Marcela Kvello žije s rodinou ve středním Norsku, působí jako učitelka angličtiny a němčiny na střední škole. „Ve škole se hodně dbá na vztahy, důvěru, respekt a komunikaci. S gramatikou je to trochu slabší,“ říká.
Jak funguje norské střední školství? Zeptáte-li se mě uprostřed opravování testů z němčiny během temných podzimních večerů, hrozí, že obdržíte cimrmanovskou odpověď ve stylu „tupá, odporná, deprivovaná hovada“. Naštěstí se ale i norská učitelská frustrace střídá se světlými okamžiky, kterých je během školního roku většina, a ne všechny obsahují slovo prázdniny.
Vyprávění Marcely Kvello o tom, jak to vypadá v norské školce a základní škole si můžete přečíst ZDE.
Z 10. třídy základní školy hurá na střední. Kam? To se uvidí v září
K přijetí na střední školu v Norsku nemusejí studenti skládat žádné zkoušky, vše se rozhoduje na základě výsledků z posledního, desátého ročníku základní školy. Ti, kteří mají výsledky výborné, si mohou vybírat, naopak studenti se špatnými výsledky musejí často čekat, na kterém oboru pro ně zbude místo. Zásadou ale je, že bez místa nikdo nezůstane, a kolem 20. srpna, kdy v Norsku začíná školní rok, mohou všichni studenti mající za sebou deset let základní školy nastoupit ke studiu. První týdny bývají ještě poměrně chaotické. Studenti se někdy rozhodnou obor změnit, čímž uvolní místo někomu jinému, a než do sebe všechny dílky středoškolské skládačky zapadnou, čeká nás učitele po příchodu do třídy často nějaké překvapení. Ale školní den bez překvapení jako by nebyl, že.
Většina středních škol v Norsku nabízí jak obor připravující na budoucí studium na vysoké škole, tedy obdobu českého gymnázia, tak řadu jiných oborů. Na naší škole se zhruba 750 studenty jsou tak společně gymnazisté a budoucí ošetřovatelky, automechanici, kuchaři i kadeřnice. Zatímco gymnaziální studium trvá tři roky, čekají studenty ostatních oborů většinou dva roky ve školních lavicích, po nichž následují dva roky v učení, tedy v praxi. Po čtyřech letech mohou složit zkoušky a dostat výuční list ve svém oboru. Co se týče praxe, je na ni kladen poměrně velký důraz už během prvních dvou let. Často si studenti zakládají vlastní firmu, nabízející například kadeřnické služby nebo catering, čímž získávají potřebné zkušenosti a také možnost navázat kontakt s budoucími zaměstnavateli.
S angličtinou nemá problém snad nikdo…
Jako učitelka jazyků v Norsku současně jásám a rvu si pomalu šedivějící vlasy. Angličtinu mají všichni žáci povinnou už od první třídy, což spolu s absencí dabingu v televizi a všeobecnou oblibou YouTube a počítačových her působí, že naprostá většina patnáctiletých se anglicky domluví na velice slušné úrovni. S psaným projevem a znalostí gramatiky to bývá horší, ale to je dáno zejména tím, že gramatice se v norském školství obecně věnuje méně času a přednost je dávána aktivní komunikaci a diskuzi. V angličtině je možné se studenty diskutovat i na tak náročná témata jako přistěhovalectví nebo Brexit, z nichž se nám často točí hlava i v mateřském jazyce.
Další cizí jazyk navíc mají žáci v zásadě povinný od osmé třídy. Je ale také možnost si místo dalšího jazyka zvolit takzvané prohloubení buď v norštině nebo v angličtině. Navzdory názvu se k tomu často uchylují žáci, kteří mají v daných předmětech problémy, a spíše než o prohloubení znalostí jde o záplatování mezer. Když tedy studenti přijdou na střední školu, mají za sebou buď tři roky druhého cizího jazyka, nebo také žádný. Jsou pak rozděleni do skupin dvou úrovní a s jazykem pokračují další dva roky, v případě začátečníků jsou povinné roky tři. Pro učitele je to někdy velmi složitá situace.
… s druhým cizím jazykem je to horší
Nabídka výuky cizích jazyků se liší podle toho, jaké učitele je škola schopná sehnat. U nás se vyučuje němčina, francouzština a španělština, ale zejména ve větších městech nebývá výjimkou ani například japonština. Němčina má vzhledem k obchodním kontaktům Norska i politickou podporu.
Problémem je nízká motivace studentů. Nechápou, proč se trápit s německými pády, když se všude pohodlně domluví anglicky, a navíc je až do nástupu na střední školu často nikdo nenaučil, co to takový pád vlastně je. S nedostatkem základních znalostí gramatiky se s kolegy potýkáme každoročně. Bohužel systémová změna je v nedohlednu, a tak nás před zhroucením zachraňují jen prázdniny. Abych ale byla ke studentům spravedlivá – ony se ty pády těžko vysvětlují někomu, jehož mateřský jazyk jich používá minimálně. I kolegyně angličtinářka mě po své nedávné návštěvě Prahy objala s tím, že nechápe, jak je možné plynně mluvit tak komplikovaným jazykem, jakým je čeština, a nezbláznit se z toho.
Hůl nad nikým nelámeme, každý se může „napravit“
Co se týče kázně, nemůžu z vlastní učitelské zkušenosti moc srovnávat, ale mám podezření, že by se českým studentům líbil uvolněnější a neautoritářský režim v norských třídách. Většina vztahů učitel – žák je založena na vzájemném respektu a důvěře a většinou to funguje. Samozřejmě existují výjimky, ale i pro ty platívá, že se škola spíš snaží studentu pomoct najít správnou cestu, než aby ho tvrdě trestala. Na začátku pro mě byl tento přístup hodně překvapující a byla jsem k němu dost skeptická, ale za téměř deset let ve škole jsem potkala mnoho «ztracených případů», jež dnes naprosto bezproblémově fungují, mají práci, zkrátka našly svoje místo ve společnosti. Obecně se tedy asi dá říct, že se tu nad nikým neláme hůl.
Proti vysoké absenci byla před nedávnem zavedena desetiprocentní hranice, která v praxi znamená, že student může bez pádného důvodu zameškat jen desetinu hodin v předmětu, a jakmile hranici překročí, ztrácí nárok na hodnocení. Pádným důvodem bývá nejčastěji nemoc, jež musí být potvrzena lékařem. Omluvenka od rodičů zde nestačí, což vyvolává nevoli jak ze strany rodičů, tak ze strany přepracovaných praktických lékařů, kterým se do ordinací hrnou v lepším případě kašlající, v horším případě zvracející studenti žádající omluvenku. Absenci se díky novému pravidlu podařilo úspěšně snížit, často ale za cenu toho, že někteří studenti kromě toho, že kašlou na učení, kašlou během zimy jeden na druhého i na chudáky učitele, a úspěšně tak zvyšují farmaceutickému byznysu zisky z prodeje analgetik.
S příchodem podzimu, teplot kolem nuly a častých dešťů lze očekávat, že to ani letos nebude lepší. Naštěstí jsou ale před námi dvoutýdenní vánoční prázdniny, během nichž dojde k zimnímu slunovratu, který i v chladném Norsku slibuje učitelům světlejší zítřky.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Titulek je napsán tak, jako by se v ČR nad všemi lámala automaticky hůl… to asi nemyslíte vážně, že? Chybí zmínka, zda a jak si volí dítě samo obor (může to vůbec?), jak se řeší různá úroveň škol (centrální testy?), jestli ti horší musí z donucení jen tam, kde je místo? Otázek je samozřejmě více…
Nedivím se, že norští studenti všech oborů se snaží a vycházejí mezi sebou navzájem i s učiteli lépe, než by to při takovém mixu probíhalo na českých SŠ. Naši mlaďoši by se taky snažili, kdyby věděli, že mají za zády barnevernet, který je může ze dne na den vytrhnout z rodiny, izolovat je od ní a předat do ústavu nebo pěstounům, které BV prověřuje mnohem méně důkladně než vlastní rodiče a kde je zneužívání častější než u dětí vychovávaných v původní rodině.