Učit není jen tak. Mnoho absolventů pedagogických fakult do škol nakonec nenastoupí, nebo začne a brzy skončí. „Kdybych býval byl rovnou hozený do vody, bylo by to pro mě těžké. Když se na to dívám zpětně, vidím, jak velké to bylo štěstí, že jsem mohl začínat jako párový učitel,“ říká Martin Malenovský, který učí češtinu a občanskou výchovu na základní škole v Horce nad Moravou u Olomouce.

Proč jste si vybral učitelské povolání?
Po základní škole jsem tak nějak nevěděl, jakou cestu zvolit, a šel jsem na průmyslovku. Takže technické obory, rýsování, něco úplně jiného, než dělám teď. Ale už tam mě to začalo táhnout k humanitním vědám. Hlavní podíl na tom měla báječná paní učitelka češtiny, která mě získala pro literaturu a vlastně i pro učitelství. Takže jsem pak šel na pedagogickou fakultu v Olomouci a vystudoval tam češtinu a občanskou výchovu.

Jak moc jste se po promoci již cítil učitelem?
Možná jsem byl dobře vzdělán ve své aprobaci, ale pedagogicky spíš ne. Určitě vás tam nepřipraví na realitu, kterou pak potkáte s nástupem do školy. Proto mnozí učení po krátké době opustí nebo ani nenastoupí, když si to během studií okouknou. Osobně si myslím, že pedagogické fakulty by při přijímání studentů měly nějak zjišťovat, zda se uchazeči na učitelství hodí. Znám hodně lidí, kteří to vystudovali a učit nechtějí a vlastně ani nemohou, nejsou na to stavění. Mám takové kamarády, vážím si jich pro spoustu věcí, ale dopředu bylo jasné, že kolektiv žáků nezvládnou.

Jaké jsou tedy ty potřebné vlohy dobrého učitele?
Určitě jde o schopnost komunikovat se skupinou lidí určitého věku, umět přijít na to, jak na ně. Člověk na to může přicházet postupně, nikdo neumí všechno hned, ale musí tam být nějaká dispozice, jinak je to trápení pro něj i pro žáky.

Učíte už šest let, takže vy jste to zvládl. Co vám pomohlo?
Když se na to dívám zpětně, tak si uvědomuju, že jsem měl štěstí, protože tahle škola nabízí začínajícím učitelům, aby si práci ve třídě nejdřív vyzkoušeli na místě asistenta pedagoga a pak jako párový učitel. Postupně a celkem přirozeně jsem si tak mohl osvojit komunikaci se žáky, aniž by na mě byl hned od začátku takový tlak. Mohl jsem učit s více učiteli této školy, vidět jejich styl, vzít si pro sebe ponaučení, mohl jsem se jich ptát na konkrétní věci z hodiny, kterou jsme spolu absolvovali. Když jste jako druhý učitel ve třídě, všimnete si spousty věcí, které nevidíte, když učíte sám, prostě na to nestačí vaše kapacita. To mi dalo strašně moc. Kdybych do toho byl jen tak hozen, možná bych to ani nezvládl, nemám zas bůhvíjaké učitelské vlohy, ale dostal jsem možnost se hodně naučit. Jinak bych musel na vše složitě a bolestně přicházet.

Jako asistent pedagoga jste byl ve třídě kvůli nějakému žákovi se speciálními potřebami?
Ne, nebylo to vázané na integraci znevýhodněného žáka. Šlo opravdu jen o zaučení učitele na asistentské pozici. Škola tuto možnost získala, protože byla vybrána do projektu Pomáháme školám k úspěchu. V rámci této podpory mohla novým učitelům nabídnout i zaučování formou asistence a párové výuky.

Jak párové učení probíhá?
Učitelé si před začátkem vyjasní koncept hodiny a rozdělí si role. Jeden může být hlavní a druhý mu asistuje, nebo se mohou střídat. Přítomnost dvou učitelů, kteří se střídají ve vedení hodiny, je podle mě zajímavá i pro žáky, poutá to jejich pozornost. Další výhoda je, že ten z učitelů, který zrovna nevystupuje aktivně, může připravovat další aktivitu nebo pozorovat, co se v hodině děje. Člověk toho vidí daleko víc, než když sám učí. Učitelský tandem takto může hodiny neustále vylepšovat, a zároveň víc vnímat žáky, lépe je poznat. A samozřejmě se jim dva mohou lépe věnovat než jeden, to je logické. Navíc, každý učitel má určitý typ osobnosti a tíhne k tomu dávat dětem takové zadání, které více odpovídá jeho naturelu. Ve třídě ale také má děti s různou povahou a zaměřením. Dva učitelé znamenají větší šanci, že výuka bude pasovat různým dětem.

Když to vztáhneme třeba k češtině, kterou učíte, znamená to třeba, že větný rozbor vyhovuje některým analytičtějším žákům, jiným ale zase dává víc četba? Jedni se lépe učí jazyk prostřednictvím pochopení jeho struktury, jiní tím, že jim přechází do krve dobré vyjadřování z knih?
Řekl bych, že to tak je. Mě větný rozbor celkem bavil již na základní škole, možná to souvisí s tím, že mi šly i technické obory. Ale zároveň mám moc rád i knihy. Zajímavé je, že mě začaly zajímat až na střední škole. Takže dětem nechávám volnost, abych jim čtení neznechutil. Nenutím je do knih, které je nebaví.

Martin Malenovský učí češtinu, občanskou a rodinnou výchovu, je třídní učitel a výchovný poradce v ZŠ Horka nad Moravou. Škola prošla v letech 2013–2017 pětiletou podporou v rámci programu Pomáháme školám k úspěchu rodinné nadace Renáty a Petra Kellnerových, s nímž dodnes spolupracuje a slouží jako inspirace pro ostatní školy v okolí.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let