Sama mám syna s ADHD, kterému je již 18 let a prakticky od 3 let zažíváme, nepochopení, neakceptaci a despekt ze strany škol. Po 15 let jsem vymačkaná jako citron a to není ještě v naší cestě za vzděláním konečná meta. Všem přeji mnoho sil.

Sama jsem chvíli pracovala jako učitelka a musím upřímně říct, že takové děti jsem nezvládala. Škola vás na realitu nijak nepřipraví a poučky z knížek jsou v tomhle případě na nic.
Když máte ve třídě jednoho akčního žáka s potřebou pohybu, mluvení a rychlého střídání aktivit, dalších pět naopak potřebuje ticho, klid a poměrně dlouhé soustředění bez vyrušování, jste v koncích. Pak tam je dalších dvacet s jinými, ne tak výraznými individuálními potřebami. To jsou největší chudáci, protože na ně se prakticky nikdy nedostane. A vy nevíte, jak jim pomoct, protože neustále hasíte jen ty nejhorší problémy.

VÝCHOVA dětí s ADHD,vychovala jsem dvě děti,které byli ADHD,jedno učitelka tak stimatizovala,že ho odmítla učit a ředitelce oznámila,že radši odejde ze školy,výsledek byl ten,že najednou dítě začalo vadit všem učitelkám,když jsem se ptala co tak hrozného dělá,tak mi bylo sděleno,že neustále sebo mele,komíhá nohama ,vrtí se a jí.Bez mého vědomí aniž by se mnou někdo mluvil,dítě poslali k psychiatrovy na vyšetření,výsledek byl ten,že pan doktor nám sdělil,že dítě je velmi inteligentní a že na vyšetření by měla být poslána paní učitelka s ředitelkou.No,tak to byl mazec!Dopadlo to tak,že dítě bylo šikanováno ze stran učitelek,když konečně ukončila základní školu ,nastoupila na střední s maturitou,byla shledána ne jen jako dobrá žákyně,ale navíc i velmi šikovná,po maturitě jí bylo nabídnuté místo mistrové.Výsledek je ten,že dítě je celoživotně poznamenáno ze strany školy,hůř se začleňuje do kolektivu,neustále si myslí,že si musí obhájit své místo na slunci.Doporučovala bych po těchto zkušenostech,nestigmatizovat tyto děti,jsou krapánek nedisciplinovaní,ale stíhají vnímat vše.Jediná rada,chválit je,chválit je a netrestat za co nemůžou,dostali do vínka abnormální živost a neklid,většinou se to v pubertě zlomí a později je vše OK!

Ještě si dovolím jednu poznámku.
ADHD mají v papírech napsáno i děti, které jsou prostě jen nevychované a doma nezvladatelné. A pak nastává ten největší problém….jak se pak k takovému dítěti chovat.

Lidi, opravdu věříte, že lidstvo za posledních 30 let natolik zdegenerovalo, že je tak moc dětí s ADHD ? Nebo je to v 90% případů jen móda a berlička rodičů, jak omluvit to, že mám nevychované dítě ? Já si tedy myslím to druhé. Jinak by lidstvo při takovém vývoji poruch muselo do 100 lety vyhynout.

Přesně toto mám doma, kdo nezažil nepochopí. Je to neustálé, opakující se, pomalu žádná změna.. Kdo nezná, odsoudí ho jako nezvladatelného pomalu až retardovaného nebo rozmazleného nevychovance.. Ale i on se trápí, mrzí ho důsledky svého chování,ale neumí to předvídat a pak se trápíme oba.. Ve škole má fajn paní učitelku, přišla na to, jak na něho. Ale nevím zda ho pochopí i na druhém stupni. Ted je ve čtvrté třídě. Bojím se toho.. Syn je ted momentálně na léčení, zkusila jsem ho dát na léčení aby se zarežimoval dostal jiné návyky.. Plno lidí mě za to odsoudilo, ale u syna se spojilo ADHD s agresí, do toho složitá rodinná situace a a nedalo se to.. Bohužel.. Od léčení očekávám trošku světýlko ve zlepšení, trošku něco.. I když sama nevím.. je to bolavá situace a sama nevím jak z toho ven a jsem na vše sama, ano sama.. A už u mě se rozjela jakási apatie vůči jeho chování,náladám.. Věřím ve zlepšení…

Můj syn má také ADHD a ještě Aspergera. Vše je o přístupu k dítěti. Učitelé to často nezvládají. Psychologové na školách taky většinou ne. Jsou to pro ně nové věci, na které nejsou připraveni (i když tu jsou tyto poruchy odjakživa, jen se jim říkalo zlobení). Pak hodně záleží na tom, jestli má učitel zájem na tom pomoci, nebo ho to radši a vůbec nezajímá. Hlavně, když ostatní děti jsou hodné (jako ovce).

Dobrý den, chápu, že jste v náročné situaci a že je to náročné pro vás rodiče, pro chlapečka i pro učitele, ale trochu mi chybí i ohled na jeho spolužáky, kteří nemají specifické potřeby, ale také se chtějí učit a také potřebují pozornost a péči učitele. Chápu, že si přejete pro syna to nejlepší, zároveň podle mne toho od učitelů a klasické školy chcete moc. I učitel je jen člověk a pokud má ve třídě 20 dětí a více, musí svoji pozornost rozdělit mezi všechny a věnovat se všem. Jak k tomu přijdou další děti, které mají také právo na vzdělání, když sama píšete, že chlapeček potřebuje více času na vypracování úkolů, že pro ránu nejde daleko, že hodil po spolužákovi kamenem apod. To, že je impulzivní, za to samozřejmě nemůže, ale nemůže přece útočit na děti. Jak se mají bránit, jak tomu mají předcházet? Mají si říkat, že Tonda za to nemůže a snášet to nebo mu to mají vracet? To je jen řečnická otázka… Já sama mám dcerku, která má jít do první třídy a záleží mi na to, abychom jí vybrali vhodnou školu a šikovnou, vnímavou paní učitelku (osobně na svůj vstup do školy vzpomínám nerada, měli jsme zlou a nervózní soudružku). Narážím na to, že nucená inkluze je špatná, protože neřeší individuální potřeby dětí, které je mají a zároveň děti, které se nevymykají jsou upozadňovány, protože učitel musí zvládnout výklad látky a zároveň reagovat na nejvýraznější projevy svých žáčků ve třídě. Skutečně by Vašemu synovi nemohlo, kdyby byl ve speciální třídě s nižším počtem žáčků, kde jsou k dispozici speciální pedagogové? Mám zkušenost z rodiny, sestra je dyslektik, měla velké problémy v ZŠ, ale pak přestoupila do speciální třídy (2-4 třída) a byla moc spokojená a hlavně zažívala ve škole ÚSPĚCH. Pak se postupně vše srovnalo, vystudovala, atd. Každý člověk i ten malinký potřebuje zažívat pocity úspěchu, že mu něco jde, že v něčem dobrý. Jak takový pocit chcete dopřát Vašemu synovi v běžné ZŠ? Skutečně se mu mají VŠICHNI přizpůsobit? Já Vás nechci stigmatizovat, to v žádném případě, ale nabídnout Vám i jiný pohled na věc. Protože si nemyslím, že jedině paní učitelka (a její přístup) je zodpovědná za vztah Vašeho syna ke škole a vzdělávání. A pokud trváte na tom, že je paní učitelka zodpovědná, pak ano, ale za spokojenost všech dětí a rodičů z její třídy a pak je tu známé rčení „Není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem“.

Trochu jsem z té diskuse rozpačitý, ne-li smutný. Většina z vás vidí pouze svůj pohled, buď rodiče dítěte s „problémem“ nebo učitele z druhé strany nebo dokonce rodiče dětí, které „problémy“ nemají. Řešení je evidentně v toleranci nebo chcete-li v přijmutí odlišností každého jedince a jak už jsem psal, VŠE JE V a O LIDECH. A bohužel toto je odraz doby a stavu společnosti.
Přeji všem vše dobré.

Sám jsem měl ADHD, sedět 45 min tiše na zadku pro mne bylo utrpení – asi jako když jste svázaní do kozelce s roubíkem v hubě. Přes to všechno jsem neměl známky tak špatné, lepší průměr, z okruhu kluků jsem v podstatě patřil ke 3 nejlepším ze třídy.. číst a psát jsem uměl ještě před nástupem do školy, takže jsem se v prvních ročnících spíše nudil. Na střední to bylo o trochu lepší, ale nejvíc mi prostě vyhovovala VŠ. Ten přístup: „nebaví vás přednáška? žádný problem, támhle jsou dveře, naučit se vše můžete doma sám“ – pro mne naprosto ideální. Kdyby tohle šlo praktikovat na zš a sš, tak jsem ušetřil spoustu starostí sobě i ostatním.. Bohužel, v 90. letech žádné individuální studijní plány nebyly.. velká škoda..

Ano, školství je zkostnatělé. Školství je o výkazech, tabulkách, ale o čas investovaný do samotných dětí se naši úředníci nezajímají. Pokud je dítě vychované, dokáže respektovat, co po něm dospělí chtějí, dá se tato diagnóza dobře zvládnout. Ale musí být vůle na straně školy, dítěte i rodičů. A velký problém nastává v představách všech stran. Někteří učitelé nejsou diskusi vůbec nakloněni, i přesto že jsou ve škole kvůli našim dětem. Na druhou stranu mě zaujala věta o znechucení naším školstvím…z takového důvodu si neudělat VŠ? Tomu nevěřím, kdo chce dojít ke svému cíli, překoná různé překážky, stačí chtít. Vzdá takto autorka i boj za své dítě?

Dobry den vsem,kteri maji i nemaji deti ADHD a toto tema je zajima.Moje zkusenosti s prvni skolou,kterou syn navstevoval do 5 tridy jsou tristni. Prestoze,syn ma ADHD s poruchou pozornosti, mel IVP plan,temer kazdy tyden se vyskytla poznamka v ZK,ze je nepozorny,s necim si hraje, nedava pozor a mnoho jinych podobnych poznamek. Neustale jsem chodila do skoly a zapisy z jednani bych si mohla zaramovat. Zjednodusene receno,dite bylo neustale trestano za to,ze je ADHD.Zmenila jsem synovi skolu a mohu jen potvrdit,ze je to vzdy na uciteli,jaky zvoli k diteti pristup.Syn nyni chodi do skoly rad,je spokojeny,ze ho nikdo netresta za neco za co nemuze.Preji vsem hodne sil a nebojte se jednat v zajmu ditete.

Obecně si myslim že je problém ve škole kde je příliš dětí na jednoho učitele.A nekdy mi opravdu pripada ze jsou ucitelé málo školeni na tuto problematiku.

Pro takovéhle děti dřív byly dřív zvláštní školy, a měly by být zase zavedeny. Chudinky učitelky, když tohle mají ve třídě, nedej bože, když tam mají dva, a pak zase děti, co mají neurologickou poruchu takovou, že je rychlé pohyby znervózňují a dostávají epileptické záchvaty. To se pak neučí nic. Souhlasila bych s vyloučením ADHD dětí z normálního kolektivu a začlenění do zvláštního. S jak říkáte, osobnějším přístupem. Ono to ty chytré děti nejen ruší v hodinách, ale celkově se probere méně látky a jsou na tom bité všechny ostatní. Kromě toho ADHDčkaře. Ten má chudák poruchu, nemůže za to, musí se tolerovat. Co na tom, že mlátí „protože má špatný den“ děti kamenem…