Nejvíc se mi líbí, že jim pořád svítí oči. Vyprávění maminky, co učí své děti doma



Osmiletá Nikolka sedí v pyžamu u stolu v obýváku a hraje se svou mámou násobilkovou deskovou hru. Je pondělí, deset dopoledne a žákyně třetí třídy má právě hodinu matematiky. Opodál na koberci si její pětiletý bratr Matěj – předškolák, který by měl být povinně ve školce – hraje s legem. Vítejte v učebně domácího vzdělávání v pražských Stodůlkách.

Bývalá veterinární sestra Zuzana Svěcená o domácím vzdělávání nikdy nesnila. Před třemi lety, když se blížila doba zápisu, pečlivě pro dceru vybírala školu. Obešla všechny v okolí i pár vzdálenějších, ale uvědomila si, že tudy cesta nevede. „Většinou mi stačily dvě věty s učitelkou. Chtěla jsem pro své děti školu, kde bude co nejvíc svobody. Aby mohly zůstat takové, jaké jsou. Aby je nikdo netlačil do škatulek.“ Nakonec se dozvěděla o komunitní škole, která by měla od září vzniknout nedaleko jejich bydliště. Bylo rozhodnuto. Nikolka se školy nemohla dočkat. Jenže když tam spolu s mámou v září celá natěšená vyrazila s růžovou taškou na zádech, našly jen rozestavěný dům. Tak nějak nezbylo, než si doma zařídit školu vlastní.

Matěj a Nikola s mámou, která je i jejich učitelkou.

První tři měsíce byly – jak říká Zuzana – „krvelačné“. „Nevěděla jsem co, nevěděla jsem jak a byla jsem ve stresu, takže jsem strašně tlačila na pilu – každý den psát, každý den písmenka, počítání. Protože ve škole to taky tak je.“ Svou snahou zavést doma školu v tradičním slova smyslu, s pevným režimem, Nikolku velice rychle znechutila. „Daly jsme si na měsíc pauzu, nedělaly jsme vůbec nic, a pak jsme začaly jinak. Já jsem mezitím pochopila, že dítě je schopné se naučit cokoliv, když na to má náladu a chuť,“ říká Zuzana. Od té doby neznají rozvrh hodin, ani učebnice, řídí se čistě tím, co Nikolku – i Matěje – zajímá a na co přijde řeč.

A už třetím rokem to skvěle funguje. „Je potřeba ji buď navnadit a nalákat, což lze snadno, protože na všem lze najít něco zajímavého. Anebo počkat, až nastane ta správná chvíle, kdy je na tu konkrétní věc nastavená. To je pak schopná se učivo jednoho pololetí naučit za dva dny. Zajímá ji to, tak jde do hloubky a kolikrát ještě dál.“

Pololetí ve třech týdnech
Domácí vzdělávání vyhovuje i rodinnému provozu. „Partner má veterinární ordinaci, odchází ve tři odpoledne a vrací se v deset. Navíc pracuje každý druhý víkend. Kdyby děti chodily do školy a školky, vůbec by je neviděl.“ Takhle spolu „školní“ dopoledne tráví celá rodina. Občas vyrazí do divadla, na výstavu nebo se schází s dalšími „domškoláky“.

Nikolka v pyžamu a násobilková hra.

Koncem ledna je čeká přezkoušení, takže teď mají režim trochu přísnější. „Ptala jsem se Nikolky, jestli se chce učit každý den trochu, nebo mít většinu roku pohodu a před zkouškami máknout. Vybrala si druhou variantu. Možná se to někomu nebude líbit, ale troufám si říct, že se celé učivo jednoho pololetí dokážeme naučit za tři týdny.“

Učebnice jim posílá škola, do které musí každý domškolák být formálně zapsaný. Tam také chodí každý půlrok na přezkoušení. Nikolka je zapsaná v několik set kilometrů vzdálené škole v Březové, která se na domškoláky specializuje. Má jich „pod sebou“ už tolik, že organizuje přezkušování v Praze, Brně, na Kladně, ale i přes skype. „Zkusila bys najít Březovou na mapě, Niki?“ obrací se Zuzana na Nikolku. Profesionální deformace rodin s domácím vzděláváním. „Sice ráno nevstáváme a nesedáme do lavic, ale učíme se vlastně pořád. Vždyť děti se učí vším, co vidí a co dělají.“

Školské systémy znají domácí vzdělávání od 60. let, kdy s ním jako první přišly Spojené státy. V současnosti jej umožňují všechny státy EU s výjimkou Německa. V Česku se poprvé objevilo v roce 1998, tehdy ještě jako experiment, legislativa ho ukotvila – a oficiálně povolila – v roce 2005. Od září 2016 je povoleno individuální vzdělávání i pro děti na druhém stupni a existují i první střední školy, které umožňují distanční studium.


Počet „domškoláků“ rok od roku narůstá, a to poměrně svižným tempem. Od roku 2012 se jejich počet více než zešestinásobil. V loňském školním roce už školní tašku nevyvětraly přes dva tisíce dětí. Při kontrolním přezkoušení prospělo osmdesát procent doma vzdělávaných dětí s vyznamenáním.

Osm kroužků týdně
Odpoledne se vyráží na kroužky. Nikolka jich má celkem osm od baletu, keramiky a výtvarky až po atletiku a skauta. Rodina plánuje přidat ještě jízdu na koni. Obvyklý argument proti domškoláctví – že děti nemají dostatek socializace s vrstevníky – je tedy v jejím případě lichý. „Kdyby chodila do školy, nikdy by tolik kroužků nezvládla. Vidím to na dětech kolem nás, jak jsou ze školy unavené,“ říká Zuzana.

Nikolka se učí vyjmenovaná slova.

Domácí vzdělávání je podle ní vyčerpávající spíš pro rodiče. A to si na rozdíl od takových, co si vybaví doma kabinet plný učebnic a pomůcek, nedělá na „vyučování“ vůbec žádnou přípravu. „Jsem líná něco vyrábět a doufat, že je to bude bavit. Spíš pozoruju, co je baví, a když vím, že bych to mohla podpořit nějakou pomůckou, tak teprve jdu a vyrobím ji. Nemusím přemýšlet, čím je zaujmu. Život je vždycky něčím zaujme a já to jen podpořím,“ shrnuje svoji roli.

Že jim pořád svítí oči
Sama vidí domácí vzdělávání jako lekci seberozvoje, ale i rodinnou terapii. „Jste spolu 24 hodin denně a musíte si ty vztahy v rodině vyžehlit, aby vám v tom bylo dobře,“ říká. Zato širší rodině chvíli trvalo, než alternativní cestu přijali. „Můj tatínek, pedant a celoživotní úředník, mi třičtvrtě roku volal a šťoural do mě, jestli si vážně myslím, že jsem chytřejší než učitelé. Kouzelný moment nastal, když Nikolka ukazovala na konci první třídy dědovi portfolio, které nosí na přezkušování. Nadšeně mu vyprávěla, kde všude jsme byli a co se naučila, a děda byl okouzlen. Od té doby je náš velký fanda.“

„Je to těžký, ale ve finále nádherný,“ shrnuje Zuzana svůj úděl. A co se jí na domácím vzdělávání líbí nejvíc? „Že jim pořád svítí oči. Pořád je tam to nadšení, radost z objevování. Máte vidět Nikolčinu radost, když něco správně vypočítá.“ Netvrdí ale, že si nechá děti doma až do maturity, což už je dnes v českém vzdělávacím systému možné. „Kdo jsem, abych určovala, co bude. Teď nám to vyhovuje, ale co bude za půl roku, rok, pět let, netuším. Až řeknou, že chtějí do školy, nechám je jít.“

 
DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
105 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Misa
Misa
15. 1. 2018 19:56

Ale zapomnela je naucit jak se cisti zuby ne?? 🙄

Kuky
Kuky
16. 1. 2018 09:45
Reply to  Misa

Při čištění zubů prosím příště vynechte mozek 🙂

Káča
Káča
15. 1. 2018 20:29

Mám své děti moc ráda, ale neumím si přestavit, že bych jim obětovala svůj profesní život. Současně si myslím, že jim musí nutně chybět kamarádi. Nepřijde mi normální, že je někdo pouze a jen s rodiči, takový domácí akvárko a v něm máma, táta a děti. Možná i pes.

Petr
Petr
17. 1. 2018 19:16
Reply to  Káča

A Vy nemáte manžela? Nebo ten má raději též svůj profesní růst jako Vy? No, pokud to tak máte oba, tak potom jsou chudáci spíš vaše děti, než děti těch rodičů, kteří se jim věnují.
Článek by měl být inspirací pro další rodiče, kteří chtějí své děti vzdělávat i jinak.
Proč děti ve školách mají horší prospěchy, než děti v domácím vzdělávání? Proč spousta z nich chodí za školu a nepřizpusobí se škole? Kouření, drogy, počítačové hry… Ve většině případech je počátek těchto,, lumpáren“ právě ve škole…
Toto je podložené naší pracovní činností na školách, kdy se nám samy děti vyjadřují při našich přednáškách.
Děti v domácím vzdělávání jsou navíc ušetřeny od šikany a zbytečného stresu.
I toto jsou bohužel negativa školy.

Kateřina
Kateřina
17. 1. 2018 22:05
Reply to  Petr

Opravdu děláte přednášky na školách? Jak můžete posuzovat výsledky domácího a klasického vzdělávání na základě prospěchu? Je přece jasné, že když každý den budu vyvíjet aktivitu, která podléhá hodnocení, budu mít větší chybovost než expert, který se ukáže jednou za čas, ví, že bude zkoušen a z čeho. Pokud děti tropí lumpárny, hledala bych příčiny v rodině, nikoli ve škole. Ale to Vám děti asi nenapověděly. A jestli jsem to dobře pochopila, tak dítě od paní z článku chodí „za školu“ téměř neustále a pak si trochu před přezkoušením mákne. Jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž. U jednoho lumpárna u druhého svoboda projevu. Důležité je to umět správně podat a především odůvodnit, že 🙂

Petr
Petr
18. 1. 2018 08:15
Reply to  Kateřina

Možná byste byla překvapená, co děti dokáží do testu napsat. Možná byste byla překvapená, co je trápí. I učitelé jsou překvapeni, jelikož o jejich problému neví.. Rodiče jsou nuceni chodit do práce od rána do odpoledne, někdy i déle. Musí se ohánět, aby bylo na jídlo a zaplacení složenek. A co děti? Mají na ně rodiče čas? Vy možná ano, ale spousta jiných ne.
Ti co píši je podložené tím, co nám děti píší do testů.

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 09:28
Reply to  Petr

Takže se shodneme, že primárně je zakopaný pes v rodině, nikoli v systému školství jako takovém? Vím, že nepřizpůsobiví jednotlivci můžou působit velmi rušivým a nežádoucím dojmem, ale dle mého to opravdu není vina školy! Pokud se rodiče rozhodnou nevydat dítě do tohoto prostředí, respektuji to. Osobně mám na své děti relativně málo času, ale paradoxně působí, jako bychom se jim věnovali neustále. Není to o kvantitě, ale o kvalitě. Dokáží skvěle existovat i bez nás a naprosto si užívat momenty, které trávíme spolu. Manžel je vede k přírodě, kreativitě a rozvíjení dětské fantazie, já zase podporuji jejich vzdělávání, zodpovědnost, otevřenost, osobnost a komunikativnost. Snad to máme vyvážené na obě strany 🙂 Děti se se mnou rády věnují probíranému učivu mj. proto, že jim nabízím nové pohledy na různá zadání a užívají si tu variabilitu. Nicméně to beru pouze jako „doplněk“ ke klasickému vzdělávání. 🙂

Petr
Petr
18. 1. 2018 10:34
Reply to  Kateřina

Víte, myslím, že je to v systému jako celku. Je dobře, že vám tento život funguje… Nemám důvod Vám nevěřit. Stejně ale tak mohou fungovat děti v rodinách, kde si je učí rodiče.
Netvrdím že jedno je lepší než druhý kde jen o to, co komu vyhovuje víc… A nesoudit to, když se někdo jiný takto rozhodnul.
Článek byl psán na domácí vzdělávání a ne na to jaké má holčička zuby.
Zvláštní ovšem je ale fakt, že nám dává za pravdu spoustu učitelů, kterým vypravíme o tom, o čem si tady píšeme. Kolikrát je lituji, jelikož nám vypráví že své praxe zkušenosti ze školy.
Systém dětem dává daleko víc pravomocí, než tomu bylo za nás. Učitel je v mnoha případech proti dětem jen loutka. Pokud jsou o to více ještě v kolektivu, tak má učitel doopravdy těžké povolání.

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 10:52
Reply to  Petr

Do školství bych nešla ani za zlatého čuníka 🙂 a co se zubů holčičky týče, zjistila jsem to až zde z diskuze. Nehledám nedostatky lidí ani systémů. Jsem zastáncem hesla, kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, hledá důvody.. a tak je to se vším. Takže pokud v diskuzi používá jeden důvody a druhý způsoby, je pak těžké najít kloudné řešení 🙂

Petr
Petr
18. 1. 2018 11:02
Reply to  Kateřina

Ano, souhlasím.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 09:14
Reply to  Kateřina

Velký omyl,ten,, expert,, je prezkudovan jednou za půl roku z pololetní celkového učiva a to je daleko víc náročné, nez když bude vědět, že píše pouze diktát či opalování učiva, které probíral před týdnem , zde musí prokázat petimesicni práci v pololetí a i nakonci školního roku. Posuzujeme dle testu osmaku, devataku, kolik gramatických chyb jsou schopni udělat během pár vět, jak se spatne vyjadřují. Přednášky děláme pro děti od pátých tříd a víme i od učitelů, jak si dnešní děti vedou ve školách a jaky je velký nátlak nejen na děti, ale i na ucitele. Proč by naše dítě mělo pracovat a učit se ve stresu, když jsou i jiné možnosti? My zvolili klidnějsi formu vzdělávání a to je odsuzovani hodne? Je nám jasné, že ne všichni si mohou tuto volbu zvolit. Škola jako taková není špatná, ale systém není schopen udělat změny, které by více byly ku prospěchu dětem, učitelům a i jejich rodičům. Možná jste nepochopila to, že v domácím vzdělávání si určujete jaký čas chcete věnovat danému učiva, kdy a jak. V tom je právě velký rozdíl. Pokud dcerka se chce celý den zabývat matematikou, tu možnost má. Stejně tak, jako když jsme probírali dějiny, chtěla vědět víc, proto už má i pátý ročník, přesto, že je ve čtvrtém. Individuální přístup je jednoduší, nez když máte ve třídě třicet žáků. Domácí vzdělávání jde proto rychleji. A proto mají tyto děti více času se věnovat o jiným zájmu včetně hraní. Dítěti je věnován čas, aby učivo rychleji pochopilo a navíc i bavilo, protože ani dospělý člověk nemá leckdy náladu na práci, ale MUSI, jenže z,, musismu,, nevzniká nic kvalitniho, spíše desktruktivniho, znechuceneho a tak děti ve školách popisují to, proč je nebaví škola a dospěláci to ví, ale nic s tím nedělají, protože jsou zde škatulky, zákony, směrnice a jiná pravidla, která lidí demotivuji a jak se v tom mají vyznat samy děti? Když dospěláci jsou tím sami znechucení? Jak jste myslím napsala Vy sama, děti nejsou chytré a ani hloupé, je to jen o tom jim více naslouchat a přistupovat k nim i s respektem, I oni nás učí, byť jsou mladší. Věk je jen číslo a učitel nemusí být jen dospělý, děti nás učí tomu, co jsme dospělostí zapomněli.

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 10:21
Reply to  Johannka

Tak jinak, na základních školách je +/- 1.000.000 dětí, z toho se 2067 učí v domácích podmínkách (to je celých 0,2 %!!). Opravdu berete Vámi zmíněné testy jako argumenty se správnou vypovídací hodnotou?? Alespoň porovnávejte porovnatelné. Nebo snad chcete tvrdit, že VŠICHNI z klasického vzdělávání jsou na úrovni neandrtálců oproti domáckým školákům? A například pro mě osobně je mnohem jednodušší se připravit na jednorázové velké zkoušky, než v průběhu získávání nových vědomostí řešit nárazové testy na ověření vědomostí starších. Alespoň, co se získání lepšího výsledku týče.

Petr
Petr
18. 1. 2018 10:57
Reply to  Kateřina

Přednášky děláme více jak deset let, máme k dispozici tisíce testů, přednášky neděláme jen na základních školách, ale i středních školách, gymnaziich, dokonce i na Karlově univerzitě, v dětských domovech, psalo se o tom v novinách, internetu, v televizi atd.
Oba jsme autoři knihy, jednu jsem napsal já, druhou žena.
A v žádném případě netvrdím, že jsou všichni v domácím vzdělávání lepší než ve školách.
Reakce tady však byly o tom, že domácí vzdělávání je proti školám absolutně Nic.

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 11:22
Reply to  Petr

Dobrá, pak bychom se mohli dostat na jakou hodnotu, možná jedno celé procento? I kdyby 2, pointa je stále stejná. Jako autoři knih určitě umíte pracovat s analýzami a prezentací skutečnosti, aby nedocházelo ke zbytečnému zkreslování prezentovaných výsledků. Ale možná to není účelem, nevím, Vaše knihy jsem nečetla.
Pokud tam máte analýzy „vzorku“ dětí z obdobného rodinného zázemí, stejného věku, inteligence a zdravotního stavu a ty posuzujete, pak je to určitě zajímavé a hodné dalších kroků v souladu s výsledky. Jak už jsme se shodli, není to jen o škole, ale vždy působí více faktorů najednou. Takovou analýzu, popř. studii bych si se zájmem přečetla. 🙂

JOHANNKA
JOHANNKA
18. 1. 2018 12:27
Reply to  Kateřina

Naše knihy nejsou o žádných analýzach, ale o tom, o čem přednášime. Analyzami se nezabývá, jen jsme zde uváděli příklady, které nejen nás, ale i učitelé znepokojující. KOLIK DĚTÍ CHCE PÁCHAT SEBEVRAŽDY JEN PROTO, ŽE NEMAJÍ RÁDI ŠKOLU, ŽE MAJÍ SE SPOLUŽÁKY POTÍŽE ČI DOMA, KVŮLI ŠIKANĚ ATD. chytrost či výsledky žáků neřešíme, řešilo se zde to, že děti doma vzděláváne jsou podle jiných názoru nepoužitelné pro život a doslova zde paní Kaca napsala, že z nich vyrostou sebestredni debilove. Proto jsme srovnávali poměr, který zde nastavila paní Káča, která si zřejmě mysli, ze nikdo jiný neumí nic děti naučit nez škola. Děti ve školách nejsou o nic chytřejší a vzdelanejsi, než děti z dom. vzdělávání. My pouze můžeme uvést statitistiku děti, které mají problémy výše zmíněné, problémy s drogami a jinými závislostmi, o tom jsou naše přednášky. A že některé školy jsou skutečně ukázkou toho, že bychom tam své dítě nedali, tak to bohužel je, ale na druhou stranu jsou i skvělé školy a vše je jen o lidech, ani ne tak o dětech. Takže Vy co máte to štěstí a především Vase děti na dobré školy a ještě lepší kantory, tak si můžete skutečně blahopřát, protože naše prostřední dcera díky nasemu stěhování prošla několika školami, a školními zkušenostmi, že byste okamžitě své děti z těchto škol odhlasili. Muselo to dojít až tak daleko, kdy funkčnost školy řešila školní inspekce a většinou se jednalo o menší školy v malých městech. Též zname dvě rodiny z domácího vzdělávání, kde jsou děti skutečně jinak izolovaně vedené, ale je to věc té rodiny, bohužel to hází špatný stín na ty, kteří své děti v dom. vzd. vedou stejně tak jako by chodily do školy. Tudíž nelze házet lidí do jednoho pytle a neustále něco porovnávat. Každý nechť si sám vybere a vyzkouší a po té může druhým sdělit, jak je spokojený ci nikoliv. Ale druhé ihned kritizovat a především i zoubky holčičky? To snad nemusím ani komentovat, i kdyby byla bez zubů, nikdo ze zde přítomných nemá právo toto posuzovat, takto se posuzují možná tak děti mezi sebou ve škole, až z toho vznikají právě mindraky a nízké sebevědomí.Od dospělého člověka je to opravdu zarážející.

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 13:08
Reply to  JOHANNKA

Začala jsem se pídit po zdroji Vašich argumentů, to je celé. Chtěla jsem vědět, jakou mají vypovídací hodnotu. Pocity a domněnky jsou jedna věc a fakta druhá. V tom se nejspíš shodneme 🙂 O tom, že některé školy jsou peklo, nepochybuji. Řekla bych, že spáchat sebevraždu chce pomalu každý druhý puberťák (teď to vůbec nijak nezlehčuji!). Jak by taky ne, dospívání, hormony, velká životní rozhodnutí (obor studia, první lásky, možná opuštění domova, i ta šikana) , problémy ve škole, v rodině, atp. Každý problém je tak naléhavý a „neřešitelný“. Důležité je tento momentální stav přežít a zaměřit se do budoucnosti. Pokud si v tento moment dokáže dítě ujasnit co chce a kam směřuje, má vyhráno a naopak ho celá záležitost dokáže ještě posílit. Už teď doufám, že u nás tímto obdobím projdeme bez větších útrap, protože je to bezpochyby náročné pro všechny zúčastněné. Jinak jsem nadšená ze zdejší diskuze, ač to zpočátku vypadalo „neřešitelně“, po pár příspěvcích a sdělení vlastních pocitů a názorů se mi zdá, že se hrany obrousily a vnímáme se jako lidé a ne jen jako „oponenti“, kteří musí za každou cenu prosadit svůj názor 🙂

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 14:57
Reply to  Kateřina

Souhlas😊

Káča
Káča
17. 1. 2018 22:35
Reply to  Petr

Předpokládám, že tyto přednášky neděláte z lásky k dětem, ale z peněz neziskové organizace. Víte, tím, že zavřu děti doma je opravdu neušetřím tohoto světa. Tedy pokud je nebudu doma věznit. Ony i tyto děti budou muset někdy jít mezi lidi a těžko pak obstojí v kolektivu. Tedy pokud někdy budou pracovat a je jedno kde. Jinak já mám samozřejmě manžela mám a to hodně dlouho. Vzhledem k tomu, že jsem se dobře učila, tak mohu dělat práci, která mne opravdu naplňuje. Pracuji 6 hodin denně, což mi bohatě stačí na vysoký životní standart stejně jako můj manžel. Opravdu si myslíte, že se člověk okamžikem, kdy se stane rodičem má stát slípkou, která s ním bude do plnoletosti 24 hodin denně doma? Budete se divit, ale maminka mi kdysi vysvětlila, že když se nebudu učit, tak budu dělat s lopatou v zimě a dešti venku a to se mi opravdu nebude líbit. No pochopila jsem to velice rychle. Ostatně i mé děti, které se vzdělávaly v kolektivu vystudovaly vysokou školu, mj. i v zahraničí. Nevím jak jste k tomu přišel, resp. na základě jakých výzkumů, že děti vzdělávané doma jsou chytřejší. Ona statistika je přesný součet nepřesných čísel. Ale chápu, je potřebovat zpívat píseň toho koho chleba jíte.

Petr
Petr
18. 1. 2018 08:02
Reply to  Káča

Naše přednášky jsou naší prací, prací, která nás naplňuje stejně jak píšete ta vaše. Kdo Vám řekl či napsal, že zavíráme naše dítě doma? Kdo vám řekl či napsal, že naše dítě nechodí do kolektivu a těžko v něm pak obstojí?
Pokud jste se dobře učila, tak Vám to přeji… Pokud máte práci, která Vás naplňuje, tak Vám to také moc přeji. Pokud máte studované děti a jsou šťastné tak super. Nesoudíme vás, přijímáme Váš názor, fajn.
Ale přečtěte si vaše komentáře… Není v nich nic pozitivního, samá narážka atd.

Káča
Káča
18. 1. 2018 09:11
Reply to  Petr

No vidíte a já mám zase problém s přednáškami. Nevidím jediný důvod, proč by měly moje děti chodit na jakékoli přednášky a nebo psát jakýkoli test. To je zvláštní ještě nikdy jsem neviděla, že by škola vyžadovala souhlas od rodičů s jakoukoli přednáškou. Takže vy se vlastně vůbec neptáte, můžeme Vám říct svůj názor. Vy ho prostě jdete sdělit. Nikdy jsem neřekla, že zavíráte děti doma. Jen mi nepřijde úplně normální, když jsou děti mimo kolektiv. Víte v každém kolektivu Vám třeba někdo „nevoní“, ale pak se musím s takovou situací vyrovnat. Např. najít si k němu cestu, respektovat ho. Třídní kolektiv je vlastně takový vzor běžné populace. Takže mi si vlastně nemáme co vyčítat. Vy mi vyčítáte můj názor na domácí vzdělávání, ale vůbec se neptáte, zda můžete prezentovat svůj názor dětem ve školách a tedy mým dětem. Třeba o vaše moudra také nestojíme. Myslíte, že když odstavím děti od počítače a jiných výdobytků této společnosti tak je ochráním? K mé profesní kariéře jen malou poznámku. Vystudovala jsem vlastní pílí a za peníze daňových poplatníků, tak tak nějak cítím, že bych to měla vrátit této společnosti například formou daní.

Petr
Petr
18. 1. 2018 11:07
Reply to  Káča

Znovu opakuji, že naše dítě mimo kolektiv není.
Přednášky jsou věci školy, to by potom i přednáška od policie a jiných byl problém.
Jinak k testům děti nenutime, je to jejich volba, zdali chtějí nebo ne.

JOHANNKA
JOHANNKA
18. 1. 2018 12:46
Reply to  Káča

Rodiče vždy vědí od školy nač dávají peníze a mají volbu, buď přednášku odsouhlasit a zaplatí a nebo ne. A už opět soudite? Vy jste ve škole neměla žádné přednášky ani Vaše děti? Tak to musely být speciální skoly😊, že? Každý kantor je zároveň i přednášející a to Vám nevadí, že přednáší Vaším dětem? Kači, no tak! Než něco napíšete, zamyslete se přeci. A testy jsou anonymní a děti je rády pisi, je to šest otázek ze života a k tématu naší přednášky a proto víme o tom, jaké dnes nají děti potíže, se kterými se jen tak někomu nesveří. Pár děti se nám dokázalo díky otázkám zachránit od sebevraždy, myslíte, že naše přednáška nemá smysl? Tak Vas asi srdečně na ní pozveme, až budeme třeba nekde na škole ve Vašem městě. Pak můžete zhodnotit. Zamyšlím se, zda vůbec jste ale schopna cokolí posoudit pozitivně, ať už zde napíšeme cokoliv, pícháte totiž stále jako rozdivocela vosa a přitom Vám nikdo nic nedělá

Káča
Káča
18. 1. 2018 21:51
Reply to  JOHANNKA

Rodiče nemají běžný přístup k rozpočtu škol. Ano máte pravdu, je potřeba kontaktovat zřizovatele. Víte, když si vždy přečtu přednášku tak se současně kouknu na pořadatele. Ve většině případů je to bezvýznamná neziskovka, kterou bohužel živíme z našich daní. Srovnávat učitele je hloupé. Z našeho školství se bohužel stal také jeden velký kšeft. V loňském roce šlo na neziskovky 9 miliard (viz státní rozpočet – Úřad vlády ČR. Ale uznávám, přednášky na téma šikana nejsou špatné. Ekologické bych hnala hráběmi.

JOHANNKA
JOHANNKA
18. 1. 2018 12:55
Reply to  Káča

A co je vlastně normální? Pro Vas je to dětský kolektiv ve škole a pro nás je normální a přirozenější způsob přátelství, která si naše dcerka vybírá sama a problém žádný nemá. A oblíbená socializace? A co to je? Umělé vytvořené společenství ovčanů? Vy mějte kolektiv, my budeme mít kolem sebe lidi, přátelé, kteří jsou naším dusím blízcí a mají podobný životní směr jako my, přesto dokážeme vycházet i s lidmi, kteří své děti posílají do kolektivu, či jsou běžně zaměstnání, ani bezdomovci a lidí v nouzi nám nevadí, nad nikoho se nepovysujeme, ale také nepotřebujeme ponižování od druhych

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 14:02
Reply to  JOHANNKA

Naše dítě má nejlepšího kamaráda jenom díky škole. Nikdy by se jinak nesešli, protože naše rodiny jsou tak extrémně rozdílné, že není příležitost a vlastně ani důvod se scházet. A zatím je to ten největší přítel napříč celým jeho dosavadním životem. Ne, neměl by jiného, protože z těch dětí, které se kolem něj pohybují mimo školu mu prostě nikdo takovým způsobem nesedl. Znáte to, prostě stejná krevní skupina 🙂 Někdy se naopak stane, že děti samy řeknou, že s námi k někomu na návštěvu nepůjdou, protože se tam necítí dobře v přítomnosti jejich dětí a my to respektujeme, protože ani my se nemusíme cítit dobře v přítomnosti rodičů některých jejich kamarádů 🙂

Lenka Segura
Lenka Segura
18. 1. 2018 12:23
Reply to  Petr

Děkujeme paní personalistce Káče za cennou lekci profesionální mezilidské komunikace 🙂

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 09:25
Reply to  Káča

Tyto přednášky jsou bez ziskovek a hradí si je škola sama, jelikož i my máme své náklady, třeba cestovné a nás čas, za který Vy dostanete od zaměstnavatele zaplaceno. Nemuzeme si dovolit dělat přednášky zdarma, daně musíme platit jako Vy a učitele též nevykonavaji práci zdarma a přesto mají svou práci a děti rádi, jinak by ji nedělali. Policie též vykonává na školách placené přednášky, tak proč bychom je měli mít my zdarma? Pokud naší přednášku škola či rodiče tisku nebude , je to jejich volba. A naše práce OSVČ. Pokud škola souhlasí a zatím naše přednášky jsou žádané, tak jaký máte problém? S tím, že máme tuto práci a nebo jen proto, že opět neděláme to co většinová společnost, která se nechává zaměstnávat. Je to snad každého věc, nemyslíte?

Káča
Káča
18. 1. 2018 11:50
Reply to  Johannka

Ne já opravdu vůbec nemám problém s náplní vaší práce. To ne. Já to naprosto respektuji. Jen já to mám trochu jinak.
Příklad: Pokud přijde klient a já mám s jeho požadavkem problém, zpravidla morální atd. tak takovou zakázku prostě nepřijmu. Ať by byla jakákoli. Pokud se v průběhu spolupráce ukáže, že jeho jednání je v rozporu s morálkou nebo snad hůře s porušováním právních předpisů tak v nejbližším možném okamžiku ukončím spolupráci. Jako zástupce dvou společností, které vlastním rozhodnu, že tato zakázka se dělat nebude. Vy máte problém s hromadným vzděláváním, dobře, já to respektuji. Jenže už nemáte problém s tím, že vám z rozpočtu hromadného vzdělávání jsou vypláceny peníze. A to, že ředitelé škol Vám dávají prostor není nic jiného než, že je potřeba vykazovat činnost. Děti zajímá pouze to, že mají volno.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 15:14
Reply to  Káča

A jak byste chtěla naší práci zaplatit? Než tím, jak se rozhodne škola? Kdyby naše práce byla s jakýmkoliv mravním rozporem, ředitele škol, ústavů , dětských domovu by nikdy naší nabídku přednášek nepřijali, nemyslíte? A neplette hrušky a jablka. My nejsme zaujatí proti školám, ale chceme vzdělávat dcerku, jak ji to především vyhovuje a ne to co si myslíte Vy, že ji musí zákonitě dle Vašeho soudu chybět. Kdyby ji to chybělo, dostala by školní kolektiv, tak už to prosím nějak přijměte a pochopte, že každý je individuální. Dokonce naše Johannka na přednáškách dětem zpívá a bez ostychu si s nimi povídá a s některými dopisuji, co stále řešíte? Kolektiv a nebo svá přesvědčení? Lépe Vám to už vysvětlit nedokážu, bohužel.

Káča
Káča
18. 1. 2018 21:54
Reply to  Johannka

To není přeci o rozporu vaší přednášky s mravností. Je to o tom, že školské zařízení jako takové zavrhujete, ale peníze s takového zařízení nesmrdí. Nic víc.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 10:22
Reply to  Káča

Kači, Vy tady píšete, že děti jsou zavřené a izolované, jak tohle můžete tvrdit? Naše dcerka je neustále v kontaktu se všemi věkovým vrstvami lidí a především na cestách poznává nejvíce povah a charakteru,. Již ve školce ji vadil křik děti a i křik paní ředitelky, učitelky, vybírala si k sobě děti, které ji nestrkaly,nepostuchovaly, nesmaly se jí a jiné lumparny, které ji přišly nenormální i. V pěti letech ji děti školou a školkou povinné při hře zámkly v kulne, aby nemohla domu, vysmivaly se jí, že si hraje s kytičkami a zvířaty a byly natolik vulgární, že mě by hanba fackovala. U nás ji krásky hračky, a to je normální? A pokud můžeme minimalizovat tohle zlo, které sama zažila a i vidí všude kolem sebe,tak ji ochraňovat budeme, nepotřebujeme aby z našeho dítěte udělal někdo ustraseneho labilní člověka s podložený sebevědomím. Dcerka umí též rozpoznat lidské charaktery a nemyslete si, že se neumí bránit, umí, ale ne tím, že bude dělat, to co ostatní. A proto nechápe, proč zrovna Vy, dospělý, vzdělaný člověk, jak uvádíte, se vyjadřujete, jako by rodiče domácích školáků byli opovržení hodní a jejich děti též. Kdo vlastně jste, že soudite? A heslo podle sebe soudim tebe?máte svůj životní nadstandard, jelikož maminka Vám říkala, ať se dobře učíte, a co když lidé kteří se tolik neučili jako Vy mají ještě větší nadstandard, jelikož vyuzivaji jiný svůj potenciál. A lidé u lopat? Ti nejsou důležití, dle Vaši maminky? Všichni nemohou být jako Vy, personalistka. Jednak by je to třeba ani nebavilo. A to, co Vy považujete za nadstandard, jiní k životu nepotřebuji a hodnoty mají v něčem jiném. Opět, ať každý si buduje svou vlastní cestu, Vy po ní kráčet nemusíte a ani nebudete.

Káča
Káča
18. 1. 2018 12:10
Reply to  Johannka

Takhle jsem to vůbec nemyslela. Právě proto, že moje maminka neměla možnost vzdělání a celý život těžce fyzicky pracovala, tak vždy dbala o to, aby jsme se se setrou dobře učily. Já si vážím každého člověka, který se živí prací a to jakoukoli. Jako studentka jsem chodila na brigády (samozřejmě fyzická práce) a mé děti chodily na brigády také. Vůbec by je nenapadlo, že žijí pouze a jen z peněz rodičů. Protože vím, jak jsou děti zlé i já mám samozřejmě velkou potřebu je ochraňovat. Na druhou stranu když jim to budu ulehčovat tím, že je budu chránit před těmito dětmi, tak jim moc nepomůžu. Ani nejmladší syn nemůže pochopit zlomyslnost dětí a často to probíráme. Když jsem měla na mysli lumpárny, tak ne takové, které by komukoli ubližovaly či ho ponižovaly. Možná Vás překvapím, náš syn měl telefon jako jeden z posledních dětí ve škole, ač to finančně opravdu nebyl problém. Nikomu svou situaci nedávám na odiv. Dětmi vyučovanými doma opravdu neopovrhuji. Je ale na druhou stranu pravdou, že moc nechápu jejich rodiče. Ve své profesi jsem se musela snažit, abych vybudovala klientelu, protože bez ní to prostě nejde. Dětem jsem se vždy s manželem věnovala maximálně, na druhou stranu myslíme i na náš život. Protože já nechci být pro své děti břemenem v budoucnu. Víte oni tak strašně rychle vyrostou a mají svůj život, kterým prostě půjdou. Bez ohledu na to, jak Vás mají rádi. Máme s manželem své profese, které nás zabezpečí, já jen doufám, že nám bude sloužit zdraví. Nechci být pro své děti a vlastně nikoho přítěží. Ono hledat práci ve 40-ti letech není opravdu jednoduché. Tak asi tak.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 15:41
Reply to  Káča

To chápu, ale my máme vy budováné to same co Vy s manželem, jen nejmladší dcerku jsme se rozhodli vzdělávat jinak a nikdo po Vás nechce, abyste přeci chápala tyto rodiče, hlavně že oni chápou a ví co dělají, není to snad podstatně? Jsme spisovatele, hudebníci, přednášející a psychterapeuti, klientelu máme a s prací nemáme problém, a ani s našimi soběstačnostnymi dětmi, které nevysavaji stát na sociálních dávkách. A Johannka? ,Píše knihy, zpívá, hraje na hudební nastroje a touží ochraňovat přírodu, ať si sama zvolí, čím se bude jednou zabývat a živit. A i z domácího vzdělávání může jít třeba na vysokou školu, bude to ale její rozhodnutí, starší děti vyrostly tak rychle, že jsme právě chtěli něco změnit, práve ten čas, který jsme lehkostí větru nechali odvát budovanim domu, práce atd. Přehodnotili jsme život a víme jak vzácný je čas pro všechny z nas, společně strávený čas, kdy jsme spolu dá se říci,, neustale,, je pro nás vyhovující, ale každý to může mít opravdu jinak

Anna
Anna
15. 1. 2018 20:36

Mozna kdyby radeji naucila deti jak se cisti zuby udelala by lepe… ale chapu ja byt tou holcickou a mela jeji chrup taky bych byla rada kdybych nemusela mezi deti ktere si zuby cistit umi…

Kačena
Kačena
15. 1. 2018 21:03

Nemůžu si odpustit námitku vůči poznámkám k čištění zubů. Krom toho, že je to celkem blbé rýpání mimo téma a na fotce já sama nepoznám zda má dívka zuby černé od kazu nebo od povidel, je tu kazivost zubů daná geneticky. Nevěříte? Je mi 35 a nikdy jsem neměla kaz, zuby čistím halabala 2x denně. Moje děti čistí stejně (snad i lépe), jedno bez kazu druhé má čtyři ještě na mléčných.

Misa
Misa
16. 1. 2018 10:14
Reply to  Kačena

Zadna dedicna kazivost zubu neexistuje a je to jen vymluva!Zubni kaz vznika kombinaci nekolika faktoru jako pritomnost urcitych bakterii v ustech, spatnou dentalni hygienou a nespravnymi stravovacimi navyky. Takze na tomhle by mela matinka ve vyuce zamakat 😀 Ty zuby ma evidentne vyzrany, zadny povidla..

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 16:03
Reply to  Misa

Mohu se prosím zeptat, Vy jste stomatolog či dentista? Děkuji za odpověď

Sája
Sája
15. 1. 2018 23:27

Paráda, článek se mi moc líbí, nacházím v něm inspiraci a uklidnění 🙂 Je skvělé číst, že někdo zažívá podobné pocity, jako já, a prochází si podobnou cestou. Já učím doma své 4 děti, vlastně zatím jen 2 školáky, jednoho předškoláka, a k tomu tady máme ještě dvouleté batole. Takže je to trošku divočejší, a učíme se takhle teprve prvním rokem, takže stále ještě tápu, bojuji, hledám nápady jak to dělat lépe… Je to velmi náročné, ale po prvním přezkoušení, které máme za sebou, jsem hned klidnější a zároveň nadšenější do toho všeho, protože vidím, že to má smysl 🙂 Vidím na svých dětech, že je to ta nejlepší cesta pro ně. Ten prostor, ty možnosti… Jedeme si svým tempem, a opravdu většinou stačí jen využít zájem dítěte, a naučí se něco, co bych mu jinak složitě vtloukala do hlavy, hravě během chviličky. A po odpolednech, kromě kroužků (kterých máme tedy trošku méně), se místo psaní domácích úkolů věnují svým zájmům, což je u jednoho psaní knížek, u druhého hra na hudební nástroje, u třetího malování… Úžasné na to koukat. Sociální kontakty našim dětem rozhodně nechybí. Řekla bych že jim nechybí prakticky nic. Je to pro mě náročné, ale už bych neměnila. Samozřejmě, pokud by moje děti zatoužily vrátit se do školy, nebudu jim bránit. Ale zatím tam nechtějí. Fandím vám, držte se! 🙂

Johannka
Johannka
16. 1. 2018 07:06

Z mé duše a zkušeností psané. Též čtvrtým rokem učíme dcerku doma a vlastně už teď máme polovinu učiva i z pátého ročníku zvládnuté, pro samotný zájem dcerky. Nyní se velmi zajímají o dějiny, tudíž nečeká, až se něco bude probírat v dalším roce , chce pokračování hned. Utváří si sama vlastní názory, nekopiruje druhé, ani spolužáky. A hlavně oblíbená socializace a absence děti, těmto dětem skutečně nechybí. Každý jsme jiný, někdo potřebuje v životě měnit nevyhovující systémy a někdo má rád zaběhnuty řád, který ale lidstvo nikam dál neposouvá. A komentáře ohledně zoubků dívenky je právě důkazem toho, kam se systémem vychování lidé dokážou snížit a druhé soudit pouze z obrázku. A to je ten velký rozdíl mezi doma vzděláványmi dětmi, které okamžitě praktikují vědomosti ve svých životech a neposuzuji svět podle knih, obrázků či fotografií. Díky za svobodné možnosti výběru, každý ať zváží, co je v jeho možnostech, schopnostech a co svým dětem chce do života dat. Přirozenost je základ spokojeného rozvoje osobnosti.

Káča
Káča
16. 1. 2018 08:54
Reply to  Johannka

Každému přeji cokoli co ho uspokojuje. Jen mohla bych se Vás zeptat jak máte vyřešené důchodové pojištění? To Vám nechybí kontakt s kolegy v zaměstnání, prostě být také jinde než doma?

Misa
Misa
16. 1. 2018 10:07
Reply to  Káča

Mne by doma asi hrablo…a ani si nemyslim ze by se ty deti naucily tolik co ve skole…ale to uz je jejich problem..

Johannka
Johannka
16. 1. 2018 19:44
Reply to  Misa

Každý to má jinak, Vám by hráblo být se svými dětmi doma a pro jiné rodiče je to radost a spokojenost. Každý to má odlišně. A jak vlastně víte kolik učiva se naučí děti doma a kolik děti ve školách? Proč myslíte, že rodič nemůže svému dítěti dát, to co učitel? A co vlastně je to víc? Už Jan Amos Komenský chtěl, aby se děti vzdělávaly hrou a v přírodě, měly více pohybu a neseděly půl dne v lavicích, nabádal i k časnemu cestování, jelikož na cestách se člověk učí poznávat skutečný svět, jazyky, dovednosti jiných národů, každopádně tohle se v lavicich děti nenaučí. Konkrétně naše dcerka je s námi stále na cestách a kolektiv ji dělají lidé, děti, které na cestách potkáváme. Učí se rovnou praxi nejen cizí jazyky. A zda bude chodit jednou do kolbenky? Určitě nebude. Již dnes se zaměřuje na to, co jí bude v životě bavit a naplňovat a čím se bude zivit, především svobodne. Každý člověk ať se rozhodne sám, co chce v životě dělat a rodiče ať se svobodné rozhodnou, jak své děti vzdělávat. Každý ať má, to co mu vyhovuje, ale přitom ať druhé ale neposuzuje a neodsuzuje.

Káča
Káča
16. 1. 2018 22:43
Reply to  Johannka

To jsem se pobavila.
Jan Amos Komenský žil v 17. století (přesněji 1592 – 1670), tím cestováním patrně myslel vzít si buchty a jít do vedlejší vesnice. No, ale spíš chleba a vodu ze studánky po cestě. A tím pobytem v přírodě tak maximálně práci na poli. Tedy pokud ta osoba lačnící po vzdělání nebyla zrovna nevolníkem, neboť nevolnictví bylo zrušeno dekretem Marie – Terezie až v roce 1781. Tedy o sto let později než žil J.A.Komenský.
S tím vzděláváním to také nebylo slavné, jak jistě víte povinnou školní docházku svým dekretem nařídila opět Marie – Terezie a to roku 1774 nazvanou jako „Všeobecný školní řád“. Nejen, že do té doby byla gramotnost velice nízká a na venkově z důvodu zemědělských prací děti ještě dlouho chodily omezeně do školy. Tak jste si to nějak popletla, jen jste si vzpomněla na stokrát řečený citát „škola hrou“, ale ono to mělo do praxe trochu daleko. No s jedním citátem moc parády nenaděláte.
To je sice pěkné, že se Vaše dítko na cestách setkává s lidmi, které potkáváte, ale jsou to pořád jen dospělí.
Tedy těžko i při nejlepší vůli (své dítě zcela jistě milujete, vůbec se tomu nedivím) mu nezajistíte kontakt s vrstevníky (ale možná máte pocit, že ty ostatní děti nejsou hodny Vašeho dítěte) a takové dítě je vlastně takové dospělé dítě, které sice bude umět možná komunikovat s dospělými, ale to je vše.
Nikdy nebude mít zážitky ze školní třídy, nikdy nebude vzpomínat na lumpárny ze školy. Prostě domácí vzdělávání neokecáte jedním citátem. Když svá moudra zveřejňujete, pak zcela jistě lze očekávat, že někdo řekne svůj názor. Jen ještě dodatek. Své dceři dopřáváte pravděpodobně to nejlepší vzdělání a světlé zítřky, ale prosím co vaše světlá přítomnost. Nebo se snad věnujete své kariéře a dítě se účastní obchodních jednání a tím už získá vědomosti z marketingu? Míše naprosto rozumím, ani milující matka není povinna obětovat sebe sama dítěti. Ostatně spokojená matka znamená spokojené dítě.

Johannka
Johannka
17. 1. 2018 07:23
Reply to  Káča

A Vy jste v té době žila, že to víte s takovou přesností a nebo jste se tohle vše naučila z knih , které jak víme jsou nepřesné? A nebo to máte právě z povinné školní docházky? Já osobně jsem si nic nepopletka a hlavně od dob Marie Terezie se ponechalo jen povinna školní docházka, nikoliv přístup ke vzdělávání. Lidstvo by se mělo probudit a uvědomit si kdo jim nastavuje nesvobodne hranice vedení a toho, co je skutečně pravdivé. Komenský myslel cestování za hranice, jak jistě tedy sama víte zemřel v exilu a ne v Čechách. A Marie Terezie též neměla na mysli dnešní školství, sama by své děti takto rozhodně nevzdelavala. A co je špatného na škole hrou? A když se dítě učí jinak, než tím, že před tabuli odpapouskuje to, co mu někdo řekl, aby později dostalo známku, zda splnilo či nesplnilo, co od něho chtějí druzí slyšet a co by dle systému mělo umet a po zbytek života naopak zapomenout? Tohle Vám přijde správně?Mít z dětí chodící encyklopedie? A k čemu? Pro mě to už za mou školní docházku správně nebylo a jen lituji toho, že své starší dcery, které již chodí do kolbenek, jsem neučila též doma a na cestách jako nejmladší dcerku. Myslím, že by se každý měl zamyslet nejen nad školstvím a vzdelavanim. Ale celkově nad životem v systémové společnosti.

Káča
Káča
17. 1. 2018 22:56
Reply to  Johannka

Jak uvádíte, starší děti chodí do kolbenek. Tak to poslední jste zachránila před záhubou českým školstvím? To, že vaše děti chodí do kolbenky považujete za něco špatného? Každá práce má smysl. Ale k meritu věci. Jediný, kdo je odpovědný za to, že děti skončily v kolbence jsou jejich rodiče. Tedy vy. Pravděpodobně jste se jim dostatečně nevěnovala. Víte oni nejsou chytré a hloupé děti. Jsou jen děti, které mají hloupé rodiče. Je to bohužel vidět už ve školce. Paní učitelka uloží dětem donést si např. cvičební úbor a já vám garantuji, že 2/3 rodičů ho dětem nedá. Víte kteří, no ty z těch kolbenek. Klidně dítěti sdělí, „to nevadí, tak hold cvičit nebudeš“ Tady to začíná, když nemá odpovědnost rodič, jak jí má mít dítě. Já tomu říkám, když je blbý pes, je blbé i štěně. A tady to začíná, hloupým cvičebním úborem a končí to špatnou přípravou do školy. Máme poslední dítě ve 3. třídě, ještě nikdy mu nechyběl úkol či potřeby na vyučování. Zná své povinnosti a protože to řekla paní učitelka tak má vždy vše připravené. Má jí moc rád. Když své povinnosti zná od útlého dětství nebude mít problém v životě. Nebude lajdák.
Pokud se týká encyklopedických znalostí. Ano v životě jsme se naučili spoustu věcí, o kterých jsem se mysleli, že je nikdy nebudeme potřebovat. No možná. Ale mám alespoň všeobecný přehled. No ale možná razíte cestu „můžu být negramotný idiot, stačí, že budu mít kvalitní připojení“. Jsem opravdu ráda, že je většina lidí probuzená a volí klasické vzdělání.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 07:55
Reply to  Káča

Pojem kolbenka je u mne jakákoliv práce, která je v područí někoho jiného, tudíž i ta Vaše. Mé starší dcery jsou též studovane ve školském kolektivu a ve svých letech jsou soběstačne, vydělávají si slušně, jedna je v zahraničí a až bude správný čas nebudou třeba v kolbenkach, ale budou mít svobodná povolání, tak jak si to přeji. Absolutně nechápete, co zde píši a vytrhavate slova z kontextu. Právě Vy jste ta studovana zřejmě s kusem papíru, který ale z Vás nedělá člověka nýbrž, to co po Vás chtěla Vaše maminka. MUSÍŠ SE DOBRÉ UČIT, ABY Z TEBE NĚCO BYLO, PROTOŽE DO TE DOBY JSTE BYLA ZŘEJMĚ NIC A TAK SE TADY I PREZENTUJETE, VYSOKÉ EGO PŘEDCHÁZÍ PAD STEJNĚ JAKO PÝCHA A NEMÁ SMYSL S Vámi jakkoliv jiz debatovat. I lidé bez papíru pochopí, co zde píši. Je mi líto lidi, kteří neumí přijmout i jiné způsoby žití a mezi námi, Vám to může být zcela jedno, jelikož každý by se měl starat sám o sebe, to Vám asi maminka či kolegové v práci neřekli., 😊

Káča
Káča
18. 1. 2018 22:01
Reply to  Johannka

Víte nikdy bych nepoužila slovo kolbenka. Je to jeden z nejhorších výrazů, které znám. Pokud řeknu, že mé děti skončily v kolbence, tak mám za to, že jsou na tom s prací hodně špatně. Má maminka mě nijak nenutila učit, jen mi nastínila možnosti. Já si vybrala. Povím vám příklad, kamarádka pracuje v továrně, kde je ruční práce. Přestože je velice nespokojena s prací kterou dělá (je to montovna, navíc nijak lehká práce). Stěžuje si nejen na typ práce ale i na mzdu. Avšak neudělala nic pro to, aby tam neskončila její dcera. Právě proto, že ví, jak je těžké si vydělat nechala vše na dceři a jak myslíte, že to dopadlo. Učební obor bez jakékoli perspektivy, jen aby jsme měli papír. Po vyučení stejná montovna. Ač proti ní nic nemám. Každá práce je potřebná. Tak to je asi vše. Vám samozřejmě přeji, ať Vás domácí vyučování naplňuje.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 16:35
Reply to  Káča

Ještě Vám odpovím na to, že rodiče jsou odpovědní za to kde skončí jejich děti, jak píšete. Je to nepřesné, máte vzdělané rodiče a dítě je jejich opakem a nebo obráceně, tak jak jste to měla Vy a Vaše maminka, která zřejmě neměla možnosti studovat, co když ty možnosti nemají i ti vystudovani, jelikož je nezaměstnanost? Kolik mladých lidí s diplomem je na úřadě práce? Me dcery, maji školy, rekvalifikace, nejstarší chtěla pracovat s dětmi, ale v oblasti kde žije, je vysoká nezaměstnanost a tudíž se propracovala k tomu, co děláte Vy, podobná činnost právě v kolbence neboli podniku. Takže určitě to není má chyba, že dcera dela úřednickou práci, aby se užívila a nasetrila peníze, aby později mohla dělat, to co skutečně chce.,treba soukromě . Vzdělání dostala a nejen vzdělání, různé kurzy a rekvalifikace, které nebyly zadarmo, jen aby mohla mít práci, ktera by ji bavila. Opět jste mě označila za neschopní matku, že jsem se dostatečně starším dcera nevěnoval a nejmladší chci zachránit domácí školou. Taková tvrzení jsou opravdu troufala vzhledem k tomu, že vycházíte pouze z příspěvků a článku atd. A za totality, kolik lidí mohlo studovat a dělat, co by je bavilo,? Myslím že tu dobu znáte, a odpovite si sama. Takže nesouhlasím zcela s tím, co jste napsala o zodpovědnosti rodičů a tím, že jejich děti nemají práci dle vytudování škol. Je to záležitost i nezaměstnanosti. V každé době a společnosti se najdou méně či více vyzralejsi jedinci, a základ je opravdu v rodinách. Byť nemusí být pravidlem hloupý pes-hloupe štěně. Děti za své rodiče bohužel nemohou.

Káča
Káča
18. 1. 2018 22:09
Reply to  Johannka

Nevím jak jste na to přišla, já vůbec žádného šéfa nemám Měla jsem ho naposledy v roce 1994. Nevím, proč máte pocit, že práce úředníka je nějak podřadná, a už vůbec nevím, proč to nazýváte kolbenkou. K tomu vzdělání, ano do roku 1989 nebylo vůbec jednoduché se na vysokou školu dostat, Naprostý souhlas, ani já jsem nedostala doporučení k dalšímu studiu. Ale od té doby uplynulo 29 let. To se na mě nezlobte, kdo chtěl studovat, tak už dávno vystudoval. Studovala jsem dálkově, zaměstnání a 2 děti k tomu, poslední státnice tak bylo poslední dceři 6 týdnů. Ano bez manžela to by to nešlo. Nezaměstnanost? Prosím, nechtějte mě rozesmát. Až na zcela ojedinělé oblasti (Severomoravský kraj) kdo pracovat chce tak práci najde. Každý den to řeším, dnes kdo je na ÚP více jak půl roku ve skutečnosti pracovat nechce. Už mě nebaví pořád těmto existencím zajišťovat administrativu spojenou s nástupem do zaměstnání, když za 2 dny skončí. Nestačí v dělnické profesi ani 25 tisíc. Vrcholem byla paní, která byla 14 let evidována na ÚP, která mi sdělila, že vůbec netušila jak náročné je chodit do práce. Bič a řezat a řezat. Já myslím, že už jsme si všechno řekli.

Johannka
Johannka
17. 1. 2018 08:28
Reply to  Káča

A jak víte, že dcerka nemá kontakt s vrstevníky a že na cestách nejsou děti? A proč si myslíte, že ji chybí třída a lumparny? Posuzuje dle sebe? Právě protože dcerku milujeme, dali jsme ji možnost svobodné volby, chodila do školky a byla u zápisu ve škole, sama se rozhodla o klidnějši způsob vzdělávání anichz by ale opovrhovala jinými dětmi. Umí si s nimi hrát, ale na hraní a třeba i dovádění ji stačí čas, ktery není v rámci doby učení. Pokud by chtěla chodit do školy, tu možnost dostane, ale jí to vyhovuje takto a je dobre, že ví, co chce, to mnohdy ani dospelak neví. Kontakt má s dětmi a vrstevníky i díky naší práci coby přednášejících na školách, kde dětem i zpívá a odpovídá na dotazy nejen z cest. Zatím jsme se nesetkali se školou, která by nám neschválila to, co pro dcerku děláme a jak to děláme, ba naopak Je tolik děti, co by vyměnily tu lumparenskou třídu za cestování s rodiči a volnému způsobu vzdělávání. Nepíšu zde vyctena moudra, ale to, co právě přítomnosti prožíváme a uvědomujeme si, to, co druhým přijde nepřípustné, třeba jako Vám, usuzuji dle Vašeho komentáře, jelikož Vás osobně neznám, jen odpovídám na to, co jste napsala. Opravdu mě velice zaráží, jak lidé posuzují jednak druhé lidí, ale i jakoukoliv odlišnost, přitom je to tak proste. Každý jsme skutečně jiný a tak by se mělo k lidem a obzvlášť dětem přistupovat, jelikož jen tak z nich mohou vyrůst osobnosti, nikoliv poslušni ústrasení jedinci, kteří se striktně budou držet toho, co jim kdo nařizuje. Byt i chápu Vaše názory, jelikož posuzujete ze svého úhlu pohledu, ale život jich má více.

Johannka
Johannka
16. 1. 2018 19:53
Reply to  Káča

Za sebe odpovím, že doma je u nás na cestách kde i pracujeme, vzděláváme nasi dcerku a především kontakt s lidmi máme víc než dost. Kolegy jsme nikdy neměli, pokud nepočítáme za kolegy sami sebe. Pracujeme společně a dcerku též vzděláváme společně. A důchod? Pokud OSVČ budou mít důchody, tak my také, pokud se nezmění zákony a neodejdeme dřív na onen svet😊. Přítomnost je jediná jistota, kterou lidé skutečně mohou mít.

Káča
Káča
16. 1. 2018 23:17
Reply to  Johannka

Teď jste to krásně napsala, na cestách máte kontakt s lidmi víc než dost. Ano vy máte a dítě? Chudinka malá

Johannka
Johannka
17. 1. 2018 07:34
Reply to  Káča

Chudinka? 😁 Celá naše rodina má kontakt s lidmi i dětmi a naše malá chudinka, jak označujeme naší dcerku, aniž byste ji znala osobně, nemá problém komunikace 😊, ale víc si rozumí s dospělaky, ktere cestováním poznáváme a kteří jsou i jejími učiteli. Chudáci jsou ti, kteří musejí mít povinně vybranou školní třídu a tam si mezi dětmi vybrat tak zvané kamarády, protoze jiná volba nebyla. Možná byste byla velice překvapená, co by Vám odpověděla na Vás komentář naše dcerka.

Káča
Káča
17. 1. 2018 22:59
Reply to  Johannka

No právě, rozumí si více s dospělými. Víte, takové ty chytré dospělé děti jsou opravdu mnohdy nesnesitelné. Co by mi odpověděla Vaše dcerka, no přece to co její maminka, protože jiný názor nezná.

Petr
Petr
18. 1. 2018 07:43
Reply to  Káča

Přesně, a vaše děti by odpověděly přesně to co jejich maminka…

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 08:03
Reply to  Káča

Vy máte opravdu diplom? 😊Na Vašem místě bych se přestala již zesmesnovat a pokusila se o získání dalšího diplomu z jiného oboru, třeba ten kus papíru Vám otevře i jiný obzor než personalisticky.

Petr
Petr
18. 1. 2018 07:47
Reply to  Káča

Když paní píše máme, tak všichni, i s naší dcerkou. Nebo si myslíte, že je zamknutá v autě a čeká na nás, až se vypovídáme? Ne, dokáže komunikovat se všemi…

Sája
Sája
16. 1. 2018 10:48
Reply to  Johannka

Ano, je to tak 🙂 My jsme také hodně dopředu, druhák už umí i učivo třetího ročníku (nejlépe mu jdou vyjmenovaná slova), k tomu momentálně dokončuje učebnici ČJ pro 2. ročník, pak už se bude asi spolu s naším třeťákem učit slovní druhy… Třeťák už ovšem také nevydržel a ve volném čase se začal sám učit mluvnické kategorie podstatných jmen, shodu podmětu s přísudkem a vzory podstatných jmen, takže ten už se bude za chvíli taky nudit… Po odpolednech tvoří vlastní encyklopedii zvířat, mladší syn se zase po odpolednech učí na klavír a na flétnu. Sám. Přiznám se, že ze začátku jsem moc nevěřila, když mi někdo tvrdil, že většina doma vzdělávaných dětí jde z páté třídy na osmileté gymnázium, teď už tomu i věřím 🙂 Já osobně jsem moc ráda, že tuto možnost mám, že mám manžela, který mě v tom podporuje a který na sebe vzal veškerou zodpovědnost za uživení rodiny, a já můžu vzdělávat své děti doma, a dát jim tak ten nejlepší základ do života.

Káča
Káča
16. 1. 2018 11:33
Reply to  Sája

Jestli tomu dobře rozumím, jste zcela finančně závislá na manželovi a v budoucnu budete dál, protože Vám pravděpodobně vyměří velice malý důchod, pokud Vám na něj tedy vznikne nárok.

Sája
Sája
16. 1. 2018 14:47
Reply to  Káča

Ano, jsem na něm závislá. Podniká z domova, budujeme takovou dá se říct rodinnou firmu, takže už teď, kdy jsou děti ještě malé, mu pomáhám (zatím jenom s administrativou), časem se zapojím víc a do budoucna nikde jinde pracovat neplánuji. Tudíž nekopeme každý sám za sebe, ale snažíme se o soběstačnost a samostatnost jako rodina. Jsme tedy závislí jeden na druhém. Neshledávám na tom nic závadného 😉

Misa
Misa
16. 1. 2018 11:59
Reply to  Sája

Takze vlastne delaj jenom to co chtej..coz je na jednu stranu fajn, ale dneska se detem vsechno tak podrizuje az hruza. Az jednou pujdou do prace a bude se po nich chtit i to, co je zrovna nebavi, tak budou koukat..ale good luck 😉

Lenka Segura
Lenka Segura
16. 1. 2018 14:46
Reply to  Misa

Haha…do práce 🙂 takové děti asi těžko půjdou do kolbenky s píchačkama.
Takovéhle děti většinou rozjedou vlastní byznys a zaměstnávají druhé…nebo dělají freelance, nebo něco, co má smysl. Nebo všechno dohromady, podle nálady. Kdykoliv, kdekoli na světě.
Protože z takových dětí jen vzácně vyrůstají přizdisráči 🙂

Misa
Misa
16. 1. 2018 15:15
Reply to  Lenka Segura

Jasne…zase budou „ucit“ svoje deti, ale poradnyho nikdy nic delat nebudou 😆

Petr
Petr
17. 1. 2018 18:56
Reply to  Misa

Myslíte, že nic pořádného neděláme? Z čeho tak soudíte? Znáte nás? Znáte někoho, kdo si doma učí děti?
To je nářez…

Kateřina
Kateřina
17. 1. 2018 22:38
Reply to  Petr

Znám dost lidí ze svého okolí, kteří učí své děti doma, popř. řeší alternativním způsobem výuky u někoho jiného. Víte, možná by přijetí této alternativy nebylo tak těžké, pokud bych ze všech stran neslyšela jen samé urážky a ponižování klasického způsobu vzdělávání. „to my známky nemáme“, „náš Toníček se může svobodně rozhodnout“, „naše děti nejsou tupé ovce, ale individuality“, „klasická škola je příííšernááá“, „nenecháme děti omezovat“.. Dokonce doráží nejen na moje děti, kdy k nim přestoupí. Ti rodiče jsou tak zfanatizovaní, až hanba. A když je slyším v houfu, přirovnala bych to k sektě. Jen ten náš způsob je nejlepší a nejúžasnější a všichni ostatní jsou ubožáci, chudáci a v životě z nich nikdy nic nebude. A hlavní heslo dne: kdo nehýká s námi, hýká proti nám. No, já nehýkám ani pro, ani proti, ať si každý dělá, co mu vyhovuje. Jen v jednom tu zazněla velká pravda, pokud žena zůstane 15-20 let doma s dětmi, nebude mít odpracovaná léta. Muži všeobecně umírají dřív, po skončení pobírání vdovského důchodu bude žít z čeho? Matka věnuje dítěti 5 let nadstandardní péče, aby pak mohla být břemenem těm dětem klidně i dalších 30 let! Nebo mají všichni skryté fondy a z jednoho platu uživí barák, 3-4 děti, 2 dospělé a ještě stihnou naspořit na stará kolena? Lidé, které znám a kteří učí své děti doma mají většinou velmi hluboko do kapsy a dvakrát si rozmyslí, než za něco utratí peníze. Pak se jim sesype auto a musí si jít půjčit, protože potřebují sedmimístné a autobusem by projezdili majlant. Takže už teď v produktivním věku nejsou soběstační. Ale to je v pořádku, jsou štastní a spokojení, tak ať si to dělají, jak uznají za vhodné. Nemůžete se ovšem divit, že některým to tak nevyhovuje.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 08:12
Reply to  Kateřina

Nevím, jaké máte kolem sebe lidi, ale nemůžete přeci soudit podle toho, co Vám říkají jedni a házet je do jednoho pytle. Jsou i lidé z domácího vzdělávání o kterých ani nemusíte vědět, že takto své děti učí, jelikož raději mlčí, aby je společnost nezačala atakovat, stejně jako to zde dělá hlavně paní Kaca, která tady jen lidi napadá. Každý ať si vzdělává své děti jak jemu libo. My klasické školství nezatracujene, ale i samotní učitele a ředitele by uvítali ve školství změny a o to hlavně jde, systém je nefunkční a zastaralý,. Především domácí vzdělávání není skutečně pro každého, některé děti chtějí kolektiv a jiné upřednostňují individuální přístup a ne každý rodič si může dovolit přestat chodit do práce. Je to opravdu každého věc a volba.

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 09:52
Reply to  Johannka

Já nikoho nikam neházím. Pouze jsem reagovala na p. Petra, který vznesl dotaz (i když ne na mě), jestli známe někoho, kdo učí své děti doma, osobně. Jediné, co jsem udělala, uvedla příklad z praxe. Tak jako nemůžeme tvrdit, že všichni jsou na tom jako vy, netvrdím, že všichni jsou na tom, jak píšu já. Nicméně mě zajímají praktické detaily týkající se životní existence. Asi je to pro mě důležité téma, ale rozhodně tím nehodlám nikoho přesvědčovat o své pravdě. To ale nic nemění, že v mém okolí je to tak, jak jsem uvedla.

Káča
Káča
17. 1. 2018 23:00
Reply to  Petr

No to je opravdu nářez. To máte pravdu.

Kateřina
Kateřina
16. 1. 2018 21:02
Reply to  Lenka Segura

Ha, že by sprosté slovo „práce“?? To snad ne.. předpokládám, že odpadky neprodukujete, zadek si neutíráte a že byste snad chodila do obchodu nakupovat.. o tom nemůže být řeč, že? By mě zajímalo, co byste bez těch, dle vás, přizdisráčů dělala.. 🙂 Jestli Vám to ještě nedošlo, není důležité, co člověk dělá, pokud je prospěšný, je ho vždy zapotřebí. Ale je nesmírně důležité, aby byl spokojený a šťastný sám se sebou. Znám mnoho případů vysokých manažerů, freelanců, lidí, kteří dělali něco, co mělo „smysl“ a skončili jak?? předávkování, podřezané žíly, provaz, plyn, atp. Řekla bych, že pokud je dítě myslitel, tvořitel, nebo já nevím co, klasický školní systém ho nemůže utlačit, pokud má podporu v rodině. A pokud není myslitel ani tvořitel, ale celý svůj život ho v tomto omylu někdo utvrzuje.. pak si prostě jen ve finále vybere svůj vlastní konec.

Lenka Segura
Lenka Segura
17. 1. 2018 15:56
Reply to  Kateřina

A myslíte, že člověk zpracovaný povinnou školní docházkou nachází zalíbení v práci, zatímco svobodně vychovaný domškolák s časně vštěpovanou odpověností za svůj život a jeho náplň končí vyhořením z vysoké funkce? To je naprosté nepochopení.
Právě tyto děti vedené ke svobodě a odpověnosti si vybírají práci, která je naplňuje a má smysl, ať už je to výroba toaletního papíru, vlastní obchůdek s klobásama nebo systém na třídění odpadu.
Od ostatních se zpravidla liší skutečným zájmem o obor, a snaha dělat věci správně, protože mají to, čemu se odborně říká vnitřní motivace.
Vidí za svou prací něco, co jim nejenom vydělá na chleba, ale přinese jim i životní spokojenost a radost z dobře odvedené práce.
Narozdíl od někoho, kdo je třeba hnán různými vnějšími motivacemi, jako prestiž, peníze, tlak okolí na takové a makové vzdělání apod. Takoví lidé se kolikrát ocitnou v soukolí činnosti, která je nebaví, vnitřně je ničí a nepřináší jim radost (i když peníze a pochybnou prestiž ano).
Záměrně jsem otočila vaše příklady abych vám ukázala, že si naopak velmi vážím řemesel, drobných podnitelů v obchůdcích a třeba někoho, koho bytostně baví prodávat na vesnici v potravinách. Protože s takovými lidmi je radost se vídat a velmi obdivuji někoho, kdo se i přes tlak okolí k něčemu takovému rozhodne, i když by mohl honit prachy a prestiž.
Mluvím ze své nakyslé zkušenosti jako někdo, kdo pod tlakem okolí studuje již třetí dobře placený obor a je příliš velkým přizdisráčem na to, aby dělala něco, co by skutečně chtěla, a to je nakydávání kašovitých pokrmů ve školní jídelně.

Kateřina
Kateřina
17. 1. 2018 21:19
Reply to  Lenka Segura

Trochu se ztrácím ve Vaší odpověď. Reagovala jsem na Váš příspěvek, kde jasně píšete „haha, do práce. Myslíte, že takové děti půjdou do kolbenek s píchačkama?“ Asi jsem to zle pochopila, jinak to vypadá, že máme stejný názor 😉 Moment, kdy si člověk nedokáže jít za svým snem není chyba způsobu vzdělávání, ale vzorců a hodnot převzatých z rodiny. Příklad, pokud despotický rodič vzdělává dítě doma sám, těžko z něj vychová volnomyšlenkáře. A naopak, pokud vyrovnaný rodič posílá dítě do klasické školy, ta v něm sebevědomí a volnomyšlenkářství neutluče, pokud i nadále bude cítit oporu v rodině. To je můj názor. Jinak Vám přeji, abyste se osvobodila od tlaku okolí, které Váš život nežije a zařídila se ke své spokojenosti. Nikdy není pozdě začít a sílu na to má každý. Pokud hledáte pomocnou ruku, najdete ji VŽDY na konci svého ramene 😉

Lenka Segura
Lenka Segura
17. 1. 2018 23:03
Reply to  Kateřina

Hlavní myšlenka, co jsem chtěla sdělit, bylo asi to, že kvalitní domácí vzdělávání nezabředává do stereotypů, které jsou obrovskou nevýhodou systémového školství.
Já si nemyslím, že by hromadné školství bylo nějakým morem, ale jedná se o hromadnou záležitost se všemi z toho vyplývajícími nešvary.
Pokud chcete vychovat skutečně svobodného člověka, je hrozná škoda mu vštípit tyhle stereotypy, kterých se pak obyčejní jedinci (jako třeba já) strašně špatně zbavují.
Například volné víkendy nebo práce od časného rána nebo pocit, že bysme měli být někde místně ukotvení. Proč? Nic z toho není třeba.
Tyhle děti nebudou mít pocit, že musí v pondělí v osm makat a v pátek v pět vypnout. Budou pracovat a odpočívat po libosti, podle svých potřeb a své odpovědnosti. Nebudou mít problém stát se digitálními nomády bez trvalého bydliště ani táhnout statek se zvířectvem a deseti dětmi a makat od nevidím do nevidím (abych tak zmínila oba extrémy, co mě napadají).

Kateřina
Kateřina
17. 1. 2018 23:37
Reply to  Lenka Segura

Z Vašeho příspěvku mě napadá jediné, jaké jste měla a nebo i máte rodinné zázemí a proč se nemáte aspoň trošku víc ráda? (Jsou to řečnické otázky, nemíním Vás tu zpovídat ;)) Z vlastní zkušenosti vím, že škola je plná stereotypů a hlavně předsudků právě z rodin. Děti určitě ve škole neučí rasismu, šikaně, ponižování, lhaní a já nevím, čemu všemu ještě. Jestli nemůžete dělat, co chcete a co by Vás činilo šťastnou, tak není důležité, kdo nebo co za to může, ale kdo to může změnit.. a to je právě ona zmíněná ruka na konci vašeho ramene 😉 Teď mě tak napadlo, při čtení (nejen) Vašich řádků, že vlastně učení dětí doma by mělo podpořit jejich svobodu, kreativitu, individualitu, realizaci sebe sama a další všemožné superlativy. Jdou jim jejich maminky v tomto příkladem? Jsou to maminky nezávislé, kreativní, volnomyšlenkářské a především rozvíjejí sebe sama a jsou úspěšné? Snad si to o nich jejich děti budou myslet za dalších 15 let a půjdou v jejich stopách 🙂

Lenka Segura
Lenka Segura
18. 1. 2018 11:46
Reply to  Kateřina

A já z Vašeho příspěvku vidím, že systémové školství má stále veliké opodstatnění pro děti, jejichž rodiče ze stereotypů vystoupit nechtějí nebo neumějí. Vlastně je to ani nenapadne.
Domácí školu volí lidé, (pokud je to tedy svobodná volba, nechme stranou domškoláky s diagnózami) kteří jsou si vědomi nedostatků systémového školství a dokážou si zařídit život podle svého (což je samozřejmě vždycky lepší, než mít život tvořen někým jiným, o tom tu snad nikdo nepochybuje).
O tom, rasismu, šikaně, ponižování a lhaní…no jistě. to se děti ve škole neučí. Všichni ví, že takové předměty mají jen doma vzdělávané děti 🙂

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 12:36
Reply to  Lenka Segura

A nebo to prostě ti rodiče a jejich děti nepotřebují, protože se umí přizpůsobit. Povinná školní docházka má své opodstatnění pro většinu rodičů, ať už jsou důvody jakékoli. Necítím se méněcenná jako dítě systémového školství a už vůbec se necítím ošizena nebo nedoceněna životem, když chodím do zaměstnání. Asi to pro Vás bude překvapením, ale i já si žiju spokojeně podle svého. Ano, mohla bych podnikat, realizovat velké projekty a já nevím, co ještě. Určitě na to mám, vzhledem k nabídkám, které dostávám, ale teprve pak bych byla nešťastná. Nenaplňuje mě to a kdyby mi celý život někdo vtloukal do hlavy, to je to co můžeš a dokážeš a musíš a já bych to vzala za své, asi bych nedopadla moc dobře. Klidně budu považována za uťáplou kolbenkářku, s tím nemám nejmenší problém.
Prosím Vás, který předmět konkrétně na Vaší škole se věnoval podporování rasismu, šikaně, ponižování a lhaní? Ano, děti se tam o této tématice dozví někdy víc, než samy chtějí, ale je to především od jiných dětí, které to dotáhnou z domova, aniž by se tam jakkoli účelově vzdělávaly. Ony totiž děti, jak ostatně asi víte, přebírají vzorce chování především od rodičů a až později od kamarádů a dalších svých vzorů. Proto považuji za důležité, aby děti měly zdravý a silný základ hodnot a pak mohou i na chvíli vybočit a provádět třeba lumpárny, ale musí mít ten základ, ke kterému se mohou vrátit a s ním určitě zvládnou i tu školu bez trvalých negativních následků.

Káča
Káča
16. 1. 2018 22:56
Reply to  Lenka Segura

Tak se trochu postavte nohama na zem. Oni i ti malí géniové, co z nich jednou vyrostou velcí géniové nějak musí začít. Říká se tomu kariérní postup. No a kdyby z nich byli hned šéfové vlastní firmy o jednom zaměstnanci (to je ten génius) tak budou muset komunikovat alespoň tedy na začátku s nějakým tím klientem. Ani před sebevětším géniem si nikdo na zadek nesedne. Maminka mu určitě byznys nepředá, protože ta je bez pracovní historie, tedy pravděpodobně i bez práce, neboť se věnovala svému dítku (opravuji génius). Ono bez schopnosti komunikovat s kýmkoli jiným než je milující matka se z takového génia lehce stane nesnesitelný sebestředný debil.

Lenka Segura
Lenka Segura
17. 1. 2018 17:08
Reply to  Káča

Nojo, on je totiž nezpochybnitelný fakt, že komunikovat se dítě naučí pouze ve škole, když má sedět, mlčet a poslouchat výklad.
V žádném případě se totiž nemůže naučit komunikovat s rodiči, kteří na jeho otázky mají celý den čas, nebo s ostatními dětmi na osmi kroužcích týdně.

Kateřina
Kateřina
17. 1. 2018 22:52
Reply to  Lenka Segura

Škola je úžasná v tom, že nabízí nepřeberné množství charakterů a dítě má jedinečnou možnost naučit se v tom chodit. Naše děti to vnímají jako výzvu. Ví, že každý jsme nějaký, řeší a snaží se přijít s určitým způsobem komunikace pro každého. Pro mě je neskutečně zajímavé je poslouchat a zjišťovat, co, jak a proč. Když se nepohodnou s nejlepším kamarádem, když se udobří, kdo se ve třídě snaží vládnout, s kým se hecují u písemek, radost z týmové spolupráce i napříč ročníky a tak 🙂 Nevím jak vy, ale já jako dítě jsem se projevovala naprosto odlišně s rodiči a nebo ve třídě mezi spolužáky. Doma jsem byla dítě, ve škole samostatná jednotka, která se musí se vším popasovat sama. Určitě to pozorujete i doma na dětech, že mezi sebou se baví jinak, než s Vámi 🙂

Káča
Káča
17. 1. 2018 23:04
Reply to  Lenka Segura

Kde jste přišla na to, že se ve škole pouze sedí a mlčí. Byla by jste někdy vůbec ve škole? Už se tam hodně let jen nesedí a nemlčí. Pokud budu komunikovat pouze s rodiči, těžko získám také jiný názor než je v rodině. Těžko budu vést dialogy s lidmi jiných názorů, když s nimi nemám kontakt. Budu znát názor pouze svých rodičů. Ale máte pravdu, maminka má vždycky pravdu.

Johannka
Johannka
17. 1. 2018 18:49
Reply to  Káča

Nesnesitelný sebestredny debil? To myslíte vážně, co zde stále píšete? Nějak nerozumím Vaši neustálé kritice lidí, kteří svým dětem chtějí dát něco jiného, než dáváte Vy. Nemyslíte, že jsou zde rodiče od toho, aby se sami rozhodli, co svým dětem nikoliv Vaším dětem chtějí dát do života včetně jejich vzdělání, osobního rozvoje… ?
Chcete snad říci, že lidé, kteří jsou VÝZNAMNÍ, ať už hudební skladatele, vynálezci, spisovatelé a jiní, kteří měli domácí vzdělávání jsou debilove? A že naše děti, které si učíme doma, budou totéž, jelikož zřejmě jejich rodiče musejí být také debilove? Milá paní z Vašich příspěvků, ať si každý udělá svůj NÁZOR. , Máte neustálou potřebu kritizovat druhým jejich svobodnou volbu žití, ať už profesní, pracovní, finanční, partnerskou a v neposlední řadě Vás irituji děti vzdělávane jinak,nez jak jste zvyklá. PROBLÉM není domácí vzdělávání, ale je zcela někde jinde. Nikdo Vám nevnucuje abyste si děti učila sama, tak proč vnucuje lidem svá přesvědčení, kterymi navíc srazite ty, o kterých absolutně nic nevíte a neznáte je. Víte alespoň, co znamená slovo debil? Ve španělštině znamena débil – slabý, A to určitě děti vzděláváne jinak než klasický určitě nejsou. Protože je nikdo nesraží, nesikanuje a netlačí tam, kam chce systém. A právě také i z těchto duvodu se mnoho rodičů rozhodne své děti zbytečně nevystavovat lidem, kteří by si na nich hojili své problémy a píši opět z vlastních zkušeností. A dcerka vzkazuje, že si myslela, že do školy chodí děti proto, aby se něco naučily a ne kvůli lumparnam či kamarádům. Přátelé může mít i mimo školu a ona se sama necítí býti nesnesitelnou sebestrednou debilkou, vzdělává se proto, aby mohla lépe pochopit tento svět a třeba i v něm jednou něco změnit, jelikož si váží sama sebe a lidí, kteří se umějí k sobě navzájem hezky chovat a tolerovat se. Desetiletá holčina z domácího vzdělávání je dnes na tom tak, že napsala už v první třídě knihu povídek, ve druhé herbář a na svém kontě má své vlastní cd, které nazpívala se svým otcem a už nyní jej dokáže finančně zhodnotit. Uvědomuje si, že nic není zadarmo a že není na škodu už teď umět něco, co jí v budoucnu bude třeba i živit Miluje přírodu a zajímá se o ekologii.Myslite si, že naše dcerka bude méně užitečná, než kdyby chodila do kolektivního vzdělávání ve škole? Od malička je samostatná a již se to projevoval ve školce. Je jiná a nechce kolektiv! Byť děti má velice ráda a lidi celkově . Jak už jsem psala několikrát, to co vyhovuje Vám, nechť ať Vám slouží a Vaším dětem, jiným lidem vyhovuje domácí vzdělávání a netřeba je stále soudit a kritizovat jejich deti. Nikdo z přítomných Vás zde nenapadal, nerypal do Vás a neodsuzoval včetně Vašich dětí. Tak proč to děláte? Můžete to vysvětlit? Něco jiného je mít názor, ale názor, který vyplývá ze zkušenosti a vlastního prožitku a ne z toho, co si myslíte, že by mohlo asi být . TO UŽ NEJSOU NÁZORY, ALE NEOPODSTATNENA kritika a srazení druhych! Děti jsou odrazem nás samých. Chtějí náš čas, naší lásku a blízkost. Každý má volbu, kolik času ze svého života věnuje dětem, kariéře, zábavě či jiné činnosti. A to se v budoucnu vrátí, My se rozhodli mít děti a dát jim šťastné a spokojeně dětství včetně jejich osobního rozvoje. A pokud máte pocit, že děti vzděláváne školou jsou na tom lépe a že nikdo z nich nebude sebestredny nesnesitelný slaboch – debil, jak označujete děti vzděláváne doma, tak se občas zaposlouchejte jen tak do jejich komunikaci, slovníku a jak se chovají. Leckterý učitel ví o tom své, obdivuji tyto lidi, jejich profesi, jelikož těch neuctivych, sebestrednych a sobeckych děti je dnes požehnaně a není to ani školou a ani domácím vzděláváním,je to především v rodinách a celkově společnosti. Jelikož rodiče raději trávi víc času s kolegy v práci, honí svou kariéru a z dětí by jim hráblo, že? Jak jste sama napsala. A to je zase pro mne odpovědi na to, že absolutně nevíte nic o dětech, které se učí doma. Máváme a všechny zdravíme ze slunného Španělska, dnes měla dcerka tělesnou výchovu v rámci plavání a ozdravovani těla i ducha v moři, je velmi otuzila😊. Mějte se všichni hezky, milujte své děti a dopřejte jim, to, co je jejich i Vaším duším blízké, v rámci Vašich možnosti. Jejich dětský čas je velmi vzácný a zrychlený. Nenechte si ho vzít a promarnit.

Káča
Káča
17. 1. 2018 23:14
Reply to  Johannka

Nevím, proč mne urážíte. Dcerka nechce kolektiv, ale jinak miluje lidi. To je trochu protimluv ne? Vzhledem k tomu, že mám nějakou praxi v personalistice, tak už jsem pár lidí poznala. Ale človíček, co žil ve skleníku s maminkou a má pocit, že je něco víc než ostatní je opravdu nesnesitelný. To je dobře, že jste měli dnes hodinu tělocviku. Ve Španělsku je v poledne 13 stupňů, tak to je fajn. Tak dejte pozor, aby jste z toho nedostala zápal plic. Ale já vám to domácí vzdělávání opravdu přeji. Z celého srdce.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 08:36
Reply to  Káča

Lidí můžete milovat, ale přesto nepotřebujete při učení kolektiv, ale klid a individuální přístup. Též mám ráda lidí, ale i svou samotu a skutečně nepotřebuji mít kolem sebe kolektiv lidí, já mám ráda svou činnost a práci o samotě se svými klienty, A jak víte, že je zde 13st?Opet jste zprumerovala, tak jak lze očekávat z Vasi profese? Ráno je 8 a odpoledne 20-22st.A dcerka na malou nemocnost, jelikož je podle Vás v izolaci a díky za to. Je zdravá a Vaše příspěvky ji velice zajímaly . Nějak ale nechápe, proč se stále snažíte hájit jen to své přesvědčení.A maminko proč ta paní Kaca je negativní a stále se snaží tady vnucovat druhým, to jaká jsem či ostatní děti z domácího uceni? Vždyť mě nezná a já ji ničím neublížila, ničím ji neobtěžuji a nechovala jsem se k ní jako ona ke mně? Víš, holčičko, ne všichni přemýšlejí stejně a ne všichni mají dobre srdce jako ty. Hlavně zůstaň sama sebou, protože společnost chce mít hlavně lidí typu té paní. Zůstaň stále uctívá, ale k těmto lidem si udělej osobní ochranu.Mila Kači, takto vypadají naše hovory s dítětem, které je pro Vas nesnesitelné, protože si rádo povídá s babičkami a dědečky, ona ví, proč to dělá. Od nich může přebírat moudrost, vědění a lecčemu se naučit. Neznáte ji a ve svých příspěvcích nejen ji neustále napadate jaká asi může být nesnesitelná a debilní. Tomu se může i říkat jinak, nastavování vlastního zrcadla. Ať Vás život je naplněn radosti, láskou a spokojenosti a domaci školáky se už netrapte nikdy totiz nevíte, kdo z nich Vám bude v životě nápomocen, třeba až jednou budete potřebovat i lékařskou péči, jelikož fyzicky starneme všichni.

Sája
Sája
16. 1. 2018 14:58
Reply to  Misa

Nedělají si jenom co chtějí 😉 Máme svůj rozvrh, každý den cca 3 hodiny se učíme, přičemž minimálně takový nějaký rámcový obsah učiva určuji převážně já. V češtině a matice jedeme podle učebnic, v angličtině jsem si udělala svůj plán na delší dobu dopředu. To, co popisuji výše, je výčet aktivit nad rámec toho, co děláme společně, tzn. to, co dělají ve svém volném čase, protože sami chtějí.

Kateřina
Kateřina
16. 1. 2018 19:24
Reply to  Sája

Čistě hypotetická otázka, pokud byste zjistila, že Vás manžel podvádí, nebo rovnou řekne, že si k sobě stěhuje milenku a vy se máte sebrat a jít.. nebo prostě dlouhodobě onemocní a nebude moc zastávat funkci živitele rodiny, budete dělat co? Já Vám závidím Vaši odvahu být zcela v moci někoho druhého a ještě se k tomu dobrovolně a hrdě hlásit. Opravdu by mě zajímal Váš náhled na mnou uvedenou hypotetickou situaci. Odpověď, to se mě nemůže stát.. by Vám jistě potvrdila spousta žen s podobným přesvědčením a opačnou zkušeností. Nic zlého Vám nepřeji, jen by mě opravdu zajímalo, jak vnímáte svou osobnost.. Např. já jsem radši s mužem, se kterým chci být, než se kterým musím být. Nevím, jestli vnímáte ten nepatrný rozdíl 🙂

Sája
Sája
16. 1. 2018 22:00
Reply to  Kateřina

Na to pro vás asi nebudu mít uspokojivou odpověď, protože přemýšlíme (oba s manželem) asi trochu jinak, než je v dnešním světě běžné 🙂 V dnešní době asi trochu mimo, ale – věříme si a spoléháme jeden na druhého. Jen tak s někým žít, a při tom si pro jistotu nechávat zadní vrátka, to prostě není manželství v pravém slova smyslu. Ne, není to moderní, a ano, jsem na to hrdá. A řekla bych, že je mnohem více všelijakých variant, co všechno by se mohlo v životě přihodit, a uvažovat takhle úplně o všem a mít všechno připojištěné… no nevím, ale předpokládám, že vy máte připojištěné naprosto všechno, co by se čistě hypoteticky mohlo stát, když už se takhle ptáte 😉 Jinak ale pokud můžu odpovědět alespoň na to, co bych dělala, když by manžel onemocněl, tak jednoduše – zůstává mi fungující firma, kde pak stačí pouze převzít manželovu funkci a jedeme dál…

Káča
Káča
16. 1. 2018 23:12
Reply to  Sája

Tedy s Vámi je opravdu legrace. Nahoře jste psala, že budujete rodinnou firmu a vy pomáháte s administrativou. Takže řekněme umíte dát papír do šanonu. Kdyby se manželovi cokoli stalo, tak převezmete jeho funkci a jedete dál. No to si tedy fandíte. Víte na světě je hodně naivních lidí, ale vy by jste jim mohla hned dělat šéfa. To, že si dělám zadní vrátka určitě není, že si dávám peníze bokem, ale je to zejména zajištění nemocenské a důchodové a mít svou profesi, která případě nouze může uživit mne a mé děti. Protože ono vyřízení i důchodu či pojistky nějakou dobu trvá. Zákonodárce určitě myslel domácí vzdělávání dobře, bohužel nemohl předpokládat, že se najdou jedinci, kteří svým dětem upřou kontakt s vrstevníky, protože jejich matka je nejlepší. Chudáci děti, tohle bych svým dětem nikdy neudělala. Na to je moc miluji.

Sája
Sája
17. 1. 2018 00:16
Reply to  Káča

Evidentně nevíte nic o tom, v čem můj manžel podniká a celkově vlastně nevíte nic, a asi nemám moc potřebu vám zrovna zde něco vysvětlovat či se obhajovat. Máme maličkou firmu a manželovu práci už jsem nejednou dělala, když např. nestíhal a každá ruka byla dobrá, a především také v době, kdy jsme ještě neměli děti – to jsme byli teprve v začátcích a na budování firmy jsme pracovali spolu. Do firmy jsem vložila také své peníze. Momentálně je mojí hlavní fungcí role matky, naše nejmladší dítě má teprve 2 roky, takže jsem zcela pochopitelně na rodičovské dovolené, a proto se ve firmě příliš neangažuji a dělám práci, kterou lze zvládat z obýváku s dítětem na klíně, ale to neznamená, že to je to jediné, co umím 😉 A jen tak na okraj – máme kolem sebe velké množství lidí, o které jsme se vždy mohli opřít, kteří nás podporují a už nejednou nám v těžkostech významným způsobem pomohli. Takže jste hodná, ale opravdu si nemusíte dělat obavy o zajištění a uživení mé a našich dětí 😉 A ne, nejsem nejlepší. A ne, svým dětem neupírám kontakt s vrstevníky. V kolektivu jiných dětí jsou min. 4x týdně. Hrozní chudáci. Vaše děti se mají určitě líp. Dobrou noc.

Káča
Káča
17. 1. 2018 06:57
Reply to  Sája

Alespoň si poznamenejte, co jste výše napsala. Vaše dítě sice dle posledního příspěvku mají kontakt s dětmi čtyřikrát týdně, avšak nahoře uvádíte, že si odpoledne jedno dítě dělá samo encyklopedii a druhé se učí sám hrát na klavír a housle. Tedy ten kontakt má nejspíš v noci s těmi dětmi. Máte dvouleté dítě, ale zvládáte dopoledne výuku těch starších. No nazdar. Co dělá v tu chvíli to dvouleté? Hraje si samo, pobíhá mezi sourozenci? Předpokládám, že také nahrazujete školní jídelnu. To tedy jste super žena, učíte, vaříte, věnujete se školákům i batoleti a ještě děláte práci z batoletem na klíně. Gratuluji. Cítíte se dotčená, ale nesmysly píšete vy. Váš muž buduje sice malou firmu, ale jak to vypadá, tak to budování trvá již 10 let (začali jste před narozením dětí a nejstarší je nejspíš třeťák). To, že se někdo může opřít v případě nouze o své známé a kamarády je strašně fajn, ale i to opření nesmí trvat moc dlouho, protože pak se stane nepříjemným břemenem. Uštvaná matka, tak bych to nazvala.

Sája
Sája
17. 1. 2018 08:04
Reply to  Káča

Samozřejmě že zvládám všechno, přesně tak jak píšete, predstavte si to 😉 A to jsem ještě zapomněla napsat, že máme malý statek (velká zahrada, ovce, kůň, drůbež, králíci, kočky a pes), a o tohle se také starám. Po ránu poklidím zvířata, dopoledne škola, pak uvařím, po obědě domácí práce
spolu s dětmi, potom buď kroužky, nebo volné odpoledne, které děti věnují právě těm svým koníčkům, a také si občas stihneme zajezdit na našem koni, nebo (jaro, léto) pracujeme na zahradě. Administrativní práce pro firmu po večerech. Kroužky čtvrtek, pátek, občas i některý jiný den, sobota setkávání s přáteli (to je ten třetí den, kdy se děti nacházejí mezi vrstevníky), a neděle bohoslužba, to mají děti zase nedělní školu. Sem tam jezdí na nějaký tábor nebo víkendovku. Momentálně máme na baráku ještě dělníky, budujeme. Firma je malá a chce me aby to tak i zůstalo. Nejmladšímu se také věnuji, nebo ho zapojuji do toho, co děláme my ostatní. Ve volných chvílích se stíhám i nudit (a zapojovat se do nesmyslných diskusí 😀 ) 😉 Všechno jde, když se chce. Uštvaná nejsem, naopak uvažuji co bych mohla dělat ještě 😉 Že vy tomu nevěříte vypovídá jen o tom, že jste nejspíš méně zdatná v organizaci dne a holt toho zvládáte méně, ale to není můj problém 😉

Petr
Petr
18. 1. 2018 08:56
Reply to  Káča

No s Vámi také…

Kateřina
Kateřina
17. 1. 2018 07:21
Reply to  Sája

Děkuji za odpověď 🙂 My se samozřejmě také spoléháme jeden na druhého, ale asi jsem jiný typ a nějakou představu pro určité situace prostě mít musím, to je pravda. Nezávislost je pro mě znakem dospělosti a především svobody. Mě opravdu fascinují ženy, které se dobrovolně staví do pozice nekompetentního dítěte – žádný příjem a absolutní závislost na jiném dospělákovi. Přeji Vám, ať Vás štěstí neopouští a jste spokojená i nadále, ale co, sobě to přeju taky 🙂

Sája
Sája
17. 1. 2018 11:01
Reply to  Kateřina

Pravděpodobně to bude tím, že jste opravdu jiný typ 😉 My holt spoustu věcí neřešíme. Jako nekompetentní dítě se necítím. Rozdělení rolí jsme si s manželem určili na základě vzájemné dohody a k té své roli jsem se rozhodla svobodně jako svéprávný člověk. I já vám přeji, ať se vám vše daří tak jak si přejete 🙂

Petr
Petr
17. 1. 2018 18:47
Reply to  Sája

No jak to tady čtu, tak jsem z některých příspěveků úplně vedle.
Moc Vám a celé rodině fandím, nejen já, ale i pisatelka Johannka, má žena a malá Johannka, naše dcerka, kterou si učíme a nikdy ji našemu školskému systému nedáme.
Paní Káča je kapitola sama o sobě. Ať si sama dělá co chce, ale ať tu nekomentuje to, do čeho ji nic není a o čem sama nic neví.

Káča
Káča
17. 1. 2018 23:16
Reply to  Petr

Já jsem z vás také vedle. Jste koukám demokrat.

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 09:40
Reply to  Káča

A demokrat je špatně? Z Vašich příspěvků sálá totalitní nalada, všichni do zástupu a do kolbenek i s diplomem, a mlčet, běda zda uděláte něco jinak. No Vy jste opravdu ukázka toho, jaké lidí do našich životů již nepouštime, jelikož to je krok vzad a nic nového, smysluplného nepřinášejíci, především sama negace a kritika, která není na místě. Článek je skvělý, ale někteří lidé budou zkrátka jen plivat, jen aby na sebe upozornili. A to bohužel nikam nevede.

Káča
Káča
18. 1. 2018 12:15
Reply to  Johannka

„Jste demokrat“ – to byla ironie

Johannka
Johannka
18. 1. 2018 15:47
Reply to  Káča

Co jiného to asi mohlo být?
než ironie

Kateřina
Kateřina
17. 1. 2018 23:00
Reply to  Sája

jj, však my se též dohodli k naší naprosté spokojenosti a ostatní nechápali 🙂 nemyslela jsem, že byste se měla cítit jako nekompetentní dítě, psala jsem pouze o pozici. Tzn. bez příjmu, jen spotřeba a především závislost. Věřím, že rozhodovací pravomoc, jak naložit s domácím rozpočtem máte stejnou, ne-li větší jak Váš muž 😀 😀

Sája
Sája
18. 1. 2018 00:03
Reply to  Kateřina

To, v čem vy se cítíte dobře a vyhovuje vám, nemusí platit pro druhé. Chcete nezávislost a vlastní příjem, tak to máte a nikdo vám to nebere. Já jsem si vybrala jinou cestu a jsem tak také maximálně spokojená. Žádný rozpočet si netvoříme, nakupujeme to, co zrovna potřebujeme nebo co si přejeme – či co si alespoň jeden z nás přeje, pouze za jediné podmínky – pokud na to je. Na žádnou rozhodovací pravomoc u nás doma nehrajeme. Manžel považuje za svoji povinnost činit nás spokojenými. Jakkoli vám to může připadat nepřijatelné, máme to prostě tak a nemám jediný důvod proč to měnit 😉 Dobrou noc přeji.

Kateřina
Kateřina
18. 1. 2018 07:23
Reply to  Sája

Souhlasím, jen mě zajímal Váš pohled na věc a neprozřetelně jsem nejspíš sdělila i vlastní názor. A názor, jak víme, není pravda 🙂 Nepotřebuji si notovat s podobně smýšlejícími, mě právě zajímají ty opaky 🙂 Však mě by manžel snesl též modré z nebe a právě proto mě těší, když na oplátku můžu někdy potěšit i já jeho, aniž bych s ním třeba nákladnější investici musela probírat nebo řešit. Při zde nabízeném modelu bych měla pocit, že si to stejně pořídil sám. Opět, je to pouze o vnímání situací z různých úhlů pohledu. Ani mě nenapadlo, že byste měla něco měnit 🙂 Jinak přeji dobré ráno 🙂

Káča
Káča
16. 1. 2018 22:59
Reply to  Kateřina

Nevnímá, bohužel

Petr
Petr
18. 1. 2018 08:08
Reply to  Káča

Ani Vy, také bohužel…

Katka
Katka
16. 1. 2018 13:38

Dala bych si pozor na tu nalevarnu pred zkouskama. Nejde totiz o to umet neco tyden, a pak to cele zapomenout, coz se stane, pokud jen „nalevate a vylevate“. Uci se pro sebe, ne kvuli projiti zkouskama. Ucivo prvniho stupne povazuji za klicove pro cely dalsi zivot. Moje prvnacka mi „pochopila“ i mocniny a odmocniny kvuli hre Abaku. Ale realne jim nerozumi, nechape ten zapis, ani proc to tak je, jen to mechnicky spocita. Pak to neni pouzitelna dovednost, protoze staci zapomenout postup a je to cele v haji.

Kateřina
Kateřina
16. 1. 2018 19:10

Mám děti, které procházejí klasickou školkou i školou, věnuji se jim ve volném čase, tzn. před a po práci (ony mezitím stíhají školu a kroužky). Nejsou unavené, nejsou zdrcené a ani zdecimované systémem. V očích jim neustále hrají rarášci spokojenosti, protože mají spokojenou maminku!! Ví, jak se mají chovat, neubližují ostatním a mají nastavené hodnoty z rodiny, nečekám, že by to za mě udělala škola. Při setkání s dětmi s „domácím vzděláváním“ mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Když k nám přišly (poprvé a naposled) s rodiči na návštěvu, v přítomnosti dospělých byly spořádané a tiché.. a neustále ponoukaly naše děti, ať někam „utečou“ z dohledu dospěláků. Po jejich odchodu domů jsem myslela, že se vyvrátím.. šla jsem nahoru do dětského pokoje, kde na parapetu byly nachystané sazeničky na jaro. Naše děti si je samy zasadily, zalévaly, opečovávaly, sem tam prokypřily pidi hrabičkama a nikde v pokoji ani kousek hlíny. Po návštěvě jsem našla naprosto zdecimované skoro všechny sazenice. Co nebylo vysypané, bylo zlomené nebo otrhané lístky. Mě zbyly jen oči pro pláč a děti nešťastně koukaly, že se nedaly zastavit. Střih.. jiná příhoda.. jsme v lese, podzim, dítko doma vzdělávané, cca 8 let. V lese spousta příležitostí k zábavě, ne, toto dítko se zajímalo jenom o to, jak skopnout pevně zarostlou a usazenou kládu ze stráně. Naše tenkrát 5ti leté dítě mu říká, ať to nedělá, že tam mají domečky broučci na zimu.. a to dítě? Pokračovalo dál a spokojené bylo, až když tu kládu vyvrátilo a shodilo.. Učit se poznávat a zkoumat za takovou cenu je pro mě opravdu nepřijatelné. Jsem zvyklá si vážit věcí a především živých tvorů. Tyto děti mohou vše, jen aby se rozvíjely a získávaly poznatky.. Jaký přesně poznatek získaly zničením sazenic a skopnutím klády ze svahu?? A při následné konfrontaci jsem se od nich slova omluvy také nedočkala, ony jsou přece v právu, vzdělávají se!!! Toto bych prosila vysvětlit.

Anna
Anna
28. 1. 2018 21:47

Komukoliv, kdo je ochoten obětovat něco pro dobro svých dětí, když cítí, že mu to samé jinde nenabídnou (ať už je tento pocit oprávněný nebo ne), fandím. Ale co mi vadí? Když na jeho způsobu této činnosti vyzdvihuje aspekty, které prostě v té druhé formě musí zákonitě z povahy věci být jiné. Že se dítě učí v pyžamu? Že nemají rozvrh? Že se děti učí to, na co zrovna mají náladu, co se jim chce, a že se tak učí líp? Samozřejmě. Ale kdyby tahle maminka měla 25-30 dětí a měla je najednou vyučovat spolu s dalšími x kolegy mimo domácí prostředí, tak taky nebudou v pyžamu, budou mít rozvrh a bude panovat autoritativnější režim. Ne že ne.
/// Jsem učitelka s 5-letou praxí na ZŠ a 4-letou jako soukromá lektorka. V soukromé hodině si klidně hodím nohy na stůl, udělám si kafe, pomazlím kočku a žák v podobném duchu. Mám 1-2 žáky, takže nepotřebuji je mít tak pod kontrolou jako celou třídu a nepotřebuji motivovat dav, ale jen vyvolat zájem u jednoho děcka, což se dá levou zadní. Takže prosím, přestaňte srovnávat školu a domácí vzdělávání. V něčem totiž srovnat nejde!



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.