Po desetiletích úsilí ochránit děti před vším nebezpečným je tu obrat: britská hřiště mají zabudované riziko. Některá

Ve Velké Británii přehodnocují prioritu maximální bezpečnosti na dětských hřištích. Stále více hlasů zdůrazňuje,  že jistá dávka rizika je pro zdravý rozvoj dětí důležitá, podporuje nabytí odvahy a odolnosti. Je to obrat po desetiletích úsilí děti před veškerými riziky ochránit a zajistit jim maximální bezpečí.

Místo plastových domečků bahno, kladívka a pilky
Na školním hřišti školky a základní školy Richmond Avenue zmizely plastové domečky a nahradily je bedny a cihly, houpačky z pneumatik, bahenní jezírko a pracovní stoly s nářadím, píše Ellen Barry v článku pro The New York Times. Rizikové prvky, jako jsou pily a kladiva, se objevily i na školním dvoře  Shoeburyness na jihovýchodě Británie. Také hojně navštěvované hřiště v Kesingtonských zahradách v Londýně nabízí dětem více dobrodružství. Zde umístěná informační tabule rodiče upozorňuje, že riziko je tu “předkládáno záměrně, aby se s ním vaše dítě seznámilo v kontrolovaném prostředí hřiště, spíš než aby ho podstupovalo v nekontrolovaném a neregulovaném vnějším světě.”

Souhlasně tento trend přijímají i někteří vládní úředníci, mezi nimi Amanda Spielmanová, hlavní inspektorka Ofstedu, vlivné agentury dohlížející nad britskými školami. Koncem minulého roku oznámila, že inspektoři agentury budou podrobeni odbornému školení a budou se učit vyhodnocovat míru rizika, aby byli víc otevření nějaká rizika připustit a nehrotit, když dětem hrozí, že přes něco upadnou nebo do něčeho vrazí. “To není totéž jako lehkomyslně poslat dvouleté dítě na okraj vysokého útesů bez doprovodu,” upřesnila Amanda Spielmanová.

Británie se tak řadí k zemím, kde si začali uvědomovat, že ochrana dětí a snaha je držet stranou od jakéhokoli nebezpečí zašla příliš daleko.

I Austrálie zavedla nové normy pro vybavení dětských hříšť, které nabádají, aby provozovatelé zvážili nejen rizika, ale i výhody aktivit, které by mohly skončit zraněním. Podobně začínají uvažovat některá města v Kanadě a Švédsku.

Přemíra bezpečí je na škodu
Od konce sedmdesátých let byli rodiče neustále varováni před skrytými nebezpečími na hřištích a v příměstských lokalitách. Postupně se začalo proměňovat chování rodičů i dětská hřiště. Ještě v roce 1971 chodilo v Británii bez doprovodu do školy 85 procent devítiletých dětí. V devadesátých letech jich byla už jen čtvrtina. Z hřišť zmizely kovové kolotoče a klouzačky a nahradily je certifikované bezpečné hrací prvky. “Postupně došlo ke sterilizaci hraní,” říká pro The New York TImes Meghan Talarowská, americká zahradní architektka, která se věnovala srovnání hřišť v Británii a USA.

Kreativitu a schopnost riskovat budou potřebovat. Pokud se to nenaučí teď, v dospělosti to už nedoženou.

“Gumová zem, malý hrací prvek a okolo plot,” popisuje typické americké hřiště Talarowská. “Je to jako hrací vězení.” V Británii, kam se v roce 2015 přestěhovala, byla naopak překvapena dobrodružností některých hřišť a pustila se do sběru dat. Ta prokázala, že podnětnější vybavení má žádoucí efekt a děti jsou na hřištích aktivnější. Prvky, které udrží pozornost návštěvníků nejdéle, jsou písek, tráva, vysoké houpačky a lezecké konstrukce.

Podpora volnější a rizikovější hry v Británii se rozšířila do té míry, že dokonce i přední obhájci bezpečnosti tuto myšlenku schvalují. Volnější hra děti posílí a utuží a dává jim prostor pro rozvoj kreativity, odpovědnosti a sebedůvěry, říkají zastánci menší obsese bezpečností. Ale změna v terénu není zatím tak patrná. Nejspíš kvůli byrokratické setrvačnosti a úsporám.

Učitelé na základní škole Richmond Avenue, kde školní hřiště již přebudovali, jsou přesvědčeni, že když malé děti vystaví omezeným rizikům, pomůže jim to v dalším životě. “Kreativitu a schopnost riskovat budou potřebovat,” je přesvědčena Debie Hughesová, ředitelka školy. “Pokud se to nenaučí teď, v dospělosti to už nedoženou,” dodává.

Pravidla diskuze

Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:
  • Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
  • Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
  • Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
  • Příklady z praxe jsou naopak vítány.
  • Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
  • Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
  • Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
  • V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.
  • Pro přispívání do diskuze je nutné se přihlásit prostřednictvím Facebook, Google nebo Twitter účtu. Snažíme se omezit anonymitu přispěvatelů a tím zkvalitnit diskuzní prostředí.
Příspěvky porušující pravidla mažeme.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

3 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Dana
Dana
2 let před

Proč ne, jen si myslím, že rodiče by s dětmi na táboře být neměli:-) Jsou spolu celý rok. Proč tedy dětem nedopřát 14 dní volno od rodičů. Naše děti jezdí dokonce každý na svůj tábor, tak aby si odpočinuli i od sebe:-) A to se mají docela rádi. Neberou si telefony, nepíšeme si dopisy ..po návratu si sedneme, nebo jdeme na procházku a oni vyprávějí co těch 14 dní dělali. Čili já bych na tento – určitě zajímavý tábor – rozhodně nejela.

Lea
Lea
2 let před

Jasně,že chceme,aby se dětem pokud možno nic nestalo.Ale jak dávná moudrost praví,nic se nemá přehánět.Z příliš chráněných a opečovávaných dětí vyrostou buď ustrašení jedinci,nebo naopak se pak mladí mylně domnívají,že se jim nemůže nic stát,prostě proto,že se jim zatím nic nestalo. A pak bez rozmyslu a bez zkušeností riskují. “Všeho s mírou “,to je dobrá zásada, nejen ve výchově a vzdělávání.