Nuda nás učí, že život není jen nekonečná přehlídka zábavy a rozptýlení. A co je důležitější, podporuje fantazii, vynalézavost a soběstačnost. Pokud už teď plánujete dětem program na letní prázdniny, myslete na to, aby měly prostor jen tak lelkovat. Pokud s tím máte problém, můžete se začíst do obhajoby nudy, kterou přinesl americký deník New York Times.
„Já se nudím!“ Je to jen krátká větička, ale dokáže okamžitě v rodiči spustit kaskádu podrážděnosti, obav a provinilosti. Pokud se nám tu někdo nudí, tak to může znamenat, že někdo jiný se dostatečně nesnažil ho zabavit, rozvíjet a rozptylovat. A něco by se s tím tedy mělo okamžitě udělat. Nuda ale není něco, co by se mělo zahnat, naopak. Měli bychom se oprostit od představy, že nuda je jen pro nudné lidi. Nuda je totiž zdravá a prospěšná.
Lidé dříve přijímali nudu jako součást života
Pokud tohle dětem brzy nedojde, nebudou to mít v životě snadné, tvrdí článek Let Children Get Bored Again (Nechte děti, ať se zase nudí) od autorky Pamely Paul v New York Times. I škola je někdy prostě otravná a život celkově nemá představovat nekonečný proud zábavy. Lidé to dřív celkem bez problémů akceptovali. Větší část minulého století i v těch nejrozvinutějších zemích světa trávila pracující třída dny ohlupující dřinou a jejich děti se potloukaly po ulicích, v dalších desetiletích pak zabíjely čas u mizerných odpoledních pořadů v televizi. Dospělí se domnívali, že určitá míra nudy je naprosto přijatelná. V dnešní době je ale podobný nedostatek řízené aktivity skoro vnímán jako rodičovské selhání. Podle jedné nedávné studie, jejíž výsledky uveřejnily právě New York Times, se naprostá většina rodičů bez ohledu na rasu, povolání nebo příjem domnívá, že „děti, které se po škole nudí, je třeba přihlásit do kroužků“.
Když dnešní rodiče chodili za svými rodiči s tím, že se nudí, obvykle dostali dvě rady – běž ven, případně – ukliď si pokoj. Bylo to zábavné? Ani náhodou. Prospělo jim to? Jednoznačně. Když se totiž nudíte, začnou se dít věci. Samozřejmě, nejde jen o nudu jako takovou, ale i o to, jak si s ní poradíte. Když už se nedá vydržet, začnete s ní konstruktivně zacházet. Možná se ponoříte do sebe a zamyslíte se nad něčím, co už vás dlouho zaměstnává. Možná sáhnete po knize. Nebo popustíte uzdu svojí představivosti a začnete snít. Nuda vede k rozvíjení fantazie a sebekázně.
Musí být škola zábavná?
Schopnost vyrovnat se s nudou je spojená se schopností soustředění a seberegulace. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří trpí některou z poruch pozornosti, se nudí poměrně velmi často. Zdá se, že jim v hyperstimulujícím světě už jen málo co poskytne rozptýlení a upoutá jejich pozornost. Mohou pak sahat po silnějších a silnějších zážitcích a nikdy nemají dost.
Velmi důležité je zejména to, aby děti měly šanci se nerušeně nudit v tom nejútlejším věku. Dospělí by jim to měli umožnit. Neměli by nudu prožívat jako problém, kterému je nutné se vyhnout, ale spíš jako něco, s čím si děti musejí poradit. My dospělí jsme ale děti přestali učit, jak na to.
Dopady jsou vidět i ve školách, tvrdí autorka článku Pamela Paul. Namísto toho, aby se děti učily obsáhnout materiál, který je nepříliš zábavný a tak trochu plochý (což je koneckonců vlastnost mnoha důležitých informací), pokoušejí se školy přinášet hlavně to, co děti očekávají: zábavu. Učitelé tráví víc a víc času tím, že se snaží žáky a studenty zapojovat skrze velmi vizuálně orientovanou a interaktivní výuku – tedy tablety nebo interaktivní tabule a hry – aby uchvátili jejich roztěkanou pozornost. Děti prostě neposlouchají dlouhý výklad, zní argument podporující tento typ výuky, a tak jim musíme učivo nabízet v malých, lépe stravitelných porcích.
Když se ovšem děti naučí vydržet a snášet nudu namísto toho, aby se hned hladově vrhaly po jakékoliv dostupné zábavě, budou lépe připraveny na budoucnost, domnívá se Pamela Paul. Neměli bychom v dětech vzbuzovat falešná očekávání ohledně toho, co to vlastně znamená pracovat nebo žít skutečný život. Jednoho dne, i když třeba budou svou práci jinak milovat, se jim může stát, že stráví celý den jen odpovídáním na otravné emaily. Možná budou muset pravidelně kontrolovat rozsáhlé tabulky. Nebo budou asistovat robotům v nějakém obřím skladišti.
To zní ale strašlivě nudně, říkáte si možná. Zní to prostě jako práce, jako život. Možná bychom si na to zase měli zvyknout a naučit se to využít ke svému prospěchu. Možná, že bychom koneckonců v našem nepřetržitě se měnícím, bláznivém světě občas stáli o trochu méně vzrušení a zábavy, nabízí článek k zamyšlení.
Děti potřebují bloumat a lelkovat, říká psycholog
Dětský psycholog Radek Ptáček se také domnívá, že děti nutně ke svému rozvoji potřebují nejen stimulující aktivity, ale také volný, nikým neřízený čas. V případě dětí předškolních by dokonce volný čas měl výrazně převažovat, u mladších školních dětí se poměr volného a řízeného času může pomalu vyrovnávat, a až u dětí na druhém stupni ZŠ může být organizovaného času víc než volného – pokud to tak ovšem samotné dítě chce.
A co je to vlastně ten „volný čas“? Počítají se do něj i kroužky nebo různé přesuny odněkud někam? „Volný čas je čas, kdy si dítě může dělat, co chce. Bez výhrady. Kdy ho necháme hrát si, lelkovat. Řada rodičů se obrací na psychology s obavami, že jejich dítě ve volném čase bezcílně bloumá, sedí v pokojíčku, nic zvláštního nedělá, a že by přece mělo věnovat čas něčemu smysluplnému. Z vědeckého zkoumání ale vyplývá, že právě při takovém bloumání a lelkování dochází v mozcích dětí ke změnám, které jsou pravděpodobně důležitější než změny, ke kterým dochází při řízené aktivitě. Takže my rodiče bychom měli myslet na to, že jestli chceme, aby naše dítě vyrůstalo jako chytré, šťastné a spokojené, tak mu musíme dát prostor, aby se v jeho mozku všechny ty změny uchytily,“ říká Radek Ptáček.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Něco na tom je. Stalo se nebezpečnou módou vymýšlet pro děti jenom zábavu. Všechno musí být zábavné. Dokonce i škola. Ale život není jen zábava. A čím dřív na to dítě přijde, tím lépe. Pomalu vyrůstá generace lidí, kteří jsou v praktickém životě naprosto nepoužitelní. Nevydrží u práce, protože jim připadá málo zábavná. Najednou jsou v situaci, kdy místo zábavy nastupují povinnosti. O tom by mohli vyprávět psychiatři, u nichž končí lidé po pokusech o sebevraždu.
Dano,jako ucitelka na zakladni skole,s Vami naprosto souhlasim. A na tomto webu se mi clanek zda az prilis kacirsky…Linda
I většina pracovních povinností se dá brát jako zábava. Ale asi ne třeba práce u montážní linky, to je skutečně na zblbnutí. Co se týká té nudy, zvláště chlapcům se bude skutečně v dospělosti hodit, až se jejich krásnější polovička bude někam chystat nebo bude procházet obchodním centrem…
I dívkám se bude hodit, když jejich „chlupatější“ polovička bude sledovat sportovní přenosy 😉.
Je pravda, že život není jen zábava. Ale NUDA? To také není to pravé, ani pro dospělé, ani pro děti. Ten, kdo se nudí, pak většinou vymýšlí jen hlouposti. Děti by měly poznat také to, že aby mohly mít zábavu, musí napřed splnit své povinnosti. Kdo má pro děti „na programu“ jen zábavu nebo nudu, jednou spláče nad výchovou. Poznat vyváženost mezi povinnostmi a zábavou je základ pro úspěšný život v dospělosti. Kdo nemá žádnou zodpovědnost a povinnosti od útlého věku (samozřejmě přiměřeně k věku) nepochopí, že v životě není jen zábava a může se stát, že pak rodičům zůstane na krku i v dospělosti. Zodpovědnosti a přijetí správných životních hodnot se musí člověk učit od dětství, v dospělosti už bývá pozdě.
Zajímalo by mě, kde autorka přišla na tu kardinální pitomost, že lidé dříve brali nudu jako „přijatelnou“ součást života.
Zaprvé, dříve lidé neměli ani zdaleka tolik volného času, jako my dnes, a drtivá většina z nich ani neměla příležitost nudu zažít. Zadruhé, nuda byla právě naopak vždy považována za nebezpečnou. Viz třeba následujícící citáty:
Goethe: „Je lepší dělat tu nejmenší věc na světě, než se půl hodiny potloukat.“
Plútarchos: „Luk se napětím láme, ale duše ztrácí nečinností své síly.“
Diderot: „Je lepší se opotřebovat, než zrezivět.“
To jen dnes tu máme ten pošahaný „imperativ nekonečné zábavy“. Všechno musí být zábava a ze všeho nejvíce práce a škola. A proti tomu autorka staví článek, který jde opět nesmyslně ode zdi ke zdi – ne nekonečná zábava, nuda je potřeba taky! WTF
Je mi jedno, co si autorka myslí, že je potřeba, ale prosím, ať zde nepřekrucuje dějiny.
Já tedy nevím,ale dřív jsem mívala o hodně víc volného času než mám teď,a slovo nudit,to nemám ve slovníku….a ono být samoživitelkou,to taky nepoznáte slovo nuda,přijdu z práce,dost pozdě,vařím večeři,o víkendu,když zrovna nejsem v práci,tak doháním to co nestihnu v týdnu,když se navečer o víkendu složím na gauč,vezmu si knížku,nebo třeba pletení….spíš bych ten svůj volný čas potřebovala natáhnout.. 🙁 Nestíhám ve VOLNÉM čase vše co bych chtěla
Já v tom nic dramatického nevidím. Řekla bych, že smyslem článku je sdělení,že děti kromě organizovaného času, potřebují i volný ,nikým a ničím neorganizovaný čas.A čím jsou mladší,tím víc. A s tím souhlasím.
S obecným vyzněním článku se souhlasit dá, dítě jistě potřebuje čas nejen na aktivity, při kterých se něco naučí, ale i na to, aby nové dojmy a vjemy vstřebalo. Stejně, jako potřebuje volný čas k tomu, aby se s ním naučilo efektivně zacházet. Na pochopení něčeho takového nepotřebujete psychologa Ptáčka, jehož výroky jsou podobně jako ty v článku plné „pokud“ a „pravděpodobně“.
Ovšem výroky typu „nuda nás učí“ a „nuda je přijatelná“ jsou koniny. Autorka vzala výroky zmíněného psychologa a zaměnila v nich příčinu a následek. Nuda ničemu neučí, je to stav mysli, která se nedokáže sama zabavit. A ještě navíc zaměňuje pojem „nuda“ za pojem „volný čas“, což vede k dalším koninám, jako že v minulosti byla nuda prý přijatelná. Nebyla. Nikdy.
Existuje hromada dětí, které mají volného času dost a přesto nikdy nepřijdou za rodiči s tím, že se nudí. Proč? Protože nejsou vychovávány k závislosti na péči rodičů. A ti by jim nikdy neřekli, že jestli se nudí, mají si jít uklidit pokoj.
Ano, pane Václave.I s tím se souhlasit dá.Jen jestli nediskutujete proto,že se trochu nudíte?
Já beru diskuzi zde jako formu odpočinku. Záslužný způsob užití času bych určitě nehledal v diskuzích, a už vůbec ne zde.
Pokud se mohu připojit, tak především čtení diskuzí ve mě utřepává názory. Vždy najdu na danou věc i jiný než vlastní pohled. Pak musím o tom svém názoru přemýšlet, proč jej vlastně mám – zda je to otázka osobní zkušenosti, nebo naučená „pravda“. Samozřejmě nečtu plošně vše, ale články a diskuze si vybírám. Pak je to taky můj způsob úniku z dětského světa, kterým jsem obklopena. Ano, mohla bych vyrazit třeba do kavárny a tam také naslouchat jiným názorům, ale na to jsem příliš samotářská (nemám ráda větší množství lidí na jednom místě). I tímto způsobem se pak snažím více rozumět vlastním dětem.
Ale jistě, vítejte! 🙂
Plně s Vámi souhlasím – přesně k tomu, co popisujete, by diskuze měly sloužit. Bohužel, na tříbění vlastních názorů jsem musel záhy rezignovat. Podobně jako na většině tematických webů soukromých iniciativ, ani zde lidé moc netouží obhajovat své názory ve skutečné diskuzi a už vůbec ne s lidmi opačného názoru. Mají své zkušenosti a chtějí jenom slyšet, že v tom nejsou sami. Potřebují konformní zónu, kde narušitelé jako jsem já nejsou vítáni.