Pokud máte doma šikovného budoucího prvňáka, promluvte si o něm s budoucím třídním učitelem. A jak doporučuje Petra Novotná, obětujte trochu času a pohodlí a vydejte se učitelem (třeba v přípravném týdnu na konci srpna) osobně, namísto toho, abyste se spoléhali na e-mail. FOTO: Kateřina Lánská

Prvňáčka, který už čte, píše a počítá, slabikář unudí k smrti. Co udělat pro to, aby neztratil chuť do učení?

Máte doma budoucího prvňáka, který je v některých dovednostech napřed, a nevíte, jak s tím naložit? Možná máte i pocit, že je vaše dítě nadané, a bojíte se, aby ho školní systém neutloukl? Je lepší mlčet a počkat, až si paní učitelka všimne, nebo se za něj zasadit raději rovnou? A měli bychom dítě raději preventivně objednat do poradny, třeba ještě teď o prázdninách?

Když autorka tohoto textu nastupovala do první třídy, měla už přečtené komplet všechny knihy o Neználkovi (mimo jiné), a velmi se těšila na to, jaké zajímavé knihy ji čekají ve škole. Psal se nicméně rok 1986 a srážka s realitou byla drsná: přišel absolutní zákaz čtení pod lavicí a nekonečné hodiny, kdy spolužáci válčili s Eminou mísou masa. Škola se tak brzy stala místem, kde se dělají lumpárny, vykládá se spolužákům a smysl tam mají jenom přestávky.

Možná jste něco takového taky zažili, a teď svého čtoucího, píšícího a počítajícího předškoláka sledujete se směsicí pýchy a obav. Jak se mu bude dařit v první třídě? Dokáže ho paní učitelka zabavit? Nezchladne jeho vášeň pro učení a objevování ještě dřív, než se stihla rozhořet?

„To, jak se dítěti, které je v některých dovednostech napřed, bude dařit ve škole, je do značné míry závislé na osobnosti učitele a jeho schopnosti pedagogické diagnostiky,“ vysvětluje Petra Novotná, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Ústí nad Orlicí. „Dítě, které je výrazně napřed, bezpochyby představuje pro učitele značnou zátěž, ale zároveň může práce s ním být i zdrojem velké radosti. Hlavním smyslem školy a vzdělávání je, aby se v dětech rozvinula touha po vzdělání a vědění. Takže učitel by měl takové dítě vidět jako velkou šanci a svého spojence ve třídě,“ dodává. Navíc – jak připomíná ředitelka Novotná – žádná země na světě si nemůže dovolit plýtvat potenciálem svých obyvatel. Pokud je dítě kreativní, ať už v jazyce, v konstrukčních úlohách nebo třeba v počítání, je to doslova hřích, pokud by se mu nemělo dostat podpory. 

Co by měl udělat učitel? Připravovat různorodou práci

Pokud učitel zjistí, že má ve třídě prvňáka, který učivo už dávno zvládl, měl by to vzít v úvahu, když mu zadává práci. U těchto dětí stačí, aby procvičování učiva věnovaly v hodinách například jen 20 procent času a ve zbytku se rozvíjely v tom, co jim jde. Jednoduše řečeno: není třeba mu zadávat víc práce, ale jinou práci; další nekonečné sloupečky sčítání a odčítání asi nebudou to pravé. Skvělá věc pro různorodý kolektiv jsou gradované úlohy, kdy se obtížnost s každým dalším úkolem zvyšuje. Všichni mají co dělat; každý dojde tam, kam zvládne, a ti rychlejší se můžou zakousnout do šťavnatějších úkolů. 

„Když vidím, že Maruška hezky čte, můžu ji jako učitel někdy posadit k Aničce, které to naopak moc nejde, a nechat ji, aby kamarádce pomáhala,“ uvádí Petra Novotná další příklad, jak může učitel s takovým dítětem ve třídě pracovat. Dítě může spolužákům také vyprávět o knihách, které přečetlo, čímž je může motivovat ke čtení. Pokud umí psát a vládne dobře slovem, může psát příběhy nebo třeba tvořit komiks. I bez vyplňování dalších a dalších pracovních listů se rychlejší dítě bohatě naučí, co se naučit má, a k tomu ještě něco navíc – a přitom se nebude nudit. 

Co by měla udělat škola? Mít plán, jak rozvíjet rychlejší děti

Jako by měla každá škola mít připravený plán, jak zacházet se znevýhodněnými dětmi, měla by být připravená i na děti nadané. 

„Díky reformě financování škol si dnes školy mohou dovolit děti na některé předměty dělit. Je tedy možné a legitimní udělat třeba na češtinu a matematiku skupiny rychlejších a pomalejších žáků; je možné je dokonce vytvářet napříč třídami v ročníku,“ popisuje Petra Novotná. Ve školách, kde se už o toto dělení pokusili, se pak ale často stává, že se děti samy začnou vnímat jako „chytré“ a „hloupé“. To není žádoucí kvůli klimatu ve třídě a sebevědomí těch „horších“; může se tak pěstovat i podhoubí pro šikanu, proto je třeba, aby se na naukové předměty a výchovy děti zase sešly v jedné třídě. Někteří učitelé systematicky nabízejí třeba tvůrčí psaní, čtenářské dílny a podobné aktivity. Jsou i školy, které dětem umožňují, aby na některé předměty docházely do vyšších ročníků. 

Co by měli udělat rodiče? Navázat vztah s učitelem svého dítěte

Pokud máte doma šikovného budoucího prvňáka, promluvte si o něm s budoucím třídním učitelem. A jak doporučuje Petra Novotná, obětujte trochu času a pohodlí a vydejte se za učitelem (třeba v přípravném týdnu na konci srpna) osobně, namísto toho, abyste se spoléhali na e-mail. „Rodiče by měli usilovat o to, aby s učitelem svého dítěte vytvořili sladěný tandem, kterému společně jde o dobro dítěte, a to se po e-mailu dělá těžko,“ říká Petra Novotná.

Učitel je profesionál a měl by pochopit, že se nejdete vychloubat nebo mu radit, jak má svou práci dělat; rodič by zase na druhou stranu neměl na pedagoga už mezi dveřmi navalit spoustu požadavků. Při schůzce se můžete domluvit na tom, jak budete společně komunikovat, předávat si informace o tom, co vaše dítě baví a zajímá a co mu naopak tolik nejde. „Osobní komunikace je plastičtější a díky ní se lépe předejde případným nedorozuměním. Navíc pokud máte pocit, že vaše dítě potřebuje trochu speciální zacházení, je lepší s učitelem rovnou navázat vztah,“ dodává Novotná.

Měl by rodič ve chvíli, kdy má podezření, že je jeho dítě nadané, kontaktovat poradnu a chtít individuální vzdělávací plán? Podle Petry Novotné to není hned třeba – to, že je dítě šikovné a napřed, ještě nutné neznamená, že jde o dítě nadané, které potřebuje zásadní úpravu školního režimu. Často jde o děti z velmi podnětného prostředí, s nimiž rodiče hodně mluví, používají hezkou češtinu, a děti to „odkoukají“; nebo mají starší sourozence, od nichž se také ledacos přiučí. 

“Pokud si rodič nebo učitelky ve školce ale všimnou, že se dítě opravdu v nějaké oblasti silně vymyká, je vhodné zajít do poradny a nechat dítě diagnostikovat. Pokud třeba pětileté dítě vykazuje silný zájem o šachy, vesmír, chemii nebo jazyky, případně pokud už ve školce suverénně násobí a dělí, pravděpodobně se bude jednat o dítě velmi nadané. To pak ale mívá potíže zapadnout mezi spolužáky, nebo si třeba ještě ve třetí třídě nezaváže pořádně tkaničky, a tato takzvaná dvojí výjimečnost už vyžaduje spolupráci školy, rodiny a poradenského pracoviště,” vysvětluje Petra Novotná. 

Co může udělat pedagogicko-psychologická poradna? Pomoct vyřešit případné potíže

V ideálním případě se rodič a učitel domluví, škola poskytne rychlejším dětem dostatečný prostor, a všechno je v nejlepším pořádku. Nenastane-li tato konstelace a komunikace mezi jednotlivými aktéry vázne, je přínosné, aby do hry vstoupil další hráč – pedagogicko-psychologická poradna. Ta může například zkusit lépe nastavit komunikaci mezi třídním učitelem a rodinou. 

„Pokud škola nereflektuje, že je dítě napřed, a namísto povzbuzování mu spíš sráží sebevědomí, může pomoci, když se rodina objedná na vyšetření do poradny. Ta určí míru nadání a nastaví opatření. Na jejich uvedení do praxe má pak už škola zákonem stanovené lhůty,“ vysvětluje Petra Novotná. 

Jak to může v první třídě vypadat? Sdílíme zkušenosti rodičů

Monika Hořčicová:

Je to už 16 let, ale doteď vzpomínám na skvělou paní učitelku mojí dcery. Když zjistila, že malá bez potíží čte, dala jí vždycky nějakou knížku a ke každé kapitole jí připravila 10 otázek. Dcera si sedla někam dozadu, četla, a když měla kapitolu přečtenou, napsala odpovědi do zvláštního sešitu. Toto čtení s porozuměním jí do života dalo hrozně moc. Přečetla takto Pinocchia, Děti z Bullerbynu a mnoho dalších knih. Paní učitelku to muselo stát hodně práce: vymýšlela otázky, pak četla dceřiny odpovědi a vpisovala jí tam různé komentáře atd. Nechávala ji i hledat v encyklopediích. Byla to skvělá zkušenost.

Tereza Podholová:

Dcera při nástupu do školy četla, psala i počítala. Hned druhý den se se mnou paní učitelka domluvila, že si dcera bude samostatně číst. Po měsíci jsme se domluvily jinak – čtení dceru nikam zvlášť neposouvalo, proto dostala učebnice z vyšších ročníků a vypracovávala úkoly i z nich. Aby byla paní učitelka “krytá”, zašly jsme do PPP (jinak papír z poradny paní učitelka nepotřebovala). Přeskočení ročníku psycholožka nedoporučila, protože dcera měla nerovnoměrný vývoj – sociálně normální, rozumově daleko jinde. Docházení do vyššího ročníku zase nepovolila škola – prý by s tím bylo moc práce. Takhle jsme to ale všichni dobře zvládli a i dcera byla spokojená.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments