Blanka Solařová-Calibaba vystudovala v Česku žurnalistiku a mediální studia. Život ji ale zavál různě po světě. Poslední roky žije s rodinou v Dubaji, mezitím si ještě udělala v Kanadě bakaláře z pedagogiky. V Dubaji je tímto považována za rodilého mluvčího angličtiny a snadno našla práci v soukromé škole. Učí tamní děti morální výchovu neboli základy etiky a vypráví, jak přesně to vypadá…

Arabské země mají úplně jinou představu o výchově dětí, kultuře a náboženství. Zvláště v zemích Perského zálivu je mix obyvatel tak různorodý, že prakticky na každém rohu se setkáte s jinou národností. Kastování je zde běžný jev: místní obyvatelé jsou na vrcholku, pod nimi na manažerských pozicích jsou západní cizinci a lidé z rozvojových zemí vykonávají hrubé a pomocné práce. Děti místních jsou často zvyklé vyrůstat s několika chůvami, řidičem, zahradníkem a podobně. Pokud je v rodině nevedou k respektování lidských práv, uvidíte oplácaného Ahmeda, jak vystupuje ze zlatého bentleye a za ním cupitá třicetikilová Filipínka s jeho obrovským školním batohem na zádech, zatímco Ahmed ji hlasitě popohání. Proto je nejen potřebné, ale spíše nutné tyto děti naučit, že všichni jsme lidé bez ohledu na to, odkud pocházíme nebo jak vypadáme.

Pokud je v rodině nevedou k respektování lidských práv, uvidíte oplácaného Ahmeda, jak vystupuje ze zlatého bentleye a za ním cupitá třicetikilová Filipínka s jeho obrovským školním batohem na zádech, zatímco Ahmed ji hlasitě popohání.

Proto se korunní princ a emír Mohammed bin Zayed Al Nahyan v roce 2016 rozhodl, že se všechny děti v Emirátech musejí povinně vzdělávat v etice. Od roku 2018 se tedy takzvaná morální výchova vyučuje na všech školách od první do deváté třídy jako samostatný předmět. Cílem je, aby se děti naučily toleranci a principům lidskosti. Výuka se skládá ze čtyř základních pilířů: Charakter a morálka, Jednotlivec a společnost, Občanská nauka a Kulturní studia. Vyučuje se nejméně jednou týdně a kromě samostatných hodin se musí téma integrovat i do ostatních předmětů, aby bylo jasné, jak souvisí s dalšími oblastmi výuky. Tak například multikulturní výchova se může zařadit do matematiky tak, že používáme slovní úlohy, ve kterých vystupují děti různých národností.

V Dubaji učím třetí třídu (osmi až devítileté děti). Jak to vypadá v praxi? 

„Mohamede, zvedni ze země ten papírek!“
„Ale miss, já ho tam nehodil!“
„Jen buď dobrý občan a udělej to pro naši společnost.“

… nechápavý výraz.

„A dostaneš taky nálepku.“
„Tak jo, miss.“

Učebnice etiky obsahují pokaždé nějaký příběh s poučením, který dětem přečtu, a pak diskutujeme o tom, jak se kdo cítil, co udělal správně, co špatně a proč. Na nižším stupni se většinou probírají základní věci, nic složitého, třeba jak být dobrým kamarádem nebo proč se neposmívat ostatním.

„Shamso, jak si myslíš, že se ten chlapec z Egypta cítil, když mu spolužák řekl ‚Fuj, to je hnusná země‘?“
„Miss, cítil se zle.“

„A co si myslíš, že bys udělala ty, kdyby někdo řekl ‚fuj‘ o tvojí zemi?“
„Já bych řekla, miss, ‚ty taky fuj‘.“

„Shamso, taky bys mu mohla říct, že je netolerantní a že se s ním nechceš kamarádit, viď?“

Někdy je to vážně komické, ale už teď si všímám mírného nárůstu v tom, jak se děti dívají na svět očima etiky. Na rozdíl od Čech je tu zase výhoda, že rodiče si většinou učitelů a učitelek váží a často nás a náš názor podpoří. Připadá mi, že mám opravdu vliv na myšlení a chování dětí, už jsem si například několikrát všimla, že si na hřišti hrají kluci i s děvčaty, nebo že si nějaký student všimne ubližování a snaží se pomoci dítěti, kterému se někdo směje, nebo mu nadává. V osmi až devíti letech jsou arabské děti stále ve stadiu, kdy začínají rozpoznávat ZLÉ od DOBRÉHO, ale stále hledají autoritu, která by ZLÉ potrestala. Já se snažím v nich podporovat samostatnost a naučit je, že i ony samy mohou proti zlu zakročit. Pouze pokud se nezadaří, mají přijít za mnou.

Velkou zajímavostí emirátského školství je, že do čtvrté třídy se vyučují děvčata a chlapci dohromady, a pak v páté třídě je rozdělí do chlapeckých a dívčích tříd. Učit dívčí třídu je procházka v růžové zahradě, zato učit testosteronovou celochlapeckou třídu je hrůza. Proč? V arabské kultuře se hoši protežují, jsou silně preferovaným pohlavím, a podle toho se tak doma vychovávají. Kluci si prostě mohou dělat, co chtějí, a to od úplně raného dětství. Děvčata se naopak vedou k tichosti, poslušnosti a skromnosti. 

Učit dívčí třídu je procházka v růžové zahradě, zato učit testosteronovou celochlapeckou třídu je hrůza.

V takových podmínkách je morální výchova víc než důležitá. Chlapci si potřebují uvědomit, že existuje nejen rovnost mezi rasami a národnostmi, ale také mezi gendery. Problém totiž nastává v okamžiku, kdy se chlapec vedený k přesvědčení, že jeho slovo je svaté a všechny ženy jej musí poslouchat, octne v evropské nebo americké společnosti, kde se propaguje nejen rovnost mezi mužem a ženou, ale respektují se i všelijaké jiné gendery, transgendery a no-gendery. Co potom? Doufám, že právě morální výchova se v této situaci uplatní v lepším porozumění a respektu k cizím kulturám, zvyklostem a právům.

Rozhodně vidím v etice velký přínos, a to zvláště u nejmladších dětí a domnívám se, že zavedení etické výchovy je v Emirátech krok správným směrem. Funguje výuka etiky v praxi? Zatím se jako samostatný předmět vyučuje teprve dva roky, takže na výsledky si ještě počkáme.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let