Co je to vlastně ta inkluze? Tady se dozvíte základní fakta v kostce

´Inkluzi´u nás zavedl už zákon z roku 2005. Proč se tedy o  ní tak vášnivě diskutuje teď a proč je to tak žhavé téma, které vzbuzuje tolik emocí? A co dalšího potřebujete o inkluzi vědět? Zde jsou základní fakta, která vám umožní udělat si kvalifikovaný názor.

Jako inkluze se označuje společné vzdělávání dětí včetně těch, které mají speciální potřeby, ve spádových školách. U nás je zavedl zákon z roku 2005, který stanovil právo na vzdělávání ve spádové škole pro každé dítě, včetně těch s mimořádným nadáním nebo naopak nějakým tělesným či mentálním hendikepem. Od prvního září toho roku začalo platit, že peníze na práci s dětmi, které mají nějaké speciální vzdělávací potřeby, dostávají všechny školy, nejen ty speciální a praktické.

Již třináct let je tedy i běžná základní škola povinna žáka se speciálními potřebami nejen přijmout, ale i zajistit maximální možnou podporu jeho vzdělávání.  Tady je dobré říci, že děti, které potřebují podporu, se nedělí na ty „hodně chytré“ a na ty „s poruchou“. Často jde o jedno a totéž dítě, které má v nějaké oblasti mimořádné nadání (třeba na matematiku), ale zároveň nějakou poruchu chování nebo jiný hendikep.

Právo bylo, peníze ne
Už od roku 2005 tedy platilo, že škola mohla například na plat asistenta pedagoga čerpat peníze ze státního rozpočtu. Ale s penězi to dost vázlo. Školám je přidělovaly kraje, často ale jen velmi skromně, takže pokryly třeba jen dvě hodiny práce asistenta denně. Zbytek na dorovnání i tak velmi nízkého platu musel ředitel najít někde jinde, a někdy nezbylo než sáhnout do rozpočtu na osobní hodnocení učitelů. To samozřejmě nebyl populární krok. „V letech 2014–2016 se na naší škole podařilo ze státního rozpočtu zaplatit pouze 62 % nákladů na asistenty. V roce 2014 to bylo pouze 46 %. Celá řada škol na tom byla podobně a jako ředitelé jsme řešili složitý úkol, jak tuto činnost dofinancovat z ostatních zdrojů. V našem případě v uvedeném období přispěl zřizovatel a zbytek se dočerpal z projektů a grantů,“ potvrzuje Vladimír Foist, bývalý dlouholetý ředitel základní školy v Poběžovicích, který se nyní inkluzí zabývá na Úřadu vlády.

Za takové situace většina škol o děti, které potřebovaly asistenty, nestála. Odmítavý postoj byl zdůvodňován tím, že „nejsou peníze“ a že si třídní učitelka takového žáka netroufá vzít do třídy.

Děti, které potřebují podporu, se nedělí na ty „hodně chytré“ a na ty „s poruchou“. Často jde o jedno a totéž dítě, které má v nějaké oblasti mimořádné nadání (třeba na matematiku), ale zároveň nějakou poruchu chování nebo jiný hendikep.

Změna – peníze se našly
Od září 2016 se ale podstatně změnil způsob financování.  Každá škola má nyní nárok na úhradu podpory od státu v plné výši. Kvůli tomu musí u každého dítěte se speciálními potřebami pedagogicko-psychologická poradna znova vyhodnotit, jaký stupeň podpory potřebuje. Stupňů je pět s rozsahem od „zvýšené pozornosti“, přes speciální pomůcky až po podporu asistenta. Proto jsou taky pedagogicko-psychologické poradny přehlcené a jejich pracovníci si na inkluzi stěžují s odůvodněním, že práce s papíry jim ubírá prostor pro práci s nově příchozími dětmi.

Vůči provedení ´inkluze´ se kriticky vymezila i Asociace speciálních pedagogů spojených se speciálními a praktickými školami. Z bouřlivé diskuse, která trvá od roku 2015, vznikl dojem, že přítomnost asistentů a jejich svěřenců je v běžných školách něco nového. V souvislosti s novelou ale do škol přibyla ve skutečnosti jen necelá polovina ze současného počtu asistentů, zbytek tam působil již před tím. Pro mnohé školy ´inkluze´ tedy přinesla pouze změnu financování. Na peníze se teď mohou spolehnout, nemusí je pracně shánět. Každá mince má ale dvě strany – školám přibylo hodně papírování s vykazováním těchto peněz.

Pár čísel
Na konci školního roku 2016/17 působilo na veřejných základních a středních školách 7656 asistentů pedagoga, přepočítáno na plné úvazky. Mnoho z nich ale plný úvazek nemá, takže celkový počet je větší. Pro srovnání: počet učitelů na základních školách je podle statistické ročenky asi 73 405; přepočítáno na plné úvazky je to o něco méně.

Na mzdách přišli za zmíněný školní rok asistenti stát na o něco méně než 1,7 miliardy korun, jak ukazují data z informačního systému ministerstva financí zpracovaná v datové analýze Českého rozhlasu a EDUin. To vypadá jako hodně peněz, platy asistentů jsou ale vesměs mizerné, vezmeme-li v úvahu náročnost profese. Tabulkové ohodnocení plného pracovního úvazku je kolem 18 000 korun hrubého. Většina asistentů, nebo častěji asistentek, ale plný úvazek nemá a reálně bere polovinu, někdy i méně. Proto se mnozí ředitelé snaží doplnit jim úvazek jako družinářkám nebo vychovatelkám, aby se podařilo je ve škole udržet.

Novinkou je vyhláška MŠMT z konce minulého roku, která upravuje odměňování asistentů tak, aby se ušetřilo. Asistenti mají být zařazováni nejen do 8. platové třídy jako dosud, ale i do nižší 5., podle toho, jak odborné je jejich zapojení. Ministr školství Robert Plaga nově deklaroval také svou snahu lépe asistenty ve škole využívat, aby z toho mělo prospěch více dětí, jejich spolužáků i učitelů.

´Inkluzi´chce  ministr věcně revidovat, nikoli však rušit. „Většina dětí, kterých se inkluze týká, v běžných školách už byla. Jen se jim teď dostává nové podpory,“ shrnuje situaci v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „S ohledem na to, že jsou to desítky tisíc dětí, je debata o zrušení inkluze naprosto lichá. Má smysl se bavit o tom, v jaké míře jim má být poskytována podpora nebo například jak ji co nejúčelněji dostat.“

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

31 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
K. Rava
K. Rava
2 let před

Konečně fundovaný článek. Jako ředitelka školy jsem se současným stavem péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami velmi spokojená.

kuliv
kuliv
2 let před

Mohu dodat konkrétní výrok žákyně 6. třídy: Ty nemluv, tebe zachránili včas, jsi tady už dlouho, ale já jsem tam musela vydržet pět roků! (Ke spolužákovi, půl roku po přestupu na specializovanou základní školu)

Adorna
Adorna
2 let před

Já, jako učitelka, jsem s inkluzí hrubě nespokojená. I mezi dětmi, které nemají diagnostikovánu nějakou poruchu, jsou osobnosti vyžadující individuální přístup, někdy velmi intenzivní. Papírování kolem inkluze je dost. Učitel kromě dětí učí i asistenty, často jsou to jen lidé s jakýmsi kurzem. zajímavá situace nastává, když asistent chybí. … Učitel, který chce kvalitně všem požadavkům vyhovět, by musel být kouzelník.

Janek Wagner
Janek Wagner
2 let před

Pokud někdo napíše “´Inkluzi´u nás zavedl už zákon z roku 2005”, je jakákoli diskuse zbytečná. Inkluzi nikdo nezavedl, postupně se rozšiřovala od roku 1966. Dávno před rokem 2005 byla běžná a její omezení způsobil až pokles žáků v kombinaci s podfinancováním školství.

Tohle není fundovaný článek, ale bezcenný blábol diletantky.

Janek Wagner
Janek Wagner
2 let před

Pokud by někdo měl zájem o popis historie inkluze u nás, přečtěte si článek doc. PhDr. Borise Titzla, Ph.D.: Naučit, nebo inkludovat?http://www.pedagogicke.info/2016/10/boris-titzl-naucit-nebo-inkludovat.html

Kateřina Přikrylová
Kateřina Přikrylová
2 let před

Inklutze je blbost, není reálné začlenit všechny postižené osoby do běžn. ých škol. Vím o čem mluvím protože, jsem byla začleněná do bězné školy (mám DMO +vozík, spastickou kvadruparézu). Inteklektově jsem v pořádku, ale spolužáci mi dávali strašně najevo, že jsem “jiná”, měla jsem podpůrná opatření a spolužáci si mysleli, že mi učitelé nadržují. Asistenta mi byl dám jen na 15 hodin týdně (což bylo málo), tak mi pak dělal asistenta bratr. Spolužáci mně vůbec nebrali mezi sebe, kolikrát jsem plakala doma,že nechci jít do školy. Nikdo mi nepomohl. Třídní se poostavila za spolužáky. Nakonec jsem zatla zuby a školu… Číst vice »