Víte, že máme ve středním vzdělávání daleko nejvyšší podíl odborných škol ze všech zemí OECD? Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravilo k novému školnímu roku výběr ze zajímavých statistik. Čísla komentuje Miroslav Hřebecký z informačního centra o vzdělávání EDUin.
Základky: mnoho dětí, málo škol a učitelů
⇒ Na základní školy bude docházet 953 400 žáků (o 12 500 více než loni).
⇒ Z toho 564 000 na 1. stupeň a 389 4000 na 2. stupeň základních škol.
⇒ Do 1. ročníků základních škol nastoupilo 107 800 nových žáků.
Do školního věku dorostly děti silných ročníků rodičů narozených v době normalizace. Nejpočetnější skupinou v české populaci jsou nyní lidé, kteří se narodili v letech 1973–1976, takzvané Husákovy děti. Ti a jejich o něco mladší následovníci mají nyní děti školního věku. Porodnost začala prudce klesat v devadesátých letech. V roce 1994 se dostala pod úroveň úmrtnosti a poprvé od roku 1918 se růst populace České republiky zastavil. Tento trend pokračoval až do roku 2006 a v daném intervalu zřizovatelé zavřeli mnoho škol. Teď ovšem jejich nástupci mají těžkou hlavu s tím, kam své nové početné školáky umístit. Situace je dramatická zejména v prstenci obcí kolem Prahy, které v posledních letech absorbovaly tisíce mladých rodin. Postavit novou školu dnes stojí stovky miliónů korun, a to je nad rámec možností obecních rozpočtů. Stát správně přispěchal se svým fondem rozvoje kapacit mateřských a základních škol.
S přetlakem školáků souvisí částečně i nedostatek učitelů. Když přírůstek dětí na základních školách vydělíme dvaceti pěti, což je průměrný počet žáků na třídu, vyjde nám číslo 500 – neboli pět set nových učitelů v kontextu, kdy jich chybí již kolem 6000. Otázkou pro zřizovatele zůstává, co dělat, až tento boom zase pomine. Přece jen: rekordní porodnost spojená s normalizační nudou a výhodnými novomanželskými půjčkami se zřejmě nebude opakovat – generace devadesátých a nultých let je daleko méně početná…
Střední školy: převaha odbornosti, přímo rekord
⇒ Na středních školách studuje v denní formě vzdělávání skoro 400 000 žáků.
⇒ Z toho na gymnáziích 131 200 žáků (82 800 na víceletých). V ostatních oborech středního vzdělání s maturitní zkouškou se vzdělává 181 000 žáků a v oborech středního vzdělání a středního vzdělání s výučním listem přes 87 000 žáků.
⇒ Nováčků na středních školách je 104 500.
24 700 z nich zamířilo na gymnázia, z toho 12 500 na víceletá; do ostatních oborů středního vzdělání s maturitní zkouškou bylo přijato 48 700 žáků, do oborů středního vzdělání a středního vzdělání s výučním listem celkem 31 100 žáků.
V této souvislosti je dobré zmínit, že jsme ze všech zemí OECD rekordmany v jedné věci: naše střední školství je dlouhodobě vychýlené směrem k odborným školám v poměru 70-30 procent. 30 procent tvoří všeobecně vzdělávací školy, tj. gymnázia. Je to dáno tím, že jsme silně průmyslová země, ale zajímavé je, že Německo je ani ne na čtyřiceti procentech.
Trendem v odborném vzdělávání je upouštět od příliš úzce vyprofilovaných specializací, které absolventa zamykají v těsné schránce stovek dílčích profesí, a profilovat odborné vzdělávání šířeji, se silným podílem rozvoje všeobecných kompetencí, které jsou dnes důležité pro výkon téměř každé profese. U řemesel to platí obzvlášť. Mají sice zlaté dno, ale není to zadarmo a dnešní řemeslník musí mít opravdu dost kompetencí, aby se udržel na trhu. Pokud se nemá stát pouze nesamostatným výrobním kolečkem ve fabrice, musí získat čtenářskou i matematickou gramotnost na slušné úrovni, stejně jako gramotnost finanční a právní. Na druhou stranu asi nemusí na střední škole znovu probírat chemii, když je obsahem totožná s učivem základní školy, pokud to není přímo součástí specializace. Stejně tak nemusí již cvičit rozbor větný, ale spíš to, jak napsat správně životopis a celkově se umět kvalitně písemně vyjádřit.
Někteří zaměstnavatelé volají po více učních, ale je otázka, zda jim jde o celospolečenský zájem, jak někdy tvrdí, nebo o vlastní ziskovost. Profese, které aktuálně chybí jim, mohou mít do budoucna malou perspektivu. Jejich doporučování, co a jak by se mělo dělat, je tedy třeba přijímat s určitou dávkou ostražitosti.
Výsledky PISA ukazují, že na odborné školy se hlásí spíše žáci se slabšími studijními výsledky na základních školách a s tím zřejmě souvisí i prognóza úspěšnosti na trhu práce. Z průzkumu z roku 2016 vyplývá, že mezi studenty, kteří šli na odborné školy (včetně učňovských) bylo více než 40 procent těch, které studie označovala jako studijně slabé, „low performers“. Všeobecně vzdělávací školy volilo pouze dvacet procent těchto žáků. To je možná i v pozadí faktu, že lidé se středním všeobecným vzděláním dlouhodobě vykazují nižší nezaměstnanost než odborně vzdělaní lidé. Počet těch, kteří svá studia dokončí, je u studentů odborných škol nižší oproti studentům všeobecných škol (69 vs. 82 procent). Průzkum to dává do souvislosti s průměrně horším socioekonomickým prostředím rodin studentů odborných škol. Jiný průzkum OECD z roku 2018 ukazuje, že v téměř všech zemích, které poskytly údaje, podíl studentů, jejich rodiče nemají střední vzdělání, je na odborných školách ve srovnání s všeobecně vzdělávacími školami více než dvojnásobný.
Soukromé základní školy: po kapkách anebo ani to ne
V poslední dekádě vzniklo oproti době předchozí nebývale mnoho soukromých základních škol, zakládaných často aktivními rodiči, kteří nebyli spokojeni se stylem výuky ve veřejném školství. V současnosti je takových škol asi 200. Stát nejdřív nebyl proti, ale v 2017, za ministryně školství Kateřiny Valachové, začalo najednou ministerstvo školství vydávat spíše odmítavá stanoviska. Tento stav ještě posílí nyní, kdy vláda v červenci schválila Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019–2023. V něm je vznik nových soukromých škol i navyšování kapacit těch stávajících u základního školství v podstatě zakonzervován, což může ohrozit i již vzniklé menší soukromé školy, které se úspěšně zvětšují, ale nebudou moci žádat o vyšší počet žáků zapsaný ve školském rejstříku. Soukromou školou na jednu stranu stát ušetří, protože posílá na žáka peníze jen na holou výuku, zatímco na provoz si musí rodiče vybrat formou školného (u veřejných škol platí provoz zřizovatel, tedy u ZŠ obec). Na stranu druhou je fakt, že soukromé školství v principu prohlubuje nerovnosti ve společnosti – výuka může být kvalitnější, ale je dostupná jen rodinám s vyššími příjmy, které si mohou dovolit platit leckdy nemalé školné.
Rodičům tak nezbyde než tlačit na veřejných školách na proměnu a modernizaci pojetí vzdělávání i výukových metod.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
