Povzdech „ach, ta dnešní mládež“ je snad starý jako lidstvo samo. Profesor Milan Hejný ho nikdy nevyřkl a ani se k tomu nechystá. „Máme se na co těšit, jen nesmíme být netrpěliví,“ říká na adresu světa, až ho vezmou do rukou naše děti, vnoučata, pravnoučata… Příjemná dávka optimismu na sobotu.
Nejvyšší metou výchovy by měla být autonomie dítěte, říká Milan Hejný. „Dejme jim důvěru, že jsou dobré, protože ony jsou.“ Odkud čerpá svůj optimismus? Tak třeba od své pravnučky. „Ona je chytrá, tak neuvěřitelně chytrá. Nedávno jsme spolu byli na hřišti a povím vám, jak mě přechytračila…“
Poslechněte si, proč si Milan Hejný myslí, že nás čekají světlé zítřky:
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Lidé všeobecně nekladou otázky. Mají svoje názory a přesvědčení a přes to nejede vlak. To, že mnohdy jeden mluví o koze a druhý o voze je častou příčinou nedorozumění. Pamatuji si, jak mi syn v první třídě říkal, že s dětmi moc rád hraje na osahávanou a pod dekou je to nejlepší, jestli si taky zahrajeme. Byli jsme ráno o víkendu ještě v posteli. Zalapala jsem po dechu, zklidnila děsivé představy a na pohodu se zeptala, jak se taková hra hraje. Úplně jednoduše – pod dekou dítě na prstech ukáže určitý počet prstů a ten druhý musí po hmatu poznat, kolik ukazuje. Ptát se, ptát se, ptát se a nevnucovat vlastní přesvědčení, představy a pravdy 😉
Já si myslím Pane Hejný že Vás vaše vnučka nepřechytračila. Pouze vyjadřovala svůj poznatek z toho, že se chytla, nějakého kovového předmětu, které slunce rozehřálo. TO že by uvažovala nad tím, že může papriku zaměnit za tyč, se podle mých dlouholetých zkušeností z práce s malými dětmi nezdá. Pokud byla ve věku asi 2 let. jak jste to popisoval. Já Vám uvedu příklad, kdy já jsem měla co dělat abych si to rychle v hlavě srovnala. Měla jsem ve třídě chlapce předškolního věku. věděla jsem, že rád počítá, víc jak kreslí a maluje. Při jedné hře mi začal dávat otázky a střílel jednu za druhou. Počítání do 200 stovek, sečítání odčítání. Měla jsem co dělat abych rychle stačila. Tento kluk teď ve čtvrté třídě je taky dobrý houslista a na svůj věk výborný zpěvák. Teď mi řekněte, když je takové dítě ve třídě, kde se učí Vaší metodou, co má v této třídě dělat. Když odcházel do první třídy, maminku jsem upozornila na to, co může nastat. po dohodě s paní učitelkou chlapec dostával příklady ještě zvlášť, tak aby nerušil ostatní. Vůbec ho to neodradilo. Jede dál.
Dělal by to samé ,co v této třídě,dostával by možnost dělat další příklady zvlášť a dál si rozvíjet i své logické myšlení.
To tedy máte jistě pravdu ,Kateřino.Krásně se to dá aplikovat i na matematiku pana Hejného.Přitom ani on sám,tuto metodu nikomu nevnucuje,měla by to být záležitost volby.A zrovna tak říká,že by i v rámci státního školství měli mít rodiče možnost volby,podle toho ,co ve výchově a vzdělání preferují.