Vycvičit ve zbrani nestačí. I profesionální vojáci často v bojové situaci „zamrznou“, vystřelit po někom není jen tak. Tohle je hlavní argument několika vysloužilých vojáků vysoké šarže proti ozbrojování učitelů ve školách, které navrhl americký prezident Donald Trump jako prostředek větší ochrany děti i učitelského sboru před střelci sejícími čas od času smrt v tamních školách. Naposledy v únoru na Floridě.
Scot Peterson, zástupce šerifa přidělený jako ochranka na střední školu na Floridě, kde se 14.února střílelo, rezignoval na svou funkci. Během napadení školy střelci nebyl schopen proti útočníkovi zasáhnout. Je to selhání, nebo celkem běžná reakce? Ti, kdo jsou v USA proti vyzbrojování učitelů, si myslí spíš to druhé, píše se v článku amerického magazínu Esquire, který se zeptal na názor tří zasloužilých vojáků vysokých šarží.
Vojáci i členové ochranek jsou sice trénovaní, jak se při střelbě chovat, ale ne všichni to pak splní, a to z různých psychologických důvodů. Je to dáno lidskou přirozeností a děje se to častěji, než by si mnozí mysleli, napsal na Twitteru generál ve výslužbě Mark Hertling, který velel americkým vojskům v Evropě, jako reakci na tvrzení prezidenta Trumpa, že Peterson buď osudově selhal, nebo je prostě zbabělec.
Budeme učitele odnaučovat empatii?
Je to naprosto idiotský nápad, napsal ve svém vyjádření pro Esquire Will Fischer, který sloužil v námořní pěchotě v Iráku a nyní se angažuje v organizaci VoteVets sdružující veterány z Afghánistánu a Iráku, kteří se ucházejí o volené funkce v civilní správě. „Učitelé potřebují pro svou práci velkou dávku empatie. Zastřelit jiného člověka vyžaduje nulovou empatii. Chceme nutit učitele k tomu, aby se odnaučili empatii vůči svým studentům?“ klade řečnickou otázku Fischer. Podle něj zdaleka nestačí, aby někdo uměl zacházet se zbraní. Správný zásah proti útočníkovi vyžaduje tisíckrát opakovaný trénink, který přeprogramuje mysl vojáka a zautomatizuje jeho jednání v bojové situaci. Něco, co je pro učitele nepředstavitelné.
Ozbrojení učitelů může mít psychologický účinek a některé útočníky může odradit, ale učitelé nikdy nevycvičíte na úroveň agentů FBI zachraňujících rukojmí, říká Ryan Sparks, důstojník námořní pěchoty, který sloužil v Iráku i Afghánistánu. Na obhajobu Petersona Sparks poukazuje na to, že vojáci se pohybují ve skupinách, což vytváří zcela jinou dynamiku a motivaci, než když policista musí jednat sám a bez opory.
Překonat instinkt, který vás paralyzuje, není snadné
Jaké reakce vzbuzuje život ohrožující situace i u trénovaných vojáků, popisuje třetí z válečných veteránů, Stuart Wexler, který sloužil v Iráku. V hlavě probíhá něco jako boj mezi tím, k čemu jste vytrénovaní, a pudem sebezáchovy, a čím víc je člověk trénovaný, tím větší je šance, že paralyzující instinkt překoná, říká Wexler. Stres způsobený smrtelně nebezpečnou situací má velmi silné fyzické projevy. Potíte se, začne se vám zužovat vidění, popisuje Wexler, který byl svědkem toho, že i léta cvičení vojáci v bezprostředním ohrožení volili útěk nebo skrýš.
Wexler opět vyzdvihuje význam jednotky, spolupráce, závazku, příkladu vedoucího důstojníka, které u vojáků oslabují strach a probouzí akceschopnost. „Peterson byl sám. Kdyby měl parťáka, pravděpodobnost, že spolu zasáhnou, je daleko větší,“ dodává.
Peterson zasáhnout nedokázal, a není to mimořádné. Co si se zbraní počnou učitelé? To je vyznění článku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Mě na téhle myšlence děsí trošku jiná věc. Představme si, že učitel prošel výcvikem, zbraň umí používat, nezamrzne atd. Dojde na „útok šíleného střelce“. Učitel uslyší střelce celkem daleko od své třídy. Vezme zbraň a jde vstříc střelbě (protože tak si to asi ti co to vymysleli představují).
První problém: Chaos. Na cestě potká spoustu vyděšených dětí, kteří utíkají před střelbou a najednou před sebou vidí dalšího chlápka/dámu se zbraní. Minimálně část z nich v tu chvíli nemá na to, aby si okamžitě vydedukovali, že to je přeci pan učitel Smith, ten nás jde zachránit. Místo toho část uvidí chlapa s pistolí, který je dost možná ten střelec, který před chvílí střílel po jejich kamarádech, otočí se a se žalostností takové situaci vlastní, si to namíří přímo na mušku skutečného střelce.
Druhý problém: Kdo dočůrá dál. Představme si situaci. Pan učitel Smith s pistolí v ruce narazí na šíleného střelce s útočnou puškou, neprůstřelnou vestou a ještě záložním samopalem u pasu. I když se pan učitel Smith snaží, střelec využíje vyšší palebné síly a dalších výhod a pana učitele zabije. Celá věc proběhne dál, jak to bývá. Z pana učitele je národní hrdina, kterému přičtou vlastně všechny děti, které to přežili, jako děti, které pan učitel zachránil, ale okamžitě vznikne debata. Jsou pistole pro učitele dost? Vždyť kdyby pan učitel Smith měl taky AR 15, tak by toho šílence mohl zastavit. A tak to půjde dál, dokud jednou nebude před každou učebnou kulometné hnízdo a okolo školy minové pole.
Třetí problém: Střílí učitel: Úplně klidně může „přeskočit“ i učiteli. A stačí jeden takový šílený učitel, který předtím prošel výcvikem se zbraní a teď zabije pár dětí. A hned tu bude debata, neměli bychom učitelům ty zbraně zase sebrat? A pak zase bude střílet student a zase teda učitelům zbraně dáme, nebo co?
Čtvrtý problém: Kdo je střelec? Pan učitel Smith a střelec po sobě střílejí, když tu najednou vtrhne dovnitř „SWAT“ a jeho příslušníci nevidí střelce a učitele, ale dva ozbrojené chlápky (nebo třeba ženy, protože i šílení střelci se nakonec chtě nechtě budou muset přizpůsobit genderové vyváženosti). Co v tu chvíli udělají. V lepším případě zařvou na oba, aby odhodili zbraně a pan učitel Smith má zhruba vteřinu, aby rozpoznal, že je to zásahovka a nějak dal najevo, že on tu není ten šílený střelec. Pokud to nestihne, schytá pravděpodobně několik zásahů do trupu, možná dříve, než sám střelec. Pokud se pan učitel Smith narodil jako černoch, tak pravděpodobně ani na výzvu k odhození zbraně nedojde.
Bonus: Může ozbrojený účitel nějakého střelce odradit? Může. Může odradit takové ty sráče, kteří když dostanou špatnou známku, vykřikují, že tu školu vystřílí a zapálí, protože ta pakáž učitelská si nic jinýho nezaslouží. Tak takového šuliny to asi odradí. Problém je v tom, že takový stejně neútočí. Útočí lidé s nějakýmí hlubokými psychickými problémy, které se dlouho kumulují. Nevraždí se kvůli špatným známkám.
Díky za příspěvek, stejně zajímavý jako sám článek. Možná i víc:-). Umíte hezky psát.
„Po někom vystřelit není jen tak“, říkají američtí důstojníci. Tak hlavně, ať to američtí důstojníci nezapomenout říct taky těm šíleným střelcům v amerických školách, kvůli kterým tenhle průšvih řešíme až tady v ČR. Protože pro šílené střelce zřejmě „je jen tak“ vystřelit, a ne jenom na někoho, nýbrž na desítky lidí během krátké doby …!