V poslední dekádě začal strmě růst počet soukromých základních škol s alternativní výukou, které často zakládají rodiče. Stát se k tomu trendu nejdříve stavěl vstřícně a velkoryse, před dvěma lety ale prudce otočil. Pavel Kraemer se v rozhovoru zamýšlí nad možnými důvody. Jako mentor a poradce pomáhal mnohým těmto školám ke vzniku a v alternativní vzdělávací komunitě se pohybuje dlouhodobě.
V poslední době bylo hodně slyšet o zakládání základních škol rodiči a také o tom, že jim stát brání…
Tahle vlna se zvedla někdy kolem roku 2010. Byla ministerstvem dlouho tolerována, školy povolovalo bez větších problémů až do roku 2017, pak ale prudce otočilo a začalo vydávat odmítavá stanoviska. Školy se ale bránily, mimo jiné i soudní cestou, což přimělo stát k ústupu. V současné době znovu většinu žádostí schvaluje.
Jakou má tenhle trend příčinu? Proč se najednou skupina lidí aktivizovala v téhle oblasti?
Nejspíš je to tak, že do rodičovství dorostla populačně silná generace, která zahrnuje lidi se silnou potřebu si tvořit svůj život podle vlastních představ, nenechat se omezovat, nedělat kompromisy. Tito rodiče ve státním školství stěží nacházejí školu, kterou by svým dětem přáli. Škol je zároveň málo, protože počet dětí předtím dlouhodobě klesal a mnohé byly zrušeny. Ve stavu určité nouze se tedy stát zpočátku díval na soukromou iniciativu vcelku blahosklonně. Soukromé školy mu řešily problém.
Co těmto rodičům na stávajících státních školách vadilo?
Direktivnost a nedostatek ohledů na individualitu dítěte. A také děti se v direktivní škole začaly subjektivně cítit hůře. Co předchozí generace snesly, možná i bez újmy, vzbuzuje v současných dětech, vychovávaných jinak, strach a odpor. Zvýšil se kontrast mezí tím, co je doma, a co je ve škole. A je to zátěžová situace i pro učitele. Tím spíš, že mnoho z nich by chtělo mít autoritu automaticky, tak jak to bylo dříve, a neudělali dost pro to, aby si ji získali přirozeným způsobem. Klima se tedy v mnohých školách zhoršilo. Na druhou stranu, některé školy se pod tímto tlakem nespokojených dětí a jejich nespokojených rodičů začaly měnit k lepšímu, přinejmenším na prvním stupni.
Dají se nově vznikající soukromé základní školy nějak souhrnně popsat?
Cílem těchto rodičů je většinou vybudovat školu s přátelskou atmosférou, bez soutěžení a známkování, se zážitkovou pedagogikou, která bere děti partnersky.
Je nedostatek učitelů. Jak se těmto soukromým školám daří si je opatřovat?
Platy to není, ty jsou v soukromých školách v průměru o několik tisíc nižší než ve státních. Atraktivní jsou tam pro učitele jiné věci: možnost uplatnit vlastní iniciativu, progresivní metody, podobně smýšlející kolegové, žáci z motivujícího rodinného prostředí, méně početné třídy…
Hodně lidí si myslí, že soukromé školy jsou drahé. Je to pravda? Teď mluvíme o těch základních.
Je a není. Byť se velká většina základních škol nezakládá pro peníze, platí se v nich školné, které je pro ně nezbytným příjmem. Nestátní škola dostává státní příspěvek na platy učitelů, ale jinak si celý provoz platí sama a školné potřebuje. V Praze se pohybuje od pěti tisíc do řekněme dvaceti, sedm až deset tisíc je nejběžnější částka. Škola z toho sice nezbohatne, ale pro mnoho rodin může být takové školné zcela nedostupné. Soukromé základní školy v regionech mají obvyklé školné nižší, běžné jsou dva či tři tisíce korun. Existuje mnoho škol se školným pod tisíc korun, znám i soukromou školu bez školného.
Některé alternativní školy nejsou soukromé, ale státní. Jak vlastně může vzniknout státní (obecní) alternativní škola?
Školy vznikají a také se zavírají, podle potřeby v daném místě. Je to demografická záležitost. Pokud je tomu obec jako zřizovatel nakloněna nebo se nechá přesvědčit, třeba skupinou motivovaných rodičů, může nová škola vzniknout jako alternativní. Není to častý případ, ale děje se to, a to i dnes. Jako příklad může posloužit Základní škola Světice blízko Prahy, kde jsem půl roku působil jako mentor, takže ji celkem dobře znám. Školu zřídila obec, ale hlavní impulz k jejímu vzniku daly rodiny, za výsledkem stojí do velké míry jejich energie, ale velkou roli hrál samozřejmě vstřícný a aktivní přístup ze strany obce.
Někdo by mohl namítnout, že aktivní skupina rodičů nereprezentuje všechny rodiny v dané obci, je prostě jen aktivnější…
Podporovat takovéto iniciativy zdola, dát jim prostor, je podle mě zdravá věc. Záleží samozřejmě na tom, kdo v obci žije, jaký typ rodin. Pokud je v daném místě poměrně homogenní skladba obyvatel a ti jsou alternativnímu vzdělávání nakloněni, pak taková škola vychází vstříc potřebám komunity. Pokud ale jde o izolovanou skupinku lidí, jejichž názory jsou v ostrém protikladu k názorům většiny a neumí s touto většinou komunikovat, vytvoří se napětí. V celé věci hraje roli právě schopnost komunikovat, je třeba dosáhnout konsensu u celkem velkého počtu hráčů. To na začátku devadesátých let stačilo často přesvědčit jednoho člověka…
Opravdu?
Nově nabytá svoboda, silná deregulace a decentralizace se tehdy silně projevila i ve školství. Bylo snadné nejen založit soukromou školu, ale i změnit styl výuky ve státní škole. Tehdy například vzniklo několik státních waldorfských škol a školek. Pár ředitelů zapálených pro inovace zřídilo alternativní třídy ve své škole. V Praze a v Semilech se podařilo otevřít státní školy a školky, ve kterých byly pouze waldorfské třídy. Stát, společenská vůle, těmto změnám přály, v rámci tehdejšího nadšení pro vše, co bylo vnímáno jako projevy občanské společnosti.
Založit soukromou školu byla tehdy často otázka dvou nebo tří měsíců, stačilo jedno škrtnutí pera. Nějaké formální náležitosti existovaly, i když nebyly moc jasné ani propracované. Hlavní ale bylo to, co říká „náčelník“ – nějaká autorita, člověk, který měl slovo, rozhodoval. Tak byli lidé zvyklí z komunismu.
Dá se říct, že v důsledku této bezbřehé volnosti vznikla i spousta špatných soukromých škol?
Řekl bych, že špatné školy se začaly zakládat až později, i když statisticky to podložené nemám. Nejdřív šla vlna kreativní-idealistická, pak následovala vlna komerční, vypočítavá. A ta se navíc prakticky skoro netýkala základních škol, ale středního a vysokého školství. Drtivá většina soukromých základních škol byla a je zakládaná nadšenci, lidmi, kteří mají nějakou vzdělávací vizi. Není to pro ně podnikatelský projekt. Výjimkou v segmentu základních škol jsou snad jen drahé mezinárodní školy, hlavně britské a americké, které nabízejí statusové vzdělání doložené příslušnými certifikáty.
Vraťme se ještě do roku 2017, kdy ministerstvo tak náhle změnilo kurz…
Změna opravdu nastala skokově. Na konci roku 2016 příslušná komise vydala celou řadu souhlasných stanovisek, a najednou, v lednu 2017, nastal zlom. Říká se, že na ministerstvu proběhlo něco jako tajná schůzka, kde byl přítomen vysoko postavený člen sociální demokracie a ten jasně vyjádřil povel, že soukromé školy se nemají nadále povolovat. Aby to nebylo tak nápadné, bylo doporučeno několik škol povolit. Zbytek žádostí, které již měly pozitivní stanovisko, byl předán jinému odboru, který je měl přehodnotit a zamítnout. A to se i stalo.
Proč, podle vás?
Z veřejných vyjádření se to zjistit nedá, protože nikdo radikální obrat oficiálně nepřiznal. Ani tehdejší ministryně školství Valachová, ani nikdo z náměstků. Někomu nahoře zřejmě vadilo, že vznikal silný segment škol, se kterými by veřejnost mohla srovnávat ty stávající státní. Nebo chtěli jen populisticky zabodovat u veřejnosti, která si nepřeje, aby si nějaká rodičovská elita dělala, co chce.
Mimochodem, často zazníval i falešný argument, že soukromé školy odsávají ze státního rozpočtu peníze, které by mohly jít na zkvalitnění státních škol. Současná vláda si nechala udělat analýzu finančního dopadu eventuálního zrušení soukromých škol, a ta ukazuje opak. Zrušení soukromých škol by stát každoročně stálo přes miliardu korun na přímých nákladech, a pokud by se započítaly i nepřímé náklady, vyšlo by to na několik miliard.
I někteří experti hodnotí zakládání soukromých základních škol ambivalentně. Mohou sloužit jako vzor či inspirace pro státní školy, to ano, ale pokud část žáků chodí do jiných než státních škol, společnost se štěpí, skladba žáků ve státních školách se ochuzuje, progresivní mladí učitelé volí raději soukromé než státní školy, a to vše snižuje kvalitu i atraktivitu státního školství.
Na soukromých základních školách v ČR, kterých je jen asi dvě stě, je zatím žáků směšně málo – dvě procenta. Vliv těchto škol na systém tedy není nijak velký, i když tato obava asi roli hrála. Je třeba si uvědomit, že diferenciace na dobré a špatné školy probíhá intenzivně i ve státním školství, a to v daleko větším měřítku. Státních škol je nepoměrně víc než soukromých. Takže problém tu je, ale jen zanedbatelnou částí se týká soukromých škol. Pokud těmhle rodičům zakážeme jejich soukromou školu, budou pro své dítě hledat co nejlepší státní školu, a posílí tak okamžitě segregaci ve státních školách.
Cílem by měla být dobrá škola pro všechny děti, nebo ne?
Ano, ale to se lehko řekne, ale hůř realizuje. Lidské zdroje jsou omezené. A celkově jsem skeptický k tomu, že stát dokáže něco plošně zlepšit. V reformy diktované ministerstvem moc nevěřím.
Podle vás tedy celkovou úroveň škol není možné zvýšit?
Šlo by to, ale stát by musel jinak chápat svou roli. Teď něco vymýšlí a pak provedení svých nápadů kontroluje. Chová se vůči školám direktivně a výsledky jsou chabé nebo zcela kontraproduktivní. Pokud by ale školám odstraňoval z cesty překážky, spíše, než jim zadával úkoly, jeho snaha by byla úspěšnější. Tak jako v přírodě: nemůžu vytvořit strom, ale můžu vytvořit podmínky, které nebrání jeho růstu nebo ho dokonce podporují. Místo příkazů a zákazů by stát měl umožnit učitelům nebo rodičům, aby si založili školu, pokud chtějí. Vytvořit podmínky pro učitele, aby se jim snadněji učilo a nemuseli dělat to, co nechtějí. Nechat ředitele, aby se mohli plně věnovat škole, spíše než stavbám a nesmyslným byrokratickým povinnostem. Současný ministr školství to vidí podobně a v rámci svých možností se snaží o posun v tomto směru.
Když stát nebude mít roli kontrolora, kdo bude místo něj jistit, aby školy udržely nějakou kvalitu?
Místní komunita. Té přece záleží na tom, aby škola byla dobrá.
Komunita bude vědět, co je to dobrá škola? Lépe než stát, který se opírá o experty?
Jsem o tom přesvědčen. Ani ne tak o neomylnosti komunity, jako o vysoké míře chybovosti státu. Státní úředníci a konkrétní práci v terénu leckdy vzdálení experti kvalitu nevytvoří. Tu vytvoří lidé na místě – učitelé, rodiče, vedení a zřizovatel. Rodiče obecně vědí lépe než stát, co je pro jejich děti dobré. Samozřejmě, nemyslím to tak, že každý rodič do hloubky rozumí výchově a vzdělávání dětí. Ale od toho tu jsou učitelé a ředitelé, aby své zkušenosti s rodiči sdíleli. A naopak. Aby se vzájemně korigovali. Stát je daleko a má tendenci mít na všechno obecné recepty. A ty ve školství nefungují. Nejde o sériovou výrobu.
Jaké máme tedy v této oblasti vyhlídky?
Zajímavé bude, až vyrostou a sami se stanou rodiči lidé, kteří chodili od začátku do dobrých alternativních škol. U nich bude totiž pravděpodobně chybět dynamika boje, odporu a protikladu, která je u současných alternativních rodičů velmi rozšířená. Nová generace odchovaná školami s inovativním přístupem nebude mít potřebu se negativně vymezovat vůči hlavnímu proudu a bude mít lepší vlastní výchovné i pedagogické instinkty, protože neprošla žádnou deformující vzdělávací zkušeností. Bude mít lepší sociální kompetence i sociální cítění. A bude myslím hledat cesty, jak se vrátit k sociálním ideálům, ze kterých před sto lety vznikaly školy waldorfské a montessori. To může reálně stmelit společnost daleko víc, než když někomu zakážete udělat si svou školu.
Mgr. Pavel Kraemer, Ph.D. vystudoval teoretickou matematiku na MFF UK. 20 let učil a stále učí v inovativních školách u nás, v Německu, Švýcarsku a na Ukrajině. Založil Institut pro podporu inovativního vzdělávání, vzdělává a mentoruje učitele a ředitele soukromých i státních inspirativních škol.
(Rozhovor vyšel včera v Akademii LN.)
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Zajímalo by mě, zda pan Kraemer opravdu věří svému tvrzení, že MŠMT stoplo vydávání povolení kvůli tomu, že vzniká „silný segment škol“, se kterými veřejnost může porovnávat kvalitu těch stávajících, když posléze sám přiznává, že soukromé zš nemají nijak velký vliv na systém, protože do nich chodí dvě procenta žáků.
Tvrzení pana Kraemera by totiž znamenalo, že ministerstvo, které se dlouhodobě potýká s nedostatkem peněz, cíleně odmítá úspory v řádech miliard jen kvůli tomu, aby veřejnost neměla srovnání veřejného školství s čím? Se školami pro dvě procenta žáků? Kdyby ten segment, se kterým by veřejnost srovnávala, měl třeba dvacet procent, nebo padesát, tak by to třeba mohlo být i odborně zajímavé srovnání, ale dvě procenta? S tím, že nikdo přesně neví, kolika procent by tento segment reálně dosáhl, kdyby MŠMT vydávalo povolení dál? Proč by kvůli něčemu takovému mělo MŠMT panikařit a dělat tak drastická opatření?
Tohle není argumentace, na kterou jsem u pana Kraemera zvyklý. Zní to spíše jako příliš rozjetá fantazie nějakého konspirátora na téma „zlý stát nám hází klacky pod nohy“. Tomuto dojmu hodně napomáhá, že na rozdíl od ostatních výroků v článku, výroky na toto téma jsou doprovázeny samým „říká se“ a „někdo zřejmě“, což jsou termíny z oboru Dojmologie, ne argumenty hodné někoho s odbornou erudicí a na pozici pana Kraemera.
Ach jo. Tohle jsem vážně nečekal.
Me naopak cista ideologie bez spetky logiky prijde jako nejpravdepodobnejsi zduvodneni a prave u CSSD by me to v nejmensim neprekvapilo. Par prikladu, kde stat pustil soukromniky do oboru a ted horce lituje, ze mu narusuji smradek a teploucko, ukazuji zakaznikum drive nemyslitelne a nahlodavaji v cim dal vice lidech myslenku, ze se o ne stat postara. Treba zdravotnictvi, osobni zeleznicni doprava, postovni sluzby…
No, předně si nemyslím, že by se situace v tak odlišných sektorech, jako je školství, zdravotnictví, železniční doprava a poštovní služby dala srovnávat. A ještě předněji jsem toho názoru, že po vpuštění trhu se situace v žádném ze zmíněných sektorů veřejných služeb nijak extra nezlepšila.
Pan Kraemer tvrdí, že MŠMT stoplo vydávání povolení kvůli strachu z nárůstu konkurence, v situaci, kdy segment soukromých alternativních základek dokázal za dvě dekády, až do této stopky, získat celá neuvěřitelná dvě procenta „trhu“. I hlavním ideologům z ČSSD by bylo jasné, že od takového segmentu se žádný extra boom jen tak čekat nedá. Zvlášť, když dnešní vznik alternativ k veřejnému školství, je motivován ideologickým nesmyslem, že „rodiče vědí lépe…“. Ta stopka se dá vysvětlit milionem různých způsobů, ale nějaký vágní strach z konkurence, který sám pan Kraemer uvádí slovy: „říká se“ a „někomu nahoře zřejmě“, je jen nejméně pravděpodobný ze všech.
Pana Kraemera jsem si až do teď vážil mimojiné právě za to, že nešíří nepodložené fámy a argumentuje věcně. Asi nastal čas tento názor přehodnotit, což říkám jen opravdu nerad.
Neméně důležité je i to, že ačkoliv pan Kraemer jinde v článku přiznává, že ne všechny alternativní školy byly vždy dobré, ani jediným písmenem se nezmiňuje o tom, jak kvalitní měly být ty školy, jejichž založení nebylo povoleno. Dozvídáme se tedy, že stát nepovoluje alternativní školy, ale nevíme nic o tom, zda nepovoluje jen ty od začátku špatně pojaté (v čemž já osobně vůbec žádný problém nevidím, i kdyby jich měly být tisíce), nebo i ty dobré (což by problém být mohl).
A takto, milý Jmeno, vznikají fámy, hoaxy a fake news. Když pravdivé jádro (=stát nepovoluje alternativní školy), oloupeš o detaily (=neznámá kvalita nepovolených škol), obalíš domněnkami (=říká se, že…), osladíš ideologiemi, cílícími na emoce (=rodiče vědí lépe), a vypustíš to do světa, kde se toho kdekdo chytne a pomůže ti to šířit dál.
Nejubožejší na tom je, že toto vzniká zrovna na webu, který pravidelně zveřejňuje články o tom, jak se právě proti tomuto bránit.
Snad nikdo netvrdi, ze vsechny soukrome skoly jsou super, zvlaste ty, ktere jeste ani nevznikly. Ale zustanu u zakladek a opet se zeptam, zda to muze byt horsi nez dnes.
Jak dnes stat kontroluje kvalitu skoly? Jednou za cca sest let zpravou skolni inspekce podle predlozenych papiru? Nebo zrizovatel, typicky obec kontroluje kvalitu? Zajima zrizovatele neco jineho, nez aby o skole co nejmene slysel a co nejmene prispival ze sve kasy? Funguje nekde skolska rada opravdu jako „kontrolni“ organ? Nebo zrizovatel alespon dba na vyber (nemusi vybrat doporuceneho kandidata) reditele jednou za sest let? Dokaze stat z neskutecneho mnozstvi dat rici, ktera skola je kvalitni? Podle ceho, podle prijimacek (nedelaji nematuritni) na stredni skoly nebo podle nepovinnych prubeznych srovnavacich testu? Dela to stat? Kolik skol rocne stat nebo zrizovatel pro nekvalitu zrusi nebo velmi durazne rekne, ze se musi zlepsit?
Zaprvé – o tom, zda má plánovaná škola své místo na slunci, rozhodují i věci, o kterých lze zcela objektivně a kvalifikovaně rozhodnout ještě před zprovozněním školy – to, zda splňuje všechny zákonné požadavky na akreditaci atd, to, zda má vhodně naplánovanou organizaci a vedení, to, zda se má nacházet v budově vhodné pro školu atd. Víme o těch zamítnutých školách, zda tyto nároky splňovaly nebo ne? Nevíme.
Zadruhé – pletete si pojmy s dojmy. První linií, která má odpovědnost za kvalitu školy, není stát. Je jí vedení školy, na které by měla dohlížet rada. Dalším v řetězu zodpovědnosti je zřizovatel, tedy ne automaticky stát, ale většinou obce a kraje. Stát nemá za úkol hlídat kvalitu té či oné konkrétní školy, ale školství jako celku. Zasahuje jen v těch konkrétních případech, které po něm z nějakého důvodu vyžaduje zákon. Funguje zde princip delegace a dělené odpovědnosti, tak jako kdekoliv jinde – ve firmě se také nebude o automaty na kafe starat generální ředitel.
Zatřetí – správně argumentujete tím, že mechanismy pro kontrolu veřejných škol nemusí být dostatečné (schválně říkám nemusí, protože sice uznávám tuto možnost, ale neznám skutečný stav). Ale jaksi zapomínáte dodat, jak jsou na tom mechanismy pro kontrolu soukromých škol. Tedy ne ty, které na ně uplatňuje stát, ty známe. Jde mi o to, jak a kde si vedení nějaké soukromé školy (zvlášť takové, která vznikne z iniciativy několika zapálených, ale školním managementem nepolíbených rodičů), zajišťuje dostatek potřebných informací k tomu, aby vědělo, zda jejich škola dosahuje patřičné úrovně? Pokud spravedlivě vyřadíte z možností všechny zdroje informací, které jste vyřadil jako nedostatečné už u veřejných škol, jaké zdroje podle Vás zbudou vedení soukromé školy? A kdo podle Vás zajistí, že školská rada soukromé školy bude, na rozdíl od rady nějaké veřejné školy, skutečným kontrolním orgánem a ne třeba hlásnou troubou, kterou budou ti nejangažovanější mezi angažovanými rodiči zneužívat pro prosazení svých požadavků, které pak nebudou muset být ani většinově přijatelné, ani dobré pro školu?
Začtvrté – uzavření školy je vždy až ta nejsposlednější možnost v případech, kdy už nic jiného nepomůže, nebo kdy akutně hrozí nebezpečí újmy na zdraví a životech. Pokud se tedy po chodbách nevalí splašky a v kuchyni nepobíhají krysy a švábi, je jako první požadována náprava po původním vedení. Když tohle nepomůže, hledají se lidé, kteří to napravit dokážou atd. Školu, obsazenou dětmi, není tak snadné a ani žádoucí jen tak zavřít, jak navrhujete.
Zaprve- nevime. Ale omlouvam se za uprimnost, sve dite bych dal (a poslal bych tam sve penize, kdyby to bylo mozne) mnohem radeji na skolu, kde ma zrizovatel a reditel nejakou ideu, ucitele zajem, a nikoli na skolu, kde maji spravne razitko a vsichni ucitele jsou kvalifikovani. To razitko dnes nezarucuje vubec nic a stat me o tom presvedcuje cim dal vice.
Zadruhe- ano, jsem jakozto zastupce (na zakladce logicky nezletilych) zaku v skolske rade a jako ve vetsine ostatnich se predpoklada, ze rada vse odkyve. Vedeni skoly je vetsinou vybirano s tim, ze bude se zrizovatelem zajedno a beda jak ne.
Zatreti- asi opet nerozumim. Na statnich skolach jsou radi, kdyz radu (zrizovatel+ucitele+zaci a rodice) nejak poskladaji a ma to zajem zadarmo vubec nekdo delat. Na soukromych skolach predpokladam, ze zajem vsech zucastnenych je uz z principu vetsi.
Zactvrte- soukromou skolu nepovolime, pokud si nejsme naprosto jisti, ze, cituji „splňuje všechny zákonné požadavky na akreditaci atd, to, zda má vhodně naplánovanou organizaci a vedení, to, zda se má nacházet v budově vhodné pro školu atd.“ U statni skoly budeme uvazovat o napravnem opatreni, v krajnim pripade uzavreni, pokud, cituji „akutně hrozí nebezpečí újmy na zdraví a životech. Pokud se tedy po chodbách nevalí splašky a v kuchyni nepobíhají krysy a švábi“. Pripada to trochu nepomer jen me?
K tomu začtvrté – je jasné, že Vám vyjde nepoměr, když začnete srovnávat dvě naprosto odlišné situace. Situace, kdy máte najít řešení prasklého potrubí v již existující škole, a situace, kdy rozhodujete o povolení zbudovat školu v budově, kde teče voda ze dveří, se nedají srovnávat. V prvním případě stačí vyhnat žáky na pár dní domů, opravit trubky a vysušit podlahy. V druhém případě je na místě nevydat povolení, dokud nebude umístění školy vyhovovat hygienickým požadavkům. Pokud byl toto důvod k nezaložení některé z těch škol, tak jenom dobře, a vůbec nesejde na tom, zda šlo o veřejnou, nebo soukromou školu. A že je v tom nějaký nepoměr? Tak ať. Není nic divného na tom, že si dvě naprosto odlišné situace žádají dvě naprosto odlišná řešení. Odlišná řešení jsou zde motivována rozdílností situací, a ne odlišnými právními statuty zřizovatelů, jak se tu snažíte podsouvat.
A k tomu ostatnímu:
ad zaprvé) Pokud jde o ideje vedení školy – ideje jsou zdarma a na každém rohu. Každý má nějaké ideje, dokonce i ti nejneschopnější manažeři mají své ideje. Já osobně na to moc nedám, protože vím, jakou paseku jsou chopní nadělat manažeři, jejichž ideje dalece přesahují jejich schopnosti. Raději uvítám ředitele, který stojí nohama pevně na zemi a se kterým se dá domluvit, i když bude jeho škola i za tři roky pořád ta samá „šedá myška mezi školami“.
A k razítku – razítko už z principu může zaručovat jen to, co může ze zákona zaručit stát. Výběr kvalitního personálu je povinností a nezadatelným právem vedení školy, do kterého mu smí stát mluvit teprve ve chvíli, kdy bude v souladu se zákony prošetřovat stížnosti.
ad zadruhé) Tady generalizujete vlastní zkušenosti na celý školský systém. Nepopírám, že se na školách (a u zřizovatelů) děje politikaření při dosazování vedení škol, ale ne všude jsou poměry až takové, jako na Vaší škole.
ad zatřetí) A zřejmě předpokládáte, že zájem zúčastněných je sám od sebe dostatečnou zárukou, že školská rada bude plnit svůj účel. Stejně, jako předpokládáte, že na soukromých školách je tento zájem větší už z principu. To jsou hodně významné předpoklady, na to, že nejsou nijak podložené.
Byla to právě soudružka Valachová, která měla obrovský zájem na tom, aby soukromé školy nevznikaly. Tvrdila, že vzdělávání ve státních školách je kvalitní.
Kdyby paní Valachová kopala za KSČM, tak by se snad přezdívka „soudružka“ dala pochopit. Jak jste ale z jejího názoru, že veřejné školství je kvalitní, vyvodila, že si nepřeje vznik soukromých škol, je mi teprve tou pravou záhadou.
To jsou tak ideologické představy, až hledím Pokud by naši školu řídila a kontrolovala místní komunita, tak brzy skončí někdo v nemocnici a jiný v klepetech. V dnešní době individualismu a nekompromisního názoru tohle přece nemůže napadnout soudného člověka. Ano, tento princip funguje u menších skupin, kde dojde ke spojení z důvodu stejných zájmů, cílů, názorů, atp. a celkový počet žáků na škole je v řádu desítek. Ale když se člověk podívá jen na vzorek jedné třídy klasické školy, kde jsou žáků stovky i tisíce, těžko by našel lepší příklad lidí s různým pohledem na svět ze strany rodičů. A i když máme přátele z řad rodičů spolužáků našich dětí, názorově se opravdu neshodujeme. Pro ně je škola náročná a zbytečně děti přetěžuje, dle nás je škola hodně benevolentní a děti se tam především „flákají“. V komunitním systému hrozí, že řídit se vše bude podle těch, kteří jdou nejvíc slyšet a nikoli těch, kteří mají „nejlepší“ nápady.
Pochopila jsem dobře, že místo, aby učitelé a ředitelé padli pod tíhou systému řízeného státem, dáme jim svobodu a ať se domluví s jednotlivými rodiči po svém, nemajíce v ničem oporu??
Bohuzel jako u drtive vetsiny veci, kde ma stat (skoro)monopol, musim odpovedet otazkou. Myslite si, ze to muze dopadnout hure nez dnes?
Ano, myslím. Přijde mi, že se vracíme zpátky na stromy. Ať si vznikají alternativní soukromé školy a ať jim to funguje, ale pro masu by měl zůstat státem organizovaný systém. Ve finále je to vždy o lidech, naše klasická státní škola je na můj vkus docela alternativní. Takže to jde i tady a teď za současného stavu. To, že to někde nejde není opravdu chybou systému, ale těch, kteří jej používají jako výmluvu typu „my nemůžeme, stát to nedovolí“. Ale tito jedinci budou vždycky hledat důvody, proč něco nejde, než aby našli způsob, jak něco zrealizovat. Změna by měla začít na pedagogických fakultách, tam je zdroj toho, co naše školství potřebuje. Systém jako takový s tím má pramálo společného.
Pedagogicke fakulty, ktere jsou dnes symbolem nejvetsi zaostalosti? Ty fakulty, ktere uz opet maji monopol na papir s razitkem, ktere uzitele uz zase museji mit? Odtamtud cekame, ze prijde zmena?
Píšu, ze změna má být jako první provedena na pedagogických fakultách. Nikoli, že odtamtud nyní očekávám změnu 😉
A jakou změnu by jste si na těch pedagogických fakultách představovala? Vůbec netvrdím, že je všechno dobře. Já osobně českému střednímu a vysokému školství vyčítám naprostou absencí propojení praxí. Na rozdíl od jiných zemí.
Ano, může. Pokud se kvůli vidině zlepšení situace vzdáte státní kontroly nad strategickými odvětními (což omezuje jak Vaši skutečnou autonomii, tak schopnost vnitřního trhu bránit se mezinárodním krizím), mezi které patří například Vámi výše zmíněné zdravotnictví (nebo mnou přidaná energetika), a ono zlepšení pak nepřijde, pak je Vaše situace jednoznačně daleko horší, než na začátku. A konkrétně zdravotnictví po vstupu trhu žádné významné zlepšení nezaznamenalo, problémy zůstaly.
Takže ano, i s tím skvělým samospásným trhem může být daleko hůře, než se státním monopolem. Doufám, že jsem na Vaši otázku odpověděl dostatečně, byť nebyla určena mně, za což se omlouvám.
To zalezi, pokud se bavime o trhu nebo o „trhu“. U toho zdravotnictvi, skolstvi,… mam jako danovy poplatnik moznost si platit stale stejne dane a kdyz chci k soukromnikovi, tak si sluzbu zaplatit jeste jednou. Ano, stat zde nema naprosto zadnou motivaci ke zlepseni a soukromnik z principu vysoky podil neziska.
Treba u te zeleznicni dopravy jsou trate, kde si mohu dnes vybrat a verte, ze jsem treba Praha-Ostrava jezdil pred 20 lety i dnes a statni dopravce se musel hoooodne zlepsit, bylo to sice pomale a jen za cenu dalsich skrytych dotaci, ale bylo.
Umite si predstavit, ze bych mel moznost platit mensi dane a na oplatku platiti skolne at uz ve statni nebo soukrome skole dle sveho uvazeni. To by bylo kriku, ze? A myslite, ze by kriceli rodice nebo by se naopak radovali?
Předně bych se rád zeptal – u kterého soukromého doktora, nebo v jaké situaci, platíte „ještě jednou“ za něco, co mu proplatí Vaše pojišťovna? To by mě opravdu velice zajímalo, protože něco takového znamená, že se Váš doktor dopouští na Váš úkor zločinu.
Dále existuje něco, čemu se říká solidární systém. Když odhlédneme od politických, sociálních a demografických důvodů jeho existence, je tu ten důvod, že hospodářství státu, kde solidární systém není a vzdělání a zdravotní péče jsou čistě tržně ponechány na finančních možnostech jednotlivce (např. USA před Obamacare), přichází ročně o miliardy na domácím produktu, který nedostatečně vzdělaní či ošetření lidé prostě nevytvoří. A protože solidární systém nemůže fungovat na základě dobrovolnosti, tam, kde je zaveden, nikdy nebude možné platit nižší daně jen kvůli tomu, že z něj nečerpáte.
Kromě toho spousta kritiků této představy „spravedlivé daně“ správně poukazuje na to, že motivací těch, kteří navrhují, aby padl solidární systém, není nějaká vidina spravedlnosti, ale snaha vyprostit se z osobní povinnosti platit pokud možno vůbec nějaké daně za výdobytky doby, které i nadále využívají. To tito kritici obvykle dokazují poukázáním na to, že ti samí lidé, kteří mluví o platbě jen za to, co využijete, nechtějí ani slyšet o tom, že by třeba měli platit vyšší zdravotní pojištění například za to, že nenechají očkovat své děti, nebo že kouří, přestože tím mohou zvyšovat náklady na lékařskou péči sobě i druhým a ohrožují okolí.
Abych tedy odpověděl na Vaši otázku. Ano, dovedu si představit, že by každý z nás měl možnost platit jen to, co on sám využije. Jako výhodnější pro každého jednotlivce ale vnímám solidární systém, ve kterém rozhodně neplatí, že byste si platil za něco, co nevyužijete, i když je to oblíbená mantra mnoha lidí. A kdyby do tohoto systému pořád neryli političtí hazardéři a populisté ze všech stran politického spektra, tak by tento systém mohl bez problémů fungovat i dnes s vyhlídkou na to, že bude fungovat třeba i dalších sto let, zatímco tržní řešení nefungovalo uspokojivě nikdy a nikde.
Doktori- nemam na mysli soukromniky, kteri ziji stoprocentne z eraru. Jako priklad treba zubari, zde statem rizeny system zcela zkolaboval, existuje mnoho zubaru, kteri se uzivi bez smlouvy s pojistovnou a zakaznici si u nich peci plne hradi. Jednak cast zubaru pod statem delat nebude a cast zakazniku ma rada, kdyz se k nim chovaji jako k zakaznikum (treba je vezmou v objednany cas, je mozno se objednat na jindy nez 9-12 hodin a podobne) a je ochotna si priplatit.
Solidaritu chapu, nekdo vydela, nekdo prodela, nekdo se dobre zivi na prerozdelovani, sumasumarum prostredku na danou cinnost urcite nepribyde. Tohle zde asi nevyresime a to ani skolstvi (je spatne? nespravedlive? na kterem stupni?) v USA.
Skolne- samozrejme jako danovy poplatnik i rodic vidim, ze zdaleka neni zdarma, spise jsem to myslel psychologicky, zustanme u plne solidarity a predstavme si nemozne. Na zacatku kazdeho skolniho roku mi stat na kazde dite vrati (pokud jsem na danich zaplatil) v hotovosti tricet tisic a ja jej musim zanest osobne do skoly, tam predat a podekovat. Mozna naivne, ale predstavuji si, ze pristup skol k zakum a rodicum by byl jiny a ne nutne horsi nez dnes.
Pokud se rozhodnete nechat se ošetřit u doktora, který z nějakého důvodu odmítl uzavřít smlouvu s Vaší pojišťovnou, pak u něj neplatíte podruhé za službu, kterou jste již měl „předplacenou“ svým pojištěním, protože u něj jste žádnou službu „předplacenou“ neměl. Tady žádné selhání státu není, tohle naprosto přesně kopíruje zdravé hospodářské mechanismy – nezáleží jenom na tom, jakou službu si zaplatíte, ale také u koho si ji zaplatíte.
Představte si třeba, že byste si koupil auto značky Škoda, a chtěl záruční servis, který byste si zaplatil v ceně, vymáhat (s úplně stejnou logikou) po autorizovaném dealerovi značky Ford. Tomu by také bylo poprávu úplně ukradené, že máte servis zaplacený v ceně, protože jemu jste za ten servis nezaplatil ani korunu. I tuto situaci byste považoval za selhání státu, nebo se Vám jen hodilo, že v případě oněch zubařů tam někde implicitně figuroval stát, a tak jste si z něj prostě udělal obětního beránka? 🙂
Ano, souhlas, ale asi si nerozumime. Chapu, ze si predplacim jen zubare, ktery je zadobre se statem. Ale byl bych rad, kdyby mi stat dal na vyber, tohoto zubare bych si predplacet nemusel, stat by mi penize nesebral a mohl bych jit za kterymkoli zubarem. Ale to by nebyla ta solidarita, to je jasne.
Tomu prikladu se servisem aut nerozumim. Pozaduji snad neco jineho? Pokud si koupim Skodu, tak zarucni servis mohu uplatnovat kdekoli, kde ma Skoda zarucni servis. Samozrejme i v jakekoli jine prodejne, nez jsem zakoupil svuj vuz, ale ktera je take zarucnim servisem. U lepsich znacek treba i v jinem okolnim state, to uz ale ze zakonu jasne neplyne. Pokud dealer prodava Skodu i Ford, tak „Skodu“ pochopitelne servisuju klidne i u „Forda“.
No, opravdu si asi moc nerozumíme. Například nechápu, proč zdůrazňujete, že si pojištěním předplácíte jen ty zubaře, kteří jsou „zadobře se státem“. Jejich vztah ke státu Vás nemusí vůbec zajímat, co je pro Vás jako pojištěnce důležité, je pouze to, jaký vztah má daný doktor k Vaší pojišťovně. Pokud musíte doplácet za ošetření, které je jinak pokryté Vaším pojištěním, pak proto, že Vámi zvolený doktor nemá smlouvu s Vaší pojišťovnou, ne proto, že je na kordy se státem. A rozhodně tam nikde nedochází ke dvojí platbě za jeden zákrok nebo selhání státu, jak jste psal výše.
Příklad s těmi auty mi moc nevyšel, protože jsem neuvažoval možnost, že autorizovaný dealer jedné značky může prodávat i jiné značky, pořád ale platí, že to, co si zaplatíte i jednoho dealera, nezavazuje jiného dealera k ničemu. Dealeři jsou soukromé osoby, které mezi sebou nemusí mít žádné obchodní vazby. Šlo ale o to Vám na příkladu služby, předplacené u soukromníka, bez přímé účasti státu, ukázat, že nejde o selhání státu, když Vám odmítne službu provést bezplatně někdo, u koho jste si tu službu nezaplatil v ceně výrobku, ani pojištěním, ani jinou formou.
U te prvni pulky ohledne pojistoven se omlouvam za zjednoduseni, ze jsem kladl rovnitko mezi stat a pojistovny. Vychazel jsem z predpokladu, ze pojistovny jsou zde jen naoko, vetsina pojistencu je stejne u statnich a nestatni si moc konkurovat stejne nesmi a jen prerozdeluji statni (pojisteni danovych poplatniku) penize.
No v legislativní stránce věci se moc nevyznám, ale kdyby pojišťovny jenom přerozdělovaly peníze ze zaměstnaneckého fondu zdravotního pojištění a nesměly si konkurovat, tak by bylo naprosto zbytečné, aby jich tady bylo víc, než jedna, nemyslíte? Samozřejmě, že si zdravotní pojišťovny smí konkurovat a také, že to naprosto běžně dělají (například nabídkou léčebných výloh krytých nad rámec zákona o veřejném pojištění nebo třeba právě tím, kolik lékařů s nimi má smlouvu).
Zajimalo by mě, jak vymazlene dítě ze skoly, kde bude za každé situace respektováno, kde budou brát ohled na jeho individualitu apod obstojí v životě. Škola není jen o vedomostech, ale o socializaci, protože vyvoj světa škola prostě nedozene. Skolar má naučit se učit, tzn. i něco nazpaměť, něco nadrilovat a něco myslet. Jinak to nikdy není ideální,děti se hlavně musí naučit orientovat se i tam, kde občas zavládne nespravedlnost. Proto ani nesouhlasím s domaci výukou.
I v úrovni státních škol jsou velké rozdíly a souhlasím s tím, že zajímající se rodiče velmi dobře vědí, které státní školy v jejich okolí jsou dobré a naučí, a které ne. Pak je na ty dobré školy velký nával a dokonce se dějí i různé fígle, že se přehlašuje trvalé bydliště dítěte, aby se dostalo na tu „správnou“ spádovou školu. Jinak dnes probíhá domácí doučování v mnoha rodinách. Doučují rodiče, prarodiče či placení doučující, protože z řady škol dítě nechápe výklad z matematiky, jazyků či fyziky. Dle mých zkušeností ryze domácí vyučování má málo dětí a do soukromých škol chodí zase většinou děti, které mají nějaké problémy. Většinou buď s intelektem, chováním či nějaké poruchy.
Text jsem nečetla, pouze jinde nahlédla do upoutávky, jinak mi stačil už jen nadpis. Českému školství přeji, aby o něm přemýšleli a rozhodovali lidé, kteří v sobě nemají, eventuálně dokázali překonat rozpor, my (rodiče, vyvolení apod.) versus stát (systém, matrix apod.). Tedy přeloženo – dospěli a pochopili, že žádný (dokonce personifikovaný – jak jsem to zahlédla v jednom odstavci textu) zlověstný systém/stát neexistuje. Že systém je něco, co vytváříme my sami. A že, pokud se dokážeme hlouběji zamyslet (a taky pro to něco udělat), funguje. Určitou organizaci společnost potřebuje. Není na místě stavět se proti systému, ale naopak proti těm, kteří ho svou svévolí či nepoctivostí ničí, nebo nějak zneužívají.
Trochu básnické sliny:
Nechoď večer po městě,
nebo zbloudíš na cestě.
Ze tmy exot koukne,
do ucha ti houkne:
„Systém nás tu otročí,
je třeba s ním zatočit!
Buď jak Keanu kabrňák,
dej Matrixu na frňák!“
Tady bych jen podotkla, pro ty co nepochopili, že „Matrix“ (příběh) je o ovládnutí a překonání sebe sama, nikoliv zničení nějakého vnějšího systému.
A v zahraničí, kde si společnost některými etapami současného vývoje u nás už prošla, dokonce existuje takový „terminus technicus“: bláznivý aktivista bojující proti systému.
Cestou ke zkvalitnění školství je pak v první řadě oddělení veřejné a soukromé sféry. Tedy také vyčlenění tzv. alternativ z veřejného vzdělávacího systému.
Nevím, zda všichni rodiče vědí , co je pro jejich děti dobré, někdy o tom pochybuji , podle toho to taky na školách vypadá , když rodiče hájí svoje dítě ve škole zcela neadekvátně . Nedají si učitelem nic vysvětlit , a učitelé se už bojí jít do konfrontace s rodiči.
Každý učitel má zpočátku velké ideály a plány a nápady . Ale mnohdy to vzdává právě kvůli rodičům . A dnešní drzé děti, si myslí , že se vše točí kolem nich a že jsou pupek světa , bych učit nechtěla .
Slovo komunita nesnáším , opět převzato s Ameriky , kde si říkají komunita i lidi u popelnic.