektivní dojem právě z toho, že můj syn přestal číst. Omlouvám se všem, kteří rádi sahají po knížce a za měsíc přečtou jednu i více knížek. Mám takovou čtenářku švagrovou. A bylo by jen dobře, kdyby i děti poznávaly kouzlo knížek vedle tabletů počítačů a mobilů. Věřím, že takové děti jsou.
Není třeba být velký čtenář, číst jednu knihu za druhou nebo tomu snad věnovat celý svůj volný čas. Rowlingová jen dobře vyhmátla, že když lidi nečtou už od svého dětství, ochudí se tím na celý život. A tím, že dokázala stvořit úspěšnou sérii knih, které mají čím oslovit nejen děti, ale i náctileté a dospělé, se této výzvě postavila se ctí.
A pak přijde nějaký pan Pražák, a začne kritizovat fiktivní reálie příběhu, který se odvíjí na několika tisících stranách, protože po shlédnutí silně osekané filmové verze dospěl k závěru, že zbytek z těch tisíců stran k pochopení kritizovaných reálií nepotřebuje…
Je to už nějaký ten pátek, co jsem ty knihy četla, přesto si nevybavuju, že by Brumbál v době, kdy Harry Potter studoval v Bradavicích, vyučoval nějaký předmět, nebo třeba jenom suploval. (Např. za indisponovaného Lupina musel suplovat Snape.)
Ano, Brumbál kdysi aktivně vyučoval přeměňování (ten samý předmět, který vyučovala prof. McGonagallová), ale kdysi dávno. V době, kdy se odehrává příběh Harryho Pottera, už opravdu neučil. Voldemort byl znovuvzkříšen až na konci 4. knihy, do té doby Voldemorta ani Smrtijedy Brumbál rozhodně aktivně nepronásledoval (nebo tomu aspoň v knihách nic nenasvědčovalo). Taky jsem si vždycky říkala, co vlastně celou tu dobu ve škole dělal, když neučil. Že by bylo v Bradavicích potřeba každodenně vyřizovat tolik papírování?
Jako podporu poskytovanou učitelům bych si já (coby neučitel) představovala minimálně nějaké školení, které by nově přijatého profesora/profesorku takříkajíc „naučilo učit“. Obdržet alespoň nějaké základy v tomto směru by bylo fajn. Z podstaty věci nemohl totiž Brumbál do učitelského sboru přijmout žádné osoby s pedagogickým vzděláním, protože kandidáti tento typ vzdělání neměli v kouzelnickém světě jak získat. (Leda by vystudovali nějakou mudlovskou univerzitu, která vyučuje pedagogiku, což u kouzelníků nelze dost dobře očekávat.)
Bradavičtí profesoři tudíž byli sice odborníci (aspoň někteří) na předmět, který vyučovali, ale jejich učitelské vlohy byly mnohdy nevalné (viz Snape terorizující své studenty, Binns uspávající nudným výkladem dokonce i studenty zapálené pro historii, věčně opilá Trellawneyová). Pak mohlo snadno docházet k takovým přehmatům jako třeba při Hagridově první hodině, kdy hipogryf málem přizabil Malfoye. Pokud by Hagrid absolvoval aspoň pedagogické minimum, muselo by mu být jasné, že to nemůže dopadnout dobře – minimálně jeden student typu Malfoye se ve třídě vždycky najde, a kdyby pár dalších studentů místo správného postupu začalo panikařit, hipogryf by mohl zareagovat podobně nevhodně i na ně…
1) to, že neučil v době, kdy do Bradavic nastoupil Harry, nic neznamená a nedokazuje… už od první knihy je známo, že jako jeden z mála věřil, že Voldemort žije a snažil se ho najít a bránit mu v znovuzískání fyzického těla a tedy i bývalé moci, což je mimochodem příběh prvního dílu a dějová linie Brumbálovy účasti na příběhu od prvního do šestého dílu, takže opravdu nechápu, jak jste to mohla minout
2) aktivně pronásledoval i smrtijedy – pomáhal bystrozorům některé z nich ulovit a předsedal soudům s nimi, v knihách je to popsáno či různě zmíněco a ve filmu je na to dokonce scéna, kdy se Brumál účastí soudu s Karkarovem, který udá Bartyho Skrka mladšího…
3) v knihách (hlavně v šestém díle, ale zmínky padaly už dřív) je přímo vysvětleno, že v blíže nespecifikovaném období, o kterém víme jen to, že trvalo několik let, Brumbál cestoval, aby odkryl Voldemortovu minulost a zranitelná místa, předměty které si vybral za viteály, a aby odhalil místa, která pro něj měla význam jako skrýš pro ty viteály atd… nápad, že byl zavalen administrativou je tedy naprosto zcestný
4) zobecňujete Snapeův přístup k Harrymu a jeho kamarádům, který byl silně ovlivněný jejich vzájemným osobním vztahem a také tím, že oba byli z jiných kolejí, které mezi sebou soupeřily, na vztah ke všem studentům obecně, přitom ale ve skutečnosti nevíme, jak se obecně choval ke studentům, obzvláště těm mimo svou kolej (u těch víme, že jim nadržoval)
5) Hagrid neudělal nic špatně… ještě před tím, než hipogryfa přivedl, dal všem studentům naprosto jasné instrukce, co v jeho přítomnosti dělat a nedělat, navíc přivedl Klofana, který byl na poměry hipogryfů velmi krotký, a pro první ukázku navíc zvolil Harryho, o kterém věděl, že neudělá nějakou pitomost, jako Malfoy… s ohledem na to, že jeho úkolem bylo seznámit žáky se smrtelně nebezpečným zvířetem, toho moc lépe jako učitel udělat snad ani nemohl… Malfoy porušil všechny instrukce právě proto, aby dostal hagrida do potíží a navíc značně zveličil popis svých zranění, která nebyla nijak extrémně vážná, což bylo důsledkem právě Hagridova rozvážného rozhodnutí přivést klidné a vyrovnané zvíře, které Malfoye nerozcupovalo na kousky…
Jak říkám, nemáte nic, co by jednoznačně ukazovalo na něčí selhání. Neříkám, že tam bylo vždy všechno v pořádku, ale místo jasného ukazování prstem bych použil spíše slova jako „pravděpodobně“ a „možná“.
Nezvládání krizového managementu je vidět. Kromě toho si ředitel Bradavické školy A. Brumbál někdy neuměl vybrat učitele. Příkladem je profesor Lockhart, šašek, který se chvástá, naparuje jako páv, neustále mluví jen o sobě a studenty nic nenaučí. Pokud by se jednalo o historii, nic se neděje, historii si lze přečíst, obranu proti černé magii už ne, tam je důležitá praxe. A v té profesor Lockhart očividně pokulhává. Jen žvaní a vytahuje se. Umí však výborně řečnit, to mu pomohlo ke slávě. Jeho předchůdce, profesor Quirell, ovládaný Lordem Voldemordem také studenty nic nenaučil. A to jen proto, že Lord Voldemord nechtěl studenty nic naučit, šlo mu o něco úplně jiného.
Není od věci se na ten příběh dívat kriticky. Ale pokud chcete kritizovat Brumbálův výběr učitelů, bylo by jistě na místě oddělovat to, co o nich mohl vědět před jejich přijetím, a to, co na ně prasklo až následně.
Nebo si opravdu myslíte, že by přijal Quirrela, i kdyby věděl, že má v sobě Voldemorta? Nebo Lockharta, kdyby o něm věděl, že je to podvodník využívající paměťová kouzla pro přisvojování cizích úspěchů?
No třeba u takového Lockharta to vědět mohl, vždyť to byla známá osoba, věčně byl na stránkách novin atd. Stačilo si přečíst v novinách pár rozhovorů s ním a hned by si udělal úsudek o jeho charakteru. A i kdyby ne, krátký osobní pohovor s kandidátem před jeho přijetím na post profesora by zrovna u Lockharta musel odhalit jeho pravou povahu raz dva. Vždyť u něj bylo zřejmé, že je to jen do sebe zahleděný tlučhuba, sotva otevřel pusu.
A Quirrela Brumbál osobně znal z dřívějška, protože předtím učil v Bradavicích jiný předmět. Quirrel nebyl zrovna fajn člověk už předtím, než se do něj nastěhoval Voldemort, přesto mu Brumbál tu práci dal.
Dodržuji….
Quirrell cestoval po světě a na svých cestách posbíral hromadu zkušeností s černou magií. Možná nebyl fajn člověk, ale to ve srovnání s jeho praxí v oboru jen těžko obstojí jako argument proč ho nebrat.
Lockhartovu namyšlenost stejně jako u spousty lidí v reálném světě mohl Brumbál připsat jeho úspěchům. Spousta lidí takto zpychne. Skromnost ani není životně důležitým požadavkem na výkon učitelské profese. Lockhart navíc dokázal oblbnout celý kouzelnický svět, ne jen jednoho starého muže, který by pouhým pohovorem nic nezjistil, a praktickou ukázku nebylo třeba žádat u osobnosti, které si za její domnělé úspěchy cenil celý svět. Stejně, jako u reálného výběrového řízení.
Takže naprosto nesouhlasím. Vidíte pochybení, protože chcete vidět pochybení.
Ty Lockhartovy knihy, to nebyla žádná odborná literatura, ale beletrie. To je jako angažovat autora populárních krimi knih, aby vyučoval kriminalistiku, pouze na základě toho, že jeho knihy mají velký úspěch u čtenářů, ačkoli o skutečné práci kriminalistů ten spisovatel nic neví.
Lockhartovy knihy nebyly beletrie, ale autobiografie (!), a dokázal s nimi ošálit celý kouzelnický svět… VŠICHNI kouzelníci měli Lockharta za slovo vzatého odborníka a hrdinu, takže to z pozice ředitele školy bylo spíš jako angažovat válečného veterána ověšeného vyznamenáními do role velitele domobrany…
Nevadí mi, když někdo kritizuje knihy, které jsem si oblíbil. Nechápu ale uvažování lidí, kteří kritizují něco, s čím se neobtěžují ani seznámit. Kdybych já chtěl něco kritizovat, chtěl bych, aby moje kritika stála za to. Aby byla věcná a cílená, a aby ji nemohl rozcupovat každý, kdo se na ni podívá.
Vetší bullshit jsem jako fanoušek HP nečetl 🙂 Autor evidentně nečetl ani jednu knihu a půlku filmů prospal
Souhlas. A jak je vidět, každé zboží má svého kupce – davy přikyvujících, kteří HP také nečetli. 🙂 Zde šlo redakci očividně o téma, které přitáhne na všudypřítomné PPC reklamy, a ne o novinářské kvality. 😉
Autor vyrůstal na HP, text vznikl před rokem jako fb status pro radost. Díky za zpětnou vazbu ✌️
Nevím, proč pořád opakujete, že jste na HP vyrůstal a původně to napsal na fb pro radost. To je sice hezké, ale faktické chyby to z článku neodstraní.
BTW nemohl jsem si nevšimnout, že o sobě neustále referujete ve třetí osobě. To je nějaké duchovní cvičení v rámci anger managementu, nebo se jen snažíte držet si mentální odstup od lidí, se kterými komunikujete?
Pane Václave ne, to je ochrana proti ČM.
Koukám, partička fanoušků HP z Plzně, že by rodinná sešlost. Tak to jsem zde správně 😉