„S Buddies programem mám zkušenosti, nedělám to poprvé. Baví mě na tom všechno, jak to čteme a střídáme se. Přes počítač to bylo taky dobrý, ale naživo je to lepší,“ srovnává online a offline podobu programu Valča (na snímku vpravo s Johankou z druhé třídy) FOTO: Kateřina Lánská

Postav stavbu z pěti krychliček aneb Když děti učí děti

Na základní škole SMART v Roudnici nad Labem vyučují prvňáčky matematiku, čtení nebo angličtinu jen o pár let starší spolužáci. Uspořádat takové setkání není organizačně náročné a ze samotné hodiny je cítit nadšení a chuť do práce. Výsledkem tamního programu Buddies je pak nejen jiný pohled na probíranou látku, ale taky budování komunity a bezpečného přátelského prostředí ve škole. 

Klidná hudba z rádia upozorňuje na začátek hodiny. Děti se pomalu usazují ke stolečkům. Na dnešní hodině se potkávají první a pátá třída a děti si nejprve vylosují papírky se jménem kamaráda. Ve stejné dvojici, ve které spolu začnou pracovat děti na dnešní hodině, spolu budou pokračovat v rámci Buddies programu po celý školní rok a možná i dál. 

„Zkus postavit stavbu z pěti krychliček,“ zadává první úkol mladší Terezce páťák Tobík.
„Zkus postavit stavbu z pěti krychliček,“ zadává první úkol mladší Terezce páťák Tobík. FOTO: Kateřina Lánská

„Zkus postavit stavbu z pěti krychliček,“ zadává první úkol mladší Terezce páťák Tobík. Starší s mladšími procvičují matematiku. Ale nejde o klasické počty, žáci spolu cvičí logické myšlení a představivost pomocí krychliček a zakreslené sítě, což je způsob výuky matematiky podle Hejného. „Páťáci je mají naučit plán stavby, my v tom pak budeme v hodinách matematiky dál pokračovat,“ vysvětluje třídní učitelka prvňáků Marie Kozáková. 

„Chtěl bych, aby se můj buddy dneska naučil to počítání a aby si to vyzkoušel i rukama,“ říká Tobík. „Já jsem měl svého buddyho taky, když jsem byl mladší. Líbilo se mi, když jsme s nimi hráli venku na zahradě pexeso se svými jmény, to mě bavilo,“ vzpomíná na svou roli mladšího žáka v dřívějších letech Tobík. Se svým budddym – Terezkou – si rozumí, ale i kdyby ne, děti se můžou proházet. „Kdyby dvojice nevyhovovala, není problém ji vyměnit. Známe žáky dobře, dvojice si musí sednout hlavně povahově. Vždy se je snažíme zkombinovat tak, aby pro ně byla práce přínosná,“ vysvětluje Marie Kozáková. Ta nápad propojení starších a mladších školáků přivezla ze svého pracovního pobytu v Austrálii. „Podle mého názoru jde program jednoduše zavést na každé škole,“ doplňuje. 

Dítě učivo jinak vysvětluje, víc se vžije do toho, jak to asi může pochopit ten mladší. Děti mluví podobným jazykem.

Buddies program ve škole zavedli před pěti lety a klade důraz na spolupráci dětí různých věkových kategorií. „Vrstevnické učení má ohromné výhody oproti tomu, když učí děti učitel. Dítě učivo jinak vysvětluje, víc se vžije do toho, jak to asi může pochopit ten mladší. Děti mluví podobným jazykem,“ vysvětluje ředitelka školy Klára Koubská. „V sociální rovině máme pak za cíl budování komunity a odstraňování strachu z jinakosti a z neznámého – škola funguje dobře, když se lidé v ní mezi sebou znají, když o sobě něco vědí. Prostředí je přátelštější, děti se tu cítí bezpečněji,“ říká Koubská. Při klasické prezenční výuce se žáci setkávají minimálně jednou za měsíc, ale často se stane, že spolu třídy podnikají i mimoškolní aktivity, třeba výlety. 

Čtěte také  „Buddies program“ vyhrál cenu EDUína. Inspirovali jsme se v Austrálii, tam je to běžné, říká ředitelka školy

„Je to zase něco jiného a je to hodně zábavný,“ hodnotí program Majda z páté třídy. „Měla jsem svého staršího i mladšího buddyho. Takže už jsem na to zvyklá. Staršího, osmáka, jsem měla během karantény. Pomáhal mi, když jsem něco nevěděla, třeba si se mnou i četl. Bavilo mě si s ním i povídat,“ říká Majda. Ve dvojici je s prvňačkou Emičkou. A jak jí sedí pozice „vyučujícího“? „Není to někdy zas tak lehký něco vysvětlit. Ale mám dobrý pocit z toho, že cítím, že ostatní něco naučím,“ říká Majda.  

Ke konci hodiny se žáci přesunou ke slíbené hře piškvorek. „Vůbec první buddy aktivita na začátku školního roku, kdy se děti jen seznamovaly ve skupině, byly deskové hry – Člověče, nezlob se nebo pexeso. Vybíráme takové aktivity, které je budou bavit a budou zajímavé,“ vysvětluje Marie Kozáková. „Myslím si, že každý dělá nejlépe to, co ho baví. Kdyby dělal to, co ho nebaví, tak to nebude mít takový efekt,“ doplňuje. Že děti hodina baví, je pak vidět na první pohled. Navzájem se chválí, povzbuzují, což mají zažité nejen z předchozích ročníků Buddies programu, kde byly ještě v roli těch mladších, ale i ze způsobu komunikace a hodnocení ze strany pedagogů.  

„Není to někdy zas tak lehký něco vysvětlit. Ale mám dobrý pocit z toho, že cítím, že ostatní něco naučím,“ říká Majda (na snímku vlevo s prvňačkou Emičkou)  FOTO: Kateřina Lánská

Buddies fungovaly i online

Děti se do programu zapojují dobrovolně – ale prakticky se nestává, že by se některé z oslovených dětí odmítlo programu zúčastnit. Takovou situaci zažili v Roudnici nad Labem jen jednou, loni při distanční výuce, kdy se děti setkávaly na 20 minut přes počítač každý týden. „Tam už některým rodičům připadalo, že děti času u počítače tráví opravdu hodně. Domluvili jsme se proto, že po dobu distanční výuky se nebude jedna žákyně zapojovat,“ doplňuje ředitelka školy Klára Koubská.  

Do letošního ročníku cen EDUína 2021, jehož tématem je zmenšování nerovností ve vzdělávání způsobených letošní pandemickou situací, můžete své kandidáty nominovat do 26. září.

Celý program byl dříve nastaven jen pro první stupeň. „Jenže to nefungovalo tak dobře jako teď, kdy propojujeme první až čtvrtou třídu s pátou až osmou. Tuhle změnu jsme učinili právě během distanční výuky,“ doplňuje ředitelka Koubská. S online verzí Buddies programu, ve kterém se při prvním jarním lockdownu propojili žáci z 1. a 2. stupně, získala škola cenu EDUína. „Díky EDUíně se nás hodně lidí na program ptá. A my v důsledku toho reflektujeme, co vlastně děláme, přemýšlíme, jak bychom mohli program vylepšit, kam ho posunout,“ říká Klára Koubská. „Tím, že jsme si program mohli vyzkoušet i v rámci distanční výuky, přišlo hodně nápadů, jak program využít. Řekla bych, že před covidem byli buddies zaměření hodně na vztahové věci a komunitu. A v onlinu k tomu najednou přibylo i hodně výukových věcí – děti spolu dělaly angličtinu, matematiku. A my jsme zjistili, že to vlastně funguje obojí,“ zakončuje Koubská. 

Vedlejší efekt programu? Přátelství a pocit bezpečí

O pár desítek minut později se přesouváme do jiné místnosti, kde se už na společnou hodinu chystají žáci druhé a šesté třídy. Šesťáci už jsou v roli starších druhým rokem. „Myslím si, že díky tomu, že žáci vidí, že jejich znalosti mají nějaký smysl a že je mohou předat, cítí důležitost. Na závěr každého setkání starší žáci hodnotí mladší, čímž jim dodávají motivaci a sílí tím i vzájemné propojení. Je z toho cítit taková pěkná energie. Dodává jim to sílu, energii a radost do učení,“ míní třídní učitelka stávajících šesťáků Vlasta Tvrdíková. Stejně jako v minulé třídě, i tady je na starších buddies vidět, jak už mají ve vedení dětí zkušenost. „Jakmile vědí, že můžou pomoct a že je někdo potřebuje, tak pomocnou ruku rádi poskytnou. Oni pomoc dostávali, když byli malí. A teď ji rádi vrací,“ doplňuje Tvrdíková.  

This slideshow requires JavaScript.

Dnešním úkolem pro druhou a šestou třídu bude čtení a porozumění textu. Děti si nejprve povídají o svých nápadech, zkušenostech, pak se pustí do čtení příběhu. Ve třídě je vidět velké soustředění, ale zároveň i uvolněná atmosféra. „Četli jsme příběh o rakovi a pak jsme měli napsat na papír, o čem to bylo, a odpovědět na otázky,“ vysvětluje po vypracování pracovního listu starší Valča, která je ve dvojici s druhačkou Johankou.

Naživo je to setkávání mnohem lepší. Mně se líbí, že si spolu povídáme.

„S Buddies programem mám zkušenosti, nedělám to poprvé. Baví mě na tom všechno, jak to čteme a střídáme se. Přes počítač to bylo taky dobrý, ale naživo je to lepší,“ srovnává online a offline podobu programu Valča. A Johanka ji doplňuje: „Naživo je to setkávání mnohem lepší. Mně se líbí, že si spolu povídáme.“ Ale samozřejmě není všechno vždy jen zábava. „Těžký je, když něco nechápe, tak já někdy úplně nevím, jak jí to vysvětlit. Řeším to pak tak, že se zeptám paní učitelky,“ směje se starší ze dvojice Valča.  

„Když jsem buddies zažila na vlastní kůži, práci a nadšení dětí, tak jsem byla opravdu nadšená, moc se mi to líbilo,“ hodnotí svoje první dojmy z Buddies programu třídní učitelka druhé třídy Gabriela Rubínová.
„Když jsem buddies zažila na vlastní kůži, práci a nadšení dětí, tak jsem byla opravdu nadšená, moc se mi to líbilo,“ hodnotí svoje první dojmy z Buddies programu třídní učitelka druhé třídy Gabriela Rubínová.  FOTO: Kateřina Lánská

„Když jsem buddies zažila na vlastní kůži, tak jsem byla opravdu nadšená, moc se mi to líbilo,“ hodnotí svoje první dojmy z Buddies programu třídní učitelka druhé třídy Gabriela Rubínová. Na školu v Roudnici nad Labem přišla ze státní školy, kde by podle ní z organizačních důvodů kvůli velkému počtu dětí a tříd nebylo možné podobný program zavést. „Hlavně se mi líbí, jak jsou šesťáci v roli těch starších, zkušených. Druháci k nim, hlavně vloni, vzhlíželi a opravdu si dali říct, poslouchali a nádherně spolupracovali. Třeba u čtení je vidět, jak s těmi staršími hned čtou rádi a baví je to,“ pokračuje Rubínová. „Všechno běží hladce, v pohodě, i v rámci onlinu. Kolikrát se i stalo, že na online setkání měly děti 20 minut, ale často zůstaly až hodinu – nechtěly se odpojovat, užívaly si to,“ říká.  

Na konci hodiny je čas na závěrečnou zpětnou vazbu od žáků i učitelů. Ve třídě je trochu větší ruch, a aby si učitelky získaly pozornost, zatleskají dvakrát a zvednou ruce. Ve chvilce zvedají ruce i všichni žáci a do pár vteřin je ve třídě ticho. „Je čas, abychom si přečetli vaše odpovědi na otázky z pracovních listů, které jste dostali. Kdo chce začít?“ ptá se učitelka Vlasta Tvrdíková. Postupně se dostanou ke slovu všichni, ačkoli nikoho do odpovědí učitelky nenutí. 

Celou hodinou i závěrečným hodnocením se nese pozitivní energie, a to jak ze strany učitelů, tak žáků. Všichni říkají, jak se jim vzájemně dobře spolupracovalo, jak se přes prázdniny zlepšili ve čtení. Nebo taky jak jim pomohlo, že je starší spolužáci uklidnili, když jim bylo smutno, že jim nepřišel kvůli nemoci jejich buddy. „Oni vždycky vypíchnou to hezké. A ti malí rozkvetou, pochvalu od staršího kamaráda vnímají jinak než od paní učitelky,“ potvrzuje Gabriela Rubínová. 

„Jsi bezva, překvapilo mě, jak hezky a rychle píšeš,“ hodnotí pak jedna z druhaček svoji starší kamarádku ze šesté třídy. Děti si na rozloučenou plácnou. „Tak čau, zase za měsíc.“

Autorka: Tereza Knížková

Děti si na rozloučenou plácnou. „Tak čau, zase za měsíc.”
Děti si na rozloučenou plácnou. „Tak čau, zase za měsíc.”  FOTO: Kateřina Lánská

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments