Do první waldorfské školy založené v roce 1919 v německém Stuttgartu chodily ze čtyř pětin děti dělníků továrny na cigarety Waldorf Astoria. Byla společným počinem dvou přátel, ředitele továrny Emila Molta a zakladatele waldorfského školství Rudolfa Steinera. Jejich záměrem nebylo poskytnout chudým dětem drobty nejzákladnějšího vzdělání a pár praktických dovedností. Škola jim měla dát znalosti a dovednosti srovnatelné s těmi, které se dostávaly vyšším vrstvám. Ba co víc. Cílem nebylo nic menšího než zvrátit materialismus doby a vychovávat celistvé svobodné bytosti. Klíčová byla osobnost učitele.
Po skončení první světové války se velká část Evropy ocitla v bídě a v chaosu, Německo na první místě. Rozpadlo se německé císařství, v německých zemích nastala anarchie, revoluční boje, dělníci obsazovali továrny, vojáci přestali poslouchat své velitelé a brali moc do svých rukou. Skutečně šlo o rozpad starého řádu. Rudolf Steiner se snažil o obnovu společnosti a waldorfskou školu zakládal s tím, že jde o část celistvého projektu celospolečenské reformy.
Svým záměrem se zaobíral již před válkou, ale teprve po ní získal pro projekt akčního spojence, ředitele továrny na cigarety Waldorf Astoria Emila Molta, který chtěl při fabrice otevřít školu pro děti zaměstnanců. A tak školu, kterou společně založili, zaplnily po jejím vzniku v roce 1919 ze čtyř pětin děti továrních dělníků. Zbytek žáků tvořily děti příznivců učení Rudolfa Steinera, kteří se kolem něj shlukovali.
Učitel, který se otevře dítěti
Steiner školu postavil na dvou principech: výuka musí vycházet z pochopení dítěte a jeho přirozenosti a musí být svěřena do rukou excelentním učitelům. Tehdejší zákony mu umožnily vytvořit učitelský sbor z osobností, které si sám vybral na základě jejich lidských a odborných kvalit, bez ohledu na to, zda to byli studovaní pedagogové.
Vztah mezi učitelem a žákem byl pro Steinera posvátným, mluvil dokonce o propojení duší učitele a žáka. Maximálním vyjádřením tohoto propojení je respekt, v tom smyslu, že učitel dítěti nevnucuje svůj obraz o něm samém, nýbrž se v edukaci vůči dítěti zcela otevře.
Děti se okamžitě stávaly lepšími
Když učitel vyučuje, měl by se řídit pouze svým vlastním svědomím, svou vlastní intuici, svými znalostmi. Steiner odmítal, že by ho měl někdo hierarchicky řídit. Ideální škola byla podle něj škola samosprávná, bez ředitele. Od učitelů očekával, že při vstupu do třídy odloží veškeré svoje každodenní problémy a plně se naladí na děti. Sám toho byl schopen mimořádně. Současníci popisují, že děti se v jeho přítomnosti rozzářily, okamažitě se stávaly lepšími, dosahovaly maxima svého potenciálu.
„Často jsme se styděli, když jsme problémové děti, se kterými jsme nic nedokázali, vedli k doktoru Steinerovi. Sama jsem to prožila, když jsem mu přivedla jednoho chlapce, kterého jsem považovala za hloupého a nenadaného, a s nímž jsem si nevěděla rady. Často jsem přemýšlela o tom, že ten hoch musí do pomocné třídy, i když se mi ho nechtělo dát pryč. Dovedla jsem ho k Rudolfovi Steinerovi a bylo úžasné prožít, co jsem už mohla pozorovat i za jeho přítomnosti ve třídě: děti se v jeho přítomnosti probudily a opravdu byly daleko chytřejší. Když se doktor Steiner na něco zeptal, začaly oči dětí zářit. I hloupé oči tohoto žáka začaly zářit. Díval se radostně a nenuceně na Rudolfa Steinera a na každou otázku, kterou mu Rudolf Steiner da, znal odpověď. Na konci zkoušky se na mě doktor Steiner obrátil a jenom řekl: „Zdá se mi, že je to velmi bdělý hoch.“ S radostí a určitým studem jsem si dítě opět odvedla.“
Caroline von Heydebrand, jedna z učitelek první waldorfské školy, podle vyprávění Petera Seiga v knize Duchovní jádro waldorfské školy.
Z tohoto svého naladění na děti Steiner sám intuitivně čerpal při výběru učební látky a metod výuky. To samozřejmě většina lidí jen tak nedokáže, a proto měli učitelé waldorfské školy neustále pod Steinerovým vedením pracovat na svém osobnostním a duchovním rozvoji.
I když se waldorfské školy již od počátku poměrně konzervativně drží stejného učebního plánu, metody nejsou podstatou tohoto směru. Základem waldorfského vzdělávání je učitel, který má porozumění dětem a jejich vzdělávacím potřebám.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Pane Kraemere, jaký je Váš názor na antroposofii a na fakt, že se toto náboženství vyučuje na waldorfských školách?
Víte, nemohl jsem si nevšimnout, že i když se tento web chlubí tím, že je „magazínem o všem podstatném ve vzdělávání“, při prezentaci alternativních škol a metod výuky si počíná velice zaujatě a nedává v článcích prakticky žádný prostor oponentním názorům, čímž podle mě záměrně ovlivňuje směr veřejné diskuze.
Podobné zaujatosti si bohužel začínám všímat i u Vašich článků, což mě mrzí.
Nemám pocit,že je tento článek zaujatý.Já jsem třeba nevěděla skoro nic o zakladateli waldorfských škol a z tohoto článku jsem se to dozvěděla.A z Vašeho příspěvku jsem se dozvěděla o antroposofii,o které jsem nevěděla už vůbec nic.Takže i díky Vám, jsem zase o něco vzdělanější.Ale o to nejde.I alternativní směry ve vzdělávání mají právo na existenci, už jen proto,že existují rodiče,kteří je chtějí.A proto je dobře ,že existují,protože rodiče by měli mít právo se rozhodnout,jak své děti chtějí vzdělávat.Jednotné státní vzdělávání není cesta pro každého..
Ono je na tom zajímavé i to, že mnoho rodičů děti ve waldorfských školách taky o antroposofii ani Steinerovi nic neví, to mimo jiné svědčí o tom, že se školy antroposofií nezabývají. Ale víc k tomu asi řekne Pavel Kraemer, znalec waldorfských škol našich i zahraničních. Poprosím ho o komentář.
Královna neplatných implikací promluvila.
Prosím, dodržujte pravidla diskuze, neprovokujte, nebuďte neuctivý k ostatním diskutujícím, autorům, členům redakce. Diskutujte k tématu. Píšete komentáře nejčasteji ze všech, vyjadřujete se ke kdečemu, ale vesměs kriticky a pochybovačné. Sledujete tím nějaký záměr? Jsem si jistá, že jiným čtenářům neuniklo, že otevíráme o tématech debatu, že nepíšeme černobíle. Vy ale opakovaně a paušálně pořád dokola tento magazín kritizujete. Články, ve kterých byste mohl najít onen jiný pohled, po kterém voláte, přejdete mlčením. To je podle vás kritická diskuze?
Upozornil jsem vás na neplatnou implikaci ve vašem příspěvku. To neshledávám ani provokativním, ani neuctivým ani mimo téma.
Pokud vyžadujete speciálně uctivé zacházení, tak laskavě nezapomínejte na to, že jste osoba, která mě začala urážet na osobním emailu poté, co mě urážkama nedokázala o svých bludech přesvědčit zde v diskuzi.
Prosím, nechte toho. Opakovaně používáte slovo jako bludy, lži atd., čímž snižujete kvalitu diskuze a jdete proti pravidlům. Nedělejte to, jinak budu nucena tyto příspěvky opět mazat. V této debatní zóně se mluví věcně a k věci.
Podle vašich vlastních slov porušuji pravidla diskuze i poukázáním na neplatnou implikaci ve vašem příspěvku. Jak toto podle vás poslouží kvalitě diskuzí?
Pane Václave, zamyslete se nad svým konáním. Dvakrát měřte a jednou řežte. První, který jste si řekl o to aby vaše příspěvky bylymazány, jste byl Vy svou invektivou. Myslím, že žádný z nás nemá tolik vědomostí, aby toho druhého mohl napadat a dělat se chytřejším. Učila jsem se celý život, i dětem jsem dovedla říct, že některé věci neznám a nikdy jsem je za to, že to či ono nevěděly, nebo neuměly, nenapadla, ani neurazila. Inteligentní člověk ví a dává najevo, že toho druhého umí respektovat a přijmou i jeho názor i když s ním nemusí souhlasit. Jsme doufám ještě kulturní národ a umíme se podle toho chovat.
Můj komentář k otázkám pana Václava si můžete přečíst výše.
Paní Křížová, děkuji za Váš názor. Nechci Vás zatěžovat detaily, mrzí mě už to, že si tento spor vybral další obět v podobě diskuze k tomuto článku. I když to pro Vás jako osobu stojící mimo náš spor zřejmě musí takto připadat, nikdy jsem nikoho nenapadl ani neurazil jenom za to, že něco neví, a paní Polanská není výjimkou.
Můj spor s paní Polanskou se netočí kolem toho, kdo z nás dvou má více vědomostí. Navzdory mým opakovaným žádostem, abychom zakopali válečnou sekeru a obrátili list, se tento spor bohužel táhne už dlouhou dobu od chvíle, kdy jsme poprvé vykročili levou nohou. A dnes už jsme bohužel tak daleko, že ani já nehodlám ustoupit. Především kvůli tomu, že osoba, která se mě tu snaží „veřejně umravňovat“, mi zároveň pokrytecky v soukromí píše velice agresivní a veskrze urážlivé maily.
Mohu Vám ale slíbit, že do budoucna nebudu na paní Polanskou nijak reagovat, takže žádná další diskuze už nebude vypadat jako tato.
Dobrý den, jen tedy upřesňuji, aby bylo jasno čtenářům, že jsem Vám, pane Václave, žádné agresivní a urážlivé emaily neposlala, tak jako žádný můj komentář zde Vás neuráží, pouze Vám oponuje. Poslala jsem Vám jeden email, to je pravda, a to poté, co jste u jiného článku a pak opakovaně na jakýkoli můj komentář, který ani nebyl určen Vám, reagoval shazováním a zesměšňováním čehokoli, co jsem napsala, a nebylo prakticky možné dál diskutovat ani vás nešlo od toho odradit. V té chvíli ve snaze s Vámi promluvit v soukromí jsem Vám napsala a snažila se Vás přemluvit, abyste na stránkách nenechával stopu, která Vás bude třeba jednou mrzet. To, co vás doběla rozžhavilo, byl můj výrok, že jste jak v „rauši“. Email klidně zveřejněte. Budu ráda, když na stránkách zůstanete, ale při dodržování pravidel. Můžete být rád, že jsem některé vaše příspěvky smazala, protože se tam objevují hrubé urážky (krávo apod.). Celý spor s Vámi vznikl tady u toho rozhovoru, kde jsem vyvracela Vaše domněnky. Je tam dobře vidět, že právě tohle mi nedokážete odpustit. Pokud se mnou nedokážete diskutovat v klidu, prosím, nereagujte na mě, tak jak to zde slibujete. Je třeba se držet pravidel.
https://www.eduzin.cz/trendy-ve-vzdelavani/obcanske-vzdelavani/jde-to-jedine-pres-vztahy-zazitky-a-vzory-rika-sociolozka-ktera-zkoumala-jak-se-skoly-popasovavaji-s-vychovou-k-toleranci/
Pane Václave, nejsem žádná oběť. Jen svobodně vyjadruřuji svůj názor, že s něčím nesouhlasím. A vidíte, jde to i slušně. Paní Polanská Vám to v příspěvku pode mnou dokazuje. Umět přijmou slušně vyjádřené názory druhých je někdy u někoho dost těžké . Když to ale dokáže, je zase o krůček dál. Zkuste to.
Mám ještě jednu osobní zkušenost, pokud člověk má takový problém, je nejlíp se sejít osobně, podívat se jeden druhému do očí a jestli najdete odvahu vzájemně problém vyřešit, je to dobré. Papír snese všechno a anonymita ještě víc.
Já mám jiné zkušenosti. Mezi nimi tu, že s lidmi, kteří o mír nestojí, nemá cenu scházet se osobně. A já už v minulosti nabídl mírové řešení tolikrát a vedlo to jen k tomu, že se paní Polanská považovala za vítězku a chovala se ještě hůř. Nechci vést války, ani si v sobě jako někdo nést vzpomínku na to, kdy kde kdo a jak mě poprvé urazil, ale pokud chce paní Polanská mír, musí tentokrát udělat první krok ona. A ne někde mezi čtyřma očima, nebo v soukromí na mailu, ale tady.
Paní Křížová, právě jste prohlásila, že osoba, která ostatním nadává, že jsou v rauši, a pak si stěžuje, že ji někdo na oplátku nazval krávou, je slušná.
Až bude paní Polanská doopravdy jednat slušně, rád jí to natisíckrát oplatím. Zatím vidím jen to, že pravidla, o kterých tu neustále mluví, platí jen pro někoho, a ze všech nejméně pro ni.
P.S.: tou obětí jste nebyla myšlena Vy 😉
Paní Polanská, můžete mi vysvětlit své tvrzení, že waldorfské školy se antroposofií nezabývají? Na stránkách Asociace waldorfských škol České republiky se totiž doslova píše toto:
„Waldorfská pedagogika vychází z anthroposofické antropologie Rudolfa Steinera (1861-1925)…“
Očividně nevíte zhola nic ani o tomto tématu. Zkuste se aspoň příště vyjadřovat méně agresivně.
To, že se vychází z principů daných zakladatelem, neznamená, že se ve školách učí antroposofie jako náboženství, jak jste řekl. Jako doklad pro to jsem uvedla, že antroposofický základ může dokonce mnohým rodičům unikat. Opakuji, přestaňte být osobní.
Řekla jste doslova a velice jasně, že se waldorfské školy antroposofií nezabývají, což se s tvrzením, že z ní vycházejí, zcela očividně a jednoznačně vylučuje.
Oplatím vám stejnou mincí, jako vy mě – správná reakce by byla, kdybyste uznala, že nemáte pravdu. 🙂
Příspěvek porušuje pravidla debatní zóny a byl redakcí smazán.
Příspěvek porušil pravidla debatní zóny, obsahoval výhrůžky, a byl redakcí smazán.
Příspěvek porušil pravidla debatní zóny a byl redakcí smazán.
Příspěvek porušil pravidla debatní zóny a byl redakcí smazán.
Další podobné příspěvky bude redakce rovnou odstraňovat ze stránek. Je třeba udržet respekt k pravidlům debatní zóny a nevnášet do diskuze hrubý osobní tón.
Hrubý osobní tón? A jakápak je podle vás správná reakce na to, když mě tu křivě obviníte z vyhrožování a pak mažete všechny příspěvky, ve kterých se proti tomu ohrazuji?
Vaše slova Nenechám vás zapomenout na to, co jste provedla, a předstírat, že se to nikdy nestalo považuji za vyhrožování, Vaše smazané příspěvky obsahují výrazy jako „sprostě lžete“ apod. a porušují hned několik pravidel diskuze. Pokud mi chcete něco sdělit, máte možnost to udělat slušně a jinou cestou. Sem to nepatří. Je třeba zachovat úroveň debatní zóny. Víckrát to opravdu nemohu opakovat.
Ten pocit nemáte právě proto, že jste nebyla dostatečně informovaná. A ano, i alternativní směry mají právo na existenci, však já jim ji ani neberu. Ale stejně, jako ty mainstreamové, ani ty alternativní nejsou úplně dokonalé a já bych jenom byl rád, kdyby se psalo méně glorifikujících a více skutečně informativních článků.
A Vy jste dostatačně informován? Kolik waldorfských škol jste navštívil osobně a byl při vyučování?Já myslím,že podstatná je věta na konci článku.Základem waldorfského školství je učitel,který má porozumění dětem a jejich vzdělávacím potřebám.A to je věc,bez které se nehneme ani o krok dál ani v ve státních základních školách.
S panem Kraemerem jsem chtěl diskutovat právě proto, že mi jeho znalosti mohly rozšířit mé vlastní obzory. Vím ale dost na to, abych věděl, že ve zdejších článcích se o waldorfu zdaleka neříká všechno.
Jinak bez výhrad souhlasím s Vaším názorem, že porozumění učitelů dětem je důležité. Pro mě osobně je ale stejně tak důležitá otázka, zda na škole probíhá náboženská výuka a výchova, i když se navenek tváří jako sekulární.
No já nevím ,pane Václave,ta otázka by proVás snad mohla být osobně důležitá,kdybyste třeba sám uvažoval o tom,dát na takovou školu své dítě.Těch škol navíc není nijak moc-v r.2018 je to asi 19 základních škol.Navíc si myslím,že to třeba bude tak,jako např. na některých církevních školách.Tam chodí i děti rodičů,kteří nejsou věřící a nikomu to nepřekáží,ani rodičům,ani dětem,ani těm školám.
Pro mě je tato otázka důležitá, i když svoje děti zrovna nikam neumisťuju. Podle mě totiž náboženství do škol nepatří, stejně jako třeba politika. Škola má vyučovat praktické věci a vědecké poznatky. Pokud někdo chce svou dávku ideologie, ať už náboženské, či politické, může jít s dětmi do kostela nebo na politický mítink. Církevní školy bych s waldorfem v tomto duchu nesrovnával. Ty si aspoň na nic nehrají.
Václave, nejdřív se omlouvám, že jsem nezareagoval dříve. Vidím, že už se mezitím rozproudila bouřlivá diskuze …
Nejdříve k mé „zaujatosti“ – sám bych si stejně jako Vy přál, aby šíře prezentovaných škol, metod a názorů byla co nejširší. Snaha o vyvážený výběr je záležitostí redakce. Co se mne osobně týče, píšu většinou o tom, s čím mám osobní zkušenosti. A ty jsou bohužel, do jisté míry omezené a jednostranné. S tím nic nenadělám . . .
Ve waldorfských školách jsem učil dlouho, mnoho dalších jsem navštívil, takže situaci v nich znám, myslím, dost dobře. Znám dobře i teorii, tj. co vlastně bylo zakladatelem waldorfských škol původně zamýšleno.
Co Rudolfem Steinerem např. podle jeho vlastních slov nebylo zamýšleno: Vyučovat antroposofii na waldorfských školách. Výslovně před tím učitele varoval.
Můj osobní komentář: Bohužel jsem v některých waldorfských školách u nás i v zahraničí měl pocit, že se tohoto principu učitelé až zas tak konsekventně nedrží. Měl jsem pocit, že někteří zapálení učitelé na děti tak trochu tlačí některé aspekty světonázoru waldorfské komunity. O antroposofii se tu asi přímo nejedná, spíše o nějakou její zjednodušenou a spíše pocitovou verzi. Jak už jsem řekl, správně by se to na waldorfských školách dít nemělo.
K antroposofii – v žádném případě se nejedná o náboženství, ale o metodu poznání. metodu poznání, která zahrnuje více než pěti smysly postihnutelný věci. Zahrnuje i svět emocí a pocitů, vnímání životní energie a sebepoznání, tj. vnímání vlastní duchovní individuality. Je ale velmi náročné si tuto metodu osvojit. Proto si někteří jedinci, kterým se to nedaří – a chápu je, je to skutečně velmi obtížné – z antroposofie udělali takové polonáboženství. To je ale špatně. Podle zakladatele antroposofie bychom měli všechno prověřovat svým rozumem, poměřovat svými zkušenostmi a vlastní intuicí.
Na druhou stranu bychom měli být spravedliví – k silnému ovlivňování dětí světonázorem učitele dochází velmi často i na klasických státních školách. Jen v takové škole ovlivňuje každý učitel jinak – jeden svým materialismem, jiný svým sluníčkářským aktivismem, třetí svou křesťanskou vírou, čtvrtý nějakým esoterním přesvědčením pochybné provinience . . .
Pane Kraemere, děkuji, že jste si udělal čas a omlouvám se za to, čeho jste tu byl svědkem.
Také děkuji za bližší vysvětlení té antroposofie. Že před jejím vyučováním sám pan Steiner varoval, jsem netušil a dost mě to překvapuje. Trochu jako Jean-Jacques Rousseau. Jsou Vám známy steinerovy důvody k takovému rozhodnutí? Vycházíte z nějakých monografií, se kterými bych se mohl seznámit?
Antroposofie jistě postrádá některé důležité charakteristiky definující náboženství, ať už formální, nebo praktické. Pokud ale vím, Steiner sám popisoval antroposofii jako vědecké poznání duchovního světa. To, spolu s mnoha myšlenkami antroposofie, které často překračují hranice metafyziky a mysticismu, řadí antroposofii minimálně do spektra esoterických nauk, pokud ne rovnou mezi náboženství. Že se některé z myšlenek, obsažených v antroposofii, dají transformovat do přístupu k poznávání světa kolem nás (ona metoda poznání, jak zmiňujete), podle mě není důvodem nepovažovat antroposofii za náboženství. Takto byste totiž mohl říct, že ani křesťanství není náboženství, protože obsahuje, implicitně či explicitně, postupy pro chápání světa a orientaci v něm.
K té nezaujatosti – krásným způsobem jste vystihl moji představu nezaujatého přístupu ve svém posledním odstavci, se kterým naprosto souhlasím. Musím přiznat, že by se mi líbilo, kdybyste takto psal celé články. Věřím, že i se svými osobními zkušenostmi dokážete psát nezaujatě i o alternativních směrech. Když to dokážete u mainstreamu, proč byste to neměl dokázat u alternativ? Držím Vám pěsti! 😉
Waldorfská pedagogika vychází z antroposofie. Waldorfské školy jsou nejznámější aplikací této Steinerovy nauky. O těchto školách se hovoří jako o antroposofických školách, jejich pedagogika i organizace jsou na této nauce založeny. Ta se tedy na školách nevyučuje jako předmět, ale je celým vzdělávacím procesem prostoupena. Běžné vzdělání pedagogů musí být doplněno o speciální waldorfské studium. U pedagoga je nutné, aby přijímal antroposofický pohled na člověka a na svět.
Antroposofie se sama považuje za mystické či ezoterní křesťanství. Je založena na antropocentrickém principu. To znamená, že vesmír byl údajně stvořen za účelem stvoření a vývoje člověka. Ostatní formy života jsou považovány za vedlejší produkty tohoto vývoje. Antroposofická nauka tak odporuje evoluční teorii. Ve WŠ se značný vliv přisuzuje náboženské výchově v duchu křesťanské morálky. Například pojem svoboda je zde vnímán tak, že to není možnost rozhodnout se, jak chci, ale rozhodnout se pro dobro.
Součástí antroposofické nauky je víra v reinkarnaci. Ta zde není chápána stejně jako například ve východní filozofii coby koloběh zrození, jenž je třeba opustit, ale jako nedílná součást duchovního vývoje člověka. To znamená, že člověk se opakovanými zrozeními vyvíjí k dokonalé duchovní bytosti. Jedná se tedy o ryze specifický postoj. Řekla bych, že zde charakteristika antroposofie jako „vědeckého poznávání duchovního světa“ selhává.
Některé poznatky a postřehy Rudolfa Steinera týkající se pedagogiky a vývojové psychologie jsou bezesporu zajímavé. Snad by byly i přínosem, nicméně Steiner nebyl nikdy širší veřejností ani odborníky kladně přijímán pro své kontroverzní filozoficko-duchovní postoje a koncepty. Právě Stienerovy dogmatické směrnice, praktiky waldorfských pedagogů, stejně jako skryté náboženství jsou také v současnosti častým předmětem kritiky.
Děkuji za Vaši odpověď. Co se týče monografií – existuje jich celá řada, ale ne v češtině. Nicméně bych alespoň doporučil přečíst si vlastní životopis Rudolfa Steinera, který byl přeložen. Pro mne osobně byl jeho životopis důvodem, proč jsem ho začal brát vážně. Jeho první větší knihou je Filosofie svobody, která obsahuje jeho filosofická východiska.
Já se snažím životopisům vyhýbat, protože je obecně většinou píší lidé, kteří mají osobní zájem na tom, aby vyzněl co nejlépe, nebo naopak co nejhůře. Jen málokterý životopis je skutečně zdrojem hodnověrně vyvážených informací a u osoby, kolem které jsou takové kontroverze jako u pana Steinera, to bude jistě platit dvojnásob. S Filosofií svobody se ale budu asi muset blíže seznámit. Děkuji za tip.
Jen je škoda, že jste odpověděl na tak málo mých otázek a domněnek. Alespoň o některých bych s Vámi rád podebatoval více.
Chápu vaši nedůvěru k životopisům. Nicméně konkrétně u Steinera byl jeho život velmi podrobně zdokumentován, někdy týden po týdnu. Proto pokud by nějaký životopisec nebo on sám psal věci odporující faktům, velmi rychle by se na to přišlo. To že na pocitově-hodnotící rovině jsou životopisy často silně tendenční, mi osobně vůbec nevadí, zajímají mne fakta a ideologii píšícího si snadno odfiltruji.
Pokud byste měl zájem o debatu která jde více do hloubky, bylo by asi nutné se někdy v budoucnu sejít osobně.
Životopis nemusí obsahovat nepravdy, aby podával nepravdivý manipulativní obraz o člověku. Celé je to o tom, jaká fakta si autor vybírá a jak s nimi pracuje, a ne o tom, že snad přidává vlastní názory.
Je to trochu podobná situace, jako když se na tomto webu objevují PR články na různé montessori, waldorfské, hejného a jiné metody. Jejich autoři si záměrně vybírají fakta, která podporují myšlenky těchto směrů, ať už ze životopisů, osobních zkušeností, reportáží apod. Ze žádného článku se nedozvíte, že tyto směry mají například i svou kritiku, ani na čem je tato kritika založena. A pokud se sem tam něco náznakem objeví, tak ve velmi bagatelizované a zcela nepřiměřené podobě.
Žádného z těch autorů nelze nařknout z tvrzení nepravd, ale přesto se ve výsledku vytváří dojem, že tyto metody jsou téměř dokonalé. A to stejné funguje i u životopisů.