Žáci ze tříd, kde se více hovoří a diskutuje, mají lepší výsledky. Vyplývá to z více než desetiletého výzkumu komunikace, který vede na Masarykově univerzitě Klára Šeďová. To, že někdo v hodině hodně mluví, hraje dokonce větší roli, než když dává pozor a plní pokyny učitele.
V hlavním vysílacím čase po deset nedělních večerů běží seriál ze školního prostředí. Je to znamení, že na žebříčku společensky atraktivních témat se vzdělávání posouvá nahoru? „Rozhodně. Za posledních deset let se situace radikálně změnila,“ říká Tomáš Feřtek, autor námětu a jeden ze scenáristů seriálu Ochránce.
Je jim třináct nebo patnáct let a světu moc nevěří. A lidi nemají důvěru v ně. Obvykle pocházejí z problematického rodinného prostředí a šance, že budou mít lepší život než jejich rodiče, není moc velká. Řeč je o dětech ve výchovných ústavech. „Když jsem mezi ně přišel poprvé, byl jsem hodně direktivní, protože jsem se bál, že se mi to rozjede.
Psycholog Václav Mertin zná děti jako málokdo jiný: v pedagogicko-psychologické poradně naslouchá jejich problémům už více než čtyřicet let. Dnešní děti jsou podle něj víc úzkostné a ve stresu. A tak víc než dřív potřebují, aby jim učitelé i rodiče dali pocit jistoty.
Pedagogické legendy Makarenko, Korczak nebo Don Bosco uměly pracovat i s velmi problémovými dětmi. Proč to dnešním školám nejde? „Pravidla bereme jako nutné zlo, nikoli jako nástroj řádu, a chybí nám odvaha vymáhat jejich dodržování. Pokud nechceme, aby ve společnosti převládali agresoři, měli bychom děti této odvaze učit,“ říká František Tichý, ředitel experimentálního gymnázia Přírodní škola.
Dnes večer startuje seriál Ochránce, který se odehrává v prostředí škol. Hlavní roli v něm ztvárnil herec Lukáš Vaculík. Ten bude v roli školského ombudsmana řešit desítku kauz inspirovaných skutečnými příběhy. „Nikomu ale nestraní. Dává prostor všem zúčastněným stranám a divák si sám může udělat názor,“ vysvětluje Lukáš Vaculík.
Vědci umějí perfektně komunikovat s těmi, které věda zajímá. „Stranou ale necháváme ty, kteří zatím neví, že by je věda mohla bavit. A těch je, bohužel, většina,” říká planetolog a popularizátor vědy Petr Brož. A svými projekty v online i offline světě pro děti i dospělé se to snaží změnit.
„Nadání nelze vždy poznat na první pohled. I pomalejší děti totiž mohou být nadané. O věcech víc přemýšlejí,” říká psycholožka Miloslava Janoušková z Pedagogicko-psychologické poradny v Táboře. Její třicetiletou praxi provází zájem o nadané děti.
Nejnovější dokument Eriky Hníkové Každá minuta života vypráví příběh rodiny, která se rozhodla celý svůj život podřídit podpoře a rozvoji svého jediného syna. „Nemyslím si, že by byl nějak extra nadaný, ale je vidět, že když dítě chce a vy se mu opravdu věnujete, můžete ho neuvěřitelným způsobem nastartovat a posunout.