Venkovská škola, kde vám otevře dítě a volně se tam povalují pilky. „Děti nejsou hloupé, dávají na sebe pozor,“ říká ředitelka



Zazvoním na zvonek školy a ozve se podle hlasu malé dítě. Ptám se na paní ředitelku a ono mi vysvětlí cestu do jiné budovy. Podle jeho instrukcí ji najdu a popravdě – překvapí mě to.

To, že sedí děti s učiteli v kruhu na koberci, a ne v lavicích, je v dnešní škole rutinní a již i parodovaná věc, emblém moderního vzdělávání. Vztahy v této konfiguraci ale vypadají v různých školách různě. Jsou školy, kde se i přes tento znak neformálnosti učitelé vyznačují snahou děti umravňovat. Mají pro to své dobré důvody: žáci se jim pod rukama rozbíhají jako rtuť.  Kánon doby velí s nimi zacházet vlídně, ale disciplína a soustředěnost jsou neustále v ohrožení.

A pak jsou školy, kde děti taky sedí na koberci a je tu rušno, ale divočina, která hrozí rozkladem, tu není. Možná je to menším počtem dětí a menším rozměrem školy, možná i typem rodiny, odkud děti přicházejí, či schopností ředitele a učitelů, to je třeba taky zahrnout. Faktorů je jistě víc a nedají se oddělit.

Bez ztráty tváře
Ve škole s názvem Archa ve vsi Petroupim u Benešova dnes žákům při takzvaném ranním kruhu vysvětlují, že zítra nepoteče pár hodin voda a jak se kvůli tomu změní program. Učitelky to s nimi probírají tak detailně, že mě to přestává bavit, ale praktické děti to na rozdíl ode mě zajímá a dost se ptají. Jeden chlapec paní učitelku opraví, protože se spletla a řekla slovo, které úplně nepasuje do věty. Školáci na prvním stupni.

Archa má i mateřskou školu a asi o hodinu později tam tentokrát předškoláci hlasují o tom, zda půjdou na plánovaný výlet s tatínky, i když prší. Většina chce, a tak půjdou. Když se poté přemístím zase do školy, procházím kolem skupiny dětí, kterým se učitel omlouvá za to, že během dne při nějaké akci některé z nich odbyl. Vysvětluje jím ale také, že si to částečně zavinili sami, protože to nebyla vhodná chvíle na dotazy.

Alternativní
Archa je alternativní škola. Z těch, o kterých si část veřejnosti myslí, že pouze předstírají, že jsou vzdělávací institucí, ale ve skutečnosti si tu děti bez hranic hrají od rána do večera a ze školy vycházejí pologramotné. Je fakt, že živo a rušno  tu je, jak již bylo řečeno, škola je malá, takže pořád nějaké přemísťování a reorganizace. Taky se tu volně povalují nástroje jako pilka a kladivo a každý se jich může chopit, když dostane chuť si něco vyrobit u malých ponků na terase, a to i mimo pracovní výchovu.  „Děti nejsou hloupé, dávají na sebe pozor, když jim to vysvětlíte,“ říká ředitelka Jitka Hřebecká.

Chaos tu není.

S inkluzí jsme na stropu
Důkazem je, že děti z této školy vycházejí vzdělané, což znamená, že pokračují na školách dle svého výběru (či dle výběru rodičů). Třeba to tu ale mají lehčí i proto, že nemusejí „zápasit“ s dětmi s různými „dys“, tak jako v běžné škole?  Tahle hypotéza se ale nepotvrzuje. „Dys“ tu mají v míře nadprůměrné.  Do školy přijali děti s dysfázií, autismem, mentálním postižením, depresí.  Ba co víc, s inkluzí jsou témař na stropu svých možností. Žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami škola přitahuje jako magnet. „To už tak u alternativních škol bývá, že tam často rodiče přivádějí děti, které měly v běžné škole nějaký problém. Dokonce nám volají i z okolních škol s tím, že nám rády přenechají dítě, které se u nich těžko adaptuje,“ říká ředitelka. Podle jejích slov je tu takových dětí až  třetina.

Kdo je dobrý učitel?
Generace žáků zažily ve škole oblíbené a neoblíbené učitele, ale ti neoblíbení z toho neskládali účty, na to, co si myslí žáci, se nehledělo. V dnešní době jsou školy pod drobnohledem rodičů a děti mají svou hlavu. Učitel, který s dětmi nenajde společnou řeč, zažívá permanentní stres. A proti sobě stojí dva názory. Školy by měly na disciplínu přitlačit, jinak to špatně dopadne, říká jedna strana. A druhá strana, ta alternativní, oponuje: Učitelé by měli být ještě víc na straně dětí, chápat je a na tom postavit didaktiku a edukaci. Je pryč doba, kdy to šlo nějak.

O učitelce, která se umí hezky zlobit
Jaké to je být na straně dětí a zároveň si nenechat skákat po hlavě? Starší paní učitelka si povídá s dětmi o dešti a když se šum zvýší nad pro ni snesitelnou mez, najednou řekne káravě: „to je ale najednou překřikování…“ Signál ke ztišení byl jasný, ale nepříjemně to nepůsobilo. „Jo, Andulka, k té se chodíme učit, jak se hezky zlobit, “ směje se paní ředitelka.

Rozhovor s učitelkou Annou Svobodovou najdete zde.

Pomoz mi, abych to dokázal sám
Archa má kolem padesáti dětí na základní škole a dvacet čtyři v mateřské. Je to církevní škola, zřizovatelem je Pražská diecéze Církve československé husitské. Motto školy na webových stránkách je Pomoz mi, abych to dokázal sám.

„Vedeme děti k samostatnosti, protože samostatné děti se učí rychle a hlouběji,“  říká paní ředitelka.

(Jak školu vede a jaké používá didaktické metody brzy v plánovaném rozhovoru.)

p.s. Dítěti, které mi vysvětlilo cestu, je osm let.

 
DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Tk Tk
Tk Tk
7. 6. 2018 20:52

8 let? V tolika jsem chodil uz sam po meste a vysvetlit cestu je tedy logicky nutne „umeni“. Taky jsme vyrabeli ruzne veci jako budky pro ptaky a nejake cetky do kuchyne (vesacek, podlozky pod hrnce apod.). Normal. Pokud se muzete pokakat nad tim, ze vam nekdo vysvetli cestu ve veku ve kterem by to mela byt naprosta samozrejmost, zacinam mit jasno, proc pak na me cerstvej absolvent cumi jak tele na novy vrata, kdyz ma zabalit zbozi a vyplnit spravne podaci listek, nedej boze dobirkovou poukazku a odnest to na postu ke spravnymu okynku. Vrcholem jsou pak experti, ktery neznaji z pameti ani vlastni adresu…

Eva
Eva
8. 6. 2018 08:38

Není to negramotnou generací, spíš masáží médií a psychologů. Už od kojeneckého věku vycházejí odstrašující články typu „10 věcí, které /byste neměli nikdy říct svému dítěti/ které by vaše dítě nemělo dělat'“, protože byste tím mohli ohrozit jeho psychický a fyzický vývoj. Zajímavé je, že jsou to věci, které zahrnují tak 99% toho, jak jsme vyrůstali. Nenapadlo by mě, že když dítěti řeknete v žertu „ať nedělá Zagorku“ mu podle psychologů může způsobit celoživotní trauma, stejně jako výlet se školou na vesnickou zabíjačku (pochopitelně v době kdy už je prase zabité) nebo kácení stromů. Kdyby člověk nepoužíval vlastní úsudek, měl by pocit, že se posledních deset let rodí psychicky zdegenerovaní mrzáci, kolem kteří se musí vychovávat v bublině, aby se z nich stali normální lidé, ale děti se rodí stejně odolné jako před X lety, je to jen o tom, jak je rodiče nebo okolí ovlivní. Proto těmto projektům velmi fandím

Kateřina
Kateřina
8. 6. 2018 14:14
Reply to  Eva

My si s dětmi hodně povídáme, o všem. A proto vím, že konkrétně mé děti tyto věty opravdu zranily. A upřímně, i já si ze svého dětství pamatuji pár „oblíbených“ vět, které mi na sebevědomí a radosti ze života nepřidaly. Každý je jiná nátura a myslím, že to nejmenší, co jako rodič můžu udělat, je přizpůsobit se kapánek té dětské, stejně, jako se děti přizpůsobují té naší 🙂 Nepovažuji je za psychicky zdegenerované mrzáky, které bychom vychovávali v bublině. Právě naopak, umí pracovat s nástroji (pilka, nůž, sekyrka, mačeta), jsou komunikativní, přizpůsobiví, dokáží vyjádřit myšlenku a umí si říct, co ano a co už ne.. A jak jsem zjistila, od své maminky neodkážou bez zranění přijmout ponižování, zlehčování a ani odmítnutí, ve stylu „nemám tě ráda“. V minulosti jsem pronesla několik banálních vět jen v žertu a pak zjistím, že si to s sebou táhnou i několik měsíců a řeší si to v sobě. To mi za to, abych mohla plácat hlouposti, nestojí, raději si dávám pozor na pusu a případně vysvětlím v kontextu situace, jak se věci mají 🙂

Lea
Lea
8. 6. 2018 20:30
Reply to  Tk Tk

Jen jsem se chtěla zeptat,kolik máte vlastních dětí a jak jsou staré?



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.